Absurdita a paradoxy ceskeho
verejneho zivota
aneb Beda faktum
Petr Chudozilov
Zatimco v mladi mi absurdni a paradoxni v oblasti ceskeho verejneho
zivota pripadalo bez vyjimky uplne vsechno, k staru se mi zda
stale zretelneji, ze absurdni a paradoxni neni uz vubec nic. Ucitele,
kooperujici sprti, policajti, prislusnici Lidovych milici a obecne
clenove Komunisticke strany Ceskoslovenska, pokud respektovali
predcvicitele v Moskve, se tesili neuveritelnym privilegiim se
vsemi duchovnimi a hmotnymi pozitky, a to i v tech pripadech,
jestlize to zjevne odporovalo nejen poznatkum zdraveho rozumu,
ale paradoxne i verejne deklarovanym spolecenskym hodnotam.
Muze byt neco jeste absurdnejsiho, nez neodvolatelna vudci
role nejake politicke strany, zakotvena ve statni ustave, zavazne
i pro ty obcany, kteri s touto stranou nemeli a nechteli mit nic
spolecneho?
Z fejetonistickych duvodu jsem si dopral alespon kratky nostalgicky
vylet do odborne literatury meho mladi. Slovnik cizich slov
Dr. Ladislava Rejmana vydany Statnim pedagogickym nakladatelstvim
v roce 1966 definuje absurditu jako "nesmyslnost
ci protismyslnost," paradox je zde z politickeho
hlediska ponekud pikantne vysvetlen jako "skutecne nebo
zdanlive nesmyslne tvrzeni, odporujici vseobecne uznanym zasadam",
pilny ctenar listujici dal v rozpadajicich se zazloutlych strankach
starozitneho spisu je odmenen informaci, ze odvozeny pojem paradoxografie
znamena ve "starorecke literature vypisovani podivuhodnych
udalosti a prirodnich jevu".
Latinsko-cesky slovnik, kolektiv autoru jej zpracoval ze
slovniho materialu gymnazialnich citanek z let 1950 a 1955 vydalo
totez nakladatelstvi buhviproc bez udani letopoctu, pojem absurdus
zaznamenava jako neco "nelibeho sluchu, nelibozvucneho",
paradoxa jsou "vety a zasady protismyslne a podivne."
Pametnik starych casu, kdy absurdita verejneho zivota se nakonec
vlastni vnitrni dynamikou roztocila do nejvyssich obratek, se
podivuje a zasne: jak to, ze cenzor tehdy pred pulstoletim spravne
nerozpoznal nezamyslene ironickou dvojsmyslnost, potouchlost a
spolecenskou nebezpecnost techto archaickych definic, proc nezasahl
z vsemoci sveho uradu? Okrajove jeste pripomenme indiansky absurdni
ceny zminenych slovniku: Jeden stal sestactyricet korun, ten druhy
jedenadvacet korun a sedmdesat haleru.
Volba noveho prezidenta v primem televiznim prenosu z ceskoslovenskeho
parlamentu na sklonku pamatneho roku 1989 na me zapusobila jako
nevyslovne trapna, absurdni a paradoxni fraska. V jednu chvili
kamera zblizka zabrala dusevnimi pochody nedotcenou tvar spatne
vyuceneho krejcIka, komunistickeho funkcionare a s odpustenim
poslance Vasila Bilaka. Take on, stejne jako ostatni zvoleni
zastupci pracujiciho lidu, zvedl ruku ke zdanlivemu prospechu
Vaclava Havla. Bilak timto jen domnele absurdnim aktem prospel
v prvni rade sam sobe, jeho zlociny zustaly nepotrestany, v klidu
si dokonce vydal brozurku obsahujici jeho pitome pameti, nikdo
mu nesahl na nepoctive nabyty movity a nemovity majetek, doziv
se vysokeho veku zemrel oplakavan spolustraniky, aniz by mu kdy
byl zkriven jediny vlas na hlave. Nebo je jeste mozna nekde potichu,
ale slastne ziv? Prospelo-li takto utrpene vitezstvi take zemi
a Havlovi, prenechejme historii. Bilakovo pocinani vsak, nahlizime-li
dnes celou vec jeho ocima, vubec nebylo paradoxni, nybrz naopak
logicke a rozumne, uskutecnene po zrale uvaze, na niz se mu dostalo
primerene casu.
V soucasnem ceskem parlamentu by Vaclav Havel pri prezidentskych
volbach zcela urcite neprosel. Zabranila by mu v tom predevsim
komunisticka strana. Oficielne sice byla prohlasena za zlocineckou
organizaci, ale pri dobyvani prizne volicu v parlamentnich volbach
ji tato skutecnost vubec nebyla na prekazku, ba spise naopak.
Kdo by se odvazil housku obratit na druhou stranu, musel by nahlas
zvolat: V parlamentu Ceske republiky jsou oficialne zastoupeni
zlocinci! Komunisticti poslanci, zejmena usvedceny placeny estebacky
donasec anebo bachar, kdysi v kriminale dohlizejici na politicke
vezne, jsou tentokrat opravdu radne zvolenymi zastupci pracujiciho
lidu. Vaclavu Havlovi by volebni prizen dnes neprojevili ani socialisti
a president Klaus by se urcite take neprimluvil.
Kdo se licomerne podivuje skutecnosti, ze sedmnact let po tak
zvane sametove revoluci u ceske policie porad jeste slouzi osm
set estebaku, absurdni drama ceskeho verejneho zivota vubec nepochopil
anebo se tak aspon tvari. Budou zklamanemu navstevniku divadelniho
predstaveni na pokladne vraceny penize za zakoupenou vstupenku?
Stahne dramaturg tenhle kus, ktery se vic nez zretelne ukazuje
jako propadak, z repertoaru? Sotva. Kulisy jsou na scene pevne
ukotveny, herci se dokonale vcitili do svych roli, napoveda muze
ve sve budce klidne podrimovat, opona hned tak nespadne. A tak
se pozorovatel ceske politicke sceny musi ve smyslu starych reckych
kronikaru spokojit s pouhym vypisovanim udalosti a prirodnich
jevu, pridrzovat se zrejmych faktu, byt by i byly tu a tam sluchu
nelibe. Ani to vsak nezarucuje kasovnI uspech nebo aspon poklid
v hledisti, nebot fakta, jak rikaval mol a skudce v satniku ceske
kultury Zdenek Nejedly blahe pameti, musi slouzit veci, jestlize
neslouzi, beda faktum!
Rijen 2006
Revue Prostor