VACLAV HAVEL SE LOUCI S
POLITIKOU
Pred 17 lety navstivil Toronto
V polovici prosince minuleho roku The New York Times
News Service vydala zpravu pod titulkem In New York, Havel
bids goodbye to politics. Zprava uvadi, ze Havel pronesl serii
prednasek a zucastnil se diskuzi na Columbijske univerzite v programu
Columbia Arts Initiative, shledl radu produkci na Broadwayi
a byl hostem na vecircich, mejdanech a slezinach. V rijnu divadelni
spolecnost Untitled Theater Company oslavila Havlovy 70.
narozeniny a v nasledujicich tydnech provedla 16 jeho her, o
nichz kriticky casopis Time Out nelaskave poznamenal, ze
"Havel by mel byt vdecny, ze jeho zivotopis uvadi, ze byl
disidentem, politickym veznem a ceskym prezidentem. Bez toho by
se jeho hram pravdepodobne nedostalo takove pozornosti".
Zprava dale uvadi, ze v kvetnu vyjdou v New Yorku Havlovy pameti
The Castle Reflections on My Strange Life as a Fairy-Tale
Hero, rozmluvy, zaznamy v deniku a memoranda. Havel knihu,
jiz se louci s "touto casti sve kariery", oznacil za
jedine pameti, ktere vyda.
Ale dnes bych chtel pripomenout epizodu z pocatku jeho prezidentske
kariery: jeho torontskou navstevu pred sedmnacti lety, 19. unora
1990, pravdepodobne nejvyznamnejsi politickou udalost v zivote
ceske a slovenske diaspory v Kanade. Havel priletel do Toronta
prijmout v Convocation Hall Torontske univezity cestny
doktorat York University a pri te prilezitost poprve oslovit
krajanskou, v podstate exulantskou, ceskoslovenskou komunitu.
Byla to udalost v kazdem smeru pozoruhodna (zucastnilo se ji pres
dva tisice krajanu) a myslim, ze pro vsechny, kdo se ji zucastnili
nezapomenutelna. Malokdo napriklad zapomnel incident s projevem
Rev. Totha, generalniho tajemnika Svetoveho kongresu Slovakov,
ktery tak dlouho pokousel trpelivost posluchacu jak obsahem tak
delkou sveho projevu, az byl vypiskan.
Ponevadz jsem pri teto udalosti ucinkoval jako Master of Ceremonies,
byl jsem nejen svedkem, ale i jednim z hercu tohoto, po sedmnacti
letech trochu absurdnosti nacichleho dramatu. Sve dojmy jsem zaznamenal
v clanku Po prezidentove navsteve, uverejnenem v Novem domove
15. brezna 1990, z nehoz si dovolim citovat:
Myslim, ze je nesmirne dulezite mluvit a psat pravdu, jak
ji vidime, at jde o kohokoliv. Myslim, ze je nebezpecne nekriticky
zboznovat kterehokoliv cloveka, zvlaste politickeho vudceProkazovali
bychom sve rodne zemi a konecne i prezidentu Havlovi spatnou sluzbu,
kdybychom prijimali kazdy jeho vyrok s bourlivym potleskem a mlceli
k necemu, co se prici nasemu smyslu pro spravedlnost ve jmenu
nejakeho vyssiho zajmu
Nez se pokusim vyrovnat se s urcitou pasazi prezidentovy reci,
musim rici nekolik slov o okolnostech jeho torontske navstevy.
Asi deset dni pred prezidentovym prijezdem mi Rev. Toth, jako
mluvci Svetoveho kongresu Slovakov sdelil, ze jestlize nebude
pri prezidentove torontske navsteve mluvit on nebo jiny reprezentant
Kongresu, prednese celou zalezitost prezidentske kancelari nebo
samotnemu prezidentu, u nehoz ma pristi tyden audienci. Take mi
rekl, ze je jednim z iniciatoru prezidentovy navstevy v Toronte.
Dal mi rekl, ze dal prezidentu Havlovi jmena tri osob, jako kandidatu
pro prezidentsky sbor.
Asi pul hodiny pote, co bylo dohodnuto, ze Toth promluvi petiminutovou
rec pri prezidentske navsteve, mi volalo nekolik lidi, ze dostali
z Prahy telegram, ze je prezident Havel zve ke schuzce v Katedrale
Promeneni (zalozene Stefanem B. Romanem) v pondeli 19. unora od
12. do 16. hodin. Tedy prakticky na celou dobu prezidentova pobytu
v Toronte. Zavolal jsem Rev. Totha a zeptal jsem se ho, zda o
telegramech vedel a zda o nich vedel v dobe, kdy jsme spolu dojednali
jeho vystoupeni pri prezidentove navsteve. Na obe otazky odpovedel
kladne. Pozadal jsem ho, aby mi do hodiny oznamil, zda telegramy
znamenaji zmenu planu a jestlize ano, ze s celou veci nechci mit
nic spolecneho. Rev. Toth mne volal v dohodnute dobe, ale nemeli
jsme prilezitost spolu hovorit. Nezalezelo uz na tom, ponevadz
mi mezitim bylo potvrzeno z Ottawy, ze plati plan drivejsi. Podobnych
kontradikcnich zprav z ruznych mist bylo tolik, ze jsem asi tyden
pred prezidentovym prijezdem predsedovi Sboru konzultantu a honorarnimu
ministrovi, knizeti Schwarzenbergovi, rekl, ze se obavam, ze prezidentova
cesta do Toronta udela vic skody nez uzitku...
