Kazdy zacatek je (pry) tezky
Uslovi ma samozrejme sve opodstatneni. Ja mam ale mnohdy dojem,
ze konec je tezsi. Obzvlaste kdyz k nemu vede cesta dlouha a bolestna.
Takovy konec se vetsinou poji s pokrocilosti veku. Ale jeho prijemnejsim
priznakem je pripominani si zevrubne davne udalosti.
To se mi nekdy prihodi a tu jakoby se prede mnou otevrelo jakesi
magicke leporelo a protacelo se mi mysli. A tu si vybavuji udalosti,
situace a cas s tim prislovim souvisejici a dokonce v rozporu
s nim. A v duchu zazniva mi melodie z filmu Casablanca ...
As Time Goes By...
Ac nase zacatky v Kanade nebyly docela lehke, tak ted se mi filtrem
uplynuleho casu projevuji malinko jinak ... po celkem katastrofalni
bytove situaci v Praze ocitli jsme se po prenocovani v hotelu
Empire, Winnipeg, Manitoba v byte jen pro nas, kde sice
steny byly temer s papundeklu, ale koupelna velika jako obyvak,
vana zapustena v podlaze a dva mesice najmu vladou zaplacene,
vychazeli jsme do zasnezenych ulic za silneho mrazu a nedokonale
obleceni nikterak nam nekalilo ten prijemny pocit nejiste budoucnosti,
vnimali jsme jen ten pocit svobody, vedeli jsme, ze jak si usteleme
tak si lehneme (dalsi prislovi), vraceli se pak prokrehli do bytu
prijemne vyhrateho. Dneska, kdyz si predstavim, ze bych se mel
nekam stehovat nerku-li emigrovat, tak mam krevni tlak mozna aspon
300 mm/Hg!
Tedy dneska me to zase napadlo, pripomenout si ty davne casy,
hovel jsem si v klubovce a poslouchal mistra Glena Goulda, popijel
lahodny mok a snad proto, ze znova zacalo snezit, pripominal jsem
si prave ten nas presun, ktery se konal v manitobske zime, asi
proto, ze nejsem letorou dobrodruh tak i to nac jsem se rozpominal
zadnym dramatickym dobrodruzstvi nebylo. Je to az prekvapive snadne
pripomenout si dnes ta mraziva rana, kdy jsem vchazel do prostor
podniku ABC Ltd., vyhrateho a provoneneho plastickymi materialy
a isolacemi, vsichni tam ke mne byli mili a k Vanocum, dva tydny
po nastupu, dostal jsem od kolegu anglicko-cesky a cesko-anglicky
slovnik s jejich podpisy, kdyz mi na ne nekdy padne oko, vybavuji
si ty tvare docela presne, ale pak asi po roce po mem nastupu
prijel jakysi expert/ekonom z Edmontonu a nekolik nas vyletelo.
Brzy jsem se uchytil na stejne ulici, asi o kilometr dal na vychod
u jine firmy Acme, take Ltd., mala projekcni kancelar
vedle mnohem vetsi dilny a ten cas tam straveny je pro mne nezapomenutelny,
pripominajici tu moji neslavnou socialistickou vlast, jenze v
tom prijemnejsim smyslu, kolegove George a Glen byli veseli hosi
a jen skoda, ze tehdy moje anglictina nestacila na mnohe nuance
hovoru nebo na jeho rychlost, ale delal jsem si tam svoji praci,
jedinou, kterou celkem umim nebo dnes, lepe receno, umel jsem.
A od pondeli jsem se tesil na pravidelne patky, to uz po ctvrte
hodine odpoledni prichazeli obchodni zastupci nekolika firem s
nimiz jsme spolupracovali a to se na pracovnich stolech objevovaly
lahve whisky, rumu, coca-coly, ginger-alu a korbel znamenitych
kurat colonela (plukovnika) Sanderse, dochazelo k debatam jimz
pozite lahodne napoje dostavaly naboj a intenzitu, ucastnil jsem
se povetsine pasivne, jen obcas kratce poskytl informaci o zvlastnostech
zivota v socialisticke zemi, kratickymi vsuvkami mezi odami Glena
na puvaby svoji divky a ponekud drsnymi zerty Georga, davnym puvodem
Rusa, ale narozeneho v Kanade. Nekdy prisel i spolumajitel firmy,
chlapek mafianske, ale saramantni vizaze, vzdy v dokonalem obleku
a s nezbytnym doutnikem v ustech dodal atmosfere kancelare krasnou
atmosferu hollywoodskych filmu tricatych let, obcas zastupci firem
me poplacavali po ramenech a prali mi jen to dobre ve zvolene
zemi a ja rikal Thank you, you are very kind ... a naleval
se s gustem tou lahodnou, chladivou a silnou smesi kvalitni whisky
s limonadou ginger-ale. -Well, everything OK, boys? And what about
you, rough guys, eh?- obracel se Mr. Harrison ke mne se sirokym
usmevem, druhy spolumajitel byl tichy a solidni pan, ktery mezi
nas v ty patky nedochazel. Tak probihala ta nezapomenutelna odpoledne,
ty nase zaslouzene odpocinky v dokonale pratelske atmosfere, po
vykonane praci at zdanlive nebo se vsi ucinnosti.
Az jednou, jako obvykle, vyjmul jsem kabel k ohrivaci motoru sveho
velikeho automobilu Chevrolet Bel-Air ze zdirky na parkovisti
a vyjel k domovu, zacalo snezit, zapnul jsem si topeni a sterace
a v naramne pohode ujizdel k domovu obrovskym americkym vozem,
v radiu zpival Dean Martin, v zatacce se mi malinko smekla zadni
kola, ale to me nijak nevyvedlo z miry, teprve ostre svetlo baterky
a ruka ohromne postavy naznacujici, abych zastavil. Byl to samozrejme
clen winnipegske policie, zvetseny jeste mohutnym kozichem (tehdy
do sluzeb policie pribirali jen chlapky minimalne dvoumetrove)
... Nejistou rukou jsem stahoval okenko a k ostre rezane tvari
v beranici sluzebne se pohnula ruka ...-Sir...- zacal a vysvetlil,
ze jsem ridil svuj automobil jen ponekud rychleji vzhledem k povetrnosti
a snehu na vozovce a jak jsem hruzou strizlivel, zdalo se mi,
ze se malinko vic naklonil, aby se nadechl vzduchu z Chevroletu
... Vyzadal si ridicsky prukaz a po chvilce, kdy jsem se snazil
vubec nevydechovat ty opojne vune napoju, ktere jsme stridave
kupovali my zamestnanci fy Acme Ltd. (ja byl obcas zamerne coby
nemovity novacek vynechan z poradi) a obchodni zastupci a konzumovali
jsme je v kancelari, vratil mi prukaz a rekl razne: -Drive carefully-
a mohutna ruka pozvedla se k beranici s odznakem mestske policie
a ja byl rad a zaradil rychlost a v tom rozcileni pridal vic plyn
a Chevrolet se zadnim nahonem kol se s tim obrem rozloucil malym
smykem do strany a ja si rikal, ze dalsi patky uz budu popijet
jen coca-colu, ale takova predsevzeti jsou jen na to, aby se nedodrzovala....
Vladimir Cicha - Vancouver