Kdyz po Staromestskem namesti
jezdila tramvaj
Jiri Suchy mel v druhe polovine sedesatych let na stanici Ceskoslovensko
2 cili VKV kazdy den krome soboty a nedele dvacetiminutovy program
Gramotingeltangl. Jednou tam vypravel o jednom mestecku
na jizni Morave, kde jim spadl goticky kostel. Kdyz tam po roce
prijel, tak zjistil, ze na tom miste jsou nove verejne zachodky.
Nejprve se rozcilil, ale pak si rekl, ze to mistni zastupitele
vystihli. Vystihli to, co pokladaji za kulturu a co je pro ne
dulezite. Nakonec jen tak pro zajimavost to mesto jmenoval. Byly
to Hustopece.
Nedavno jsem sel po Torontu a co se nestalo, na Dovercourtu delaji
z kostela bytovky a ty se prodavaly jako housky v krame. Radost
pohledet. I rekl jsem si lide chteji bydlet v miste, kde se minule
generace citily dobre. Jenze o kus dal pro zmenu bourali anglikansky
kostel. Stromy okolo byly urcene k likvidaci. Krasna okna byla
vymlacena. Pouze cedulka Vstup zakazan! Bude tam pro zmenu
podzemni parkoviste. Zapremyslel jsem, jestli lide chteji parkovat
tam, kde se predchozi generace citily dobre a zjistil jsem, ze
lide chteji spise parkovat, tam kde jim neukradnou auto. Musim
priznat, ze pred stejnym kostelem nam auto neukradli, ale o kousek
dal ho vykradli. Podzemni parkoviste je tedy nutne. I zde to podnikatele
jaksi vystihli. Mame tedy kulturu bytovek, podzemnich parkovist
a k nim patri obchodni strediska, kde si muzeme koupit nejnovejsi
zbozi, ktere nam vydrzi tak do pristich vanoc.
Nic tedy nezustava. E-maily a SMS se vymazou. Korespondence prestala
existovat. Nepiseme si poznamky rukou, ztratili jsme svuj rukopis.
Misto gramodesek se poslouchaji mpetrojky. Je to pohodlnejsi,
muze to clovek mit vsude s sebou, nemusi se o to starat a kdyz
ho to prestane bavit, tak se to vymaze.
Nedavno jsem potkal jednoho Americana, ktery zije v Praze. Dali
jsme se do reci. Straslive ho zajimalo jake bylo moje detstvi
v Praze. Tak jsem mu vypravel, ze tramvaj jezdila pres Staromestske
namesti. "A jak se tam dostala?" Znela otazka nevericiho
Tomase. "Celetnou ulici," odpovedel jsem. "Celetnou?"
nechtel verit. Vzdyt tam se ztezi vejde osobni automobil. "Projela
pod Prasnou branou, tam byl semafor, pet minut se jezdilo jednim
smerem, pet minut druhy, v Parizske se pak jezdilo obema smery"
"To byly jeste ty stare tramvaje" pokracoval jsem. "Po
Praze jezdily trolejbusy. Vstaval jsem vetsinou pred sedmou. V
7:11 odjizdel trolejbus z Belocerkevske. Musel jsem se do nej
vtesnat. Do Sumavske dorazil v 7:20. Za minutu se muselo probehnout
parkem do Vinohradske ulice, kde prijizdela stara jedenactka,
ktera byla jiz nalezite ovesena studujici mladezi. Presto jsme
se i my dokazali povesit na stangli a nalezite si odpocnout pred
dalsim behem, ktery vedl serii pasazi z Vaclavskeho namesti do
Panske 3. Vyuka zacinala v 7:30 a reditel skoly, jakysi Hledik,
stal na schodech a zapisoval opozdilce. Apokalypsa prisla v okamziku,
kdyz zacaly jezdit nove tramvaje. Jednou jsem bezel Vinohradskou
tridou a misto jedenactky jela nova dvacitka se zaviracimi dvermi.
V okamziku, kdy jsem dobihal mi ridic zavrel dvere pred nosem.
Byly dve moznosti. Vyrazit a chytit ji na nasledujici stanici.
Predstava, ze by se u rozhlasu konala potupna repriza, mne od
tohoto posetileho cinu odradila. Pomstil jsem se tedy alespon
uderem do dveri. Pobliz stala ridicka taxiku. Otazala se mne kam
jedu a zadarmo mne odvezla primo pred nas ustav. Reditel Hledik
toho rana stepoval v prvni patre nadarmo." American s napetim
poslouchal.
Pokracoval jsem tedy dale: "Meli jsme jednoho ucitele, v
sedesatym osmym utekl do Nemecka. Kdyz jsem mu to odpoledne pri
prakticke vychove v dilnach vypravel, tak se zamyslel a zeptal
se mne: ,Vis, co by byl jeste vetsi zazrak?' ,Kdyby v tom aute
byl chlap,' odpovedel jsem. ,Ne, to by byl homosexual (pouzil
drsnejsiho vyrazu), ale kdyby ti ten ridic ty tramvaje otevrel.'"
American se zachmuril. Tento zaver se mu ale vubec nelibil a ja
si uvedomil, jak tezko se da predat neco, co jsme prozili.
Profesor, ktery predsedal disciplinarni komisi, ktera mne vylucovala
z vysoke skoly byl historikem. Daval si velky pozor, aby nebyl
pod nejakym ostudnym dokumentem podepsan. Celkem se mu to podarilo.
Ten, kdo bude jednou studovat historii, dostane uplne jiny obrazek,
nez jak to bylo ve skutecnosti.
Alois Jirasek videl historii asi jinak nez ji vidime my dnes.
Je lehke dnes odsoudit niceni klasteru a kostelu v 15. stoleti.
"Pro husity to nebyly pamatky," rikal nas cestinar.
Mozna mel pravdu, ale opravnuje to nas, abychom nevideli niceni
soucasnych pamatek. Prestoze jsou noviny stale tlustsi,
udalosti v nich o nas nic nerikaji. Co vlastne po nas zbude, pro
pristi generace, kdyz svoje vlastni pribehy nejsme schopni predat
a postavime-li neco, nahradi to pristi generace necim, co vic
bude vynaset?
Ales Brezina - Praha