Navrat na hlavni stranu

Plzenske Finale - setkani, hovory o pravde i Pravidla lzi
Letos jiz po osme jsem vyrazil z Toronta do Plzne na festival ceskych filmu Finale. Vsechno se zdalo, ze ma byt jako v jinych letech. Jenze vse bylo malinko jinak. V minulych letech jsem vyrazel jiz ve ctvrtek pred festivalem. Pres vikend jsem se dal do kupy a v pondeli rano jsem dorazil na festival a vecer jiz jsem si vybiral filmy. Tentokrat letadlo letelo o den pozdeji, ale o dve hodiny drive, coz ma fantastickou vyhodu, ze clovek dorazi do Prahy brzy rano a prazdnym sobotnim rannim metrem se pomerne bezpecne dostane z mista trvaleho bydliste do mista prechodneho pobytu.
Mozna, ze je to chybny predpoklad, ale banditi, kteri mne posledne v metru obrali o doklady, takhle brzy rano spi spankem spravedlivych po dobre vykonane praci a tudiz je metro bezpecnejsi. Zalehl jsem tedy do postele, a pokousel se i ja o spanek, jenze svet kolem mne mel jiny nazor a kdykoliv se mi podarilo zavrit oci, zazvonil telefon. Takze z puvodnich ctyr hodin se vyrojilo osm a krasne prehozeny den a noc. Nedelni ranni cesta do chramu Pane byla pak spise cestou na pulnocni a jelikoz se v pondeli hralo derby Sparta-Slavia rozhodl jsem se jet do Plzne az v pondeli vecer. V jinych letech mne vzdy z Plzne zavolali, kdy pro mne prijede Porsche nebo Mercedes a jestli budu pripraven. Tentokrat nic. Kdyz nejde hora k Mohamedovi, musi Mohamed k hore. Zapnul jsem tedy pocitac a pripojil se pres telefon na internet. Na stesti jsem nesmazal posledni e-mail a mel tam telefonni cislo. Zavolal jsem tedy do Plzne a tam mne zdeseny hlas oznamil, ze jsem cestu do Plzne prave zrusil a prelozil na stredu. Zapatral jsem v pameti, jestli jsem prece jen neco takoveho neucinil. Jak rika ma zena, komunikace se mnou byva nekdy ponekud obtizna. Ma pravdu.
Maji pravdu i opilci, kteri obcas popiraji svoji hlucnou cinnost, kdyz tvrdi, ze to nebyli oni. Krome toho, ze jsem po priletu spal, jsem byl strizliv a tak jsem na svou obranu rekl malo presvedcive: "To jsem nebyl ja!" V ten okamzik se vsak stalo neco, co jsem sam necekal. "Podle hlasu, jste to skutecne nebyl vy!" A tak se zjistilo, ze na festival maji akreditaci dva Alesove Brezinove. Stalo se mi, ze byl nekdy nekde nekdo se stejnym krestnim jmenem a kdykoliv oslovil nekdo toho druheho, tak jsem sebou trhl a mel z toho neurozu. Ve vedlejsim dome zase bydlel Ludek Brezina. V zahranicnim rozhlasu bylo hned nekolik Brezinu, ale pouze ja jsem byl pravy, ostatni toto jmeno pouzivali jako pseudonym a od detstvi jsem odpovidal, ze s basnikem Otokarem Brezinou nemam nic spolecneho, protoze ten byl prece Jebavy. Zahada se vysvetlila a na stesti bylo jedno auto z Plzne v Praze, tak jsem se konecne objevil na festivalu.
***
Pusinky v uvodu a Ucastnici zajezdu
Erotika hybe svetem i ceskym filmem a tak se mladez dovida, ze devcata maji problemy v dobe dospivani tu s malym poprsim, tu se sexualni orientaci, jindy zase s mladsim bratrem, ktery jim nic nedovoli. Holky - Pusinky - tedy miri za dobrodruzstvim do Holandska. Nevim, jestli se ten stop tolik zhorsil. Ja jako student v jejich veku jsem to jezdil za pet dnu a to jsem se stavil jeste v Norimberku, Mnichove, Hamburku, Koline nad Rynem a Bruselu. Dnesni bridilska devcata jsou po peti dnech na stejnem miste, cili urazi zhruba kilometr za den. Jizda je to vskutku pomala, protoze na kazdych sto metru pripada jedno eroticke zklamani za druhym.

