Ctyri sta let cekal v byvalem klastere Na Karmeli na historiky poklad. Mezi unikatnimi pisemnostmi byly take zpravy o Janu Amosu Komenskem.
»Ted dnes pravil mi
bratr Komensky...«
Kdyz se pri prestavbe byvaleho klastera Na Karmeli
v Mlade Boleslavi objevily v suchem pisku a malte par centimetru
pod podlahou vika dvou drevenych truhlic, nemeli delnici pochyb,
ze narazili na poklad. Vetsi prekvapeni nez na ne vsak cekalo
na historiky.
Misto zlata ci sperku byly po ctyri sta let v truhlicich uschovany
pisemnosti, ktere jsou i v evropskem kontextu naprostou raritou.
V nekolika dopisech se docteme napriklad i o Janu Amosu Komenskem
v dobe pred jeho odchodem do exilu.
Kdyz se dostaly truhlice plne pisemnosti z pocatku sedmnacteho
stoleti na stul Pavlu Sosnovcovi z Muzea Mladoboleslavska, skoro
onemel. Tohle se naproste vetsine archivaru a historiku v zivote
jen tak nepostesti.
»Oci mi litaly po letopoctech, chytal jsem se znamych jmen,«
vzpomina Sosnovec. »Cim vic jsem se ponoroval do vzacnych
pisemnosti, tim vic jsem byl nadseny, nebot prede mnou lezel osobni
archiv biskupa jednoty bratrske Matouse Konecneho. Bylo mu totiz
adresovano vic nez pet set dopisu z let 1610 az 1618. Psali mu
je vyznamni cesti slechtici i predstavitele jednoty z Cech a Moravy.
Je to zcela unikatni objev, protoze podobny soubor pisemnosti
z prostredi jednoty z doby kratce pred belohorskou bitvou se u
nas nenasel. Do zasypu pod podlahou se truhlice dostaly proto,
aby unikly pozornosti katolicke cirkve v bourlive dobe po bitve
na Bile hore.«
Cesta k Bile hore
Jednota bratrska nebyla nikdy vetsinovou cirkvi. Nejoptimistictejsi
odhady soudi, ze na konci sestnacteho stoleti se k ni mohlo na
Morave coby vlajkove lodi hlasit nanejvys pet procent
obyvatel. V Cechach to bylo vyrazne mene, nejvic pet tisic clenu.
»Pokud jde napriklad o Prahu, z objeveneho seznamu prazskeho
sboru z roku 1607 je zrejme, ze se k jednote a nebo taky
k ceskym bratrim hlasilo celkem 418 lidi,« rika cirkevni
historik Jiri Just. »Vetsinovou cirkvi byli v te dobe husite,
respektive podoboji. Druha pricka patrila katolicke cirkvi a az
na konci byla jednota. Kdyz to velmi zjednodusim, husitska cirkev
byla lidovym nabozenstvim, bratri pak exkluzivni spolecnosti ci
elitou, ktera dbala na to, aby ti, kdo se k ni hlasi, zili zivotem
hodnym Kristova jmena. Odmitali napriklad trest smrti nebo natlak
ve vecech viry. Byli presvedceni, ze k tomu, aby clovek veril,
nesmi byt nikym nucen.«
Jednota bratrska a katolicka cirkev se nemely rady. Ceskym bratrum
vadil prodej odpustku, velky majetek i svetska moc, kterou rimska
cirkev vladla skrze krale a cisare nejenom v Cechach, ale na vetsine
uzemi tehdejsi Evropy. Katolicka cirkev povazovala za svuj handicap,
ze nema monopol na provozovani nabozenstvi vsude tam, kde by chtela,
podobne jako pred husitskou revoluci.
»Od konce 16. stoleti proto zacala uplatnovat s pomoci jezuitu
strategii rekatolizace,« vysvetluje Jiri Just. »Nejslozitejsi
byla situace v Cechach, kde bylo nejmene osmdesat procent obyvatelstva
nekatolickeho vyznani. Jeste vetsi tlak prisel po prohrane nedelni
bitve na Bile hore osmeho listopadu 1620.«
Pred ni mely zeme Koruny ceske kolem ctyr milionu obyvatel, do
skonceni tricetilete valky se jejich pocet snizil mimo jine i
kvuli emigraci o jeden milion! Mezi stvanci byli i cesti bratri.
