Minulost ruzova a ruda
Skoncila tiskova konference. Pouze jeden dotaz na
trenery od pritomnych novinaru. Treneri strucne zhodnotili utkani.
K vykonu rozhodcich se nesmeji vyjadrovat. Na tuto tiskovou konferenci
ctyricet novinaru cekalo asi pul hodiny. Podivil jsem se nad tim,
protoze v Toronte po hokejovem utkani dotazy jen prsi. Muj znamy
mi vysvetluje, ze je to obraz soucasne ceske sportovni zurnalistiky,
ktera profesne zaostava za predlistpadovou a dokonce i moralne,
coz doklada i skandalizaci reprezentantu po utkani s Nemeckem.
Cesky bulvar zaznamenal prvni body, kdyz prinesl zpravu o bujarych
oslavach narozenin po prohranem zapase, zatimco lid ocekaval,
ze hraci prohru odcini tridennim pustem a pred sochou svateho
Vaclava si nasypou verejne popel na sve oholene hlavy.
Pred tim cestou na stadion jsme se zastavili na pivo v jedne restauraci
na Smichove. Potkali jsme dva starsi muze. Jarda je znal. Jednoho
z nich mne predstavil a ja jsem neveril svym ocim. Prede mnou
stala legenda z detstvi, slavny brankar, ktery dokazal v
roce 1956 pokorit Maracana v Rio de Janeiru. Brankar, o
kterem psaly vsechny noviny sveta, kdyz na MS ve Svedsku chytil
mic na brankove care proti uradujicim mistrum sveta, ale rozhodci
Ellis ukazal na stredovy kruh a branku uznal. Potkali jsme se
jeste jednou na stadionu. Byl tam spolu se svymi kamarady z te
doby. Zustalo v nich pratelstvi a vzpominky. Schazeji se tak vzdycky
po fotbale. Jednou za cas mezi ne zavita, kdyz prijede z Ameriky.
Snazil jsem se v rychlosti vybavit velke okamziky.
Bretislav Dolejsi, o kterem se dobrych dvacet let nesmelo mluvit,
protoze byl emigrantem a pokud pocitam, dobre je mu osmasedmdesat
- po celou tu dobu jako kdyby neexistoval - si povzdechl: "Napsal
jsem to vsechno, mam to na disku, ale pry o to nema dnes nikdo
zajem, protoze je to prilis davno!" Mozna je to davno, ale
bylo za tim neco, co melo po dusne dobe padesatych let neco, co
hovorilo o zivote. Vzdyt se zacaly objevovat nove filmy, divadla
malych forem. Slavnym muzstvum se vracely jejich dresy, hraci,
pozdeji i jmena. Jednim z tech navratilcu, byl prave on.
O par dnu pozdeji vysilal Cesky rozhlas - Radiozurnal rozhovor
s televiznim komentatorem Karolem Polakem. Karol Polak nejprve
vysvetlil, jak doslo k tomu, ze v bratislavskych novinach mel
prohlasit, ze socialismus byl lepsi nez kapitalismus. Po
tomto prohlaseni ho pry chtela angazovat KSCM jako sveho agitatora.
Nadpis k clanku pry neudelal on, ale neseriozni redaktor v novinach.
On sam to hodnoti jako objektivni komentator a stav utkani Kapitalismus-Socialismus
je podle nej pry nerozhodny. Mozna, ze kapitalismus vyhrava
o branku. Nasleduje odhaleni, jak je stale popularni a kdyby doslo
k volbe prezidenta, ze by zrejme mohl kandidovat. Vsude, kam prijde,
tak ho lide poznavaji po hlase. On sam, ze se spokoji pouze se
ctvrthodinkou na bratislavske kabelovce. Vloni, ze ho pozvala
televize Markiza, aby komentoval utkani Slovensko-Rusko
a ze sledovanost utkani byla neuveritelne vysoka. Pro neho to
nebyl zadny problem vzit do ruky mikrofon. "To je jako kdyz
slavny dirigent by mel ridit dobry orchestr pri Beethovenove devate.
Zna prece kazdy takt zpameti" Skromne pripomnel, ze byl pri
dvanacti olympiadach a ze jsou olympiady krasne a krasnejsi a
ta v Pekingu, ze bude uplne nejkrasnejsi. Na dotaz, z ktere ma
ty nejlepsi vzpominky, jsme se dovedeli, ze to byla prave moskevska
olympiada. "Tam bylo o novinare perfektne postarano,"
chvalil Karol Polak. Moskevska olympiada podle nej nemela kazu.