Pusinky
Ani vecerni Ucastnici zajezdu se nepohybuji nijak rychle, cesta do Chorvatska jim trva ve filmu asi stejne dlouho jako ve skutecnosti. V prvni polovine filmu se tedy cestuje a naznacuje, kdo bude mit co s kym. Pouze u dvojice homosexualu je to celkem jasne. I kdyz clovek nevi, jestli se k nim nekdo ze zajezdu neprida. Po prijezdu k mori se devcata nudej az do okamziku, kdy zacnou mezi sebou soutezit o plavcika. Pak prichazi skutecne nudeni a devcata ukazi sva puvabna nadra. Obecenstvo se bavi, zrejme se divaci take tesi na leto a na zajezd s cestovkou k mori.

Ucastnici zajezdu
***
Pravidla lzi
Nejsilnejsim zazitkem druheho dne festivalu byl film Roberta Sedlacka Pravidla lzi. V terapeuticke lecebne je jedenact lidi. Jedenact rozdilnych zivotu. Krome prace se snazi dobrat pravdy o sobe, pojmenovat veci pravymi jmeny a najit vychodisko. Vetsina z nich touzi po normalnim zivote a ucinila rozhodnuti zbavit se drogove zavislosti. Nekteri z nich se vyhybaji kriminalu. Jeden z nich zavrazdil, jiny je zlodejem v samoobsluze. Jedna se o lidi s ruznou inteligenci. Chteji se lecit anebo jen uteci pred zakonem? Pacienti maji nekolik tabu. Jednim z nich je, ze nesmi mit mezi sebou vzajemny vztah, protoze by to narusilo proces terapeuticke lecby. V okamziku, kdy k tomu dojde, musi cela komuna rozhodnout o tom, jestli ti dva mohou zustat nebo odejit. V tento okamzik dochazi k dramatu. Mafian Milan ma nevyrizene ucty z podsveti s Martinem, je navykly ovladat lidi, je neobycejne inteligentni, hovori dobre spanelsky, ma sen odejit do jizni Ameriky a mit tam hospodu. Ma komunita souhlasit s tim, ze ma mit vztah s dalsi klientkou? Je to cesta za dalsim zlocinem nebo se jedna o jiz zmeneneho cloveka? Film lze chapat v nekolika rovinach. Jedna se o dusi cloveka.

J. Langmajer v Pravidlech lzi

Velice pusobiva scena nastane v okamziku, kdyz je cela skupina na zimni vychazce a najednou spatri krucifix a zacne se strefovat do ukrizovaneho. Jan Budar vypravel, ze bylo zajimave, ze se skutecne nikdo z hercu nemohl do krucifixu strefit. Pri tom prave Milan dava pokyny, jak maji mirit. Jde o hru nebo se jedna o cloveka bez Boha, cloveka bez ucty k bliznimu? Prestoze ve filmu hraji spickovi herci, byl to nizkorozpoctovy film, ktery stal asi jedenact milionu korun. Jan Budar trochu se smutkem dodava, ze v plzenskem kinu Elektra, kde se festival odehrava ho videlo nejvic lidi najednou a film se zrejme nedostane do normalni distribuce. Je vsak sance, ze ho uvede Ceska televize a ze bude dan do prodeje na DVD.
Den treti - den setkani
Vlastne jiz v utery jsem potkal Vaclava Taborskeho, ktery dorazil do Plzne na festival po svych a jen nakratko. Po chvili vsak byl rozpoznan a druhy den dopoledne jsem spatril Vaclava v jedne kavarne, jak poskytuje rozhovor festivalovemu deniku. Pak pohovoril s pani Simovou, ktera zde uvadela zajimavou retrospektivu Jana Spaty a neni vylouceno, ze by se Vaclav mohl v pristim roce objevit zde na festivalu jako jeden z hlavnich ucastniku.

