Na okraj
Za Mariannou Valdstynovou
Ve ctvrtek, 8. unora 2007, se v Mount Royal Commemorative Building
montrealsti krajane (a pekna radka kanadskych pratel) rozloucili
s Mariannou Valdstynovou. Pani Valdstynova, rodacka ze Sezenic,
kde se narodila devet roku pred vznikem Ceskoslovenske republiky
- 29. rijna 1909 - zemrela v Montrealu 3. unora 2007. Ve svem
dlouhem a bohatem zivote ochutnala vsechnu bidu i slavu zivota.
Do Kanady prisla v lednu 1949. Pracovala osm let v Chest Hospital,
nez si s manzelem zalozili vlastni podnik. Rozloucily se s ni
Teresa Ashton a Emina Kosacka a recitacemi Margaret Ludvik a Misa
Fuchsova.
V ocich Emmy Kosacke, Marianna byla nadana neuhasitelnou intelektualni
zvedavosti. V kazde knize, clanku ci jakekoliv jine komunikaci
hledala - spis nez-li odpovedi - lidskou reakci na situace, kterymi
lide i cele kultury prochazeji. Kdykoliv sama byla zivotem srazena
na kolena (treba, kdyz ztratila svoji rodinu nebo pozdeji sveho
manzela) zase se pozvedla a zacala znovu. Nemalou pomoci ji bylo
umeni, hlavne divadlo. Byla - se svou dcerou Alenou - pravidelnou
navstevnici obou velkych divadelnich festivalu, Shaw Festival
a predevsim Stratford Festival: v letech 1963-2002 nevynechala
ani jednu sezonu. Bylo tedy jen na miste, ze pri obradu zaznely
i Shakespearovy verse. Basen, kterou recitovala Margaret Ludvik,
zacina (v mem ubohem ceskem prekladu): "Kdyz k sezeni sladkych
tichych myslenek privolam vzpominky na veci minule" ...a
konci: " Ale pri myslence na Tebe, drahy priteli, vsechny
ztraty jsou nahrazeny a smutek je u konce".
Terese Ashton se podivovala protikladu Marianniny drobne postavy
a patriarchalniho dojmu, ktery tato zena svou moudrosti, silou,
inteligenci a laskou vyvolavala. Byla nesmirne pysna na sve deti,
Joanu, Petera a Alenu; na sve vnuky, Paula, Wendy a Sandru; a
na sve pravnuky, Amandu, Chrise, Andrew, Matthew a Camerona. A
jako by i toho nebylo dost, prijala jaksi za sve i tri deti Teresiny.
Misa Fuchsova prednesla prvni basen z Erbenovy Kytice a
porad, zakonceny ceskoslovenskou a kanadskou hymnou, byl hudebne
obohacen Fibichovym Poemem a Dvorakovym Largem.
Rodine zesnule vyslovujeme svoji hlubokou soustrast.
***
Jan Hudec - hvezdou kanadskeho lyzarstvi
12. unora 2007 prvni stranka (vcetne pulstrankove fotografie)
sportovni sekce torontskeho deniku Globe and Mail patrila
Janu Hudcovi. Titulek pod fotografii rika: Hudec prepisuje
historii. Den predtim totiz Hudec ziskal stribrnou medaili
na mistrovstvi sveta v Are ve Svedsku. Podle Globu, Hudec
je teprve treti Kanadan, ktery ve sve discipline ziskal medaili
na svetovem mistrovstvi (ti dva predesli vyhrali bronzovou). Dva
dny pred zavodem se kanadsky tym usnesl, ze kdyz se zadny Kanadan
nedostane na podium, jeden z kanadskych treneru se musi dat ostrihat
na uces stylu "mohawk". I kdyz se Hudec tesil, ze uvidi
jednoho z treneru s indianskym ucesem, prece jen nakonec dal prednost
mistu na podiu vitezu. Globe uvadi, ze Hudec se narodil
v r. 1981 v Ceskoslovensku, cela rodina v roce 1982 uprchla na
plachetnici a eventualne skoncili v Red Deer v Alberte. Ze jeho
stribrna medaile v Are nebyla jen stastnou nahodou, dokazalo jeho
pate misto na zavodech v Garmisch Partenkirchen o trinact dni
pozdeji. Druhy kanadsky lyzar, ktery letos docilil znamenitych
vysledku (prvni misto v Banfu - jestlize mi pamet dobre slouzi
- a pate misto jeho tymu v Are ve Svedsku) je John Kucera z Calgary.
Ackoliv jsem nikde nezahledl zminku, ze by byl ceskeho puvodu,
jeho jmena a krestni jmena jeho rodicu i jejich vyslovnost naznacuji,
ze nejaka konexe by tu mohla byt. (Dodejme, ze na tomto historickem
sampionatu ziskala CR prvni historickou zlatou medaili ve sjezdovem
lyzovani. Vybojovala ji Sarka Zahrobska ve slalomu. Pozn. red.)
***
Ruzena Kytlova 90
Ruzena Hofmanova se narodila 27. unora 1917 ve vesnici
Pich na Sumave. (Mela osm sourozencu, z nichz zije uz jen jeden
bratr.) Do skoly chodila ve sve rodne obci, v Petrovicich a Susicich.
Pak zivot tekl celkem nedramatickym tokem, az prisel rok 1932.
Jeji stryc se ozenil se Svycarkou a usadil se v zemi sve zeny.
