Novy majitel Denison Mines
V polovici zari (19.zari) torontsky tisk prinesl zpravu o prodeji
Denison Mines Inc. vancouverske spolecnosti International
Uranium Corp. za 511 milionu dolaru. Jde v podstate o slouceni
techto dvou spolecnosti vymenou akcii: International Uranium
nabidla 2.88 svych akcii za kazdou akcii Denison Mines.
Sloucena spolecnost ponese jmeno Denison Mines Ltd.
Nas vic zajimaji zacatky Denison Mines, komercniho ditete
Stephen (Stefana) Romana, jedne z nejbarvitejsich postav kanadskeho
prumyslu. Mym pramenem je fascinujici kniha Paul McKaye The
Roman Empire, vydana nakladatelstvim Key Porter Books Limited
v roce 1990.
Stefan Boleslav Roman pribyl do Kanady se svym bratrem Jurajem,
svagrovou Marii a synovcem Tonym v cervnu 1937. Bylo mu sestnact
let. Privezli s sebou 2500 dolaru, z nichz vetsinu utratili na
zakoupeni male farmy pobliz Port Perry. Stefan si vydelaval vselijak
(jednim z jeho prvnich zamestnani bylo v kancelari Karla Buzka,
v te dobe zastupce ceskoslovenskeho konzula v Torontu a pozdeji
jednoho z nejvyznamnejsich krajanskych pracovniku. Vydrzel jen
prvni tyden a ani si neprisel pro vyplatu. Celkem pochopitelne:
kancelarska prace mu zrejme nesedela, nepsal na stroji a neumel
anglicky). Ale rozhodne byl pracovity: sklizel rajcata, pracoval
pro souseda, ktery mu za to pujcil kone, jako delnik na montazni
lince v Oshawe, kde jeho predakem byl John Puhky, bral kurzy
v anglictine, obchodu a v pravu. A penize, ktere vydelal, investoval
v grejcarovych akciich na burze. Zacatek nebyl slibny: prvnich
2000 dolaru ztratil. Potom (v lednu 1946) se svym byvalym predakem
Puhkym a dalsimi investory (vcetne Johny Gardona, bratra jeho
zeny Betty) vytvorili Concord Mining Syndicate, dali dohromady
20 000 dolaru a vyznacili dva prvni pozemky pro pruzkum. Jeden
z nich, v severnim Ontariu byl objeveny Joe Burkem, ktery pod
vyvracenym stromem nasel kus rudy blyskajici zlatem. Nalez prodali
spolecnosti Dome Mines. Kazdy clen syndikatu dostal 15
000 dolaru. O nekolik dni pozdeji jeden z nejlepsich kanadskych
geologu navstivil Romana s nabidkou 500 000 dolaru.
Concord zmenil jmeno ctyrikrat v peti letech, behem nichz majetek
syndikatu vzrostl na $750,000. Metody nebyly vzdycky vybirave:
nabubrela reklama, ale hlavne zpusob, jakym syndikat pracoval:
reditelska rada, ktera kontrolovala vetsinu akcii, vytlacila jejich
cenu nahoru a clenove rady sve akcie prodali, kdyz cena byla nejvyssi.
Vysledek byl, ze cena se zhroutila a minoritni akcionari ztratili
kosili. V jednom pripade Roman manevroval cenu akcii spolecnosti
vlastnici nalez stribra nahoru a dolu tak dlouho, az z akcii vyzdimal
co se dalo a pak co ze spolecnosti zbylo, prodal za premrstenou
cenu Concord Syndikatu. On i jeho druzi byli cleny reditelske
rady obou spolecnosti... V jinem pripade prodal patnact prospektorskych
prav svemu Concord Syndikatu za 162 000 dolaru. Prodej
byl doprovazen slavnostnim prohlasenim quebeckeho geologa, ze
nalezy byly tak vyznamne, ze staly za investici 15 000 dolaru
na pruzkumny vrt. Nejen, ze vrtani se nikdy nekonalo, ale geolog
pozemky nikdy nevidel... Roman se po letech chlubil, ze do roku
1954 mu Concord Syndikat prinesl milion dolaru. Nez-li
vyneseme prilis tvrdy soud nad Romanovymi metodami, musime si
pripomenout, ze ctyricata a jeste pozdejsi desetileti byla bukanyrska
leta (nebo chcete-li, divoky zapad) na severoamerickych burzach.
