Plzenske Finale - setkani, hovory o pravde
i Pravidla lzi
Letos jiz po osme jsem vyrazil z Toronta do Plzne
na festival ceskych filmu Finale. Vsechno se zdalo, ze ma byt
jako v jinych letech. Jenze vse bylo malinko jinak. V minulych
letech jsem vyrazel jiz ve ctvrtek pred festivalem. Pres vikend
jsem se dal do kupy a v pondeli rano jsem dorazil na festival
a vecer jiz jsem si vybiral filmy. Tentokrat letadlo letelo o
den pozdeji, ale o dve hodiny drive, coz ma fantastickou vyhodu,
ze clovek dorazi do Prahy brzy rano a prazdnym sobotnim rannim
metrem se pomerne bezpecne dostane z mista trvaleho bydliste do
mista prechodneho pobytu.
Mozna, ze je to chybny predpoklad, ale banditi, kteri mne posledne
v metru obrali o doklady, takhle brzy rano spi spankem spravedlivych
po dobre vykonane praci a tudiz je metro bezpecnejsi. Zalehl jsem
tedy do postele, a pokousel se i ja o spanek, jenze svet kolem
mne mel jiny nazor a kdykoliv se mi podarilo zavrit oci, zazvonil
telefon. Takze z puvodnich ctyr hodin se vyrojilo osm a krasne
prehozeny den a noc. Nedelni ranni cesta do chramu Pane byla pak
spise cestou na pulnocni a jelikoz se v pondeli hralo derby Sparta-Slavia
rozhodl jsem se jet do Plzne az v pondeli vecer. V jinych letech
mne vzdy z Plzne zavolali, kdy pro mne prijede Porsche nebo Mercedes
a jestli budu pripraven. Tentokrat nic. Kdyz nejde hora k Mohamedovi,
musi Mohamed k hore. Zapnul jsem tedy pocitac a pripojil se pres
telefon na internet. Na stesti jsem nesmazal posledni e-mail a
mel tam telefonni cislo. Zavolal jsem tedy do Plzne a tam mne
zdeseny hlas oznamil, ze jsem cestu do Plzne prave zrusil a prelozil
na stredu. Zapatral jsem v pameti, jestli jsem prece jen neco
takoveho neucinil. Jak rika ma zena, komunikace se mnou byva nekdy
ponekud obtizna. Ma pravdu.
Maji pravdu i opilci, kteri obcas popiraji svoji hlucnou cinnost,
kdyz tvrdi, ze to nebyli oni. Krome toho, ze jsem po priletu spal,
jsem byl strizliv a tak jsem na svou obranu rekl malo presvedcive:
"To jsem nebyl ja!" V ten okamzik se vsak stalo neco,
co jsem sam necekal. "Podle hlasu, jste to skutecne nebyl
vy!" A tak se zjistilo, ze na festival maji akreditaci dva
Alesove Brezinove. Stalo se mi, ze byl nekdy nekde nekdo se stejnym
krestnim jmenem a kdykoliv oslovil nekdo toho druheho, tak jsem
sebou trhl a mel z toho neurozu. Ve vedlejsim dome zase bydlel
Ludek Brezina. V zahranicnim rozhlasu bylo hned nekolik Brezinu,
ale pouze ja jsem byl pravy, ostatni toto jmeno pouzivali jako
pseudonym a od detstvi jsem odpovidal, ze s basnikem Otokarem
Brezinou nemam nic spolecneho, protoze ten byl prece Jebavy. Zahada
se vysvetlila a na stesti bylo jedno auto z Plzne v Praze, tak
jsem se konecne objevil na festivalu.
***
Pusinky v
uvodu a Ucastnici zajezdu
Erotika hybe svetem i ceskym filmem a tak se mladez
dovida, ze devcata maji problemy v dobe dospivani tu s malym poprsim,
tu se sexualni orientaci, jindy zase s mladsim bratrem, ktery
jim nic nedovoli. Holky - Pusinky - tedy miri za dobrodruzstvim
do Holandska. Nevim, jestli se ten stop tolik zhorsil. Ja jako
student v jejich veku jsem to jezdil za pet dnu a to jsem se stavil
jeste v Norimberku, Mnichove, Hamburku, Koline nad Rynem a Bruselu.