A tak prisel 19. unor. Doufal jsem, ze Cesi a Slovaci prijdou
pozdravit sveho prezidenta, budou pritomni udeleni cestneho doktoratu
Yorskou univerzitou, uslysi jeho rec a dojati a nadseni se vrati
do svych domovu. Nabadani prezidentskou kancelari, abychom vsemozne
vychazeli slovenskym organizacim vstric a ve snaze prijmout prezidenta
dustojne a bez kontroverzi, prijali jsme takrka vsechny jejich
pozadavky. Prijal jsem mlcky i masivni heraldickou ofenzivu. Bylo
vsak opravdu nutne, aby byly pritomnym rozdavany kopie publikace
The Unconquerable Slovaks s fotografii dr. Jozefa Tisa a s perlickami
druhu: ' Vedeli jste, ze prazska vlada planovala udelat ze Slovenska
zemedelske zazemi a zdroj lacine pracovni sily pro ceske zeme...'
nebo, 'ze smrt Rastislava Stefanika byla a je dosud povazovana
vetsinou Slovaku za politickou vrazdu inspirovanou dr. Eduardem
Benesem?'
Pasaz prezidentovy reci, ktera mne prekvapila a vlastne pohnula
k tomu, ze jsem na konci programu rekl, ze je cas odejit z krajanske
prace ..., zni: ' Proto musime oddelit v ceskych zemich vedomi
ceske statnosti od vedomi statnosti ceskoslovenske, a tim posilit
narodni povedomi i sebevedomi obou nasich narodu, ceskeho i slovenskeho...
Bylo by skvele, kdyby pokud mozno mely oba narody ve svete sve
vlastni narodni organizace a struktury, alespon ve sfere kulturni
a politicke....'
Je mozne, ze na mne pasaz pusobila tak negativne alespon castecne
proto, ze uz jsem ji slysel jinde. Prisel s ni pred radou let
Rev. Dusan Toth. Navrhoval tehdy, aby Ceskoslovenske sdruzeni
v Kanade (CSK) se stalo organizaci ciste ceskou, zatimco Slovaky
by zastupoval Svetovy kongres Slovakov (SKS). Muj nazor tehdy
byl (a dosud je), ze to byl navrh nemravny. Rev. Toth nas v podstate
zadal, abychom slovenske cleny Ceskoslovenskeho sdruzeni v Kanade,
kteri s nami pracovali desitky let (je dobre si pripomenout, ze
u kolebky Ceskoslovenskeho sdruzeni stalo vice Slovaku nez Cechu)
proste vypsali z CSK (nebo se meli prohlasit za Cechy?) a doporucili
jim, aby vstoupili do SKS.. Tento navrh byl tim nemravnejsi, ze
mnozi z nasich slovenskych bratri bojovali v cs. legiich v prvni
svetove valce za Ceskoslovensko a ve druhe svetove valce na Slovensku
proti Tisove rezimu, zatimco SKS zalozili vedle Stefana B. Romana
i predstavitele Tisova rezimu Ferdinand Durcansky a dr. Jozef
Kirschbaum...
Nevim ovsem, jaka je souvislost mezi koncepci Rev. Totha a koncepci
prezidenta Havla. O duvodech Rev. Totha mohu pouze spekulovat
na zaklade nekolika rozhovoru, ktere jsem s nim behem let mel.
Pred nekolika lety (vratil se tehdy z valneho shromazdeni SKS
v Nemecku) mi otevrene rekl, ze nejlepsi reseni pro Slovensko
vidi v samostatnem slovenskem statu; na druhem miste prijatelnosti
videl Slovensko jako samostatnou jednotku ve Spojene Evrope; na
tretim miste by bylo Slovensko jako samostatna jednotka v stredoevropskem
seskupeni; a teprve na poslednim miste videl Slovensko v ramci
Ceskoslovenske republiky. Nekdy v rijnu lonskeho roku (1989,
pozn. redakce) mi rekl, ze Ceskoslovensko nikdy nepripusti
svobodne volby, protoze Slovaci by hlasovali pro samostatny slovensky
stat. Po navratu z Ceskoslovenska tesne pred vanoci prohlasil,
jak krasne spolu Slovaci a Cesi vychazeji, ze vsude videl jenom
ceskoslovenske vlajky a vsude zpivali obe narodni hymny.
Svuj tehdejsi clanek jsem zakoncil poznamkou, ze formalni rozdeleni
Ceskoslovenska by v budoucnosti bylo daleko snazsi, kdyby k faktickemu
rozdeleni doslo uz ted... a ze mel-li jsem kdy nejake povedomi
statnosti, bylo to povedomi ceskoslovenske.... a ze ztratime-li
povedomi ceskoslovenske statnosti, nevim, co nam zustane.
Lecos se prihodilo od onoho vzrusujiciho dne pred sedmnacti
lety (mimo jine Rev. Tothovi vysly - neuveritelne - vsechny jeho
statopravni alternativy, at jakkoliv protichudne). Nekteri z tech,
kteri tehdy byli svedky one historicke udalosti, uz ji posuzuji
z nebeske (doufejme) perspektivy. My ostatni si ve shonu zivota,
ktery - jak ma ve zvyku - se ubiral jinymi cestami, nez jak jsme
to v duchu planovali, obcas vzpomeneme na nekolik hodin 19. unora
1990, kdy Vaclav Havel byl na pocatku sve prezidentske kariery,
kdy nase srdce verila v zazraky a my zili kazdou vterinu az do
dna.
Josef Cermak
***