Ve Spojenych statech teprve nedavno zneuzivani informaci, ktere
nejsou pristupny siroke verejnosti (insider trading), je trestnim
cinem, jak se v poslednich dvou trech letech presvedcili napriklad
Martha Stewart, Bernard Ebbers z WorldCom a Andrew Fastow z Enron
Corp.
Ale to byla pouze ucnovska leta, ktera Romana pripravila na daleko
divocejsi vyboje v arene, ktera az do roku 1960 byla ovladana
bohatymi belochy, hlavne anglosaskeho puvodu. Prvni, kdo tuto
jednolitost narusil, byl Joe Hirschhorn, vychodoevropsky Zid,
ktery vyrustal bez rodicu (a bez penez) na newyorkskych ulicich
a presto spekulacemi nahromadil pred svym osmnactym rokem ctyri
miliony dolaru. Sve akcie prodal pred krachem newyorkske burzy
v roce 1929. Do Kanady prisel v roce 1933 a hned hodil Kanade
rukavici v casopise Northern Miner: Kanado, Tvuj cas
prisel. Svet je u tvych nohou a prosi, abys vydala bohatstvi nahromadene
v Matce Zemi... Po Hirschhornovi prisli desitky dalsich bukanyru,
snicich o rychlem zbohatnuti, mezi nimi (a nejschopnejsi z nich)
Stefan Roman, slovensky nacionalista, obdivovatel Tisova rezimu
Hirschhorn a Roman, oba nespokojeni svyni drobnymi postavami (Roman
dal ve sve kancelari zkratit nohy u zidli pro navstevniky a sam
sedel za svym masivnim videnskym stolem na vyvysene platforme)
a oba obdareni temperamentem kohoutu, byli predurceni utkat se
v pametihodnem souboji...
Souboj zacal uz v roce 1946, kdy Roman, tehdy jeste celkem neznamy
imigrant, prisel k Hirschhornovi s zadosti o penize na investici.
Hirshhorn Romana chvili poslouchal a pak ho netrpelive odbyl:
"Neplytvejte mym casem." Roman to nikdy nezapomnel.
O tri roky pozdeji, v lete 1949 nemecky imigrant Karl Gunterman
premluvil majitele mistniho hotelu, Aime Bretona, aby mu koupil
Geigruv pocitac a nabidl mu polovicni vlastnictvi vsech
uranovych lozisek, ktere objevi. Pri navsteve kancelare v Sault
Ste. Marie Guterman prejel Geigruv pocitac se ozval nad plechovou
krabickou na cigaretovy popel klikavym zvukem, naznacujici pritomnost
uranu. Na dne krabicky byl cerny ulomek uranove rudy s priveskem
s jednim sotva citelnym slovem. Mohlo to byt budto Lang nebo
Long. Nikdo nemel poneti, co slovo znamenalo. Az Guterman
si vzpomnel, ze asi 100 kilometru od Sault Ste. Marie, na severni
strane jezera Huron, divoka oblast, plna jezer, se jmenovala Long
Township.
Joubin vyznacil nekolik oblasti, kazda v rozsahu 40 akru a nabidl
sva prava Hirschhornovi. Spolu utvorili Peach Uranium Syndicate
a zacali tajne vrtat. V padesati z padesati sesti vrtu nasli
uran. V cervnu 1953 se do oblasti tajne vypravilo 80 prospektoru,
geologu, pravniku, kucharu a vsichni kolikovali. Vsechny naroky
musily byt zaznamenany v prislusne vladni kancelari behem 31
dni. Vsichni ucastnici nezvykle brigady se zavazali naprostim
mlcenim. 11. cervence 1953 vyrazili z lesu a rozleteli se do registracnich
kancelari. Behem jednoho dne registrovali 1400 naroku, kryjicich
56 000 akru algomske divociny.