Dnesni bridilska devcata jsou po peti dnech na stejnem miste,
cili urazi zhruba kilometr za den. Jizda je to vskutku pomala,
protoze na kazdych sto metru pripada jedno eroticke zklamani za
druhym.
Pusinky
Ani vecerni Ucastnici zajezdu se nepohybuji nijak rychle,
cesta do Chorvatska jim trva ve filmu asi stejne dlouho jako ve
skutecnosti. V prvni polovine filmu se tedy cestuje a naznacuje,
kdo bude mit co s kym. Pouze u dvojice homosexualu je to celkem
jasne. I kdyz clovek nevi, jestli se k nim nekdo ze zajezdu neprida.
Po prijezdu k mori se devcata nudej az do okamziku, kdy zacnou
mezi sebou soutezit o plavcika. Pak prichazi skutecne nudeni a
devcata ukazi sva puvabna nadra. Obecenstvo se bavi, zrejme se
divaci take tesi na leto a na zajezd s cestovkou k mori.
Ucastnici zajezdu
***
Pravidla lzi
Nejsilnejsim zazitkem druheho dne festivalu byl film Roberta
Sedlacka Pravidla lzi. V terapeuticke lecebne je jedenact
lidi. Jedenact rozdilnych zivotu. Krome prace se snazi dobrat
pravdy o sobe, pojmenovat veci pravymi jmeny a najit vychodisko.
Vetsina z nich touzi po normalnim zivote a ucinila rozhodnuti
zbavit se drogove zavislosti. Nekteri z nich se vyhybaji kriminalu.
Jeden z nich zavrazdil, jiny je zlodejem v samoobsluze. Jedna
se o lidi s ruznou inteligenci. Chteji se lecit anebo jen uteci
pred zakonem? Pacienti maji nekolik tabu. Jednim z nich je, ze
nesmi mit mezi sebou vzajemny vztah, protoze by to narusilo proces
terapeuticke lecby. V okamziku, kdy k tomu dojde, musi cela komuna
rozhodnout o tom, jestli ti dva mohou zustat nebo odejit. V tento
okamzik dochazi k dramatu. Mafian Milan ma nevyrizene ucty z podsveti
s Martinem, je navykly ovladat lidi, je neobycejne inteligentni,
hovori dobre spanelsky, ma sen odejit do jizni Ameriky a mit tam
hospodu. Ma komunita souhlasit s tim, ze ma mit vztah s dalsi
klientkou? Je to cesta za dalsim zlocinem nebo se jedna o jiz
zmeneneho cloveka? Film lze chapat v nekolika rovinach. Jedna
se o dusi cloveka.
J. Langmajer v Pravidlech lzi
Velice pusobiva scena nastane v okamziku, kdyz je cela skupina
na zimni vychazce a najednou spatri krucifix a zacne se strefovat
do ukrizovaneho. Jan Budar vypravel, ze bylo zajimave, ze se skutecne
nikdo z hercu nemohl do krucifixu strefit. Pri tom prave Milan
dava pokyny, jak maji mirit. Jde o hru nebo se jedna o cloveka
bez Boha, cloveka bez ucty k bliznimu? Prestoze ve filmu hraji
spickovi herci, byl to nizkorozpoctovy film, ktery stal asi jedenact
milionu korun. Jan Budar trochu se smutkem dodava, ze v plzenskem
kinu Elektra, kde se festival odehrava ho videlo nejvic lidi najednou
a film se zrejme nedostane do normalni distribuce. Je vsak sance,
ze ho uvede Ceska televize a ze bude dan do prodeje na DVD.
Den treti - den setkani
Vlastne jiz v utery jsem potkal Vaclava Taborskeho, ktery dorazil
do Plzne na festival po svych a jen nakratko. Po chvili vsak byl
rozpoznan a druhy den dopoledne jsem spatril Vaclava v jedne kavarne,
jak poskytuje rozhovor festivalovemu deniku. Pak pohovoril s pani
Simovou, ktera zde uvadela zajimavou retrospektivu Jana Spaty
a neni vylouceno, ze by se Vaclav mohl v pristim roce objevit
zde na festivalu jako jeden z hlavnich ucastniku.
