Navrat na hlavni stranu

Pred padesati lety v Betlemske 1
Muj kamarad Vaclav obdrzel kuli od profesora matematiky Kamelskeho. Sotva se stacil vratit do lavice, hlasil skolni rozhlas ... prikaz, aby se vsechny tridy teto prumyslove skoly strojnicke dostavily do telocvicny z duvodu vazneho a nalehaveho. Hlaseni bylo jeste dvakrat opakovano.
Tridou zavladlo prekvapeni stejne jako radost z preruseni vyuky.
V telocvicne, prilis male na basketbalove hriste legalnich rozmeru, nicmene kde pan ucitel telocviku Vranek zanedbaval prostna a dopraval nam hojne casu k basketbalu, ktery se mi velmi zalibil a na ty hodiny jsem se tesil, tu nevelikou telocvicnu zaplnilo studentstvo do posledniho mistecka.
Reditel skoly Vanek, o jehoz vernosti komunisticke strane ten, komu situace v zemi nebyla lhostejna, nepochyboval, kdyz si zjednal klid a ticho, pravil:
-Soudruzi studenti,
nastala velmi vazna chvile, ktera muze, v krajnim pripade, ponekud narusit vase studium. Nebot, jak mozna uz vite, nekale sily snazici se zvratit socialisticke zrizeni v bratrskem Madarsku, rozhodly se v techto dnech ucinit tak se zbrani v ruce. Neni vylouceno, ze v zajmu internacionalni solidarity, ve jmenu komunismu a socialismu, bude i vasi pomoci zapotrebi, aby ony reakcni sily podporovane imperialistickym Zapadem, byl okamzite pokoreny a rozmetany!
Nuze, zapomente ted na matematiku, fyziku a jine vedy exaktni a uvedomte si zavaznost situace. Reakcni sily v pratelskem Madarsku dopousteji se nasilnosti a zlocinu. Nez bude tomu ucinena pritrz Sovetskym svazem, neni vylouceno, ze bude zapotrebi i vasi pomoci.
Budete o tom vcas uvedomeni.
Muzete se ted vratit do uceben, vzit si sve veci, jit domu a sledovat pozorne zpravy a instrukce ceskoslovenskeho rozhlasu. At zije mir, smrt valecnym stvacum!-

A skutecne, mohli jsme jit domu. Tedy jen pro zbytek toho dne.
Byl podzim roku 1956. Bylo to dvanact let predtim, nez v moji domovine nastalo, z pricin, ktere jsou mi jen nedostatecne jasne, ono slavne Prazske jaro. Od ledna do srpna nedoslo v zemi k jedinemu ublizeni na tele, krome sebevrazd nekolika osob, ktere snad zmohlo svedomi nad tim, jak podporovali totalitni rezim v zemi kdysi demokraticke.
Trvalo dvanact let nez i do Prahy a jinych ceskych mest tez vjely sovetske tanky spolu s tanky zemi Varsavskeho paktu (s vyjimkou Rumunska).
Myslim, ze tento madarsky, krvavy podzim roku 1956 nebyl docela bez souvislosti s tim, co pak proslavilo Dubcekovu vladu a jeji snahu o socialismus s lidskou tvari i v Ceskoslovensku. Tedy ...vzato do slova, je ten termin rozporem sam o sobe, nebot svetlonosi socialismu neholedbali se prece nicim vic, nez blahodarnosti jakou tento system obohati lidstvo.
A jakou ma stastny a spokojeny clovek tvar, ne-li lidskou? Proc tedy najednou prave tohle pripomenuti? Ale to je uz stara vesta, jak by snad rekl Jiri Suchy.
Muj spoluzak dostal onoho podzimniho dne roku 1956 kuli. Jinou ale nez ti, kteri padli v Budapesti za snahu zmenit system totality a lzi, Stalinem a jeho nasledovniky pohlcujici stredni, nesovetskou Evropu.
Je tomu uz skutecnych padesat let.
Rise zla, jak ji nazval R. Reagan se sice rozpadla, ale problemu ve svete nikterak neubylo.
To mi ale nijak nebrani v tom, abych jakkoli soukrome si nepripomnel odvahu tech, kteri onoho podzimu v Budapesti povstali proti utisku a zlocinnosti. Budiz cest jejich pamatce. Jejich obet, mozna, nebyla tak docela marna a zbytecna ...
Vladimir Cicha-Vancouver

Navrat na hlavni stranu