Ales Brezina a Ales Brezina
K historickemu setkani doslo vsak kratce pred 22 hodinou letniho stredoevropskeho casu. V tento okamzik jsem se setkal se svym slavnejsim jmenovcem, ktereho jsem doposud znal pouze z titulku ceskych filmu, kdy se v zaveru objevil titulek Hudba Ales Brezina nebo kdyz clovek dal do internetoveho vyhledavace jmeno Bohuslav Martinu. Je o sedmnact let mladsi, takze ma zivot pred sebou. Nyni pracuje na opere o Milade Horakove, ktera by se mela objevit v pristim roce v Narodnim divadle. Oba nas vsak zrejme zastini nejaky dvanactilety Ales Brezina, ktery je jiz dnes nejslavnejsim ceskym kouzelnikem.
***
Indian a sestricka
Pred casem natocil kanadsky reziser Paskiewicz film o setkani ceskych indianu, kteri vyjizdeji z mesta kamsi na Sazavu se skutecnymi indiany z Manitoby.

Indian a sestricka

V tomto pribehu vsak jde o setkani a o vecny pribeh Romea a Julie. Tentokrat to neni West Side Story, ale pribeh delnika, ktery patri k temto indianum a romske zdravotni sestry. Souboj dvou nesmiritelnych skupin, ktery se nekonci happyendem. Vecer jsem potkal dokumentaristu Bretislava Rychlika. Sdelil mi, ze podal trestni oznameni na predsedu lidovcu senatora Cunka. Zdokumentoval jeho akci, kdy vystehoval Romy o pulnoci ze Vsetina do oblasti, kde je naprosta nezamestnanost a kde ani ten nejschopnejsi podnikatel by za zivot nesplatil hypoteku pozadovanych pet set tisic.. Za Cunka nyni demonstruje Narodni strana a take Vladimir Hucin, o kterem uvazuje Ceskoslovenske sdruzeni v Kanade, ze mu udeli Masarykovu cenu. Na druhou stranu i na festivalu se objevil film Pravde podobny pribeh Vladimira Hucina. I to svedci o sirokem zaberu dokumentarni tvorby a prehlidky filmu na festivalu.
***
Hlidac
Pliziva normalizace po srpnu 1968 se rozebehla na plne obratky a v roce 1970 se ritila nadzvukovou rychlosti. Svedci o tom skutecnost, ze Ivan Renc natocil film Hlidac, ktery se dostal do kin tehdy ve ctvrtek. Mel jsem moznost tento film videt. Kamarad, kteremu jsem ho doporucil, prisel do kina v utery a prave ho estebaci pred promitanim zabavili a musel si pockat dalsich nekolik desitek let nez ho promitali znovu. Na festivalu jsem ho mel moznost videt tedy po druhe. Pribeh zakomplexovaneho poslusneho bachare, ktery si vyleva vztek na svem psovi se po nekolika malerech stane skutecne bacharem, z ktereho maji radost i jeho nadrizeni. Poslusna povaha, ktera nikdy neodporuje je k takovemu povolani vhodna. A normalizace vyzadovala prave loajalitu. Proto film komunisti hezky za tepla zabavili.
***
Pocta Janu Spatovi
Vrcholem festivalu byla sekce venovana vloni zemrelemu filmari Janu Spatovi. Za tricet ctyri let filmarske tvorby natocil 107 autorskych filmu. V letech 1991-2005 pusobil jako profesor na FAMU. Vyhodou festivalu je, ze clovek muze behem tydne videt vse, co se v Cechach, popripade na Slovensku natocilo. Tentokrat jsem se tesil na novy Menzluv film Obsluhoval jsem anglickeho krale. Jelikoz tento film bezi i v normalnich kinech, dal jsem prednost jednomu veceru se Spatou a odmenou mne byly ctyri krasne filmy. Prvni film Evangelici ze Zeleznych hor, ktery je o farari z Vysociny a o lidech, kteri maji vztah k pude, k prirode, k remeslu. Vidime zde venkovskeho kovare s vlastni filozofii a ktery se dokaze s neobycejnou neznosti starat o telesne postizene. Film byl natocen pred ctrnacti roky a clovek zijici v dobe internetu ma pocit jako, ze se ocitnul v pohadce. Pohadkovy je i druhy pribeh z Matejske pouti. Krome atrakci vidime akrobaty, cvicene psi, poeticky zivot, ktery existoval jeste v sedmdesatych letech minuleho stoleti. Prestoze poute stale existuji, kus teto romantiky jiz nenavratne zmizel. Film Vstan a chod je portretem Anny Kubovcove, ktera jako kojenec prisla o ruce. Naucila se ridit auto, sit, psat na stroji a hlavne byla koncem osmdesatych let zastankyni vsech invalidu. Snazila se jim sehnat praci, coz bylo pro ne velice dulezite i z psychologickeho hlediska. Posledni snimek byl o fotografovi Jindrichu Streitovi Mezi svetlem a tmou. Jindrich Streit byl v dobe normalizace uveznen. Nemohl ucit, ale pracoval na Statnim statku a nosil porad s sebou fotoaparat. Diky tomu poridil neuveritelne mnozstvi fotografii lidi ze Sovince a okoli. V tomto filmu se Spata diva na svet prave ocima Jindricha Streita. Jindrich Streit byl na festivalu a zajimave o svem pratelstvi s Janem Spatovi vypravel. Jeho fotografie jsou dnes v muzeich a vystavnich sinich celem svete. Presto dava stale prednost klasicke fotografii pred digitalnim fotoaparatem. Nechce si nechat vzit kouzlo magie temne komory. Ironii je, ze dnes vetsina jeho zaku na FAMU jiz jinou techniku nez digitalni nezna.