Ales Brezina a Ales Brezina
K historickemu setkani doslo vsak kratce pred 22 hodinou letniho
stredoevropskeho casu. V tento okamzik jsem se setkal se svym
slavnejsim jmenovcem, ktereho jsem doposud znal pouze z titulku
ceskych filmu, kdy se v zaveru objevil titulek Hudba Ales Brezina
nebo kdyz clovek dal do internetoveho vyhledavace jmeno Bohuslav
Martinu. Je o sedmnact let mladsi, takze ma zivot pred sebou.
Nyni pracuje na opere o Milade Horakove, ktera by se mela objevit
v pristim roce v Narodnim divadle. Oba nas vsak zrejme zastini
nejaky dvanactilety Ales Brezina, ktery je jiz dnes nejslavnejsim
ceskym kouzelnikem.
***
Indian a sestricka
Pred casem natocil kanadsky reziser Paskiewicz film o setkani
ceskych indianu, kteri vyjizdeji z mesta kamsi na Sazavu se skutecnymi
indiany z Manitoby.
Indian a sestricka
V tomto pribehu vsak jde o setkani a o vecny pribeh Romea a
Julie. Tentokrat to neni West Side Story, ale pribeh delnika,
ktery patri k temto indianum a romske zdravotni sestry. Souboj
dvou nesmiritelnych skupin, ktery se nekonci happyendem. Vecer
jsem potkal dokumentaristu Bretislava Rychlika. Sdelil mi, ze
podal trestni oznameni na predsedu lidovcu senatora Cunka. Zdokumentoval
jeho akci, kdy vystehoval Romy o pulnoci ze Vsetina do oblasti,
kde je naprosta nezamestnanost a kde ani ten nejschopnejsi podnikatel
by za zivot nesplatil hypoteku pozadovanych pet set tisic.. Za
Cunka nyni demonstruje Narodni strana a take Vladimir Hucin, o
kterem uvazuje Ceskoslovenske sdruzeni v Kanade, ze mu udeli Masarykovu
cenu. Na druhou stranu i na festivalu se objevil film Pravde
podobny pribeh Vladimira Hucina. I to svedci o sirokem zaberu
dokumentarni tvorby a prehlidky filmu na festivalu.
***
Hlidac
Pliziva normalizace po srpnu 1968 se rozebehla na plne obratky
a v roce 1970 se ritila nadzvukovou rychlosti. Svedci o tom skutecnost,
ze Ivan Renc natocil film Hlidac, ktery se dostal do kin
tehdy ve ctvrtek. Mel jsem moznost tento film videt. Kamarad,
kteremu jsem ho doporucil, prisel do kina v utery a prave ho estebaci
pred promitanim zabavili a musel si pockat dalsich nekolik desitek
let nez ho promitali znovu. Na festivalu jsem ho mel moznost videt
tedy po druhe. Pribeh zakomplexovaneho poslusneho bachare, ktery
si vyleva vztek na svem psovi se po nekolika malerech stane skutecne
bacharem, z ktereho maji radost i jeho nadrizeni. Poslusna povaha,
ktera nikdy neodporuje je k takovemu povolani vhodna. A normalizace
vyzadovala prave loajalitu. Proto film komunisti hezky za tepla
zabavili.
***
Pocta Janu Spatovi
Vrcholem festivalu byla sekce venovana vloni zemrelemu filmari
Janu Spatovi. Za tricet ctyri let filmarske tvorby natocil 107
autorskych filmu. V letech 1991-2005 pusobil jako profesor na
FAMU. Vyhodou festivalu je, ze clovek muze behem tydne videt vse,
co se v Cechach, popripade na Slovensku natocilo. Tentokrat jsem
se tesil na novy Menzluv film Obsluhoval jsem anglickeho krale.
