Zivot druhych
Festival zacal pred pulnoci
Alespon pro mne. Neni zadnym tajemstvim, ze Mezinarodni
torontsky filmovy festival ma soubezne dvoji promitani. Jedno
pro filmove kritiky, novinare a ty, kteri se motaji kolem filmu.
Druhe pro navstevniky festivalu, kteri si musi kupovat drahe listky,
kupony ci permanentky. Jelikoz v te prvni skupine je i denni tisk,
odehrava se promitani filmu vetsinou o den drive a munice je take
o den drive vystrilena. Pro tisk bezi vetsinou kazdy film pouze
jednou, zatimco pro verejnost nejmene dvakrat, letos nekdy i trikrat.
Medialni promitani je v malych salech, pro verejnost v obrich
salech kina Paramount. Presto je vetsina filmu vyprodana.
Industry screening je vetsinou pres den. Pro verejnost
hlavne vecer. Navic je rozvrh filmu vetsinou udelan tak, ze soucasne
bezi vsechny argentinske nebo madarske ci danske filmy. Na stesti
cesky film byl na festivalu pouze jeden a tak nemohl s nicim kolidovat.
Leda snad s danskym filmem Praha.
Zatimco pro divaky se festival rozbihal pomalu ve ctvrtek nekolika
premierami, novinari meli prvni den za sebou jiz 38 filmu. Tesne
pred pulnoci se mi podarilo zachytit prvni, rekl bych spise video
nez film, od italskeho rezisera Vincenzo Marry Sezeni zacalo.
Jedna se o jakousi parodii na italskou justici. Spravedlnost
je sice pro vsechny, ale soudci jsou naprosto neschopni. Prisedici
u soudu neni schopna odpovedet kloudne na jednu otazku. Ve spisech
je zmatek. Zmatek je i v soudni budove. Advokati zastupujici mafii
valcuji neschopnou justici. Pri tom film pusobil dosti amatersky.
Asi bych ho snesl v televizi, ale nepotreboval jsem k tomu sirokouhle
platno.
Druhy den se festival rozbehl jiz naplno. Jenze ani druhy film
nebyl necim, bez cehoz bych nemohl byt. I kdyz problematika mne
byla mnohem blizsi, jednalo se o snimek rumunskeho rezisera Corneliu
Proumboiu V 12:08 vychodne od Bukuresti. V rozpadajicim
se mestecku vysila televizni stanice k vyroci svrzeni Ceausescova
rezimu vzpominky pametniku. Moderator nemuze vsak pro svou show
nikoho nalezt. Jsou tu pouze potulny Santa Claus duchodce Piscoci,
ktery delal za minuleho rezimu Dedu Mraze a kteremu bylo nejvic
lito stoleiove bankovky, kterou slibil diktatoruv rezim pred vanocemi.
Druhym je mistni ucitel historie, znamy opilec, ktereho volajici
usvedcuji z toho, ze se revoluce nezucastnil. Zakladni otazkou
vsak je, jestli vubec v mestecku revoluce byla. Pokud doslo k
demonstracim pred 12:08, pak se tato demonstrace da nazvat jako
revoluce, ale pokud k ni doslo pozdeji, tak je to pouze naskoceni
do rozjeteho vlaku. Do diskuse vstoupi a na rozdil od diskutujicich,
velice civilizovane, majitel tri tovaren. "Posvatnou revoluci"
bere timto poradem za znesvecenou, na moderatora chce podat zalobu,
jenze z neho vyleze byvaly urednik tajne policie Securitas.
Ctyriaosmdesatilety francouzsky reziser Alain Resnais, ktery
vytvoril radu krasnych filmu jiz pred pul stoletim se predstavil
v Torontu filmem Privatni strachy na verejnych mistech. I
tentokrat se jedna o mistrovske dilo. V mnohem nam pripomene krasne
filmy druhe poloviny sedesatych let jako Muz a zena. Tentokrat
jde o nekolik komornich pribehu, ktere se vzajemne prolinaji.
Film ma humor, neuveritelne presne kreslici kameru, coz po predchozich
dvou filmech pusobilo jako balzam pro oko. To, ze v Parizi snezi
jako za polarnim kruhem, jen dokresluje naladu filmu, ktery ma
i svuj humor a hlavne lidskost.
Grbavica
Chude predmesti Sarajeva se jmenuje Grbavica a zde se odehrava
dalsi festivalovy film. Pribeh svobodne matky a jeji pubertou
prochazejici dcery, ktera je presvedcena, ze jeji otec byl hrdina.
V takovem pripade by mela narok na ruzne ulevy. Dostala by prispevek
na skolni vylet. Jenze, jak se ukaze, otec nebyl hrdina. Matka
byla behem bosenske valky znasilnena a ona je dcerou srbskeho
vojaka (cetnika). Z kasty privilegovanych se dostava do kasty
vyvrzenych. V jakemsi ritualnim aktu si ostriha krasne vlasy a
s holou lebkou je na pokraji spolecnosti. Jenze jeji kluk ji neopusti.