Musel jsem dat byvalemu komentatoru Ceskoslovenske televize za
pravdu. Nevzpominam si, ze bych o teto olympiade mohl rici neco
spatneho. V roce 1980 mne totiz tato podivna kratochvile vubec
nezajimala. Meli jsme jine starosti. V te dobe nam zabavovali
psaci stroje, kazety, soukromou korespondenci i fotografie. Sovetsky
svaz udelal invazi do Afganistanu. V Polsku zacinala vystrkovat
ruzky Solidarita. Clenove americkeho diplomatickeho sboru byli
jako rukojmi v Iranu. Balil jsem se na cestu do neznama a Charlieho
Soukupa vypraskali estebaci behem par hodin z Bohuslavic. Jedna
z mala veci, ktera ze sportu z toho podivneho roku 1980 zustala
byla jina olympiada. Olympiada, pri ktere Ceskoslovenska televize
chybela - OH v Lake Placid, kde americti studenti porazili sovetske
profesionaly 3:2.
Karol Polak by jiste pravem namitl, ze v Afganistanu a Iraku jsou
dnes jine armady a ze by se politika nemela michat do sportu.
Oponoval bych, ze mozna prave to dokonale spojeni mezi stadiony
v Moskve bylo proto, aby se zahranicni novinari nesetkali s nekym
nepovolanym nebo aby hrstka ruskych disidentu nemela pristup k
zahranicnim novinarum.
Tesne pred odjezdem jsem zasel do divadelka Ungelt. Mel jsem stesti
a dostal jsem listky na Recital Marty Kubisove Ja jsem ja.
Zpevacka vypravi o svych zacatcich s humorem. Pousti stare pisnicky,
nekterou z nich i zazpiva. Jindy si k nim jen tak potichu notuje.
Je videt, ze je ma rada, usmiva se k nim, jako kdyby se s nimi
mazlila. Na klavir doprovazi K. Stolba. Otazky klade M. Hein.
Je videt, ze spolu dobre komunikuji. Kdyz se neco nepovede, nepredstiraji,
ze se nic nestalo, ale naopak na to upozorni. Marta zpiva i mene
zname pisnicky, pro mne zapomenutou baladu z filmu Jana Nemce
Mucednici lasky. Prvni polovina recitalu konci Modlitbou
pro Martu, ktera se stala symbolem Prazskeho jara.
Druha polovina je ze stejne doby Hej Jude od Beatles. Pak
nastava devatenact let pauzy a zbytek recitalu je z novych pisnicek.
Narozdil od Heleny Vondrackove, s kterou kdysi zpivala, Marta
Kubisova nedrti hitparady. Zustala svoje, stalo ji to devatenact
let mlceni. Devatenact let hlasoveho klidu, jak obcas dodava.
Ani jednou si nestezovala. Neni zapotrebi, aby hodnotila a porovnavala
dobu. Zamerne se tomu vyhyba. Narozdil od Karola Polaka nema co
vysvetlovat. Jeji zivot mluvi sam za sebe.
Leonard Cohen, kdyz zil v Recku, si jezdil do Montrealu obnovovat
svoji nervozu. Pri navratech do Cech chce clovek behem nekolika
dnu prozit zivot, ktery zde kdysi prozil. Po kazde to jde cim
dal hur. Posledni den si uvedomi, ze to zase nezvladl. Chodi po
vystavach a galeriich. Muj pritel Ales Machacek mne pozval na
vystavu fotografii v Galerii Hollar k sedesatym narozeninam
Jindricha Ruzicky V labyrintu mesta B. Muzeme zde videt
grafiky, kresby, fotografie i obrazy. Osmdesata leta symbolizuje
otriskana omitka mest. Svet, ktery mizi. Zrovna tak mizi i tato
doba. Emigrant Ferenc Puskas se stal madarskym narodnim hrdinou.
Jiny emigrant Bretislav Dolejsi, ktery dokazal na Nepstadionu
v Budapesti Puskase zkrotit a postaral se o senzacni vitezstvi
4:2, ceka na svoji sportovni rehabilitaci. Pro slavnou zpevacku
je to devatenact let cerne diry a televizni komentator vzpomina
na krasnou olympiadu, zatimco jeho kolegu vyhodili ve stejnou
dobu za to, ze rekl: "Nasi hraci v bilych dresech, Soveti
v rudych s pismeny CCCP na prsou."
Ales Brezina, Praha-Toronto
***