Jelikoz tento film bezi i v normalnich kinech, dal jsem prednost
jednomu veceru se Spatou a odmenou mne byly ctyri krasne filmy.
Prvni film Evangelici ze Zeleznych hor, ktery je
o farari z Vysociny a o lidech, kteri maji vztah k pude, k prirode,
k remeslu. Vidime zde venkovskeho kovare s vlastni filozofii a
ktery se dokaze s neobycejnou neznosti starat o telesne postizene.
Film byl natocen pred ctrnacti roky a clovek zijici v dobe internetu
ma pocit jako, ze se ocitnul v pohadce. Pohadkovy je i druhy pribeh
z Matejske pouti. Krome atrakci vidime akrobaty, cvicene psi,
poeticky zivot, ktery existoval jeste v sedmdesatych letech minuleho
stoleti. Prestoze poute stale existuji, kus teto romantiky jiz
nenavratne zmizel. Film Vstan a chod je portretem Anny
Kubovcove, ktera jako kojenec prisla o ruce. Naucila se ridit
auto, sit, psat na stroji a hlavne byla koncem osmdesatych let
zastankyni vsech invalidu. Snazila se jim sehnat praci, coz bylo
pro ne velice dulezite i z psychologickeho hlediska. Posledni
snimek byl o fotografovi Jindrichu Streitovi Mezi svetlem a
tmou. Jindrich Streit byl v dobe normalizace uveznen. Nemohl
ucit, ale pracoval na Statnim statku a nosil porad s sebou fotoaparat.
Diky tomu poridil neuveritelne mnozstvi fotografii lidi ze Sovince
a okoli. V tomto filmu se Spata diva na svet prave ocima Jindricha
Streita. Jindrich Streit byl na festivalu a zajimave o svem pratelstvi
s Janem Spatovi vypravel. Jeho fotografie jsou dnes v muzeich
a vystavnich sinich celem svete. Presto dava stale prednost klasicke
fotografii pred digitalnim fotoaparatem. Nechce si nechat vzit
kouzlo magie temne komory. Ironii je, ze dnes vetsina jeho zaku
na FAMU jiz jinou techniku nez digitalni nezna.
Jan Spata
***
Dokumenty ukoncene a neukoncene
Na plzenskem festivalu je prehlidka nejen velkych filmovych
reziseru, ale take i reziseru, kteri zacinaji. Pravidelne zde
ukazuji sve filmy studenti z filmarskych skol z Prahy, Pisku,
Zlina a Bratislavy. Do samostatne projekce se dostal film Under
Underground od V. Cakanyove. Vypravi o tom jak v krytech civilni
obrany vznikala a vznika dalsi kultura, zcela odlisny zivot v
tichu, jiny svet. Cakanyova ukazuje podzemi ve trech mestech na
Slovensku. Tento svet je svym zpusobem zajimavy i tim, ze v Praze
ve Vrsovicich vznikla v jednom z takovych krytu Civilni obrany
i evangelicka modlitebna, coz je jiste raritou. V jinem dokumentu
reziser Bernard Safarik, ktery zil dlouha leta v exilu ve Svycarsku,
se zabyva ceskym fenomenem - tanecnimi. K memu prekvapeni dnes
Kurzy tance a spolecenskeho chovani prozivaji obrovskou renesanci
a fronty mladych lidi cekaji pri zapisu, aby se mohli teto vyuky
zucastnit. K zajimavosti patri, ze se tam uci i to, jak se chovat
na recepcich ci pri spolecenske veceri. Nejsilnejsim dokumentem
vsak byl celovecerni a zrejme stale neukonceny dokument Heleny
Trestikove Marcela. V roce 1980 si vybrala nekolik svateb
na Staromestske radnici a rozhodla se pak zdokumentovat jejich
manzelstvi v cyklu Manzelske etudy. Marcelino manzelstvi
od zacatku nebylo jednoduche. Nemeli byt. Nastehovala se k rodicum
sveho manzela. Po narozeni Ivanky se od manzela odstehovala a
pozdeji rozvedla. I kdyz to pozdeji zkouseli dat s manzelem dohromady,
nepodarilo se to. Pozdeji se ji narodil jeste syn Tomas, ktery
je velice hodny, ale pri tom mentalne opozdeny, takze potrebuje
zvlastni peci. Mezitim Ivanka dospeje, vyuci se zahradnici a cela
rodina se odstehuje z Prahy do Ceskeho Brodu. Trestikova tyto
osudy sleduje s prestavkami po dobu sestadvaceti let. 17. listopadu
2005 Ivanku zabije za zahadnych okolnosti vlak. Marcela je v tezke
depresi a pokusi se o sebevrazdu. Po odvysilani pribehu se objevi
vlna solidarity, ale take starsi clovek, ktery Marcelu pronasleduje.