Nikdo ji nevyvrhne ze spolecenstvi spoluzaku. A nakonec pri odjezdu
autobusu se pozdravi i s matkou, ktere predtim nemuze odpustit.
Vyvrcholenim druheho dne byl 137 minut trvajici snimek nemeckeho
rezisera Floriana Henckela von Donnersmarcha Zivot druhych
(Das Leben der Anderen). Pri tomto filmu, ktery se odehrava
v letech 1984 a 1985 ve vychodnim Nemecku, jsem mel pocit, ze
Arthur Miller vstal z mrtvych. Tezko dokazi posoudit situaci ve
vychodnim Nemecku, kam je film situovan. Pribeh vsak vypravi o
dramaturgovi Georgu Dreymanovi, ktery je v NDR uspesny, ale jeho
hry jsou presne v mezich zakona. Vypada dosti nekonformne, ale
na druhou stranu se styka s vychodonemeckymi pohlavary. Pokud
muze, zastane se i disidentu, ale to nema velky vyznam, protoze
vse je rizene Statni bezpecnosti. Dreyman zije s velice popularni
hereckou Christou-Marii Sielandovou, kterou vsak Stasi prinuti,
aby donasela na sveho manzela, ktereho ma na starosti bezohledny
kapitan Gerd Wiesler, jenz pri sledovani soukromi dvojice je najednou
zdesen celym systemem, kdy osud vynikajici herecky je zavisly
na tom, jestli se vyspi se socialistickym ministrem kultury. Zacne
pochybovat o sve praci. V opilecke scene presvedci herecku, aby
se neprostituovala a snazi se rozbihajici aktivity disentu zamlzovat.
Zivot druhych
Ze socialistickeho spisovatele se stane tajny disident, ktery
pise pro zapadonemecke casopisy a policie je mu na stope, Sielandova
je zatcena a Gerd Wiesler ji dostane za ukol vysetrovat. Wiesler
sice jeste zlikviduje psaci stroj, ktery by dostal Dreymana do
kriminalu, ale nestaci jiz zabranit sebevrazde slavne herecky.
Po padu Berlinske zdi je dramaturg prekvapen, kolik materialu
na neho Stasi mela, ale zaroven zjisti, ze ho nekdo u policie
kryl. Zjisti, ze slavny detektiv a profesor na policejni akademii
Wiesler roznasi nyni noviny. Nema ani odvahu se s nim sejit, ale
nakonec napise knihu, kterou mu venuje. V zaveru filmu si ji jde
byvaly agent Stasi koupit a kdyz se ho prodavac zepta, jestli
ji ma zabalit, tak odpovi: "Ne, tato kniha je pro mne".
Tradice odlozenych deti ma v ruskem filmu svou historii. Dokonce
prorazila i ve filmu Kolja do Cech a nyni v jakesi obdobe
Olivera Twista se objevila na festivalu. Andrej Kravcuk
se zde predstavil snimkem Ital. Do ruskych detskych domovu
prijizdeji cizinci se zajmem o adopci deti. O Vanu maji zajem
italsti manzele, proto dostal prezdivku Ital. Prestoze ostatni
deti mu toto stesti zavidi, ve Vanovi vzbudi pochybnosti matka
jeho kamarada, ktereho postihlo podobne "stesti" a ktereho
prisla marne hledat do detskeho domova. Vana se rozhodne, ze utece
a nalezne svou matku. Tim je vsak znicen vyhodny obchod pro zprostredkovatelskou
agenturu. Vanu-Itala hraje perfektne Kolja Spiridonov. Jeden z
mala filmu na festivalu, na ktery by se mohly divat i deti.
Ana Geislerova v Krasce v nesnaztch
Tezko lze rici, jestli by se na film Jana Hrebejka a Petra Jarchovskeho
Kraska v nesnazich mohly take divat deti, protoze jiz podtitulek
rika, ze je to o sexu, penezich a dobrem cloveku. Nas muze tesit,
ze tim dobrym clovekem je emigrant, coz v ceskych filmech nebyva
casto. Dokonce i priznivci restituci by si prisli na sve, protoze
hodny emigrant Evzen Benes ziska vilu a ke vsemu ho hraje Josef
Abrham. Na filmovem platne se setkavame s mladou krasnou matkou
Marcelou, kterou hraje Ana Geislerova, ktere prave zavreli manzela.
Marcela se nastehuje k matce (Jana Brejchova) a nevlastnimu otci
panu Risovi (Jiri Schmitzer), ktery ma mirne pedofilni sklony.
Neni divu, ze pro Marcelu nabidka pana Benese, ze mohou prebyvat
v jeho vile prijemne prekvapila.