Ucastnici brigady drzeli slib mlceni. Az na jednoho. Inzenyr,
jmenem Art Stollery, ktery obcas pracoval s Joubinem, se dozvedel
od prodavace aut jmenem McVitte, ze Joubin znovu pracuje v algomske
oblasti. McVitte zaplatil Stollerymu cestu letadlem do oblasti,
kde Guterman nasel uranium. Stollery spolu s jinym spekulantem,
Fred Jowsem se ubytovali v kabine blizko mistniho hotelu a cekali,
az se objevi Joubin. Joubina nevideli, ale za to si vsimli, ze
letadlo, vlastnene Carl Mattainim, bylo porad v provozu. Vypravili
se k Mattainimu s lahvi whisky. Whisky zapracovala. K veceru Mattaini
prozradil, ze rano odvezl plne letadlo vzorku od skupiny, pracujici
u jezera Quirke.
Pristi den tam pristali Stollery, Jowse a jejich pracovni skupina.
Pul hodiny po svem priletu Stollery narazil na Joubinovu skupinu,
jejimuz predakovi jen tak mimochodem (a nepravdive) oznamil, ze
uz vykolikoval velikou oblast na jedne strane. Joubinova skupina
jeho tvrzeni nakonec prijala a dovolila mu pokracovat. Stollery
padloval k mensim ostrovum v Quirke jezeru a rozsahlou oblast
vykolikoval, vcetne velke casti jezera a tim i narok na mineraly
pod vodou. Totez udelal Fred Jowsey. Dohromady vyznacili 80 oblasti
v rozsahu 3500 akru. 2000 stop pod jejich koliky se nalezala
nejbohatsi uranova zila v cele oblasti. Stollery hledal kupce,
ale vsichni soudili, ze Hirschhorn obsadil nejlepsi uzemi, ze
Stolleryho pozemky byly vetsinou pod vodou a Stollery sam nemel
nejlepsi reputaci. Nakonec prisel k Romanovi. Roman nemel zajem,
ale nakonec koupil 900,000 akcii v spolecnosti North Denison,
za ktere zaplatil 8.5 centu za akcii. Potom svolal schuzi reditelske
rady a stal se presidentem.
Po dalsich transakcich koupil od Stolleryho a jeho partnera, James
Kenmaye, jejich naroky a vyplatil kazdemu 30 000 dolaru a dal
Strollerymu, Jowseyovi a Kenmayovi 500 000 akcii. Take se postaral
o sebe. Ve svem jmene koupil 40 naroku a ve jmenu sve spolecnosti
Romandale Farms Ltd. dalsich 43 a provedl rekonstrukci
North Denison: se svymi starymi prateli, John Puhkym,
Johnem Gardonem a dva advokaty z Concord Syndicate ziskal
kontrolu spolecnosti. Dale byl spor s Joubinovou (vlastne Hirschhornovou)
skupinou o vlastnictvi urcite oblasti. Joubin navrhl rozdelit
oblast na dve casti a nabidl Romanovi lepsi polovinu v ocekavani,
ze Roman bude podezirat podfuk a vybere si tu druhou. Mel pravdu.
Na podzim 1954 vrt na Romanove pozemku se zdal neuspesny a Roman
hodil na trh velky blok akcii. Ale hned nato dalsi vrt narazil
na hlavni zilu a cena letela nahoru. Joubin se o tom dozvedel
drive nez Roman a skoupil vsechny akcie, ktere byly na prodej.
