Pani Kasari
Poznal jsem v zivote dva vyhlasene vykradace ohnivzdornych a nedobytnych
pokladen. Potkal jsem je pochopitelne v prostredi popularnim za
nepopularniho rezimu, kdy "Velky bratr" chtel mit pod
"palcem" cely svet. Pani kasari byla trida i v tomto
prostredi. Kasar Metelak se tesil takove duvere dozorcu, ze nosil
klice od cel, sam si mohl otvirat, chodil po vsech prostorach
veznice bez doprovodu, nosil z kuchyne jidlo. Navic mel mezi svymi
lidmi sve zpravodajce, kteri mu podavali "zarucene informace".
Kdyz se nekdy uvolil vypravet o svem "povolani" (praci
provadel vyhradne sam), jeho oci zarily vasni. Vzdyt vylupoval
pokladny v dobach, kdy ceskoslovenska kacka stala na svetove urovni.
Pozdeji "delat kaci" se vubec nevyplacelo. Pokladal
se za soukromeho vyberciho dani. Je nutno poznamenat, ze bezpecnostni
poplasna zarizeni tehdy v podnicich a zaloznach vlastne ani nebyla.
A tak policie a okradeny jen zirali na vypacene nebo "rozparane"
trezory a teprve podle stylu "prace" typovali na "vyberciho".
Je zajimave, ze se trefili obycejne presne.
Nekolik let jsem vozil v dolech "cerne zlato", jako
strojvedouci dulni lokomotivy. Jednoho dne mi "staigr"
dal noveho pomocnika. Byl to muz atleticke postavy, jiz na pohled
prijemneho zevnejsku. S prostredim dolu byl obeznamen. Byl tu
uz podruhe jak priznal. Pred tremi lety se mu podarilo uteci.
Nyni mu pridali dva roky.
- Cim jsi byl v civilu? ptam se ho. Byl jsem zpocatku urednikem
-Potom?
- Potom kasarem... Staci. Ja jen abych vedel, s kym mam tu cest
osm hodin pracovat, dodal jsem.
Musim priznat, ze kasar G. byl velmi pracovity a ucenlivy. Mel
velkou silu v pripade potreby. Jednou, kdyz jsme na vyhybce cekali
naproti jedouci vlak, mi vypravel o tom jak utekl:
- Delali jsme dva na odpoledni smene. Pri kontrole dulniho jsme
mu nahlasili, ze zustaneme na "tuplovku", at to nahlasi
v utvaru tabora. V nadlozi stropu byl krasny bily piskovec.
Strelec nam ke konci smeny provedl odpal a my jsme "ustlali"
kazdy v jedne hunte (dulni vozik) mezi temi placaky. Vedeli jsme,
ze pozdeji pri odpoledni nebo nocni smene voziky vyvezou a nas
s nimi na nadvori dolu. Odtud se vozy s kamenem odvazeji pod les,
kde bylo vyklapeci zarizeni. Museli jsme ale vydrzet dve hodiny
nez nas vyvezou sachtou. Jeden vezen nas prikryl, ale musel slibit,
ze o nasem zmizeni nic nevi. Placaky narovnal presne. V noci nas
pod lesem vyklopili. Nejaka odrenina byla, ale nic, co by stalo
za rec. Rozesli jsme se podle dohody a kazdy sel svou cestou.
Dlouho jim trvalo, nez prisli na to, ze jsme utekli a trvalo jeste
dele nez me zase nasli. Prozradil me soused moji mile, byl komunista
a delal pro bezpecnost.
Dlouho jsme ale spolu nepracovali, protoze brzy ho deponovali
k soudnimu jednani, ze ktereho se uz na dul nevratil. Z novin
jsem se dozvedel o jedne jeho praci:
Na postovni urad v Revnicich prisel elegantni pan a zadal o rozmluvu
s vedoucim postovniho uradu. Zamaval mu pred nosem listinou, ze
je z ministerstva post. Maji pry informace o tom, ze se v jejich
okoli vyskytuji falesne stokorunove bankovky a on je poveren provest
kontrolu bankovek. Vedouci ma urcit osobu z uradu, ktera bude
teto kontrole pritomna. Vedouci urcil jednu zenu a za chvili prinesli
panovi z ministerstva ke kontrole 21 tisic korun.
Kontrolor dal po chvili stranou 700 korun s tim, ze se mu zdaji
byt podezrele. Potom hledal vedouciho, ale ten z posty z neznameho
duvodu odesel. Nahle se v ruce kontrolora objevila automaticka
pistole, porucil zamestnancum ulehnout na zem, vzal 21 tisic korun
a utekl. Byl to kasar G.
Myslel jsem si, ze se s panem G. uz nikdy nesetkam, ale nahoda
sehrala svou. Asi za pet roku jsem byl s manzelkou v Krkonosich
na chate. V nedeli rano jsem musel z pracovnich duvodu odjet na
doly. Z Pece jsem jel autobusem. V Hornim Marsove cekalo nekolik
lidi. Upoutal me clovek, jehoz pohled bloudil po autobuse. Nase
pohledy se setkaly. Poznal jsem kasare G. a on me take! Protlacil
se ke mne s rozsklebenou hubou a podava mi tlapu: '
- To jsem rad, ze mi jdes do rany.
- Co tmavak? Stale tam dres ty koleje?
- Stale.
- Chci jet do Bratislavy. Vim, kde je v jednom supliku neco pres
milion. Hledam nekoho do party.
- Promin, ale na tohle nejsem stavenej.
- Pomysli, milion "kachliku" a mozna i vic. To neni
k zahozeni.
- To opravdu neni, ale potom ty zahozene roky! Vsak to znas sam
dobre. " pekne jsem mu podekoval a pomyslel jsem si, ze ani
ten nejtezsi zalar a nejtemnejsi dul nekoho nepouci.
Kasari jsou kasari!
Josef Lnenicka