Na okraj
Bratri Crhakove
Milan (nar. 3. cervna 1932) a Jiri (nar. 4. kvetna
1937),
oba se narodili v Olomouci. Milan se ve sve rodne zemi moc neohral.
V roce 1951 uz byl uprchlikem v Kanade. Jednu vasen si vsak ze
sve rodne zeme prinesl: lasku k divadlu. V roce 1952 uz hral v
nasem torontskem divadle. Jeho prvni role byla v Princezne
Pampelisce (v te hre jsme poprve hrali spolu, ale pak uz casto,
on casteji, ponevadz je lepsi). V te dobe ceske divadlo rezirovali
mimo jine Zdenek Dostal, Jindra Zoder a jednu nebo dve hry Jan
Marr. Milan vystoupil v temer sto rolich. Nejlepe se mu hralo
v Male nocni ouverture a v Muzich v offsidu.
Oba radi vzpominame na 14. brezen 1970, kdy se torontskemu publiku
poprve predstavil novy soubor Noveho divadla, hrou Aloise
Jiraska Lucerna, v rezii Adolfa Tomana.
Naposled jsme s Milanem hrali v Adamu stvoriteli, skvele
rezirovanem (i hranem) Pavlem Kralem. Milan hral recnika a nebyl
k udrzeni. Ma sirokou obec ctitelu, kteri - jako ja - doufaji,
ze jeho baculatou postavu (a znamenite vykony) budeme jeste dlouho
na jevisti obdivovat.
Jiri se doma zdrzel dele. Az do roku 1968, kdy odmitl dat souhlas
navsteve armad Varsavskeho paktu a premistil se do Kanady.
Do jeho zivotopisu doma patri i delsi pusobeni u Cernych baronu,
kde prisel o nohu. Tato ztrata ho nejen nezlomila, ale vedla k
pozoruhodnym vitezstvim. Jiri si totiz z domova privezl lasku
k stolnimu tenisu. A ponevadz patri mezi muze silne srdcem, malickost
jako ztrata nohy ho nemohla zastavit. V roce 1969 uz hral v nasi
Sokolovne. Rok 1976 byl k nemu zvlast dobry (nebo on byl zvlast
dobry v nem). V tom roce vyhral zlatou medaili na Kanadskych hrach
pro postizene (a potom kazdy rok az do roku 1981), zlatou medaili
na Olympiade pro postizene v Kanade a zlatou medaili na Mistrovstvi
sveta pro postizene v Anglii. Vic uz se toho ten rok vlastne nedalo
vyhrat. V roce 1980 vyhral olympijskou bronzovou a rok na to sel
do penze. Ale v roce 2005 byl nazpatek. Uz jako senior. A vyhral
zlatou medaili na Kanadskych hrach pro seniory a opakoval to v
roce 2006. Rok na to ziskal zlatou medaili na zimnich hrach Ontaria
v Brockvillu, kde se hry budou opakovat v roce 2008. Jiri Crhak
uz se kvalifikoval...
Dva bratri z Olomouce. Jeden si privezl lasku k divadlu a druhy
k stolnimu tenisu. Oba obohatili nas zivot v Kanade.
***
Slavnost prvniho prijimani
Pred casem pri nejake prilezitosti Rev. Libor Svorcik byl vyzvan,
aby o mne neco rekl (zrejme pokud mozno pekneho). Pan farar zacal:
"Ja toho o nem moc nevim. Do kostela nechodi..." Temito
dvema vetami si ze mne udelal pritele na cely zivot.
Ono to se mnou mimochodem neni tak zle - ne vsem byl dan dar viry.
Ale o to tu nejde. Oc tu jde, je mravni profil pana farare Svorcika
- je jen malo lidi, kteri dovedou odmitnout pokuseni dopustit
se nejpopularnejsiho ze svetskych hrichu - pokrytectvi.
Dnes (10.cervna) jsem sel do kostela sv. Vaclava na msi. A mel
jsem stesti: soucasti mse byla slavnost prvniho prijimani. Cituji
Cervnove cislo farniho vestniku: "Pana Jezise poprve prijmou
do svych srdci Nikolka Jankova, Eda Kouril a Peta Drab; v Burlingtonu
prijme prvni svate prijimani Pavlik Belansky v 15.00 hod."
V kostele byla pekna skupina deti. Vsechny mluvily krasnou cestinou.
Zvukove pozadi vytvorila Maria Mihalykova na varhany a skupina
mladych muzikantu. Cely program byl zrejme peclive pripraven fararem
Svorcikem, rodici, detmi, hudebniky, kteri vsichni dali svuj cas
a vsichni ve svem konani i jeden v druhem nasli radost a naplneni
na vic nez jedne rovine.
Podobnych slavnosti jsem byl svedkem i v jinych kostelech. Myslim,
ze lidska spolecnost knezim a pastorum i jinym duchovnim hodne
dluzi.
Josef Cermak