S Gertou Moray o Emily Carr
V dubnu letosniho roku se bude potreti vyhlasovat Cena Britske
Kolumbie v oblasti kanadske literatury faktu, ktera spolu
s prestizi prinasi take uznani ve vysi 25000 kanadskych dolaru.
Mezi jmeny ctyr letosnich finalistu je Gerta Moray, autorka nedavno
publikovane knihy Unsettling Encounters: First Nations Imagery
in the Art of Emily Carr. Gerta Moray se narodila v Ceskoslovensku,
cesky umi, jak sama rika, trosicku, a snad take proto rada
odpovedela anglicky na otazky Satellitu.
S: Vim, ze si udrzujete ceskoslovenske povedomi,
protoze jste mi hned do telefonu jmenovala Waltera Koernera,
torontskemu Jakubu Dolejsovi jste napsala do katalogu esej, kterou
si muzeme precist na jeho webove strance, probraly jsme dokumentarni
film o Ceskych Indianech, ale jaka cesta vlastne vedla
z Ceskoslovenska k malirce Britske Kolumbie? Pres univerzity
v Oxfordu, Londyne a Torontu...
GM: Moji rodice se po druhe svetove valce usadili v Anglii.
Ano, mam zajem o vsechno ceske a mam jeste pribuzne na Slovensku.
Ale jen jednou jsem mela prilezitost podivat se zpatky, myslim
v roce 1995. K Emily Carr jsem se dostala, kdyz jsem
v roce 1981 prisla do Kanady a potrebovala PhD., abych mohla
i nadale prednaset na vysoke skole. Vybrala jsem si Carr, protoze
je to vynikajici moderni malirka.
S: Unsettling Encounters je vlastne prvni v rade
knih o Carr, ktera se zamerila na zivot a umeni indianskych kmenu
severozapadniho pobrezi Kanady v jeji tvorbe, a v jejim
zivote...
GM: Nikdo se predtim do hloubky nezabyval historii
jejich vztahu s prvnimi narody a jejim dluhem vuci nim. K tomu
vedl az v osmdesatych letech narust politickych hnuti prvnich
narodu a jejich snaha o prosazeni domorodych prav, uzemnich naroku
a suverenity. Do te doby zde platil mytus, ze prvni narody postupne
vymizi, ze jsou neodvratitelne odsouzene k zaniku a s nimi
ze take zmizi problemy zpusobene zabranim jejich pudy (v B.C.
se neuzaviraly zadne smlouvy) a statnimi programy asimilace, napr.
prostrednictvim internatnich skol, ktere mely vymytit jejich tradice.
Ted bylo na case podivat se na historii z jejich uhlu.
Do te doby si nikdo ani nepolozil otazku, co vlastne Carr
videla a zazila na svych cestach po B.C., kdy skicovala domorode
vesnice. Nebo jaky vyznam mel jeji projekt poridit "kompletni
seznam" totemu. Nikdo si ani nevsiml jejiho tvrzeni, ze takovy
seznam poridila "na pocest Indianu" a ze "je ma
rada".
Jak se evropsko-kanadska komunita badatelu probouzela, diky politickym
stanoviskum prvnich narodu, zacaly se objevovat prvni "postkolonialni"
teorie a Carr byla v devadesatych letech velmi rychle obvinena
politicky korektnimi kritiky z toho, ze si "privlastnila"
kulturu prvnich narodu.
Muj vlastni vyzkum zacal v roce 1987 a prinesl daleko komplexnejsi
hloubkovy pohled na jeji praci, nazory a cinnost.
S: Jak videli Carr jeji soucasnici a jak se to lisi od toho, jak
ji vnimame dnes?
GM: Videli v ni blaznivou vystredni starou pannu (az
do jeji generace nebylo zvykem, ze by se malirky mohly provdat
a zaroven se profesionalne venovat umeni). To, ze byla zastancem
"Indianu" vzbuzovalo jeste vetsi podezreni. B.C.
byla tehdy novou provincii (Carr se narodila ve Viktorii 1871
a B.C. ve stejnem roce vstoupila do Dominia Kanady) a jeji obyvatelstvo
zilo pomerne izolovane a bylo velmi konzervativni. Rozhodne nemeli
pochopeni pro moderni umeni a Carr se svym stylem, ktery byl ovlivnen
fauvismem nemela zadne priznivce. Studium v Parizi (1910-11)
ji privedlo do rad mezinarodniho hnuti primitivismu, zase neco,
pro co v B.C. nebylo uznani, ale co bylo dulezite z hlediska
vzniku "kanadskeho narodniho umeni" ve dvacatych letech
20. stoleti, kdy Skupina sedmi prijala umirnene moderni
styl v zobrazovani kanadske prirody a vytvorila tak "narodni
umeni". V ramci slavne vystavy z roku 1927 v Kanadske
narodni galerii (soucasna vystava v AGO je jeji castecnou
rekonstrukci) se pak z tradicniho umeni prvnich narodu stala
prehistoricka soucast kanadske kultury a prave na teto vystave
v roce 1927 se Carr stalo, ze jeji obrazy totemu a indianskych
vesnicek "byly objeveny" a ona udelala prvni krucky
ke slave.
Dnes jeji slava spociva v nespornem a vyraznem hledani modernismu,
v odvaznem hledani stylu, kdy dal malovala indianske namety a
rozvijela svuj vytvarny slovnik (vysoce propracovany linearni
expresionismus), ktery ji umoznoval sdelovat jeji vlastni vizi
prirody Britske Kolumbie lesu, pobrezi a hor. Jako modernista
a jako vizionar mista se radi na stejnou uroven jako Georgia O'Keefe.
S: A slovo zaverem o soucasne vystave v AGO?
GM: Soucasna retrospektiva praci Emily Carr nam dava sanci
seznamit se s mnoha tvaremi jeji tvurci sily, vcetne karikatur,
ve kterych zachytila stridave stesti a komicke situace v zivote
umelkyne. V jejich krajinach zachycuji rytmicke tahy stetce
a zive barvy silu a pohyb lesa, more, a oblohy. V jejich
pozdejsich obrazech, jak upozornuje kuratorka vystavy Johanne
Lamoureux, je konfrontacni raz zachyceni totemu stejne zneklidnujici
jako jsou africke fetise v Picassovych obrazech. A jeji obrazy
Zunoquai, myticke Kwak-kwaka-wakw (Kwakiutl), divoke postavy lesni
zeny, v nas zanechavaji nezapomenutelne zpodobneni rozlobene
zenske sily.
Gerta Moray je emeritni profesorka fakulty vytvarneho umeni a
hudby Univerzity v Guelphu. Prejeme ji hodne stesti 19. dubna
t.r. pri vyhlasovani Ceny B.C. za kanadskou literaturu faktu,
a dekujeme za rozhovor.
ema
***