Svaty Vaclav a historie
Vyrustal jsem ve Vrsovicich, v Edenu. Kdysi, snad za
Prvni republiky, zde byl obrovsky Lunapark, neco jako Prater ve
Vidni nebo Tivoli v Kodani. Kdyz jsme se tam pristehovali tak
tam byl jen rybnik, na kterem se prohanely husy, pobliz byly houpacky
a snad kolotoc.
Pak se tam zvedly tribuny stadionu, ktery se stal mym osudem.
To byla prvni atrakce v mem detstvi. Zabradli, ktere vedlo k pokladnam
slouzilo jako hrazda, na ktere jsme cvicili, obcas si zlomili
ruku ci zebra. Na skvare treninkoveho hriste jsme upevnovali zdravi.
Domu jsme chodili cerni jako hornici z ostravskych dolu. Kdyz
bylo sucho, tak od prachu, ktery se zvedal od kecek, ktere slouzily
jako kopacky. Kdyz prselo, vraceli jsme se pro zmenu zablaceni
jako krtci. Vetsinou jsme vsak skvarove hriste vymenili za beton
pred garazemi a zelezna roleta druha zleva (patrila Lavickovym)
slouzila k radosti majitelu garaze a obyvatel prizemi jako branka.
Pokud padl gol, tak se ozvalo temne zaduneni. Toto zvukove zarizeni,
kdy dosazena branka byla nezpochybnitelna, az koncem dvacateho
stoleti nahradil v NHL videozaznam. FIFA by se od nas mohla ucit.
Druhou velkou atrakci byly houpacky a kolotoce, ktere prijizdely
zacatkem zari. Ani jsme to moc nedavali do souvislosti s nedalekym
kostelem svateho Vaclava na Cechove namesti. Zkratka kazde zari
nam kysely zacatek skoly osladila strelba nikoliv micem na roletu
garaze, ale vzduchovkou na papirove ruze. Na fotoaparat Pionyr
nebo na poplasnak jsme si nedovolili namirit, protoze spejle byly
vodorovne. Pravda, vystrelili jsme si za cely podzim pouze dvakrat
nebo trikrat, ale pout nebyla k tomu, abychom zde vyhazovali penize
rodicu, ale proto, abychom pozorovali marnotratnost druhych, obzvlaste
vyrostku, kteri presnou strelbou ziskavali srdce panen a divek.
Teprve v sedme tride jsme se od pani ucitelky Zemkove pri dejepisu
dovedeli, kdo to vlastne svaty Vaclav byl. Nebylo toho moc dobreho.
Knize Vaclav byl poplatny Nemcum, dodaval jim rocne 300 volu a
tak ho vlastenec, pozdejsi knize Boleslav I., revolucne zlikvidoval.
Nasledovali pak Boleslav II. a Boleslav III. Kolem roku 1004 se
mi opet historie rozplynula do mlhy a zacal jsem ji sledovat az
za Premysla Otakara I.
Od te doby si o knizeti Vaclavovi koriguji nazor. Pani ucitelka
tehdy tvrdila, ze byl zavrazden v roce 929. My vlastne vime celkem
presne den umrti 28. zari, ale nevime rok. Zrovna tak to mohlo
byt v roce 935. Objevily se i nazory, ze to bylo nekdy jindy v
tomto obdobi. Knize Vaclav nebyl popularni u komunistu, nikoliv
pro nedostatek vlastenectvi, ale spise proto, ze se zaslouzil
o proniknuti krestanstvi do Cech. Jednalo se o souboj dvou kultur
a jiz jeho babicka, ktera ho vychovala, krestanska knezna Ludmila
byla zavrazdena svou pohanskou snachou Drahomirou.
Slo tedy o pronikani neceho noveho, diametralne odlisneho. Je
ironii, ze svaty Vaclav, ktery zemrel u dveri staroboleslavskeho
kostela symbolizuje socha bojovneho jezdce na koni v centru Prahy.
Podobnou premenu muzeme sledovat jako cervenou nit v celem krestanstvi,
ktere vyzdvihlo ze stareho zakona jako zakladni prvek nenasilne
nasledovani Krista, ci hledani pravdy. Jiz Pilat se pta "Co
jest pravda?" Pravda totiz neni v nejake staticke doktrine,
ale je dynamicka, je prave v tom hledani, v te ceste.
Svaty Vaclav neni velky jen tim, co hlasal, ale hlavne jakym zpusobem
to hlasal a proto mel respekt i v dalsim historickem obdobi. Vzdyt
posledni Premyslovci na ceskem trunu byli Vaclav II. a Vaclav
III. a Lucemburk cisar Karel IV. se puvodne take jmenoval Vaclav.
Je zajimave, ze od smrti jeho syna Vaclava IV. az po novodobe
dejiny, kdy jsou zvoleni dva posledni Vaclavove jako presidenti,
se zadny Vaclav na ceskem trunu neobjevil.
Presto misto sv. Vaclava v ceskych dejinach zhodnotil snad nejlepe
dnes nedoceneny ucenec a jeden z nejvetsich duchu dvacateho stoleti
Angelo Guiseppe Roncalli, ktery byl v roce 1958 zvolen papezem
Janem XXIII. Kdyz za nim prisli cesti duchovni, tak je privital
slovy: "Vitam vas ze zeme svateho Vaclava, Husa a Komenskeho!"
V dobe, kdy je popularni nazor, ze na hruby pytel hruba zaplata,
se od techto tri ceskych velikanu ma svet stale co ucit, prave
proto, ze ani jeden z nich neprosazoval pravdu nasilim, ale zpusobem
zivota. Prvni dva zemreli nasilnou smrti, treti jako vyhnanec
v exilu.
Ales Brezina