Chleba
Otevru-li ve tri hodiny rano okno do dvora, nohy se mi podlomi
rozkosi, nebot nasi pekari prave vytahuji prvni chleba z pece.
Dym z horiciho drivi, vune cerstve upeceneho chleba a skrehot
probouzejicich se vran, to vse spina se v neuveritelnem zazraku
dne. V zime, kdyz posledni list s elegantnim zakrouzenim opusti
stromy, vidim rovnou do pekarny, kde muz a zena v bilych zasterach
ciperne oddavaji se svemu remeslu. Jejich pekarstvi patri k nejstarsim
nejen v Basileji, ale i v celem Svycarsku, prvni bochnik chleba
zde byl podle dochovanych historickych zaznamu upecen v roce 1726.
Krome chleba, rohliku a sladkosti nasi pekari privadeji na svet
syrove a cibulove kolacky, jejichz chut nelze popsat jinak nez
jako orgasmus v ustech. Kdyz jsem je okusil vubec poprve,
malem jsem klesl na kolena a zvolal spolu s detskym hrdinou slavneho
pribehu Johna Habbertona Hyta a Batul: "Jakze! Cozpak
i obycejni lide jako my smeji peci takove dobroty?"
Kratce po pate hodine ranni priloudaji se prvni zakaznici, krome
kavy nebo treba i piva dostane se jim prilezitosti poklabosit
si s pani pekarkou nejen o novinkach v Male Basileji, ale
i o slozitostech lidskeho zivota jako takoveho vubec. Jsou lide,
kteri sem dochazeji uz nejakych ctyricet let. Rekl bych skoro,
ze tenhle nepatrny kramek funguje tak trosicku podobne jako fara
vedena privetivou a prejici rukou. Vune chleba ve mne probouzi
i politicke zamysleni a uzas: kde vzal ceskoslovensky bolsevik
po osmactyricatem roce tu neslychanou drzost, pekare, hokynare,
holice a celkove zivnostniky spolu s drobnym remeslnictvem, stojicim
ve sluzbe zpravidla sedm dni v tydnu od rana do noci, oznacit
jako maloburzoazni stenice, vyssavajici delnickou tridu a okrast
je o hodnoty, vytvorene generacemi? Nejenze zmarili desetitisice
lidskych existenci, ale na mnoho let poslali do hrobu tu nejskromnejsi,
ale neodmyslitelnou soucast kultury vsedniho dne. Jestlipak si
dnes jeste nekdo vzpomene na komunisticke bezpohlavni gumove rohliky,
ktere chutnaly tak, jako kdyby je upekli snad primo na UV KSC?
Jako kazdy clovek i nasi pekari holduji lidske slabustce: zpravidla
v lednu stahnou na par dni roletu a zmizi v hlubinach cerneho
kontinentu, sami sebe povazuji trochu za Africany. Pomohli vybudovat
vesnickou pekarnu v Zimbabwe, v Etiopii naopak priucili se umeni
spravne michat testo pro krupavy kukuricny chleba. Jak cestuji?
S vostatnimi autobusem prece!
Petr Chudozilov
srpen 2005
Otisteno s vedomim autora a Hospodarskych novin.