Navrat na hlavni stranu

Odesel Mirek Gabriel
Poznal jsem ho kratce po tom, co jsem v roce 1981, tusim, ze to bylo pri prilezitosti oslav vyroci 28. rijna na Masaryktownu, slysel oznameni, ze hymnu zazpiva pan Gabriel z Ceskoslovenskeho baptistickeho sboru. Pro mne to bylo poprve, ale nikoliv naposledy. Mirka Gabriela jsem pak slysel zpivat mnohokrat pri ruznych prilezitostech a nejen hymnu. Nejcasteji vsak v Ceskoslovenskem baptistickem kostele. Nekdy solove, jindy ve sboru. V kufriku s sebou nosil trubku, na kterou pri bohosluzbach castokrat hral. Tehdy byl v kostele cely orchestr, kde hral spolu s Milanem Surym a dalsimi. Jeho trubka davala bohosluzbam zvlastni atmosferu. V kostele bylo v osmdesatych letech tolik mladych lidi, ze Ceskoslovensky baptisticky sbor byl schopen postavit nejen hokejove (kde Mirek take hral), ale i fotbalove muzstvo, ktere konkurovalo tehdy slavnemu Uraganu a v zaloze vynikal neobycejnou pohyblivosti a pracovitosti prave Mirek. Na hristi byl tichy, ale neobycejne pracovity. Nesoustredoval na sebe pozornost. Bylo na nem videt, ze miluje pohyb. Zrejme mu vsak vyhovoval vice individualni sport. Daval prednost jizde na kole a tenisu. Neni tomu tak davno, co ho pri jizde na kole, kdyz sel hrat tenis srazilo auto. Vzal to s pro nej typickym humorem a jakmile se trochu oklepal vratil se zpet na kurty.
Jeho emigrace do Kanady byla kuriozni. Mel po tatinkovi rakouske obcanstvi a v Ceskoslovensku nemohl sehnat praci, ackoliv se tam narodil. Nakonec se mohl vystehovat a pres Rakousko se dostal do Kanady. Prestoze nezanevrel na svou rodnou zem, cetl s oblibou i nemecke noviny, ktere vychazeji v Torontu, nosil s sebou do kostela francouzskou bibli a s chuti prohodil par vet italsky. Jeho zivot nebyl jednoduchy. Tezce nesl obzvlaste smrt dcery Marticky, ktera zemrela kratce po narozeni jeho prvniho vnuka. Dalsi ctyri vnoucata jsou deti Helenky Bridge, jeho druhe dcery.
Deti vubec byly zvlastni kapitolou v jeho zivote. Jestlize Mikulas nosi detem bonbony jednou za rok, archandel Gabriel, jak jsem ho obcas prezdival, je nosil kazdou nedeli a deti se nemohly dockat konce bohosluzeb a i kdyz jeste nebyla dozpivana posledni pisen, uz ho obklopily a Mirek na ne vzdy pamatoval.
Nestava se casto, ze clovek odchazi z tohoto sveta vyrovnane a v pokoji. Vloni na podzim se u nej objevila zradna choroba. Jeste zpival jako jeden ze tri kralu pri vanocnim programu koled. Naposledy byl v kostele symbolicky na Stedry den. Pak jiz bylo videt, ze ho sily opousteji. Jako kdyby pomalu prechazel nekam jinam. Vyrovnane, smiren. Minulou nedeli, kdyz jsme ho naposledy videli, nevedeli jsme zcela jiste, jestli nas poznava; pouze pri francouzskem pozdravu se jaksi rozpomnel, usmal se a dodal: "It is OK!"
Nasledujici nedeli jiz bylo jeho misto v leve strane baptistickeho kostela definitivne prazdne.
Ales Brezina

Navrat na hlavni stranu