Jan Spata
***
Dokumenty ukoncene a neukoncene
Na plzenskem festivalu je prehlidka nejen velkych filmovych reziseru, ale take i reziseru, kteri zacinaji. Pravidelne zde ukazuji sve filmy studenti z filmarskych skol z Prahy, Pisku, Zlina a Bratislavy. Do samostatne projekce se dostal film Under Underground od V. Cakanyove. Vypravi o tom jak v krytech civilni obrany vznikala a vznika dalsi kultura, zcela odlisny zivot v tichu, jiny svet. Cakanyova ukazuje podzemi ve trech mestech na Slovensku. Tento svet je svym zpusobem zajimavy i tim, ze v Praze ve Vrsovicich vznikla v jednom z takovych krytu Civilni obrany i evangelicka modlitebna, coz je jiste raritou. V jinem dokumentu reziser Bernard Safarik, ktery zil dlouha leta v exilu ve Svycarsku, se zabyva ceskym fenomenem - tanecnimi. K memu prekvapeni dnes Kurzy tance a spolecenskeho chovani prozivaji obrovskou renesanci a fronty mladych lidi cekaji pri zapisu, aby se mohli teto vyuky zucastnit. K zajimavosti patri, ze se tam uci i to, jak se chovat na recepcich ci pri spolecenske veceri. Nejsilnejsim dokumentem vsak byl celovecerni a zrejme stale neukonceny dokument Heleny Trestikove Marcela. V roce 1980 si vybrala nekolik svateb na Staromestske radnici a rozhodla se pak zdokumentovat jejich manzelstvi v cyklu Manzelske etudy. Marcelino manzelstvi od zacatku nebylo jednoduche. Nemeli byt. Nastehovala se k rodicum sveho manzela. Po narozeni Ivanky se od manzela odstehovala a pozdeji rozvedla. I kdyz to pozdeji zkouseli dat s manzelem dohromady, nepodarilo se to. Pozdeji se ji narodil jeste syn Tomas, ktery je velice hodny, ale pri tom mentalne opozdeny, takze potrebuje zvlastni peci. Mezitim Ivanka dospeje, vyuci se zahradnici a cela rodina se odstehuje z Prahy do Ceskeho Brodu. Trestikova tyto osudy sleduje s prestavkami po dobu sestadvaceti let. 17. listopadu 2005 Ivanku zabije za zahadnych okolnosti vlak. Marcela je v tezke depresi a pokusi se o sebevrazdu. Po odvysilani pribehu se objevi vlna solidarity, ale take starsi clovek, ktery Marcelu pronasleduje. Neustale ji vola telefonem. Ze zacatku je mily, ale pak se z neho vyklube psychopat. Nakonec se Marcele a Tomasovi diky pomoci lidi podari znovu prestehovat do Prahy.

