Navrat na hlavni stranu

Na okraj
Za Mariannou Valdstynovou

Ve ctvrtek, 8. unora 2007, se v Mount Royal Commemorative Building montrealsti krajane (a pekna radka kanadskych pratel) rozloucili s Mariannou Valdstynovou. Pani Valdstynova, rodacka ze Sezenic, kde se narodila devet roku pred vznikem Ceskoslovenske republiky - 29. rijna 1909 - zemrela v Montrealu 3. unora 2007. Ve svem dlouhem a bohatem zivote ochutnala vsechnu bidu i slavu zivota. Do Kanady prisla v lednu 1949. Pracovala osm let v Chest Hospital, nez si s manzelem zalozili vlastni podnik. Rozloucily se s ni Teresa Ashton a Emina Kosacka a recitacemi Margaret Ludvik a Misa Fuchsova.
V ocich Emmy Kosacke, Marianna byla nadana neuhasitelnou intelektualni zvedavosti. V kazde knize, clanku ci jakekoliv jine komunikaci hledala - spis nez-li odpovedi - lidskou reakci na situace, kterymi lide i cele kultury prochazeji. Kdykoliv sama byla zivotem srazena na kolena (treba, kdyz ztratila svoji rodinu nebo pozdeji sveho manzela) zase se pozvedla a zacala znovu. Nemalou pomoci ji bylo umeni, hlavne divadlo. Byla - se svou dcerou Alenou - pravidelnou navstevnici obou velkych divadelnich festivalu, Shaw Festival a predevsim Stratford Festival: v letech 1963-2002 nevynechala ani jednu sezonu. Bylo tedy jen na miste, ze pri obradu zaznely i Shakespearovy verse. Basen, kterou recitovala Margaret Ludvik, zacina (v mem ubohem ceskem prekladu): "Kdyz k sezeni sladkych tichych myslenek privolam vzpominky na veci minule" ...a konci: " Ale pri myslence na Tebe, drahy priteli, vsechny ztraty jsou nahrazeny a smutek je u konce".
Terese Ashton se podivovala protikladu Marianniny drobne postavy a patriarchalniho dojmu, ktery tato zena svou moudrosti, silou, inteligenci a laskou vyvolavala. Byla nesmirne pysna na sve deti, Joanu, Petera a Alenu; na sve vnuky, Paula, Wendy a Sandru; a na sve pravnuky, Amandu, Chrise, Andrew, Matthew a Camerona. A jako by i toho nebylo dost, prijala jaksi za sve i tri deti Teresiny.
Misa Fuchsova prednesla prvni basen z Erbenovy Kytice a porad, zakonceny ceskoslovenskou a kanadskou hymnou, byl hudebne obohacen Fibichovym Poemem a Dvorakovym Largem. Rodine zesnule vyslovujeme svoji hlubokou soustrast.
***
Jan Hudec - hvezdou kanadskeho lyzarstvi
12. unora 2007 prvni stranka (vcetne pulstrankove fotografie) sportovni sekce torontskeho deniku Globe and Mail patrila Janu Hudcovi. Titulek pod fotografii rika: Hudec prepisuje historii. Den predtim totiz Hudec ziskal stribrnou medaili na mistrovstvi sveta v Are ve Svedsku. Podle Globu, Hudec je teprve treti Kanadan, ktery ve sve discipline ziskal medaili na svetovem mistrovstvi (ti dva predesli vyhrali bronzovou). Dva dny pred zavodem se kanadsky tym usnesl, ze kdyz se zadny Kanadan nedostane na podium, jeden z kanadskych treneru se musi dat ostrihat na uces stylu "mohawk". I kdyz se Hudec tesil, ze uvidi jednoho z treneru s indianskym ucesem, prece jen nakonec dal prednost mistu na podiu vitezu. Globe uvadi, ze Hudec se narodil v r. 1981 v Ceskoslovensku, cela rodina v roce 1982 uprchla na plachetnici a eventualne skoncili v Red Deer v Alberte. Ze jeho stribrna medaile v Are nebyla jen stastnou nahodou, dokazalo jeho pate misto na zavodech v Garmisch Partenkirchen o trinact dni pozdeji. Druhy kanadsky lyzar, ktery letos docilil znamenitych vysledku (prvni misto v Banfu - jestlize mi pamet dobre slouzi - a pate misto jeho tymu v Are ve Svedsku) je John Kucera z Calgary. Ackoliv jsem nikde nezahledl zminku, ze by byl ceskeho puvodu, jeho jmena a krestni jmena jeho rodicu i jejich vyslovnost naznacuji, ze nejaka konexe by tu mohla byt. (Dodejme, ze na tomto historickem sampionatu ziskala CR prvni historickou zlatou medaili ve sjezdovem lyzovani. Vybojovala ji Sarka Zahrobska ve slalomu. Pozn. red.)
***
Ruzena Kytlova 90