Roman byl nakonec donucen kupovat akcie, ktere hodil na trh, za
trojnasobnou cenu. Brzy na to doslo k zaverecnemu souboji mezi
Romanem a Hirschhornem, ktereho Joubin presvedcil, aby koupil
kontrolu Consolidated Denison. Roman vlastnil predkupni
pravo na jeden milion akcii za $1.25 za akcii. Hirschhorn Romanovi
nabidl $1. Roman trval na $1.25. Hirschhorn trval na svem a tehdy
doslo k teto vymene mezi dvema starymi rivaly: Hirschhorn: "Jste
konskou zadnici!" ('horse's ass']. Roman:"Jsem
sedlak a to je poklona," k prodeji nedoslo. Skoncili
velmi rozdilne. Hirschhorn prodal sve doly a nashromazdil 6000
obrazu, soch a umeleckych predmetu a daroval je verejnosti jako
Joseph H. Hirschhorn Museum and Sculpture Garden ve Washingtonu.
Roman vybudoval mocnou spolecnost, ktera prakticky diktovala svetovou
cenu uranu. Mezi cleny reditelske rady jeho spolecnosti nachazime
dva premiery provincie Ontario, ministra zahranici v liberalni
vlade a nekolik senatoru. Ministersky predseda Brian Mulroney
stravil dovolenou v Romanove vile v Karibskem mori. Byvaly americky
president Richard Nixon byl v sedesatych letech Romanovym americkym
pravnim zastupcem. Na svem markhamskem 1200 akrovem panstvi vybudoval
katedralu (repliku kostela na Slovensku), jejiz zakladni kamen
posvetil papez Jan Pavel II. v jejiz krypte jsou ulozeny jeho
ostatky. Podporoval kostely, nemocnice a seminare. Nerad platil
dane a soudil se s federalni vladou priblizne o deset milonu dolaru
nezaplacenych dani. Odvolaval se az k nejvyssimu kanadskemu soudu
a - prohral. Ackoliv nenavidel vladni intervenci v soukromem podnikani,
prijal od federalni a provincni vlady granty a jine subvence v
hodnote vic nez dve miliardy dolaru. Byl zapleten do sporu v souvislosti
s kartely, ktere udajne stanovily cenu uranu. Zamestnal tisice
lidi, z nichz mnozi predcasne zemreli nasledkem zareni a prachu.
Ministerskeho presedu Pearsona jednou nazval ¨synem cubky".
Ackoliv byl stoupencem Hlinkovy strany a ochrancem predstavitelu
Tisova rezimu, on i Kanadska Slovenska Liga odsoudila Hitlera
a Roman sam se prihlasil do kanadske armady. Slouzil jen nekolik
mesicu. Neni docela jasno, proc predcasne sluzbu ukoncil. Napsal:
"Kazdy je poslan na tuto zem, aby vykonal nejaky bozi
ukol. Muj je spasit mou vlastni dusi."Doufam, ze se mu
to podarilo.
Sam jsem se Stefanem Romanem mel dva nebo tri neprime kontakty.
Nekdy v sedmdesatych ci zacatkem osmdesatych let se nekteri cesti
politicky zamereni lide rozhodli sejit se s Romanem a pokusit
se o nejakou spolupraci a pozvali take mne. Odpovedel jsem, ze
prijdu, ale jedine tehdy, kdyz mne pan Roman pozve osobne. Nepozval.
Ja nesel.... Pozdeji, kdyz jeho pritel a mentor, Jozef Kirschbaum,
na Jiriho Corna, Jiriho Hlubucka, Josefa Kurila a mne podal zalobu,
Roman hrozil advokatni kancelari, jiz jsem byl clenem, ze kancelari
odejme vsechnu praci pro jeho spolecnost, jestlize mne neprinuti,
abych se Kirschbaumovi omluvil anebo mne nepropusti. Po deset
roku se mi o tom nikdo ve firme vubec nezminil. Ani o odpovedi,
kterou Romanovi dali. Tim si na pana Romana nechci stezovat. Ani
nehodlam byt mezi jeho zalobci. Nevim totiz, za co vlastne v zivote
muzeme a jaky kriz neseme, ktery jini nevidi. Nemyslim, ze navzdory
svemu obrovskemu bohatstvi, ktere mu dovolovalo zit v cisarskem
prepychu a vymahat pro sebe prizen mocnych, Roman byl stastny
clovek. Byl - alespon pro mne - fascinujici postava.
Josef Cermak