Nejen svatba jako remen
Pokud pokracovani a trvani udalosti bude stejne zajimave a ojedinele
jako jeji pocatek, bude to znamenite. Nebot pred tremi lety vyrazil
na kole nas syn se dvemi prateli z Vidne na Slovensko. Pri zastavce
v Luhacovicich seznamil se s milou divkou. Seznameni nasledovalo
krome mnoha e-mailu setkani v Mexiku (tam mohla vyjet bez nesnazi
na rozdil od pozdejsi navstevy Kanady), dva nebo tri navraty syna
na Moravu, vykazani divky hnedle ode dveri americkeho konzulatu
pri zadosti o navstevni vizum, aby se mohla setkat se synem zijicim
v USA (mladi a nemajetnost divky byla dostatecnym duvodem). Snad
jakoby prave takove prekazky a administrativni nastrahy utuzovaly
jejich vztah az k rozhodnuti spojit svoje zivoty, dosud vedene
za jinych podminek a v jinych zemich, navzdy.
K tomu jen par informaci: syn se narodil v Praze, je kanadskym
obcanem, zije v USA, ma Zelenou kartu, pouze kanadsky pas,
misto pasu ceskeho jen potvrzeni, ze je ceskym obcanem. Nikoho
nezabil, nikoho neokradl; za dnesni situace ponekud ne prave jednoducha
situace bezmala nikoli polehcujici okolnost pri jednani s urady.
Davno uz jsem prestal radou, dle meho soudu dobrou, ovlivnovat
jeho zivot. Ostatne, k tomuto kroku se rozhodl ve veku dvakrat
takovem nez v jakem ja stanul u oltare (tento muj tehdejsi vek
prekrocil tehdy lehce plnoletost, poznamka pro ctenare sibaly).
Kostel k obradu zvoleny nemohl se nalezat v miste prijemnejsim.
Je obklopen mirne kopcovitou krajinou, kontrastujici svou belosti
a cernou strechou a s hojnou zeleni okoli. Na vetu nejlepsiho
synova kamarada reagoval oddavajici farar prirozene, plne chapave
a vesele. Tento budouci svedek pri setkani s fararem v kostele
den pred svatbou, pravil: "To ti teda zeknu... mas to tady
pekny!"
Jak sdelil syn, v tu chvili, kdyz pohledl na absolutne chapajiciho
farare vedel, ze jakkoli sam je agnostik, obrad bude dobry. A
byl. Neprilis dlouhy, neprilis protkany ohromnymi slovy, ale k
veci, s pripomenutim Boha prostym a pusobivym zpusobem. Kdyz pak
doslo na ony otazky. "Berete si zde pritomnou slecnu"
Ve zlomku vteriny se mi promitl cely synuv zivot bez rodinnych
zavazku, svobodny a se zodpovednosti jen za sebe, a zatrnulo mi
v duchu az dabelskym pomyslenim, ze v tu chvili odpovi "NE."
Samozrejme, byla to plana obava.
Na tom malem miste pobliz lazni Luhacovice, kde se svatba a hostina
konaly, fascinovala me skutecnost, ze v tentyz den konaly se tam
svatby ctyri. Skutecne, sotva nase dosti pocetna skupina, doplnena
nekolika synovymi prateli z USA, vysla po obradu pred kostel (jak
uz to v takovych mistech byva, je obklopen peknym hrbitovem) u
brany se uz shromazdovala dalsi pocetna skupina za stejnym ucelem.
Mirnym svahem sesli jsme k blizke restauraci, rodinneho to podniku.
Vstup do nej neobesel se bez nekolika zvyku nezbytnych pro udalost.
O beton pred hostincem treskl rozbity porcelanovy talir a zenich
vybaven smetackem a lopatkou jal se strepy uklizet. Sotva skoncil,
nekdo donesl dva solidni spalky, jeden vetsi a druhy mensi. Syn
dostal malou sekeru a ja ustrnul, nebot nepamatuji, ze by kdy
mi pomohl pripravit drivi do krbu. Bily oblek, mala sekyrka, tvrde
drevo, nervozita... a kdyz sekani skoncilo, ruka zenichova byla
lehce zkrvavena. Ovazali ji a on pozvedl nevestu a prenesl ji
pres prah hostince dovnitr.
Nebudu popisovat prubeh hostiny, mnohy ze ctenaru ma jiste s podobnymi
udalostmi svou zkusenost. Za zminku ale stoji pritomnost a pocinani
synova svedka, s nimz se zna od samych pocatku nasi emigrace.