H. Trestikova, Tomas a Marcela Haverlandovi

Do Plzne prijela s Helenou Trestikovou a byla velice ochotna odpovedet lidem na otazky ze sveho zivota. Byla to snad nejzivejsi diskuse po filmu. Na dotaz, jestli s nimi take spolupracuje Marcelin byvaly manzel Jiri, rekla ze ten naopak je zazaloval pro pomluvu. Zaloba vsak byla zamitnuta. Doslo k promlceni. Nejde o to, kdo byl v pravu, ale i pres sebevetsi snahu se muze nekdy ublizit nevinnemu cloveku. To byla jedina otazka, kterou jsem nad filmem mel a trochu mi vadilo, ze kdyz se ve filmu udelalo tolik strihu, protoze se stale vyviji, ze se nevystrihla tato pasaz.
***
Dezo Ursiny a Neberte nam princeznu
Dalsi prednosti festivalu je sirka a zaber festivalu. Takze jsem mel poprve moznost videt detsky muzikal s Marikou Gombitovou a Miroslavem Zbirkou. Pohadka, ktera i po letech potesi. V predvadeci sini trochu vadilo serizeni reproduktoru. Pokud se nesedelo presne v prostredku, mel clovek pocit, ze hudba vychazi bud z jedne nebo druhe strany. Vecer nasledovaly dva filmy: eroticky hravy, ale s neuveritelne spatnym dabingem Bestiar. Ve stejnou dobu bezel film, ktery je urcen k promitani po hospodach a bude hur! Lituji jen, ze jsem nevyvinul vetsi usili dostat se na tento film. V nadeji, ze ho uvidim o den pozdeji, jsem propasl jedinecnou prilezitost ho videt. Nekdy o pul jedenacte vecer byl film Marcela Bystrone Po hlave do prdele. Pokud si zvolim takto provokativni nazev, musim odevzdat vynikajici film, coz se tentokrat reziserovi nepovedlo. Tri paralelni pribehy, odehravajici se ve dvou rodinach by asi byly silnejsi, kazdy zvlast. Bystron se pousti na pole teologie, coz je prednost proti ostatnim filmum, ale bohuzel zivot v sektach a manipulace s lidmi neodpovidaji tomu, co je ve filmu znazorneno. Pribeh deti, ktere jsou prilis brzy dospele je nejverohodnejsi. Inflace nasili ve treti casti a proti ni neschopnost tvrdych muzu pohlednout na vznik zivota a hrouticich se, kdyz vidi porod ditete, je zajimavy, svym zpusobem komicky, ale nevim jestli bych s klidnym svedomim, mohl nekoho na takovy film poslat.
I nazev Zavis, knize pornofolku, by mohl zavadet, ze se jedna o nejakou lidovou nevazanost. Opak je pravdou. Mame moznost sledovat politickou pornografii, zivot kolem nas, korupci v systemu. Film konci povestnym Paroubkovym povolebnim projevem. Pri tom zde muzeme videt opet nezavisle kulturni aktivity, reziser vidi nadeji prave v ruznych technoparty, ktere nejsou kontrolovane statem a ucastnici si nenechavaji vnutit vkus urcovany reklamou. Jednou z techto alternativ jsou i zpevaci, kteri se vyjadruji pravdive jako Zavis Smrcka, ktery v pisnicce zpiva: "Vari, vari, vari, ja som kokot stary!"