Neustale ji vola telefonem. Ze zacatku je mily, ale pak se z neho
vyklube psychopat. Nakonec se Marcele a Tomasovi diky pomoci lidi
podari znovu prestehovat do Prahy.
H. Trestikova, Tomas a Marcela Haverlandovi
Do Plzne prijela s Helenou Trestikovou a byla velice ochotna
odpovedet lidem na otazky ze sveho zivota. Byla to snad nejzivejsi
diskuse po filmu. Na dotaz, jestli s nimi take spolupracuje Marcelin
byvaly manzel Jiri, rekla ze ten naopak je zazaloval pro pomluvu.
Zaloba vsak byla zamitnuta. Doslo k promlceni. Nejde o to, kdo
byl v pravu, ale i pres sebevetsi snahu se muze nekdy ublizit
nevinnemu cloveku. To byla jedina otazka, kterou jsem nad filmem
mel a trochu mi vadilo, ze kdyz se ve filmu udelalo tolik strihu,
protoze se stale vyviji, ze se nevystrihla tato pasaz.
***
Dezo Ursiny a Neberte nam princeznu
Dalsi prednosti festivalu je sirka a zaber festivalu. Takze
jsem mel poprve moznost videt detsky muzikal s Marikou Gombitovou
a Miroslavem Zbirkou. Pohadka, ktera i po letech potesi. V predvadeci
sini trochu vadilo serizeni reproduktoru. Pokud se nesedelo presne
v prostredku, mel clovek pocit, ze hudba vychazi bud z jedne nebo
druhe strany. Vecer nasledovaly dva filmy: eroticky hravy, ale
s neuveritelne spatnym dabingem Bestiar. Ve stejnou dobu
bezel film, ktery je urcen k promitani po hospodach a bude
hur! Lituji jen, ze jsem nevyvinul vetsi usili dostat se na
tento film. V nadeji, ze ho uvidim o den pozdeji, jsem propasl
jedinecnou prilezitost ho videt. Nekdy o pul jedenacte vecer byl
film Marcela Bystrone Po hlave do prdele. Pokud si zvolim
takto provokativni nazev, musim odevzdat vynikajici film, coz
se tentokrat reziserovi nepovedlo. Tri paralelni pribehy, odehravajici
se ve dvou rodinach by asi byly silnejsi, kazdy zvlast. Bystron
se pousti na pole teologie, coz je prednost proti ostatnim filmum,
ale bohuzel zivot v sektach a manipulace s lidmi neodpovidaji
tomu, co je ve filmu znazorneno. Pribeh deti, ktere jsou prilis
brzy dospele je nejverohodnejsi. Inflace nasili ve treti casti
a proti ni neschopnost tvrdych muzu pohlednout na vznik zivota
a hrouticich se, kdyz vidi porod ditete, je zajimavy, svym zpusobem
komicky, ale nevim jestli bych s klidnym svedomim, mohl nekoho
na takovy film poslat.
I nazev Zavis, knize pornofolku, by mohl zavadet, ze se
jedna o nejakou lidovou nevazanost. Opak je pravdou. Mame moznost
sledovat politickou pornografii, zivot kolem nas, korupci v systemu.
Film konci povestnym Paroubkovym povolebnim projevem. Pri tom
zde muzeme videt opet nezavisle kulturni aktivity, reziser vidi
nadeji prave v ruznych technoparty, ktere nejsou kontrolovane
statem a ucastnici si nenechavaji vnutit vkus urcovany reklamou.