Dalsi zmenu k horsimu zaznamenali po poprave sedmadvaceti ceskych
panu na Staromestskem namesti. Mezi setnutymi byl totiz i vyznamny
predstavitel ceskobratrske slechty Vaclav Budovec z Budova. Reformni
cirkve byly zakazany a jejich dokumenty katolickou cirkvi niceny.
Utek Matouse Konecneho
V prosinci roku 1620 zacala zvonit hrana i biskupovi Konecnemu
z Mlade Boleslavi, ktery mel na starosti spravu vericich ve velke
casti tehdejsiho Ceskeho kralovstvi. Situace se po prohrane bitve
menila kazdym dnem. Moc dlouho se nerozmyslel. Definitivni vyzvou
k uteku mu bylo obsazeni mesta cisarskymi vojsky. Konecny narychlo
usporadal cast sveho pisemneho archivu do dvou truhlic a zakopal
je do sucheho pisku a drolici se malty pod podlahu v prvnim patre
domu, kde bydlel.
»On si asi myslel, ze se brzy vrati,« tvrdi Pavel
Sosnovec. »Je to zrejme z toho, jak ledabyle dopisy uschoval.
Truhlice nebyly vubec do niceho zabaleny a na sve odhaleni cekaly
par centimetru pod podlahou. Prvni dopisy a dokumenty nesou vroceni
1610, posledni 1618. Ty dalsi, ktere dostal v nasledujicich dvou
letech, si odvezl zrejme s sebou do Brandysa nad Orlici ve vychodnich
Cechach. Uchylil se tam k ochranci jednoty bratrske Karlu Starsimu
ze Zerotina, kteremu tam patrilo brandyske panstvi.«
Pikantni na celem ukrytu je, ze kratce pote, co pod podlahu Konecny
zakopal mimo jine i jmenne seznamy clenu jednoty z nekolika desitek
vesnic i mest, obsadili puvodni sidlo jednoty katolicti reholnici,
aby tam zridili klaster. Aniz by tusili, co maji pod nohama, chodili
po dokumentech nekolik generaci.
Ucty studentu: Z utle knizky v rukach
historika Pavla Sosnovce se muzeme docist, co si kdy ktery student
koupil, zda chodil na vino nebo pivo a kolik penez utratil za
rok pri studiich v zahranici.
Zpravy o Komenskem
Moji nemocni temer v jednostejnem zpusobu zustavaji,
ac nekteri i povetri zmenili (to znamena, ze se prestehovali
na jine misto). I doktorskych pomoci uzivaji, ale ani to neni
platne. Bratr Jan Komensky lezi doma, bratr Fabricius ve Straznici,
pise z Moravy biskup Jiri Erastus Matousi Konecnemu v dopise
ze 14. rijna 1616. O jakou nemoc jde, se v dopise nic nepise,
zato se poznamenava, ze zahadnou chorobou onemocnelo vic bratri.
O dva roky pozdeji, kdy se pres Moravu valila vojska tricetilete
valky, je v dalsim dopise rovnez zminka o Komenskem: Ted dnes
pravil mi bratr Komensky, ze jemu rychtar zdejsi pravil, ze sest
set lidu pesiho ma polezeno byti u nas v Ivancicich a ve vsech
blizkych mistech.
»To znamena, ze na ivancickem panstvi melo byt ubytovano
sest set pesich vojaku,« vysvetluje Jiri Just. »Ze
to byla pro nej velka zatez, neni pochyb.«
V dobe, ze ktere pochazeji tyto pisemnosti, byl Jan Amos Komensky
pouze radovym duchovnim jednoty. Take on se zpocatku skryval,
jako rada jinych bratrskych duchovnich, v Brandyse nad Orlici.
Tam napsal i jedno z nejznamejsich del Labyrint sveta a raj
srdce. Potom se jeste ukryval na nekolika dalsich mistech
v Cechach, aby nakonec definitivne odesel do exilu v roce 1628.
Tam se postupne stal jako evropsky uznavany ucenec a posledni
biskup jednoty bratrske jednim z politickych mluvcich ceske
protikatolicke emigrace.