***
Cesky film v evropskem kontextu
Na zaver festivalu maji divaci moznost videt nekolik filmu ze zemi stredni a vychodni Evropy a maji moznost tyto filmy porovnat se soucasnou ceskou produkci. Ukrajinsky snimek Oranzova laska se odehrava v jednom pokoji. V absurdnim prostredi se nachazeji milenci, kteri mohou prijimat postu, ale nemohou tuto mistnost opustit. Dva celovecerni filmy bezely mimo soutez. Sverakovy Vratne lahve a v uzavrene produkci Alice Nelis privezla jeste mokry film z laboratore Tajnosti. Spolecne temto filmum je, ze oba reziseri maji svuj rukopis. Sverak pozoruje sveho otce, ktery je v tomto filmu ucitelem, ale vyuka ve skole jiz ztratila poezii. Zkousi to nejprve jako kuryr na kole a zlomi si na snehu nohu. Hlavnim problemem je, ze i sem zasahuji pocitace a on se s tim nedokaze vyporadat. Poslednim mistem je samoobsluha, kde vykupuje lahve a obcas muze flertovat s devcaty, ci mladsimi panickami, muze si, alespon v hlave nechat probehnout sve eroticke sny, coz mu pro zmenu nemuze zapomenout jeho manzelka. K tragedii vsak dojde, kdyz jeho praci zacne vykonavat automat. Poezie vsak v zivote zustava a divak se bavi, kdyz manzele, kteri to spolu vydrzeli cely zivot, leti balonem. Film trochu pripomina Michalkovo Babi leto.
Bylo zajimave, ze temer nikdo nemel po filmu Alice Nelis svuj vlastni nazor. Pokud nekdo prece jen nazor mel, tak nebyl prilis pozitivni. Vetsina lidi rikala, ze si to musi rozmyslet. Hlavni namitkou bylo, ze se film odehrava v neprirozenem prostredi nove aristokracie. Hrdina filmu, ktereho hraje Karel Roden, je manazerem velke firmy. Jeho starnouci manzelka (Iva Bitova), ma vse na co si vzpomene, vcetne milence. Presto je zrejme, ze ji nic neuspokojuje. Zjisti, ze je tehotna, ale nevi s kym. Je pred rozhodnutim. Bud muze pokracovat v prazdnem zivote bez problemu anebo jit do neceho konfliktniho, co nevi, jak skonci, ale rozhodne ne prazdneho. Jeden z mala filmu, kdy se objevuje i zapomenuti na sebe samotneho, zodpovednost, laska, vztah k detem, stud.
***
A co na to reditel
Na zaver festivalu odpovedel na nase otazky reditel festivalu Ivan Jachim.
ABE: Jak byste hodnotil tento dvacaty festival?
IJ:
Byl jiny, nez predchozi, prijemny, nezklamali divaci, nezklamali tvurci. Myslim si, ze probehlo vse, tak jak to probehnout melo. Jsem rad, ze krome uvedeni retrospektivy Jana Spaty se nam podarilo vydat i publikaci o nem s DVD a peti jeho filmy. Vice nez premyslet o hodnoceni se ted ptam, jak to bude pristi rok.