Je to velmi mlady muz, schopny a inteligentni, uspesny ve sve
profesi, stastlivec, vybaveny neobycejnym sarmem. Nejspis proto,
ze vyrustal se sourozencem, nebo snad rodice nutili jej hovorit
anglicky ve vire, ze se od ditete novy jazyk rychleji nauci, jeho
cestina ponekud ochabla. Presto trval na tom, ze svou rec pronese
cesky. Hostine se nemohlo dostat nadhernejsiho zahajeni! Okamzite
si ziskal sympatie vsech pritomnych.
Pozvana hudebni skupina po jiste dobe poskytla sve nastroje zenichovi,
jeho pozoruhodnemu priteli-svedkovi a pozvanemu americkemu priteli,
aby svym hudebnim dilem prispeli k zabave. Podarilo se jim to
skvele. Jejich trio repertoarem ponekud odposlouchanym od pozvanych
hudebniku dodalo riz pozdnimu odpoledni prechazejicimu do vecera.
Nic netrva vecne a skoncila i tato radostna udalost. Sledoval
jsem, jak otec nevesty, clovek hodny az na samou hranici moznosti,
neunavne rozvazi pocetne hosty do jejich ubytoven v okolnich pensionech...
Rano bylo pod mrakem, ale prijemna teplota. Pohledy do krasne
okolni krajiny stejne pekne jako za slunecniho svitu. Mene pocetna
jiz spolecnost sesla se opet v temze hostinci na nedelni kachnu.
Hladina energie a elanu byla ovsem znacne poklesla.
Vzhledem k temperamentu kraje a informacim, s nimiz se nevestino
pribuzenstvo netajilo, byl jsem pripraven, ze svatba se neobejde
bez rvacky. Ale vsichni hoste, bez ohledu na mnozstvi pozitych
napoju, projevili dokonalou mirumilovnost.
Oproti jinemu lazenskemu ceskemu mestu, Karlovym Varum, nepusobi
Luhacovice tak stisnenym dojmem, ktery tam snad vyvolavaji uzke
ulice, vysoke domy a jeho soucasni majitele - Rusove. Luhacovice
jsou balzamem na nervy. Je to prijemne a poklidne misto, nalezajici
se v puvabne, mirne kopcovite krajine, ktera je obklopuje.
S novomanzeli jsme odjeli do Prahy, oni pak odletli na kratickou
svatebni cestu do Parize, jiz dostali darem, ja a zena jsme zustali
par dni v Praze a odtud je nasledujici male pozorovani:
* Sli jsme s pritelem hrat tenis do jeho klubu. Byla krasna nedele
a byli jsme tam sami. Pritel mi sdelil, ze v posledni dobe kdykoli
si prijde zahrat, kurty jsou temer prazdne. -"Cimpak to asi
je?" chtel jsem vedet. "Nevim, mozna, ze ted je v mode
spis golf, ledaze by se Berdych nejak rychle prosadil, pak snad
se zajem navrati," pravil.
*Oproti minulym navstevam objevil jsem dve knihkupectvi prazdna
a zavrena, snad zkrachovala. Zato pribylo velke mnozstvi heren,
z nichz mnohe funguji jako hostince s tim rozdilem, ze tam jsou
hraci zarizeni a nekde byva provoz dvacet ctyri hodin, takze tam
si ziznivec muze koupit pivo uz i v osm hodin rano.
* V oblibene restauraci prekvapila me letos mizerna obsluha.
* Nevim jak je tomu jinde, ale ve Vrsovicich, kde jsme pobyvali,
jsou chodniky plne psich hovinek
* Na verejnem zachodku na Olsanech nikdo po mne nechtel ani kacku
* Pritel lekar, profesor, informoval mne o soucasnych platech
kvalifikovanych sester: 20,000 az 25,000 korun za mesic, techniku
a inzenyru 50,000 az 70,000, kterezto informace pribuzni me choti
vyvraceli. (Prumerny plat v CR je letos udavan mirne nad 20000
korun).
* Na nedostatek turistu si Praha stezovat nemuze
* Pokud jde o verejnou dopravu, doporucil bych vancouverskemu
starostovi, aby za jakoukoli cenu vyslal par odborniku do Prahy,
at se pouci.
* Oproti minulym navstevam zdal se mi kulturni program chudsi.
