Ivan Kyncl a Zivot tech
druhych
V Komorni galerii fotografie J. Sudka, Maiselova
2, Praha 1, probiha do 31. brezna vystava fotografii Ivana Kyncla,
syna novinare Karla Kyncla, ktery zemrel v roce 2004 ve veku 51
let. Ivan dokazal se svym fotoaparatem zachytit to, co se snad
nikomu jinemu nepodarilo zmapovat: obludnost perzekuci v dobe
normalizace a zaroven vsak i odpor proti ni.
Setkali jsme se pouze jednou v Londyne v roce 1982 a venoval mi
fotografii Marty Kubisove. Pozdeji podle ni udelala moje manzelka
Maria Gabankova jeji portret. To je jen ukazka toho, ze jeho fotografie
byly skvele i po umelecke strance.
S pozvankou na vystavu od Jiriho Gruntorada z Libri Prohibiti
jsem dostal i nekolik Ivanovych fotografii. Jsou na nich fotky
Vaclava Havla, kdy je na nekolik hodin propusten z vezeni, aby
se zucastnil pohrbu sveho otce, ci fotky, ktere Ivan Kyncl udelal
pres plot vezeni. Zaujala mne jedna, porizena z jedouciho auta,
ktera zachycuje, jak prislusnici VB perlustruji koncem
rijna 1979 ty, kteri prisli podporit souzene obrance lidskych
prav z Vyboru na obranu nespravedlive stihanych (VONS).
Mohl bych ted pouzit jednoducheho triku, zanadavat na to, jak
to byla hrozna doba, pripomenout, kolik lidi bylo zavrenych, ale
o to mi v tuto chvili nejde.
Spanelsky filosof Jose Ortega y Gasset (1883-1955) napsal, ze
v latinske Americe jsou zeme, kde je dvakrat rocne prevrat, ale
nikdy nedojde k revoluci, ci ke zmene systemu. Ke zmene totiz
musi dojit uvnitr cloveka.
V techto dnech se kupodivu hraje, jak v Cechach, tak i v Kanade
nemecky film Zivot tech druhych. O filmu jsem psal v reportazi
z Torontskeho mezinarodniho filmoveho festivalu a byl nominovan
na americkeho Oskara. Pravem.
Dej filmu se odehrava v byvale NDR, kde vysoky dustojnik tajne
policie se pomalu premenuje a z pronasledovatele disidentu se
stane jejich ochrancem. Po padu komunistickeho rezimu prijima
s pokorou svuj udel vydedence na okraji spolecnosti.
Jiste, neni to typicky pribeh a s lupou bychom asi dnes hledali
nejen nejakeho estebaka, ktery se stydi za svou minulost, ale
kohokoliv jineho, kdo se stydi za to, ze kolaboroval s minulym
rezimem. Navic je zde jeste patologicka skupinka lidi, ktera se
k minulemu rezimu a k clenstvi v komunisticke strane hrde hlasi.
Minuly mesic byl odhalen v Polsku vysoky cirkevni hodnostar, ktery
spolupracoval s polskou komunistickou policii. Po tomhle skandalu
se chteji i v Cechach podivat na to, jestli nekteri biskupove
nebyli zaroven agenty. Na Slovensku jsou treba nejasnosti okolo
biskupa Jana Sokola, ktery se nedavno velice pozitivne vyjadril
o obdobi Slovenskeho statu. Nechci zde probirat jednotlive kauzy.
Nekdo si myslel, ze komunistickou StB zkratka precura a ono se
to vratilo k nemu zpatky.
Pavol Mihal, ktery byl sefem Interpolu musel odejit z tohoto tepleho
mistecka ne proto, ze byl prislusnikem StB, ale proto, ze byl
predtim spolupracovnikem StB.
