Pred padesati lety v Betlemske
1
Muj kamarad Vaclav obdrzel kuli od profesora matematiky Kamelskeho.
Sotva se stacil vratit do lavice, hlasil skolni rozhlas ... prikaz,
aby se vsechny tridy teto prumyslove skoly strojnicke dostavily
do telocvicny z duvodu vazneho a nalehaveho. Hlaseni bylo jeste
dvakrat opakovano.
Tridou zavladlo prekvapeni stejne jako radost z preruseni vyuky.
V telocvicne, prilis male na basketbalove hriste legalnich rozmeru,
nicmene kde pan ucitel telocviku Vranek zanedbaval prostna a dopraval
nam hojne casu k basketbalu, ktery se mi velmi zalibil a na ty
hodiny jsem se tesil, tu nevelikou telocvicnu zaplnilo studentstvo
do posledniho mistecka.
Reditel skoly Vanek, o jehoz vernosti komunisticke strane ten,
komu situace v zemi nebyla lhostejna, nepochyboval, kdyz si zjednal
klid a ticho, pravil:
-Soudruzi studenti,
nastala velmi vazna chvile, ktera muze, v krajnim pripade, ponekud
narusit vase studium. Nebot, jak mozna uz vite, nekale sily snazici
se zvratit socialisticke zrizeni v bratrskem Madarsku, rozhodly
se v techto dnech ucinit tak se zbrani v ruce. Neni vylouceno,
ze v zajmu internacionalni solidarity, ve jmenu komunismu a socialismu,
bude i vasi pomoci zapotrebi, aby ony reakcni sily podporovane
imperialistickym Zapadem, byl okamzite pokoreny a rozmetany!
Nuze, zapomente ted na matematiku, fyziku a jine vedy exaktni
a uvedomte si zavaznost situace. Reakcni sily v pratelskem Madarsku
dopousteji se nasilnosti a zlocinu. Nez bude tomu ucinena pritrz
Sovetskym svazem, neni vylouceno, ze bude zapotrebi i vasi pomoci.
Budete o tom vcas uvedomeni.
Muzete se ted vratit do uceben, vzit si sve veci, jit domu a sledovat
pozorne zpravy a instrukce ceskoslovenskeho rozhlasu. At zije
mir, smrt valecnym stvacum!-
A skutecne, mohli jsme jit domu. Tedy jen pro zbytek toho dne.
Byl podzim roku 1956. Bylo to dvanact let predtim, nez v moji
domovine nastalo, z pricin, ktere jsou mi jen nedostatecne jasne,
ono slavne Prazske jaro. Od ledna do srpna nedoslo v zemi k jedinemu
ublizeni na tele, krome sebevrazd nekolika osob, ktere snad zmohlo
svedomi nad tim, jak podporovali totalitni rezim v zemi kdysi
demokraticke.
Trvalo dvanact let nez i do Prahy a jinych ceskych mest tez vjely
sovetske tanky spolu s tanky zemi Varsavskeho paktu (s vyjimkou
Rumunska).
Myslim, ze tento madarsky, krvavy podzim roku 1956 nebyl docela
bez souvislosti s tim, co pak proslavilo Dubcekovu vladu a jeji
snahu o socialismus s lidskou tvari i v Ceskoslovensku.
Tedy ...vzato do slova, je ten termin rozporem sam o sobe, nebot
svetlonosi socialismu neholedbali se prece nicim vic, nez blahodarnosti
jakou tento system obohati lidstvo.
A jakou ma stastny a spokojeny clovek tvar, ne-li lidskou? Proc
tedy najednou prave tohle pripomenuti? Ale to je uz stara vesta,
jak by snad rekl Jiri Suchy.
Muj spoluzak dostal onoho podzimniho dne roku 1956 kuli. Jinou
ale nez ti, kteri padli v Budapesti za snahu zmenit system totality
a lzi, Stalinem a jeho nasledovniky pohlcujici stredni, nesovetskou
Evropu.
Je tomu uz skutecnych padesat let.
Rise zla, jak ji nazval R. Reagan se sice rozpadla, ale problemu
ve svete nikterak neubylo.
To mi ale nijak nebrani v tom, abych jakkoli soukrome si nepripomnel
odvahu tech, kteri onoho podzimu v Budapesti povstali proti utisku
a zlocinnosti. Budiz cest jejich pamatce. Jejich obet, mozna,
nebyla tak docela marna a zbytecna ...
Vladimir Cicha-Vancouver