Jednou z techto alternativ jsou i zpevaci, kteri se vyjadruji
pravdive jako Zavis Smrcka, ktery v pisnicce zpiva: "Vari,
vari, vari, ja som kokot stary!"
***
Cesky film v evropskem kontextu
Na zaver festivalu maji divaci moznost videt nekolik filmu
ze zemi stredni a vychodni Evropy a maji moznost tyto filmy porovnat
se soucasnou ceskou produkci. Ukrajinsky snimek Oranzova laska
se odehrava v jednom pokoji. V absurdnim prostredi se nachazeji
milenci, kteri mohou prijimat postu, ale nemohou tuto mistnost
opustit. Dva celovecerni filmy bezely mimo soutez. Sverakovy Vratne
lahve a v uzavrene produkci Alice Nelis privezla jeste mokry
film z laboratore Tajnosti. Spolecne temto filmum je, ze
oba reziseri maji svuj rukopis. Sverak pozoruje sveho otce, ktery
je v tomto filmu ucitelem, ale vyuka ve skole jiz ztratila poezii.
Zkousi to nejprve jako kuryr na kole a zlomi si na snehu nohu.
Hlavnim problemem je, ze i sem zasahuji pocitace a on se s tim
nedokaze vyporadat. Poslednim mistem je samoobsluha, kde vykupuje
lahve a obcas muze flertovat s devcaty, ci mladsimi panickami,
muze si, alespon v hlave nechat probehnout sve eroticke sny, coz
mu pro zmenu nemuze zapomenout jeho manzelka. K tragedii vsak
dojde, kdyz jeho praci zacne vykonavat automat. Poezie vsak v
zivote zustava a divak se bavi, kdyz manzele, kteri to spolu vydrzeli
cely zivot, leti balonem. Film trochu pripomina Michalkovo Babi
leto.
Bylo zajimave, ze temer nikdo nemel po filmu Alice Nelis svuj
vlastni nazor. Pokud nekdo prece jen nazor mel, tak nebyl prilis
pozitivni. Vetsina lidi rikala, ze si to musi rozmyslet. Hlavni
namitkou bylo, ze se film odehrava v neprirozenem prostredi nove
aristokracie. Hrdina filmu, ktereho hraje Karel Roden, je manazerem
velke firmy. Jeho starnouci manzelka (Iva Bitova), ma vse na co
si vzpomene, vcetne milence. Presto je zrejme, ze ji nic neuspokojuje.
Zjisti, ze je tehotna, ale nevi s kym. Je pred rozhodnutim. Bud
muze pokracovat v prazdnem zivote bez problemu anebo jit do neceho
konfliktniho, co nevi, jak skonci, ale rozhodne ne prazdneho.
Jeden z mala filmu, kdy se objevuje i zapomenuti na sebe samotneho,
zodpovednost, laska, vztah k detem, stud.
***
A co na to reditel
Na zaver festivalu odpovedel na nase otazky reditel festivalu
Ivan Jachim.
ABE: Jak byste hodnotil tento dvacaty festival?
IJ: Byl jiny, nez predchozi, prijemny, nezklamali divaci,
nezklamali tvurci. Myslim si, ze probehlo vse, tak jak to probehnout
melo. Jsem rad, ze krome uvedeni retrospektivy Jana Spaty se nam
podarilo vydat i publikaci o nem s DVD a peti jeho filmy. Vice
nez premyslet o hodnoceni se ted ptam, jak to bude pristi rok.
Reditel Ivan Jachim
ABE: Festival vystrcili ruzky do Prahy
IJ: To bylo uz vloni. Chceme ukazat, ze jsou zde zajimave
filmy, ktere se jinde nehraji. Uvidime, jak se to vyvine, ale
porad bychom, chteli nejake filmy z Finale v Praze uvadet.
ABE: Ma reditel festivalu moznost videt i nejake filmy? Co
jim rika?
