My, co mame sedesat, videli
jsme vzruch i pad
Ceskoslovensko roku 1967 bylo zemi opozdeneho, mirne
reformovaneho stalinismu, jehoz fungovani se dostavalo do stale
hlubsiho rozporu se spolecenskymi potrebami zeme na poli ekonomiky,
politiky, kultury i moralky. Z pomerne vyspele zeme, ktera mela
v povalecnych letech vsechny predpoklady k vsestrannemu, nadejnemu
rozvoji se stala zeme preslapujici uprostred krize.
Tento odstavec z knizky Spisovatele a moc od Dusana Hamsika
charakterizuje stav veci verejnych pred ctyriceti lety, a nastup
k dramatu zvanemu Prazske jaro.
Dusan Hamsik, narozeny 1930 v Trencine vystudoval novinarstvi
na Univerzite Karlove v Praze; v padesatych letech psal clanky
do casopisu Kvety, Obrana lidu a Ceskoslovensky vojak.
Postupne se probouzel ze svazacke horlivosti a stal se z neho
uznavany novinar a reformista, v sedesatych letech psal kriticke
clanky do kulturne spolecenskeho tydeniku Literarni noviny
a v roce 1967 byl poveren sefovanim redakci LN.
Uz na pocatku roku 1967 bylo zrejme vsem, kdo byli pobliz,
ze toho roku se s Literarnimi novinami neco stane. Natlak,
jemuz byly LN po leta vystaveny, nejenom neustaval, nybrz naopak
vzrustal a nabyval stale povazlivejsich rysu - zapojovaly se do
neho sily, ktere s duchovnim proudenim nemely uz ani vzdalene
nic spolecneho.
Citat prvniho odstavce knizky Spisovatele a moc stimuluje
mou osobni vzpominku na Literarni noviny. V prvni polovine
sedesatych let jsem byl studentem ostravskeho gymnazia Hladnov
a nas profesor cestiny Kuncicky, stary pan pred duchodem, prinesl
do hodiny cestiny formular na predplatne Literarnich novin. Prof.
Kuncicky uz temer v duchodovem veku byl z tech vzacnych ucitelu,
na ktere studenti nikdy nezapomenou: nejen nas masiroval ve sklonovani
a casovani, ale nutil nas cist knihy a pri zkouseni pozadoval
jakousi inventuru, co student cte a co si o tom mysli. Ano, 'Co
si o te ci one knize myslis?' ptal se Kuncicky.
Kdyz nam predlozil predplatne na Literarni noviny, ani
jeden student neodmitnul a od zari 1962 kazde utery prinesl do
tridy o velke prestavce balik Literarek a my, skoda, ze
nemam fotografii, listovali Literarkami, cetli clanky,
obdivovali povidky a preli se o nazory. Muj drahy spoluzak Ludek
H., se kterym dodnes kamaradim, a ti, o kterych uz moc nevim,
zajiste potvrdi, ze nas Kuncicky nasmeroval ke studni.
Po maturite (1964) byl navyk na tydenni pridel kritickeho mysleni
z Literarek tak silny, ze jsem ve cteni pokracoval az do
zaniku Literarek v polovine roku 1967.
Literarni noviny po Ctvrtem sjezdu svazu spisovatelu v
cervnu 1967 publikovaly diskusni prispevky Vaculika, Kohouta a
mnoha dalsich a jako trest za tuto exhibici spisovatelu a intelektualu
byly na podzim 1967 rozhodnutim UV KSC prakticky zlikvidovany.
Dusan Hamsik tuto kulantni aferu roku 1967 skvostne popsal ve
sve knizce Spisovatele a moc, kterou mimochodem povazuji
za to nejlep, co o Prazskem jaru bylo napsano. Knizka sla
do tisku v cervnu 1968 a v predmluve Hamsik pise:
...v obecne ceskoslovenskem vyvoji, ktery tvori pozadi tohoto
textu, doslo k mnoha udalostem, jimiz se reformovany stalinsky
system znovu a vyrazne charakterizoval. Co se na podzim 67 v malem
stalo s Literarnimi novinami, to pozdeji ve velkem potkalo
celou zemi.
Knizka Spisovatele a moc konecne prisla do knihkupectvi
na jare 1969. Bratrske tanky uz odtahly z ulic Ostravy a skryly
se v houstinach kolem kasaren v Belskem lese. Tusili jsme, ze
je zle, ale nevedeli, ze normalizace bude jeste daleko horsi.
Muj znamy a vedouci Technicke knihy v Ostrave na Nadrazni
tride, kde jsem byl pravidelnym zakaznikem, mi jednou odpoledne
zavolal, ze jestli chci knizku od Hamsika, at si okamzite prijdu.
Rekl, ze s dodavkou bedny prisel zaroven dalnopis z reditelstvi,
aby bednu neotvirali, Hamsikovu knizku nedali na pult a odeslali
zpatky do nakladatelstvi Ceskoslovensky spisovatel. Ihned
jsem pospichal, knizku dostal jako podpultovku, zaplatil a precetl
jednim dechem na lavicce v Komenskeho parku v Ostrave.
Od toho dne jsem uz komunistum neveril ani slovo a Hamsikovi kazde.
Pookupacni normalizatori se s Dusanem Hamsikem vyporada, jak byvalo
jejich zvykem a privilegiem: dostal zakaz publikovani a byl zahnan
k lopate.
(Hamsikova kniha byla prelozena do anglictiny a vydana v Random
House v roce 1971 s nazvem Writers and the Rulers,
a je ke koupi na ABEBOOKS.com.)
Septalo se, ze jako stinovy spisovatel spolupracuje s Dietlem
na jeho rezimnich serialech a s Kachynou na scenarich jeho lehkovaznych
filmu. Ale to se uz asi nikdy neprokaze.
Dusan Hamsik spachal sebevrazdu 19. listopadu 1985 v Praze.
Nastesti zivot dobreho spisovatele smrti nekonci; nedavno mi
napsal muj drahy spoluzak Frantisek H. z VSB toto: Precetl jsem
si znova Hamsikova Genia prumernosti, abych si ozivil mechaniku
chovani toho darebaka v Iranu Ahmadina. Hamsik byl mistr, kdyz
jeho popis Adolfa Hitlera pasuje na Ahmadina do posledniho slovicka.
Nevite, proc se takove skvostne knizky nevydavaji v re-edici?
Hledal jsem jmeno Dusan Hamsik v propasti internetu a prekvapilo
mne, ze jsem nenasel Hamsikuv zivotopis, a tak jsem ty stripky,
co vim napsal Frantiskovi.
Zdravim a preji hezky den a vsecko dobre na kazdem kroku.
Ross Firla - Sudbury