Sousedska prihoda
Asi tyden pote, co jsme se nastehovali do naseho domu, navstivil
nas vysoky muz se svihackym knirkem na opalene tvari a s jiskrou
v oku.
"Jste tady novi, dovolte, abych vas pozval na sklenicku.
Jsme sousedi," rekl.
Prijali jsme. Seznamil nas se svou choti, milou damou hovorici
tichym hlasem. Servirovany napoj byl lahodny, silny a kvalitni.
Na stene povsiml jsem si nekolika fotografii. Statny muz na plachetnici
ve spolecnosti mile damy.
"Obepluli jsme tady vsechny ostrovy, jednou jsme malem vyrazili
az do Mexika," pravil, kdyz zachytil muj pohled. Na tech
fotografiich vypadali oba malinko mladsi.
"Bude se vam tady libit, je tu hezky," pravila dama.
Vysoky muz dolil mi sklenici lahodnym napojem. V jejich pokoji
citili jsme se dobre, jakobychom se uz znali dele.
Za nejaky cas saramantni soused zaklepal u nas opet.
-Mam dojem, ze jste zapomneli zhasnout svetla u vaseho vozu,"
rekl s mirnym usmevem. Mel pravdu.
Nekolik let pote mila dama stala se vdovou. Ten jeji dzentlmen,
morsky vlk a dokonaly soused, nijak se nesnazil odeprit si pozitek
nekolika dennich dousku kvalitni whisky...
Nemohli jsme si prat lepsi sousedku nez jakou i nadale byla vdova
po tom muzi. Pujcovala mi zebrik vhodny k mym nejnezbytnejsim
aktivitam kolem domu, ja se staral o spolecny vavrinovy plot mezi
nami, pripadne opravu plotu po navsteve medveda (nastesti jen
cerneho).
Cas plynul a mila pani byla postizena lehci mrtvici. Na jeji mile
letore nedoslo k zadne zmene. Jeji stav se zvolna, nepatrne zlepsoval.
Kdykoli jsem s ni mluvil, povidala, ze se ma dobre. Nic ale netrva
vecne. Nebylo tomu tak ani s tim celkem uspokojivym stavem mile
damy. Jednoho dne telefonovala nam jedna z jejich ctyr dcer, ze
jejich matka zemrela.
Bylo nam jasne, ze dum bude dan na prodej. Dostavily se obavy
kdo jej koupi. Nejspis stavitelska firma, zbori jej a postavi
ohromny veledum, bude hluk a mnoho prachu kolem, predpokladali
jsme. Nemovitost ale koupila profesionalni, tedy vzdelana dvojice
nesmirne tlustych manzelu. Kratce pote oba se k nam dostavili
se dvema lahvemi domaciho vina a plachtami vykresu.
"Ocenime, kdyz nebudete mit namitky proti nasim zamerum ucinit
z toho domu nas dream house, (tedy po nasem vysneny domov,
" pravil mohutny psycholog, novy to majitel nemovitosti.
A na stole rozvinul vykresy. Videli jsme, ze renovace se bude
dit horizontalne a malinko se uklidnili. Nakonec jsme obema hostum
poprali uspech a spokojenost.
Asi tyden pote, chtela je manzelka pozvat a spolecne zdolat prinesene
lahve domaciho vina. Pod jejim vlivem, jsem je pozval.
"Omlouvame se, zena je nejak chora," pravil mohutny
psycholog.
"Dejte vedet az ji bude lepe," rekl jsem.
Vedet nedal.
Zato se zapocala renovace. Na ulici pred nasim domem ocitalo se
mnozstvi automobilu ruznych velikosti a ucelu. Rypadla dala se
do dila, neb majitelum se zachtelo semi-podzemni garaze pro dve
auta.
O dilo starala se hlavne firma Truhlar a dzentlmen (The Carpenter
& Gentleman).
Nechci povidani protahovat, tak jen strucne. Renovace probihala
neuveritelnym zpusobem a v neuveritelne dlouhem case. V posledni
fazi byla tesne u naseho pribytku umistena jednotka dodavajici
stejne tak teplo jako chlad do domu (heat-pump, tepelna pumpa).
Jeji hlucnost pohnula mne nakonec ke kontaktovani prislusneho
oddeleni nasi radnice. Chlapik ve slusive uniforme posleze se
dostavil s pristrojem a zmeril na nekolika mistech naseho majetku
vysi hlukove hladiny. Ta vetsinou presahovala pripustne hodnoty.
Majitele byli pozadani o zjednani napravy. Ta byla se zdrzenim
a s chabym vysledkem ucinena. Jednoho dne objevila se pred zrenovovanym
domem cedule hlasajici, ze je na prodej. Pozadovana cena je vice
nez dvakrat vetsi nez za kterou byl dum odkoupen od deti hodne
vdovy.
Psycholog ukazal se jako clovek schopny cist myslenky bliznich,
nebot kdyz hovoril o dream housu, mel nepochybne nemel
jiz na mysli sen svuj ani svoji choti.
Doslo k t.zv. Open housu, Domu otevrenych dveri. Vesel
jsem. Dokonalost, uroven. Drahy nabytek. Zrejme si dali oba majitele
praci prestehovat ho tam az do doby prodeje. Kde zatim bydli nevim.
Ale jenom si vzpominam na tu jejich navstevu s vinem a vykresy,
nadseni o tom, jak si svuj novy domov zrenovuji. Nechapu, jak
se ti lide nemohou a nechteji nastehovat do toho prepychu a dokonalosti,
jen za cenu vydelku nekolika set tisic.
Ale asi jsem nic nechapajici moula.
A vim, ze nejsou jedini, kteri takovymto zpusobem se podileji
na nehoraznem rustu cen nemovitosti v miste, ktere jsem si oblibil
a ktere povazuji za svuj domov ...a zvysovani dani z nemovitosti,
ktere jsou take dusledkem.
Vladimir Cicha - Vancouver