IJ: Tezko hodnotit, videl jsem jak soutezni, snimky, tak dokumenty.
Videl jsem je, kdyz jsme je vybirali, ale k hodnoceni mame odborne
poroty. Hlavnim smyslem festivalu je, ze divak ma moznost filmy
videt a pak muze srovnat pri ruznych retrospektivach i s tim,
jak se kinematografie posunula dopredu. Rovnez je zde konfrontace
se stredni Evropou, protoze zde ukazujeme i filmy z ostatnich
malych zemi, kde je kinematografie na tom podobne jako ceska.
ABE: Ktery film Vas nejvice zaujal?
IJ: Urcite je zajimavy dokument Heleny Trestikove Marcela.
Je to emotivni zalezitost. Z celovecernich filmu se mi libil
film Pravidla lzi.
ABE: Kolik je na festivalu zahranicnich hostu?
IJ: Letos to bylo pres padesat, mozna i pres sedesat.
Jsou zde zastupci i z velkych festivalu jako v Locarnu, San Sebastianu
a Chotebuzi.
ABE: Co bude pristi rok?
IJ: Pristi rok bude rada vyroci: Osmdesatiny Vaclava Taborskeho,
devadesatiny Jiriho Krejcika nechme se tedy prekvapit.
***
A pohadky byl konec
Zpravodajstvi prinasela z festivalu denne Ceska televize. Pravda
jednou se mi podarilo zakopnout o snuru reflektoru a ten spadl
a rozbil se. Tim se mi mohlo podarit znovu vzkrisit titulek ZAVADA
NENI NA VASEM PRIJIMACI. Na stesti CT jsou profesionalove a meli
rezervni zarovku. Cas zaverecneho ceremonialu byl presny a pan
Andel, ktery ho uvadel byl neuveritelne nervozni. Kdyz se nekdo
rozpovidal pred mikrofonem, obzvlaste zastupce festivalu v San
Sebastianu, tak se mu taktne snazil odebrat mikrofon.
Pri zakonceni festivalu zazpivaly Yellow Sisters
V soutezi dokumentu vyhral snimek Heleny Trestikove Marcela.
Jinak vysledky byly prekvapive. Podobne jako v roce 1968,
kdy narod moralne predstihl sve vudce a byl ochoten k pasivni
resistenci, zatimco predstavitele zeme k aktivni kolaboraci, tak
tentokrat byli divaci kvalitnejsi nez porota. Podle divaku a Asociace
filmovych klubu zvitezil film Pravidla lzi. Podle odborne
poroty Pusinky. Kruh se uzavrel. Grantove komise poskytuji
penize bezduchym filmum. Mladi reziseri, v tomto pripade reziserka
udelala film o divkach jedoucich do Holandska stopem. Odbornici
pochazejici z techto komisi pak tento film oceni a mladi filmari
maji ukazany smer, jak maji tocit. Nejdulezitejsi je ziskat na
film penize a tak reziserka vsem sponzorum hezky podekovala a
ja byl opet jednim z tech, ktery tomu netleskal. Naposledy jsem
takto netleskal, kdyz Vaclav Havel vysvetloval "humanitarni
bombardovani Jugoslavie". Tehdy mi bylo lito Balkanu, dnes
mlade generace, ktera za pet dnu neni schopna dojet stopem do
Holandska. Autostop byl neco jako poznavani, pohyb, dynamika,
trpelivost, strach z noci, radost z rychlosti, zima na nakladaku,
promrzle ledviny na motorce, cesty za laskami, ci cesty s laskami,
more, hory, toulky rumunskymi horami, spani pod sirakem, nudisticke
plaze, zkejsnuti v Kosovu, ci v Nebrasce, s deseti norskymi korunami
proniknout za polarni kruh. Nechce se mi verit, ze pro dnesni
generaci, ktera ma svobodu, je to pouze erotika na zachode a pet
kilometru po betonu. Proto jsem se pohadal se vsemi, kteri obdivovali
pravdivost pribehu. Pusinky nebyly zdaleka tak pravdive
jako Pravidla lzi.
Ales Brezina - Plzen
***