Kozisek za tri zlate
»Dalsi velmi zajimavou casti nalezenych pisemnosti je korespondence
slechticu,« rika Pavel Sosnovec. »Konecnemu psalo
nekolik vlivnych ochrancu jednoty bratrske, napriklad Karel Starsi
ze Zerotina nebo Vaclav Budovec z Budova, jeden z hlavnich vudcu
stavovskeho povstani, ktery nakonec skoncil pod mecem kata Mydlare.«
Vedle dopisu slechticu obsahovaly truhlice i zpravy jinych bratrskych
biskupu. O tom, co se deje napriklad v Praze Konecneho pravidelne
informoval Matej Cyrus, z Moravy mu psal Jiri Erastus, ktery mel
v te dobe na starosti mj. i mladeho kneze Jana Amose Komenskeho.
Ve sbirce pisemnosti jsou take dopisy bratrskych studentu, kteri
byli vysilani na zahranicni studia, nejcasteji do Herbornu a do
Brem. Cast korespondence patri detem slechticu, ktere studovaly
mimo jine v Heidelbergu a Zeneve. Studenti v dopisech informuji
biskupa Konecneho, jaky maji prospech, jak se jim dari. Posilali
mu dokonce i vyuctovani penez, ktere dostali na cestu a pobyt.
Takze se dozvidame o tom, jak bydleli, co jedli, jestli pili pivo
ci vino »Tady je vyuctovani jednoho studenta z roku 1617,«
ukazuje Pavel Sosnovec na malou osmerku papiru, na ktere je uhlednym
rukopisem vypsano veskere vydani v poslednim roce. »Jsou
tu rozepsana jednotliva literarni dila, ktera si kupoval, a zaroven
jsou tady sumy za ruzne zbozi. Napriklad kozisek na zimu ho stal
tri zlate, puncochy a rukavice prisly na osm grosu, svicky osmnact
grosu, drivi nevime, kolik ho bylo stalo jeden zlaty.
Najdeme i castky za pivo a vino. Jak se student jmenoval, nevime,
ale je tu souhrnna suma za vsechno, co si koupil: celkem utratil
osmactyricet zlatych a sedmdesat krejcaru a zustava mu devatenact
tlustych tolaru, coz byl dobovy termin pro velkou kvalitni minci.«
...a taky kolik dojily kravy
Vic nez pet set dopisu, hlaseni, zprav a vyuctovani ma nerozpity
inkoust a zachovaly neporuseny papir. Nechce se verit, ze je s
velkou peclivosti poridili lide pred bezmala ctyrmi sty lety.
Vypadaji, jako by je napsal nekdo vcera nebo nejdele pred tydnem.
»Ano, i z tohoto pohledu je nalez unikatni. Veskere dokumenty
jsou ve fantastickem stavu. Nic nemusime lustit, vsechno se da
snadno precist,« potvrzuje Jiri Just. »Pred lety se
nasla podobna sbirka dopisu z osmdesatych let sestnacteho stoleti,
ale to jsou jenom opisy. Tady mame k dispozici originaly a jeste
k tomu i s pecetemi.«
Pavel Sosnovec zduraznuje jeste vyznam nalezu pro poznani ceske
spolecnosti na prelomu sestnacteho a sedmnacteho stoleti: »V
seznamech jednotlivych sboru najdeme nejenom kolik mely clenu,
kdy a jak casto chodili na bohosluzby do kostela, ale i treba
jake meli spolecenske postaveni. Soupisy zahrnuji z dnesniho pohledu
Prahu, stredni a vychodni Cechy. V rejstricich bratrskych sboru
desitek obci a mest je vypsano vse, od liturgickeho nacini az
po posledni hrabe, vidle a naradi. Je to vlastne seznam majetku
lidi s konkretnimi jmeny a adresami. Napriklad ted vime, kolik
meli povozu, cinoveho a keramickeho nadobi, zemedelskeho nacini,
krav a ovci, jak jim dojily, kolik vajec snasely slepice, kolik
meli kachen, hus Financni cena dokumentu je nevycislitelna, ale
ona nas ani nezajima. Z hlediska poznani zivota ceske spolecnosti
v dobe predbelohorske je to zalezitost zcela mimoradna a mnozstvim
dokumentu i velmi reprezentativni. Ona nema jen regionalni rozmer,
ale i celostatni vyznam. O konkretnim zivote lidi z techto casu
se toho totiz moc nezachovalo.«
Text Petr Melnicuk, snimky HN Jan
Silpoch, Pavel Sosnovec, CTK
Prevzato z Hospodarskych novin/Vikend 15.12.2006
