Kdo se snazi, najde co ho
blazi...
"Mnoho veci se zlepsilo," rekl jsem onehda
Jimovi, kdyz zas horlil a chytal se za hlavu, ze vsecko jde od
deseti k peti a definitivni konec sveta se blizi.
Jim se bojovne naprimil, naprahl ke mne obe ruce jakoby mne lakal
do sve naruce a opakoval vyzvu: "Dej mi priklad, dej mi priklad
zlepsovani"
"Snadno," rekl jsem, "v domacnostech lide uz nemaji
tolik papousku co mivali"
Jim udiven otevrel usta, protoze zrovna dlouze hanil skolstvi,
a ja mohl pokracovat:
"Jako maly kluk jsem vozil nase radio do opravy k panu Motlochovi;
pan Motloch, havirsky duchodce, spravoval radio na stole v kuchyni.
Na bidylku opodal sedel papousek a skrehotal strasne sproste.
Pri vstupu do kuchyne na me volal s papouscim prizvukem "Co
neses, vole, co neses, vole!" A to opakoval dokud mu pan
Motloch nedal orisek.
Pan Motloch papouska karal slovy "Ty sraci!" A papousek
skrehotal "Ty sraci!"
Uz v deseti letech jsem rozeznal, proc mne nasi posilaji s radiem
- aby se sami vyhnuli posezeni v Motlochove kuchyni se sprostym
papouskem.
Pan Motloch odsrouboval zadni papundekl z radia, ofouknul lampy
a brucel "Sakra prace" (ve skutecnosti rikal "Kurva,
prace," ale to je nespisovne) a papousek s gustem skrehotal
z bidylka "Sakra prace, sakra prace!"
Casto pan Motloch provedl opravu na pockani; ja si s papouskem
opakoval vsecka sprosta slova, ktera jsem doma nesmel rikat, abych
nedostal vyprask, a pan Motloch na mne mrkal a rikal, ze tomu
papagajovi ten zobak zaletuje pajkou.
Byla-li oprava radia slozitejsi, coz se dalo poznat podle toho,
ze se pan Motloch a papousek prekrikovali neslusnymi slovy posilaje
radio do otvoru lidskeho tela, ktery se obvykle zakryva kalhotami,
a pan Motloch mne poslal domu, at prijdu zitra, a papousek do
mych zad volal "Di do hajzlu, di do hajzlu..."
Radio bylo stare z prvni republiky, a dedecek poslouchal kazdy
vecer Hlas Ameriky anebo KKK (Kohout Kokrhal Komentar) ze Svobodne
Evropy, a proto jsem to radio nosil k Motlochovi casto, nekdy
i dvakrat za zimu, kdyz se dedecek zvlast hneval a tloukl pesti
do stolku, na kterem stalo radio, diody a triody se v radiu chvely
a uvolnovaly, a dedecek proklinal bolseviky sprostymi vetami.
Babicka mi rikala, kdyz jsem skemral o papouska jako maji u Motlochu,
ze nemuzeme mit papouska, protoze by nas zavreli, a ja nevedel,
co to znamena, kdyz papousek uz je zavreny v kleci."
Bylo zjevne, ze se Jim mym vzpominanim bavi, a ze debata o bidnem
skolstvi ho bavit prestala a tak jsem pokracoval.
"Chodil jsem na hodiny klaviru k pani Kubatove, ktera byla
hrozne stara; na hlave mela paruku, pod kterou ji svedila hlava
a ona si co chvili dlouhym ukazovackem zajela pod paruku a podrbala
si lebku. Paruka i ten prst pod parukou mne velice fascinovaly,
ale jeste vic veliky papousek v kleci na stole; nazyvala ho Ara.
Ara dostal od kazdeho studenta jablko, coz mi pani Kubatova rekla
pri prvni lekci klaviru, a tak jsem Arovi nosil jablka.
Ara volal na uvitanou "Cos prines, moulo?" a kdyz jablko
dostal, drzel ho v drapech a okusoval. Kdyz nedostal, taky volal
"Cos mi prinesl, moulo!" furt dokola, az mu pani Kubatova
prikryla klec platnem.
