Je to trapne? Nebo spatne?
Ke snidani tuto Bilou Sobotu velikonocni jsem cetl v novinach
rozsahly clanek o globalnim oteplovani; ironickou kulisou me ranni
siesty byla dubnova vanice, drnceni oken smykanych severakem a
-14°C na venkovnim teplomeru.
Po poledni jsme se sesli s Mervynem na kafe a bez prodleni se
optal, jestli se priroda nezblaznila, kdyz jsme v Ontariu meli
zelene Vanoce a bile Velikonoce?
Nechtel jsem ze sebe delat chytreho na tema, ze ZMENA JE ZIVOTABUDIC;
jenom jsem Mervynovi oznamil, ze uz minuly vikend jsem vyhrabaval
pozustatky zimy ze zahrady.
"Priroda ma svuj neprozkoumany harmonogram, mudroval jsem,
lide taky svuj. Jestli se priroda prizpusobi nasim pozadavkum
anebo lide prirode, to se uvidi."
Mervyn cekal, jestli reknu neco zajimaveho a tak jsem pokracoval:
"Poplach zvany globalni oteplovani se menil od jakesi skoro-vedecke
debaty v politickou propagandu. A protoze jsme oba v medialni
propagande vyrustali, v politickych zvastech jako PORUCIME VETRU,
DESTI! ci SE SOVETSKYM SVAZEM NA VECNE CASY!, tak jsem dnes na
propagandu haklivy, dokonce alergicky."
"Hledal jsi definici debaty a propagandy?" prerusil
mne Mervyn.
Nalezl jsem jediny diferencujici prvek v techto dvou formach mezilidske
komunikace, ze totiz debata nekonci, zatimco propaganda dava mocnym
jakesi opravneni oponenty okrikovat, umlcovat a zostuzovat opacny
nazor.
V debate o globalnim oteplovani tez doslo k vyraznemu posunu k
propagande, ze informace nepodlozene jsou pravdou a jeji oponenti
jsou bidni nepratele.
"Je vubec nejaka obrana proti propagandistum?" zase
mne prerusil Mervyn.
"Ovsem, ze je, nazyva se posmech propagande a propagandistum
oficialni pravdy; onehdy mne jeden mladik chtel presvedcit o dolehajici
klimaticke katastrofe, a namisto, abych mu odporoval proti-argumenty,
zacal jsem se mu smat. Nejdriv jen oblicejem, pak nahlas. On pak
ztracel svou papirovou jistotu a zvysil hlas.
Nazval mne slepym. Sklopil jsem oci do jidelniho listku, coz ho
podrazdilo jeste vic, a nazval mne omezenym a nepristupnym vecne
debate.
Zeptal jsem se, kolik procent proklateho kyslicniku uhliciteho
vyprodukuji lide svou industrialni cinnosti a kolik toho vyprodukuje
priroda hnitim a sopkami?
Nevedel; rekl jsem, ze hnitim a vulkanickou cinnosti se tvori
98% kyslicniku uhliciteho a veskerou lidskou energetickou cinnosti
jenom 2%.
Neveril; vyjmenoval jsem mu nekolik autoru, ktere smetl smahem
se stolu."
"Uz davno jsem prestal byt znepokojeny neznalosti, ci utrzkovou
znalosti, ktera se da hlasat, ale neda obhajit v racionalni debate,"
potvrdil mi Mervyn.
"V opulentnim blahobytu neni zoufale treba byt znaly ci vzdelany,
protoze znalost a vzdelani vyzaduje usili. Dnes staci byt obcanem
vyspele spolecnosti, aby hlupak nechcipl hladem a zimou."
"Pche!" vyplivnul Mervyn neliby zvuk, kterym mi dava
najevo co on vi a ja nevim, zvuk, ktery mne rizne do tlachaveho
sebevedomi jako nuz do prstu.
"Mluvil jsi o propagande globalniho oteplovani a sklouzavas
do socialnich tlachu," brzdil mne Mervyn. "Otazka je,
proc se ta propaganda dela a my ji zereme?"
"K odlakani masove pozornosti od rostouci a hrozive kalamity
globalniho terorismu, radikalismu a islamo-fasismu?" odpovedel
jsem na otazku protiotazkou.
"Ovsem!" zajasal Mervyn, "liberalni socialiste
nas lakaji k neresitelne zmene klimatu, protoze si nevedi poradit
s globalnim terorem; copak to nevidis?"
"Vidim," rekl jsem. "A stydim se za malost Velke
Britanie jako nikdy drive..."
"Malost Velke Britanie? Tos rekl hezky!" pochvalil mne
Mervyn, ale malost britske reakce na pohanu patnacti britskych
namorniku je jen jeden prvek cele te hanby. Kam se schovalo OSN,
co rekla Evropska Unie, jak se zachovalo NATO? Britove vedeni
ochablou Labour party se podelali jako pred sedmdesati lety v
Mnichove, kdy Chamberlain s Daladierem pripsali Ceskoslovensko
Hitlerovi. Winston Churchill tehdy rekl liberalum po Mnichove
tuto vetu v parlamentu: "Volili jste mezi hanbou a valkou;
zvolili jste hanbu a dostaneme valku!"
Mervyn je krasny, kdyz se zhavi, ale tentokrat mne docela vydesil:
"To si myslis?"
"To vim," rekl Mervyn, protoze dnes ten iransky fanatik
rozeznal, ze Britanie je slaba, OSN je bezzube, Evropska Unie
obchoduje s valkou a NATO je bojacne."
"Tak dost," okriknul jsem Mervyna, "mluvis jako
nejaky valecny stvac."
"Hahaha!" smal se mi Mervyn a tim mi pripomnel, o cem
jsem ho poucoval drive.
Mervyn je puvodem Brit; narodil se v Coventry v roce 1942, do
Kanady prisel v 1979 hledat praci a teprve v predminulem roce
si zazadal o kanadske statni obcanstvi. Zadost si podal po navsteve
rodne Britanie, a kdyz jsem se ho ptal, proc najednou po petadvaceti
letech, rekl mi, ze upadek v Anglii je tak do oci bijici, ze se
v svem srdci se svou rodnou hroudou rozesel a chce byt zbytek
zivota Kanadanem.
Ross Firla - Sudbury