Vratime-li se k nemeckemu filmu Zivot tech druhych, pak
je docela pravdepodobne, ze kdyby schopny policejni dustojnik
zustal hajzlem, mohl jako odbornik slouzit u policie dodnes. Takhle
skoncil jako prodavac novin. Spisovatel, ktereho sledoval se nakonec
skrz materialy, do kterych se mohl podivat, dovedel, ze ho jeho
agent kryl a zachranil pred kriminalem. Toto zjisteni ho natolik
oslovi, ze o svem agentovi napise knihu. Je to jedina satisfakce,
ktere se zkrachovalemu policejnimu dustojnikovi dostalo. Mohlo
ho tesit, ze vlastne alespon nekdo ocenil jeho statecnost. V zemi,
kde manzelka donasela na manzela je pravdepodobny i tento pribeh.
Pamatuji se, ze jednou jsem byl na Borech sam na cele. Vyuzil
jsem chvile ticha k tomu, abych si zacvicil jogu. V tom se rozleteli
dvere a do mistnosti vletel bachar s kuriozni hodnosti nadpraporcika.
Kdyz mne uvidel, ze klecim na zemi, videl jsem v jeho ocich zdeseni.
Bylo to jako kdyby omylem vstoupil do mistnosti, kde se prevleka
mlada zena. Po chvili se ozvalo zaklepani a pak vstoupil. "Vite,
kdyz se chcete modlit" Chtel jsem mu vysvetlit, ze se nic
nestalo, ze jsem se nemodlil, ale cim vic jsem se snazil mu to
vysvetlit, tim vic se on snazil mne vysvetlit, ze s nabozenskym
presvedcenim to budu mit v kriminalu tezky, ale ze jeho se nemusim
bat, ze on by mne rad pomohl. Videl jsem ho pak jeste dvakrat
nebo trikrat, porad nepostupoval, porad mel tu smesnou hodnost
nadpraporcika a byl to jiz starsi clovek. Mozna, ze s touto hodnosti
to doslouzil do penze, mozna, ze ho nesametove smetla na rozdil
od jinych svini sametova revoluce.
Zacal jsem s vystavou fotografii Ivana Kyncla. Podle mne se jedna
o fotografii z rohu Spalene a Myslikovy ulice z 25. rijna 1979.
Mozna, ze to bylo o den drive, mozna o den pozdeji. Na tom nezalezi.
Byl jsem tyden venku z kriminalu a potreboval jsem se, jak rika
utecenec v jednom Suksinove filmu nadychat cerstveho vzduchu.
Na druhou stranu se konal politicky proces a tam vetsinou disidenti
chodili projevit solidaritu. Ne s prilis velkym nadsenim jsem
se tedy vydal k soudu do Spalene ulice. Do soudni budovy nas vsak
nepustili. Postavali jsme pred ni, ale i z mista pred soudni budovou
jsme byli vytlaceni, takze jsme se soustredili naproti u obchodu
se zeleninou. Netrvalo dlouho a prijela VB (ten okamzik Ivan Kyncl
zachytil na tomto snimku) a zacala perlustrace (oficialni termin
pro kontrolu obcanskych prukazu) a pokud neco nebylo v poradku,
zacali odvazet ucastniky teto tiche demonstrace na policejni
stanici. Byl jsem z kriminalu ostrihany a oholeny, navic jsem
nemel jeste zamestnani. Smiril jsem se s tim, ze jsem na svobode
byl mozna jen tyden. Prisel ke mne mlady prislusnik a podival
se do meho obcanskeho prukazu. Oznamil mi, ze moje fotografie
v obcanskem prukazu se neshoduje s moji podobou, pak ze nemam
zamestnani. Snazil jsem se mu to nejak vysvetlit. Nez jsem zacal
s objasnovanim, vratil mne rychle obcansky prukaz a s usmevem
dodal: "Chapu, statni zamestnanec" a propustil mne.
Asi jsem smrdel stale jeste kriminalem.
A mezitim Ivan Kynclu z auta fotil, ale o tom jsem se dovedel
az ted po 28 letech.
Ales Brezina