Jak jsem prehraval domaci cviceni z ucebnice Clementise, Ara
lateril "To je pruser, to je pruser," a pani Kubatova
se zasklebila a rekla, ze ten hloupy ptak dobre vi, co si ona
sama mysli o mem hrani na klavir.
Zacal jsem cvicit na klavir vice, hlavne kvuli Arovi, ale ptak
me lepsi prehravky hodnotil porad stejnym skrehotavym odsudkem
"To je pruser, to je pruser!"
Pani Kubatova mi vypravela, ze ma toho papouska ctyricet let,
a ze patril jednomu profesorovi anglictiny, ktery ho naucil klit
anglicky, a ze to papousek zapomnel.
Teprve za mnoho let, kdyz jsem se horlive ucil anglicky, pochopil
jsem, ze papousek mne nevital slovy "Uz jsi tu," ale
rikal anglicky "Fuck you!"
"Proc lide neuci papousky nejake vznesene reci, treba Pythagorovu
vetu nebo Ludolfovo cislo pro vypocet kruznice?"
Jim vzal otazku jako otevreni debaty a povedel mi svou vzpominku
na papouska. "Moji prarodice z matciny strany, Whiteovi,
tez meli doma papouska, tez skrehotal jenom sprosta slova a urazel
hosty, kteri se tomu smali.
Dedecek papouska karal sprostymi vyhruzkami a daval mu slunecnicova
seminka.
Prarodice meli papouska mnoho let; papousek sedaval na lustru
anebo lital po pokoji; babicka rikala, ze toho ptaka zarizne,
kdyz ji v kuchyni pri vareni bral kousky jidla, ktera krajela
do polevky. Ale oba toho papouska milovali...
K nejakemu zivotnimu vyroci se houf jejich potomku (dvanact) slozil
na porizeni zrcadlove steny do obyvaku, po ktere babicka touzila,
ale jako setrna hospodyne na to nikdy nemela penize.
Prisel remeslnik a oblozil jednu stenu obyvaku zrcadlovymi panely,
pry se tim pokoj zvetsi a vice prosvetli. Babicka mela z teto
upravy velikou radost, dedecek rikal, ze to je svindl pro oci."
"Ale nejvic to postihlo papouska," vypravel Jim.
Kdyz prvne vpustili papouska do zrcadloveho pokoje, papousek se
rozletel do noveho prostoru, a v plnem letu vrazil zobakem do
zrcadla takovou silou, ze spadl v mrakotach na koberec.
Babicka, zdesena timto vyvojem zvedla ptaka za bezvladna kridla,
polozila na pohovku a zkoumala, jestli se nezabil.
Dedecek prihlizel poskytovani prvni pomoci barevnemu ptakovi,
vrtel hlavou, a rekl, ze chape, ze papousek se chtel proletet
do zrcadloveho prostoru - do toho svindlu pro oci, ale ze nechape,
jak to, ze papousek nevidel, ze leti primo do hlavy jinemu papouskovi
v zrcadle.
Jenze opakovane narazeni hlavicky papouskovi nesvedcilo a chcipnul."
"A koupili si prarodice noveho?" zeptal jsem se.
Nekoupili. Sice mluvili o tom, ze papouska koupi, ale jejich deti
upozornovali na to, ze uz sami maji deti, a ze papousci mluvi
zpravidla sproste
"Jaky je to v nas pud," mudroval Jim, "ze ucime
papousky sprosta slova? Stejne hledame ve slovniku sprosta slova;
a v cizim jazyce se ucime sprostarny..."
"Asi jsme od prirozeni prisprostli," rozjimali jsme,
"a civilizace nas vede a nuti k obecne slusnosti. Prece vsak
ale radi sklouzneme k prirozenosti, kdyz se naskytne prilezitost,"
shrnul Jim.
"Tak vidis, rekl jsem, ze bez papousku jsou domacnosti cistsi
a slusnejsi"
Jim rekl, ze nyni vidi svet mnohem optimisticteji a rozesli jsme
se kazdy svym smerem.
Zdravim a preji hezky den a vsecko dobre na kazdem kroku!
Ross Firla - Sudbury