A pokud jde o vystavy, prevazuji spise ony stale. Ale i tak nemohl
jsem si na kulturni zazitky stezovat. Videli jsme ve Viole znamenitou
inscenaci puvodni rozhlasove hry J.C.Carriera Normalni okruh
v podani V. Preisse a J. Labuse, absurditou vzdalene pripominajici
hru V. Havla Audience, v Divadle na Vinohradech
pak hru americkeho autora I. Horovitze Chvile pravdy, opet
pro dva herce, P.Kostku a ex-prvni damu CR Dagmar Veskrnovou;
Hrala vyborne, o skvelem vykonu P. Kostky ani nemluve.
Pred sto lety se narodil genius ceske popularni a swingove hudby
J. Jezek. Ze tri programu, ktere jsem v dobe pobytu mohl videt,
podarilo se mi shlednout jen jeden. Ale byl to zazitek naprosto
znamenity a delikatni. V salku Lyra Pragensis (Lichnstejnsky
palac) vyroci velmi krasnym zpusobem pripomnel kytarista J. M.
Rak v poradu Jezkovy VWoci. Interpretoval hudbu Jezkovu
a prokladal ji zajimavym vypravenim ze zivota tak casne zesnuleho
skladatele.
* Po shlednuti noveho filmu autorske dvojice J. Hrebejk-P. Jarchovsky
Kraska v nesnazich, vtipneho a stejne tak neradostneho
pohledu na osudy jedne rodiny, osvezene osobou vlidneho a bohateho
emigranta (J. Abrham), svou kulturni anabazi, na niz jsem mel
jen deset dni, ukoncil jsem navstevou opet Vinohradskeho divadla,
inscenaci velmi popularni anglicke hry Jiste, pane ministre,
kde opet se zaskvel v hlavni roli V. Preiss, ale i vykony v ostatnich
rolich byly znamenite. (Kdyz jsme se tramvaji vraceli ze zmineneho
predstaveni ve Viole, ve stejnem voze sedel V. Preiss.
Pres namitky sve choti pristoupil jsem ke znamenitemu herci a
podekoval mu za krasny vecer, ktery s kolegou Labusem predvedli.
Reagoval neuveritelne pratelsky. Je to muz nesmirne mily, sympaticky
a skvely herec).
* Za zminku rozhodne stoji dve navstevy: V palaci Kinskych, rozsahla
vystava Krajina v ceskem umeni 17. az 20.stoleti. Ac jsem
kdysi byl navstevnikem malirskych vystav, zasnul jsem spolu s
nasi velmi vzdelanou pritelkyni nad mnozstvim nadhernych del ceskych
maliru, jejichz jmena nejsou zdaleka tak znama a popularni jako
treba Slavickove, Chitussi a jini. Absolutni nadhera to byla!
Pro milovniky ceskeho (Jezisi, apostolum a svatym zasveceneho)
gotickeho umeni 12. az 15. stoleti v Cechach a stredni Evrope
pak je zahodno navstivit velmi bohatou vystavu v Klasteru sv.Anezky
ceske.
* Po nekolika prvnich pozdravenich cizich lidi za situaci, kdy
v Kanade je to skoro bezne, sklidil jsem udiveny pohled, a pak
uz jsem tedy mlcel.
Pro navrat na letiste Ruzyne doporucuji pouzit kombinaci tramvaj-metro-autobus.
V porovnani s minulou zkusenosti taxikarskou vezme to jen o par
minut vice casu, nehrozi ale pripadna zacpa na silnici.
Napadla mne i mou zenu otazka, zda bychom se treba nechteli vratit
na trvalo na rodnou hroudu, jak to nedavno ucinili nasi pratele,
ac o mnoho let mladsi a v Kanade pobyvsi jen deset let. Dosli
jsme k nazoru, ze pro nas pripad velmi letiteho zivota v Kanade,
uz ani ta nejvetsi lakadla nejsou k navratu dosti silna. To ale
nic nemeni na mem presvedceni, ze navzdory vsem nedostatkum, korupcim,
nelogicnostem a pod., nase rodna zeme jak vypada dnes jen malo
se podoba te, kterou jsme opustili vlivem okolnosti v roce 1968.
Jen skarohlid a vylozeny pesimista mohl by si toto prirovnani
vysvetlit ve prospech socialistickeho Ceskoslovenska ...
Jenom by v Praze jeste co nejdriv meli vydlazdit chodniky temi
nadhernymi dvoubarevnymi kostkami, vytrhat ony asfaltove slepence,
v jake podobe si chodniky velkomesta predstavovali Gottwald, Zapotocky,
Novotny a doktor prav Husak.
Vladimir Cicha - Vancouver
***