Body pro ridice
Nejsem hlasatelem hesla "Jsem ridic a kdo je vic?" ale
na druhou stranu, to da rozum, ridicem nemuze byt ledaskdo. At
chcete nebo ne, byt ridicem, motoristou, predstavuje urcitou hodnost,
tomu odpovidajici dustojnost, vyssi zarazeni ve spolecnosti, zkratka
oceneni schopnosti moderniho cloveka. Dokonce mam za to, ze merit
vyspelost toho ktereho naroda poctem ridicu motorovych vozidel
neni vubec od veci.
Takhle kdyby prosim pekne uvazovaly zodpovedny organove, nemohla
by nikdy vzniknout dnesni atmosfera podezrivavosti vuci nam ostrakizovanym
obcanum-motoristum. Podezrivavosti z nasich udajnych programovych
nepravosti, nebo dokonce ze zlocinnych umyslu. Jako by ani neexistovala
presumpce neviny. A odtud je jiz jen krucek k vydavani nejruznejsich
buzeracnich opatreni, vyhlasek a zakonu, onen stupidni bodovy
system nevyjimaje.
Ale nac se rozcilovat, ze? Nic neni tak horke, jak se uvari. Verme,
ze se nakonec najde dost rozumnych politiku, kteri pocet trestnych
bodu potrebnych k zabaveni ridicskeho prukazu bud zvysi, nebo
je zrusi uplne, abychom mohli jezdit svobodne jako driv. Ostatne,
i oni sedavaji za volanty, i oni patri do naruce velkeho naroda
motoristu. Uz z tohoto duvodu nestoji za to, brat tuhle zalezitost
prilis vazne. Nicmene, napeti ve spolecnosti dosud existuje a
trocha relaxace rozhodne neuskodi. Dovolte tedy, abych nabidl
svuj vlastni "bodovy system", zabavnou hru pro potechu
vecne mladistveho motoristickeho srdce. Posudte sami.
Je zalozena na tom, co kazdy z nas ridicu moc dobre zna. Totiz
na psychologicke valce, ktera je proti nemu vedena. Jen si vzpomente
na takove ty komicke policajtske figuriny u prikopu, na drazdive
cedule pred udajnymi useky s merenou rychlosti, na citove vydirajici
tabule jako ze tady ziji deti, na klamavou optikou predstirany
zvyseny prah na vozovce, ale i na morbidni vycty mrtvych na silnicich
a na exemplarne vystavene vraky z dopravnich nehod na krizovatkach.
Pravidla hry jsou jednoducha. Vyzaduji samozrejme pozorneho ridice,
ktery si vsech techto chytaku a pasti vsima a podle toho, zda
jej zaskoci ci vylekaji, si odecita trestne body. Urcujici je
reakce vasi nohy na plynovem pedalu, coz muze spolujezdec spolehlive
kontrolovat. A aby hra byla pestrejsi, prijimaji se i sazky. Osobne
rad tvrdim hru flekem, obcas risknu durcha, aby bylo o zabavu
postarano.
Jedine, co tuto jedinecnou hru kazi je nedostatecnost a slaboduchost
soupere. Organove nas totiz nedustojne podcenuji, ba primo tim
svym pruhlednym blafovanim zesmesnuji. Policejni figuriny rezati
po leta na stejnem miste v poloze postrelene kuzelky, skutecne
mereni rychlosti vyciti zkuseny ridic jiz zdaleka, a tam kde upozornuji
na deti, natrefite leda tak na opilce bez rozdilu veku. Vynalezavost
organu je u nas vskutku prachbidna. Jako by neznaly zakladni pravidlo
psychologickeho boje: Prekvapit! Zaskocit! Dokonale blafovat!
Nemel bych jim radit, ale vasen pro hru mi neda. Tak treba ze
zahranici zname, pieta nepieta, sokujici zobrazeni zohavenych
lidskych tel po dopravni nehode. A popustime-li trochu uzdu fantazii
ve stylu Alfreda Hitchcocka, co treba dokonale trojrozmerne projekce
loudave maminky s kocarkem na prechodu pro chodce? Ale coz, za
hororovymi scenami nemusime vubec utikat az do rise fantazie.
Kdepak. Kterypak ridic dosud neslysel o Dantove peklu podobnych
divokych krajich, kde mene civilizovani obyvatele berou pravo
a spravedlnost do svych rukou. Jo, tady by prece stacilo pro motoristy
malinke, uplne jemne varovanicko. Vzdyt povesti o lyncovani zavahajicich
ridicu cernou domobranou pusobi i na nas statecne pany sofery
hroziveji, nez vsechny predchazejici finty a triky dohromady.
Ale hra je hra, nic se nesmi prehanet. Nedopustme tedy, aby psychologicka
valka, bodove systemy a vsechny ty sikany vuci nam, motoristickemu
narodu, odchovavaly bazlivce a ustrasene obcanky za volantem.
Ale tak daleko to v zemi dobreho vojaka J. S. urcite nedojde.
Miroslav Petr-Hradec Kralove