Nemeli deti a tak nabidli, ze Ruzenku adoptuji. A tak se i stalo
- v roce 1932. A zivot zase bezel radku let pokojnym tempem. A
pak zase prudce zmenil smer. To bylo tak: V roce 1956 se v Curychu
konala krajanska tanecni zabava. Ruzenka se ji zucastnila. Zucastnili
se ji i clenove sokolske vypravy (na ceste na slet do Vidne) a
nekolik dalsich krajanu z Toronta. Jednim z nich byl volynsky
Cech Josef Kytl, ktery v Druhe svetove valce slouzil v ceskoslovenske
armade na zapadni fronte (jeho bratr Jaroslav /Jerry/ slouzil
v Svobodove armade na vychodni fronte). Po skonceni valky se Josef,
Jaroslav a treti bratr Vaclav prestehovali z Volyne do Ceskoslovenska
a Josef a Jaroslav pozdeji emigrovali do Kanady.
Na one tanecni zabave v Curychu spolu Ruzenka a Josef tancili,
zakoukali se do sebe a nez se ten vecer rozesli, Josef se Ruzenky
zeptal, jest-li by nechtela do Kanady. Nedoneslo se mi presne,
co Ruzenka odpovedela, ale faktem je, ze v unoru (unor je pro
Ruzenku osudny) 1957 je v Torontu oddaval Otec Jaroslav Janda.
A pak spolu zili stastne az do Josefovy smrti v r. 1989. Meli
spolu dceru (a nemohli si vybrat mnohem lepsi) Veru a ta si vzala
svarneho junaka Viktora Ticheho a ti dva maji dve deti a...
Ale Ruzenka nebyla jen vzorna a uspesna manzelka a maminka. Ucila
v ceske skole tehdy umistnene v Masarykove hale na Cowan Street
v Torontu a pozdeji ve skole Biskupa Marrocco na rohu Bloor Street
a Roncesvalles. Se svym manzelem byla mezi zakladateli kostela
sv. Vaclava v Torontu, kde ji dosud s celou rodinou muzete videt
skoro kazdou nedeli. Vzacna zena. Vzacna rodina. Pani Ruzence,
kterou pri te prilezitosti citlive uvedla jeji vnucka Josifka,
pomohly oslavit devadesatku v kostele sv. Vaclava v nedeli po
msi desitky jejich pratel. Prejeme ji jeste hezkou radku let ve
zdravi a dusevni pohode.
***
Rotary Voice o P. J. Pechovi
Cislo Rotary Voice, o nemz je tu rec, neni dnesniho data.
Ve skutecnosti je datovano 18. listopadu 1931. Poslal mi ho Ing.
Vladimir Kavan, kteremu ho k narozeninam poslal kanadsky pritel,
Rotarian J. Stanley Richards.
(Ing. Kavan je rovnez Rotarian. Dokonce cestny Rotarian. Coz neni
jedina pocta, jiz se mu dostalo. Ma totiz pravdepodobne vic vyznamenani
- vcetne druheho nejvyssiho kanadskeho vyznamenani - Officer
of the Order of Canada - nez kterykoliv Cech v Kanade. Rotariani
nejsou jedinou dobrocinnou organizaci, v ktere pracoval nebo dosud
pracuje. Jinou je organizace Care: nekdy v osmdesatych
letech minuleho stoleti spojil kanadskou a americkou Care
v Care International, stal se jejim prezidentem a kdyz
zacatkem devadesatych let svou funkci koncil, Care International
mela rocni rozpocet pres miliardu dolaru).
Ale k clanku v Rotary Voice z 18. listopadu 1931.
Uz titulek clanku na prvni strane zaujme: International Day
Particularly Entertaining. Clanek je venovan projevu, ktery
v torontskem Rotary Clubu mel profesor P. J. Pech z Prahy.
(Pech organizoval prazsky Rotary Club v roce 1925 po navsteve
Zvlastniho komisare Teeleho a v dobe Pechovy torontske navstevy
uz v Ceskoslovensku bylo 27 klubu se 750 cleny). Pech uvedl, ze
v Ceskoslovensku je umisteno 80 % vseho prumyslu, skla, textilu
atd. byvaleho Rakouska, ze dve tretiny obyvatel pracuje v zemedelstvi
a ze - jak clanek rika - tato mala zeme - pouze 120 mili od severu
na jih a necelych 2000 mili od vychodu na zapad - je tretim nejvetsim
vyvozcem cukru na svete (jak se casy meni).
V roce 1931 Ceskoslovensko bylo nejen malou, ale i mladou zemi
a vyznam projevu jako byl Pechuv nelze precenit. Schuze (podle
clanku jedna z nejzabavnejsich v historii klubu) se zucastnilo
359 clenu, reprezentujicich snad kazde odvetvi lidske cinnosti
a u predsednickeho stolu sedeli hoste z Indie, Ciny, Japonska,
Danska, Norska a Nemecka.
Rotary Club byl zalozen nekdy pred 100 lety v predmesti Chicaga
a ma svetove kolem 1,300,000 clenu v 140 zemich. Klub, jehoz je
Ing. Kavan clenem (v Toronte je jich 25), rocne dava na charitativni
ucely (na priklad poskytuje lekarskou peci torontskym bezdomovcum
pomoci vlastnich autobusu) ) kolem 700,000 dolaru.
Je mile setkat se se stopami predku, kteri - davno pred nami
- zvonili (slovy T.G. Masaryka) na zvonici sveta.
***
Ctenari se mne ptaji, co si myslim o reakci Rev. Totha na muj
clanek o navsteve prezidenta Havla v Torontu v unoru 1990. Domnivam
se, ze clanek i reakce na nej mluvi samy za sebe. Take si myslim,
ze neni docela nezajimave precist si oba prispevky soucasne.
Josef Cermak