Za Barbarou Kroulikovou
Na Velky patek, 6.dubna 2007, zemrela v Mississauga, Ontario,
Barbara Kroulikova, pozoruhodna zena skoro klasickych ctnosti.
Padesat roku byla vzornou manzelkou a pomocnici Bretislavu Kroulikovi,
ktery byl krome jineho radu let redaktorem Noveho domova a ktery
zemrel pred sesti lety, a stejne dobrou maminkou dceri Barbare.
Pani Kroulikova se rovnez v mladsich letech zucastnila krajanskeho
zivota v Damskem odboru Ceskoslovenskeho sdruzeni a v Masarykove
ustavu.
Pozadal jsem dceru zesnule, Barbaru Sherriffovou, dnes velmi vykonnou
clenku Sdruzeni, o informace o mamince. Poslala mi tak peknou
crtu, ze ji temer doslova cituji:
Maminka patrila k te nestastne generaci lidi, jejichz osud,
nadeje a tuzby vzdy zmaril nekdo cizi. Nejprve naciste, potom
komuniste a sovetsti okupanti. A tak se, ac vsestranne nadana,
sikovna a inteligentni, navic pritom ukaznena, pilna a oplyvajici
silnou vuli, nezaradila mezi ty "uspesne".
Za valky, aby se vyhnula totalnimu nasazeni, se sla vyucit modistkou
a vytvarela originalni modely klobouku, ktere zdobily vykladni
skrine i jeji uslechtilou hlavu. Vse co delala, delala dobre.
Behem zivota pracovala jako sekretarka, i jako kucharka. (Jeji
"cinska" jidla chvalili i Cinane). Mela i spisovatelsky
talent, ale psala pro sebe a pro sve. Snad se v jejich rukopisech
najdou vypraveni, ktere podala jako ocity svedek ruznych dnes
uz historickych udalosti.
Uz jako dite byla vazne, hloubave povahy, a jeji hluboka nabozenska
vira ji pomahala nest rany osudu, kterych bylo vice nez radovanek.
Nejprve ji umrel bratricek, potom uprostred valky otec. Sotva
devatenactileta musela prevzit starost o rodinu. Kratce po sobe
prisly komunisticky puc a tragicka smrt milovane sestry. Nasleduje
"vyhnanstvi" z Prahy do severnich Cech, a odchod z vlasti,
jehoz nelehke okolnosti byly dalsi zkouskou jeji statecnosti.
Nikdy si nezadala s zadnym rezimem. Uz v druhe polovine 40. let,
kdy ji bylo jen neco malo pres dvacet, vedela, ze musi odmitnout
komunisticke agitatory, kteri ji s prihlaskou do strany nabizeli
moznost dobre kariery, kdyz verbovali perspektivni mlade lidi.
Byla pysna na svuj puvod - rod sumavskych sedlaku, lidi ryzich
a pracovitych. Milovala Jizni Cechy a - Masaryktown, jaky byl
pred 30 lety.
Autorka teto vzpominky, Barbara Sherriffova, jde ve stopach sve
maminky.
Josef Cermak