Ruzena Hofmanova se narodila 27. unora 1917 ve vesnici Pich na Sumave. (Mela osm sourozencu, z nichz zije uz jen jeden bratr.) Do skoly chodila ve sve rodne obci, v Petrovicich a Susicich. Pak zivot tekl celkem nedramatickym tokem, az prisel rok 1932. Jeji stryc se ozenil se Svycarkou a usadil se v zemi sve zeny. Nemeli deti a tak nabidli, ze Ruzenku adoptuji. A tak se i stalo - v roce 1932. A zivot zase bezel radku let pokojnym tempem. A pak zase prudce zmenil smer. To bylo tak: V roce 1956 se v Curychu konala krajanska tanecni zabava. Ruzenka se ji zucastnila. Zucastnili se ji i clenove sokolske vypravy (na ceste na slet do Vidne) a nekolik dalsich krajanu z Toronta. Jednim z nich byl volynsky Cech Josef Kytl, ktery v Druhe svetove valce slouzil v ceskoslovenske armade na zapadni fronte (jeho bratr Jaroslav /Jerry/ slouzil v Svobodove armade na vychodni fronte). Po skonceni valky se Josef, Jaroslav a treti bratr Vaclav prestehovali z Volyne do Ceskoslovenska a Josef a Jaroslav pozdeji emigrovali do Kanady.
Na one tanecni zabave v Curychu spolu Ruzenka a Josef tancili, zakoukali se do sebe a nez se ten vecer rozesli, Josef se Ruzenky zeptal, jest-li by nechtela do Kanady. Nedoneslo se mi presne, co Ruzenka odpovedela, ale faktem je, ze v unoru (unor je pro Ruzenku osudny) 1957 je v Torontu oddaval Otec Jaroslav Janda. A pak spolu zili stastne az do Josefovy smrti v r. 1989. Meli spolu dceru (a nemohli si vybrat mnohem lepsi) Veru a ta si vzala svarneho junaka Viktora Ticheho a ti dva maji dve deti a...
Ale Ruzenka nebyla jen vzorna a uspesna manzelka a maminka. Ucila v ceske skole tehdy umistnene v Masarykove hale na Cowan Street v Torontu a pozdeji ve skole Biskupa Marrocco na rohu Bloor Street a Roncesvalles. Se svym manzelem byla mezi zakladateli kostela sv. Vaclava v Torontu, kde ji dosud s celou rodinou muzete videt skoro kazdou nedeli. Vzacna zena. Vzacna rodina. Pani Ruzence, kterou pri te prilezitosti citlive uvedla jeji vnucka Josifka, pomohly oslavit devadesatku v kostele sv. Vaclava v nedeli po msi desitky jejich pratel. Prejeme ji jeste hezkou radku let ve zdravi a dusevni pohode.
***
Rotary Voice o P. J. Pechovi
Cislo Rotary Voice, o nemz je tu rec, neni dnesniho data. Ve skutecnosti je datovano 18. listopadu 1931. Poslal mi ho Ing. Vladimir Kavan, kteremu ho k narozeninam poslal kanadsky pritel, Rotarian J. Stanley Richards.
(Ing. Kavan je rovnez Rotarian. Dokonce cestny Rotarian. Coz neni jedina pocta, jiz se mu dostalo. Ma totiz pravdepodobne vic vyznamenani - vcetne druheho nejvyssiho kanadskeho vyznamenani - Officer of the Order of Canada - nez kterykoliv Cech v Kanade. Rotariani nejsou jedinou dobrocinnou organizaci, v ktere pracoval nebo dosud pracuje. Jinou je organizace Care: nekdy v osmdesatych letech minuleho stoleti spojil kanadskou a americkou Care v Care International, stal se jejim prezidentem a kdyz zacatkem devadesatych let svou funkci koncil, Care International mela rocni rozpocet pres miliardu dolaru).
Ale k clanku v Rotary Voice z 18. listopadu 1931. Uz titulek clanku na prvni strane zaujme: International Day Particularly Entertaining. Clanek je venovan projevu, ktery v torontskem Rotary Clubu mel profesor P. J. Pech z Prahy. (Pech organizoval prazsky Rotary Club v roce 1925 po navsteve Zvlastniho komisare Teeleho a v dobe Pechovy torontske navstevy uz v Ceskoslovensku bylo 27 klubu se 750 cleny). Pech uvedl, ze v Ceskoslovensku je umisteno 80 % vseho prumyslu, skla, textilu atd. byvaleho Rakouska, ze dve tretiny obyvatel pracuje v zemedelstvi a ze - jak clanek rika - tato mala zeme - pouze 120 mili od severu na jih a necelych 2000 mili od vychodu na zapad - je tretim nejvetsim vyvozcem cukru na svete (jak se casy meni).
V roce 1931 Ceskoslovensko bylo nejen malou, ale i mladou zemi a vyznam projevu jako byl Pechuv nelze precenit. Schuze (podle clanku jedna z nejzabavnejsich v historii klubu) se zucastnilo 359 clenu, reprezentujicich snad kazde odvetvi lidske cinnosti a u predsednickeho stolu sedeli hoste z Indie, Ciny, Japonska, Danska, Norska a Nemecka.
Rotary Club byl zalozen nekdy pred 100 lety v predmesti Chicaga a ma svetove kolem 1,300,000 clenu v 140 zemich. Klub, jehoz je Ing. Kavan clenem (v Toronte je jich 25), rocne dava na charitativni ucely (na priklad poskytuje lekarskou peci torontskym bezdomovcum pomoci vlastnich autobusu) ) kolem 700,000 dolaru.
Je mile setkat se se stopami predku, kteri - davno pred nami - zvonili (slovy T.G. Masaryka) na zvonici sveta.
***
Ctenari se mne ptaji, co si myslim o reakci Rev. Totha na muj clanek o navsteve prezidenta Havla v Torontu v unoru 1990. Domnivam se, ze clanek i reakce na nej mluvi samy za sebe. Take si myslim, ze neni docela nezajimave precist si oba prispevky soucasne.

Josef Cermak

Navrat na hlavni stranu