Na okraj
Za Miroslavem Klimkem
19. listopadu zemrel ve veku 87 let v kruhu sve rodiny po dlouhe
nemoci nepochybne nejusmevavejsi clen nasi kanadske komunity,
Miroslav Klimek. I kdyz vzdalenost a nemoci nas v poslednich letech
delily, az do nedavna jsem si s nim a jeho pani Sophii (jejich
stastne manzelstvi trvalo 65 let) vymenoval alespon vanocni pozdravy.
Mirek triatricet let pracoval pro Ontario Paper Mill a
mimo jine byl clenem Wood Carving Assoiation of Niagara. Vsichni,
kteri jsme s nim ve Sdruzeni i jinde pracovali, jsme chudsi o
vzacnou pohodu jeho duse. Jeho pani Sophii a dceram Sharon Brennan
a Sarce McLean vyslovuji za sebe a siroky kruh Mirkovych pratel
uprimnou soustrast. A protoze nemyslim, ze jeho praci v odbocce
St. Catharines zna nekdo lepe nez jeho nastupkyne ve funkci predsedkyne
odbocky, Nada Humlova, predavam slovo ji:
"St. Catharinska odbocka byla zalozena v roce 1968. Prvnim
predsedou byl Miroslav Klimek. Za jeho zasluhy o ustaveni odbocky
a dlouha leta vedeni jako jeji predseda, mu byla v breznu 2000
Ministerstvem zahranicnich veci Ceske republiky udelena zvlastni
medaile. V sedmdesatych i osmdesatych letech byla odbocka velice
cinna, prave zasluhou bratra Klimka a dalsich obetavych clenu
odbocky, at uz to byla kazdorocni ucast v Multicultural Festival
- vcetne ceskeho kulturniho stanku a programu - nebo detsky tanecni
krouzek, kazdorocni Mikulasska s nadilkou pro deti, tanecni zabavy,
poradani kulturnich veceru se zvanymi hosty, vyucovani cestiny
pro emigranty, podpora a navstevy starnoucich krajanu, poradani
pikniku atd.
Na Miroslava se pamatuji z prvnich dnu naseho zivota v Kanade.
Ani nevim, jak se dozvedel, ze jsme "novi", jednou takhle
na nase dvere nekdo zaklepal a kdyz jsem dvere otevrela, spatrila
jsem kulaty, usmivajici se oblicej bratra Klimka. S naprazenou
pravici ihned pravil: ,Vitejte v Kanade!' Nechybelo ani poradne
valasske objeti. Navzajem jsme se predstavili a on projevil ihned
zajem o nase byti, jak zijeme, zda-li potrebujeme pomoc, dokonce
nam i prinesl pro deti talir cerstve upecenych kolacu jeho pani.
Naraz si ziskal nase srdce. Pozval nas na schuzi odbocky a my
prislibili ucast. Za par dnu pak pro nas prijel a dovezl na misto
schuze. Od te doby jsem bratra Klimka i jeho pani vidala pri ruznych
akcich casto. Nikdy a nikde nechybel jeho usmevavy oblicej, vzdycky
mel ruce plne prace a jeho hlaholivy hlas nebylo mozno preslechnout.
Zkratka pravy Moravak - velky sprymar s velkym obetavym srdcem.
Az do posledni doby se plne zajimal, co se deje v odbocce a ve
Sdruzeni. Bude nam vsem moc chybet, cest jeho pamatce.
***
Vaclav Havel k sudetske otazce
Lonskeho roku vysel ve Vidni v nakladatelstvi Überreiter
pod nazvem Karl von Schwarzenberg zivotopis slechtice, ktery
hral vyznamnou (i kdyz nedovedu posoudit, zda tak vyznamnou, jakou
mu autorka knihy, Barbara Toth, pripisuje) roli v politickem zivote
nasi rodni zeme po zvoleni Vaclava Havla prezidentem Ceskoslovenska
a pozdeji Ceske republiky. Pritel Jan Waldauf mne upozornil na
pasaz, ktera se jemu (a pozdeji i mne) jevila zvlast zajimava.
Popisuje schuzku mezi Vaclavem Havlem a nemeckym kanclerem Kohlem
v kvetnu 1991, behem niz se tito nejvyssi predstavitele svych
zemi pokouseli vyresit zapeklitou otazku - odskodneni ceskym obetem
nacismu - kterou nemecka strana ucinila zavislou na ustupcich
ceskoslovenske vlady sudetskym Nemcum. Jednani, ktera zacala 27.
unora 1991, nevedla nikam a toto kvetnove setkani prezidenta Havla
a kanclere Kohla, bylo povazovano za posledni pokus.
Pasaz v knize, ktera upoutala Janovu pozornost, rika (v ceskem
prekladu):
"V kvetnu Havel v rozhovoru mezi ctyrmi ocima s Kohlem nabidl
reseni o peti bodech, podle nehoz by se odsunuti (sudetsti Nemci)
mohli vratit do sve vlasti, stali by se ceskoslovenskymi obcany
a jako takovi by mohli tak zvanou kuponovou privatizaci ziskat
nazpet majetky a pudu. Havel tuto vrcholne velkorysou nabidku
pred domaci verejnosti prozirave zatajil. Kohl o tomto navrhu
neinformoval ani sveho ministra zahranici, ani zastupce sudetskych
Nemcu a tak nechal Havluv osobni pokus vyznit do prazdna."
Ponevadz Havluv navrh vyznel do prazdna, nabizi se pouze rada
otazek. Udelal skutecne Havel tuto zdanlive neskutecnou nabidku?
Okolnosti nasvedcuji ze ano: kniha Barbary Tothove se zda byt
seriozni, je konkretizovana radou detailu (Kohl a Havel, kteri
debatovali skoro do rana, meli k schrupnuti jelito a tlacenku
s chlebem), ponevadz rozhovor se odbyval mezi ctyrmi ocima, jedinymi
prameny mohli byt Havel a Kohl, nebo spis Karl von Schwarzenberg,
ktery byl informovan jednim z ucastniku rozhovoru, a pokud vim,
nikdo z nich verohodnost informace nenapadl.
Druhou zajimavou otazkou by mohlo byt: Proc Havel tuto nabidku
udelal? Byla myslena vazne nebo byla pouze gestem, ktere melo
prokazat dobrou vuli z ceske strany? Nebo jakousi deklaraci vselidskeho
bratrstvi bez hranic? Co by se bylo stalo, kdyby Kohl Havlovu
nabidku zverejnil? Ponevadz odsun sudetskych Nemcu byl uskutecnen
na zaklade rozhodnuti viteznych velmoci (alespon castecne jiste
v nadeji, ze tak bude odstraneno jedno ohnisko budoucich sporu),
Havluv navrh byl vlastne pokusem toto rozhodnuti zvratit. V kazdem
pripade je paradnim soustem pro nasi politickou predstavivost.
Josef Cermak