Navrat na hlavni stranu

Chleba
Otevru-li ve tri hodiny rano okno do dvora, nohy se mi podlomi rozkosi, nebot nasi pekari prave vytahuji prvni chleba z pece. Dym z horiciho drivi, vune cerstve upeceneho chleba a skrehot probouzejicich se vran, to vse spina se v neuveritelnem zazraku dne. V zime, kdyz posledni list s elegantnim zakrouzenim opusti stromy, vidim rovnou do pekarny, kde muz a zena v bilych zasterach ciperne oddavaji se svemu remeslu. Jejich pekarstvi patri k nejstarsim nejen v Basileji, ale i v celem Svycarsku, prvni bochnik chleba zde byl podle dochovanych historickych zaznamu upecen v roce 1726. Krome chleba, rohliku a sladkosti nasi pekari privadeji na svet syrove a cibulove kolacky, jejichz chut nelze popsat jinak nez jako orgasmus v ustech. Kdyz jsem je okusil vubec poprve, malem jsem klesl na kolena a zvolal spolu s detskym hrdinou slavneho pribehu Johna Habbertona Hyta a Batul: "Jakze! Cozpak i obycejni lide jako my smeji peci takove dobroty?"
Kratce po pate hodine ranni priloudaji se prvni zakaznici, krome kavy nebo treba i piva dostane se jim prilezitosti poklabosit si s pani pekarkou nejen o novinkach v Male Basileji, ale i o slozitostech lidskeho zivota jako takoveho vubec. Jsou lide, kteri sem dochazeji uz nejakych ctyricet let. Rekl bych skoro, ze tenhle nepatrny kramek funguje tak trosicku podobne jako fara vedena privetivou a prejici rukou. Vune chleba ve mne probouzi i politicke zamysleni a uzas: kde vzal ceskoslovensky bolsevik po osmactyricatem roce tu neslychanou drzost, pekare, hokynare, holice a celkove zivnostniky spolu s drobnym remeslnictvem, stojicim ve sluzbe zpravidla sedm dni v tydnu od rana do noci, oznacit jako maloburzoazni stenice, vyssavajici delnickou tridu a okrast je o hodnoty, vytvorene generacemi? Nejenze zmarili desetitisice lidskych existenci, ale na mnoho let poslali do hrobu tu nejskromnejsi, ale neodmyslitelnou soucast kultury vsedniho dne. Jestlipak si dnes jeste nekdo vzpomene na komunisticke bezpohlavni gumove rohliky, ktere chutnaly tak, jako kdyby je upekli snad primo na UV KSC?
Jako kazdy clovek i nasi pekari holduji lidske slabustce: zpravidla v lednu stahnou na par dni roletu a zmizi v hlubinach cerneho kontinentu, sami sebe povazuji trochu za Africany. Pomohli vybudovat vesnickou pekarnu v Zimbabwe, v Etiopii naopak priucili se umeni spravne michat testo pro krupavy kukuricny chleba. Jak cestuji? S vostatnimi autobusem prece!

Petr Chudozilov
srpen 2005
Otisteno s vedomim autora a Hospodarskych novin.

Navrat na hlavni stranu