Reditel Ivan Jachim


ABE: Festival vystrcili ruzky do Prahy
IJ:
To bylo uz vloni. Chceme ukazat, ze jsou zde zajimave filmy, ktere se jinde nehraji. Uvidime, jak se to vyvine, ale porad bychom, chteli nejake filmy z Finale v Praze uvadet.
ABE: Ma reditel festivalu moznost videt i nejake filmy? Co jim rika?
IJ:
Tezko hodnotit, videl jsem jak soutezni, snimky, tak dokumenty. Videl jsem je, kdyz jsme je vybirali, ale k hodnoceni mame odborne poroty. Hlavnim smyslem festivalu je, ze divak ma moznost filmy videt a pak muze srovnat pri ruznych retrospektivach i s tim, jak se kinematografie posunula dopredu. Rovnez je zde konfrontace se stredni Evropou, protoze zde ukazujeme i filmy z ostatnich malych zemi, kde je kinematografie na tom podobne jako ceska.
ABE: Ktery film Vas nejvice zaujal?
IJ:
Urcite je zajimavy dokument Heleny Trestikove Marcela. Je to emotivni zalezitost. Z celovecernich filmu se mi libil film Pravidla lzi.
ABE: Kolik je na festivalu zahranicnich hostu?
IJ:
Letos to bylo pres padesat, mozna i pres sedesat. Jsou zde zastupci i z velkych festivalu jako v Locarnu, San Sebastianu a Chotebuzi.
ABE: Co bude pristi rok?
IJ:
Pristi rok bude rada vyroci: Osmdesatiny Vaclava Taborskeho, devadesatiny Jiriho Krejcika nechme se tedy prekvapit.
***
A pohadky byl konec
Zpravodajstvi prinasela z festivalu denne Ceska televize. Pravda jednou se mi podarilo zakopnout o snuru reflektoru a ten spadl a rozbil se. Tim se mi mohlo podarit znovu vzkrisit titulek ZAVADA NENI NA VASEM PRIJIMACI. Na stesti CT jsou profesionalove a meli rezervni zarovku. Cas zaverecneho ceremonialu byl presny a pan Andel, ktery ho uvadel byl neuveritelne nervozni. Kdyz se nekdo rozpovidal pred mikrofonem, obzvlaste zastupce festivalu v San Sebastianu, tak se mu taktne snazil odebrat mikrofon.

Pri zakonceni festivalu zazpivaly Yellow Sisters


V soutezi dokumentu vyhral snimek Heleny Trestikove Marcela. Jinak vysledky byly prekvapive. Podobne jako v roce 1968, kdy narod moralne predstihl sve vudce a byl ochoten k pasivni resistenci, zatimco predstavitele zeme k aktivni kolaboraci, tak tentokrat byli divaci kvalitnejsi nez porota. Podle divaku a Asociace filmovych klubu zvitezil film Pravidla lzi. Podle odborne poroty Pusinky. Kruh se uzavrel. Grantove komise poskytuji penize bezduchym filmum. Mladi reziseri, v tomto pripade reziserka udelala film o divkach jedoucich do Holandska stopem. Odbornici pochazejici z techto komisi pak tento film oceni a mladi filmari maji ukazany smer, jak maji tocit. Nejdulezitejsi je ziskat na film penize a tak reziserka vsem sponzorum hezky podekovala a ja byl opet jednim z tech, ktery tomu netleskal. Naposledy jsem takto netleskal, kdyz Vaclav Havel vysvetloval "humanitarni bombardovani Jugoslavie". Tehdy mi bylo lito Balkanu, dnes mlade generace, ktera za pet dnu neni schopna dojet stopem do Holandska. Autostop byl neco jako poznavani, pohyb, dynamika, trpelivost, strach z noci, radost z rychlosti, zima na nakladaku, promrzle ledviny na motorce, cesty za laskami, ci cesty s laskami, more, hory, toulky rumunskymi horami, spani pod sirakem, nudisticke plaze, zkejsnuti v Kosovu, ci v Nebrasce, s deseti norskymi korunami proniknout za polarni kruh. Nechce se mi verit, ze pro dnesni generaci, ktera ma svobodu, je to pouze erotika na zachode a pet kilometru po betonu. Proto jsem se pohadal se vsemi, kteri obdivovali pravdivost pribehu. Pusinky nebyly zdaleka tak pravdive jako Pravidla lzi.
Ales Brezina - Plzen

***

Navrat na hlavni stranu