Po chvili se z nezistneho pratelstvi vyvinul vztah temer idealni.
Jsou zde pouze dva male problemy. Jednim je vekovy rozdil, druhym
je, ze Marcela je stale vdana. Po kratke idylce v Italii se Evzen
Benes vrati.
Kraska a jeji deti
Restituce s vilou nejdou tak hladce. Cast pozemku patri najemnikum,
kteri zacnou Evzena Benese vydirat. Marcele zemre matka a po pohrbu
se da dohromady se svym manzelem Jardou, ktery se vrati z kriminalu.
Ke vsemu Evzen pozve k sobe do Italie otcima Risu, ktereho Marcela
s detmi nesnasi. Klasicky film s klasickou trojuhelnikovou zapletkou.
Nejslabsim momentem asi je pani Comolikova, Marcelina tchyne,
byvala ucitelka, ktera je nyni clenkou nabozenske sekty. Prestoze
rika nektere zakladni pravdy, zni to nepresvedcive a ani takova
herecka jako Emilie Vasaryova toto slabe misto nezachrani.
Pokud se jedna o trojuhelnik, tak jako skutecne drama pusobil
francouzsky film 7 let Jean Pascala Hattu. Maite navstevuje
sveho manzela Vincenta, ktery je ve vezeni. Pri tom se seznami
s bacharem Jeanem. Ve vznikle situaci je otazkou, kdo ovlada koho.
Jestli Jean Vincenta, anebo spise opak je pravdou: Vezen zacne
ovladat sveho strazce. Dochazi ke kuriozni situaci, kdy Maite
miluje sveho muze prostrednictvim jeho strazce, ktery mu dava
instrukce, jak ji milovat. Je pouze otazkou casu, kdy tento trojuhlenik
prestane fungovat. Mezi veznem a jeho strazcem dojde k rvacce.
Vincent se pokusi o sebevrazdu, Jean je prelozen a Maite vaha
ke komu vlastne neco citi.
Na festivalu je mozne videt radu filmu, jejichz pribehy se odehravaji
za polarnim kruhem nebo v Mongolsku, komedii jako treba holandsko-belgicky
film Cisnik. Dale dokumentarnich filmu, z nichz mne zaujal
pribeh z predmesti Kahiry Tyto divky.
Filosofickym filmem, ktery vsak sdeloval neco vice byl srbsky
snimek Optimiste. Reziser Goran Pakeljevic´ se v
peti pribezich, v jakychsi podobenstvich, zabyva moci a jejim
zneuzitim. V prvnim pribehu policie svede vsechny kradeze na hypnotizera,
ktery prijde do povodnemi znicene vesnice, aby vesnicanum dodal
sebevedomi. V druhem pribehu nove zbohatly majitel ocelaren znasilni
dceru sveho zamestnance. Ten chysta pomstu, ale pak se radeji
nasilnikovi omluvi. Humorna je treti povidka, kdy syn prohraje
v kasinu penize na otcuv pohreb a misto dustojneho pohrbu je pouze
rozptyl. Syn argumentuje tim, ze takto uctil nejlepe otcovu pamatku.
O krveziznivem ditku, ktereho osvobodi naivni doktori a ktere
se pak chova jako reznik je ctvrty pribeh. Skutecne vyvrcholenim
celeho filmu, ktery pripomina filmy rezisera Alexandara Petrovic´e,
je pata povidka, kdy zajezdovy rozpadajici se autobus jede nekam
k lecivemu pramenu. Cestou ho zastavi policie a zatkne jako podvodnika
vedouciho zajezdu. Cestujici telesne postizeni se vsak vydaji
k lecivemu pramenu bez sveho vudce. Najdou ho a maji pocit, ze
budou uzdraveni. Jestli tomu tak je ve skutecnosti ci jestli jde
o iluzi, zustava jako u vetsiny filmu otaznikem.
Neoptimisticka scena z Optimistu
Krome toho, ze v nekterych filmech hraji herci s ceskym jmenem
ci hudba vznikla v Ceske republice se dva filmy dotykaly ceskeho
ci moravskeho prostredi. Dansky film Praha a rakousko-svycarsky
film Slumming, Ve filmu jde o skupinu opilcu, kteri unesou
sveho kolegu a odvezou ho do Znojma. O kocovine na jihu Moravy
tezko mohu neco povedet, protoze tento film bude v projekci az
po uzaverce tohoto cisla.
Film Praha byl tak trochu zklamanim. Namet sliboval vic
nez bychom ocekavali. Christoffer jede se svou zenou z Danska
do Prahy, aby privezl rakev sveho otce a pohrbil ho v rodinne
hrobce. Otce videl naposledy ve dvanacti letech. V hotelu jim
misto konvertoru k pocitaci prinesou zehlici prkno. V restauraci
jim oznami, ze gulas neni v utery. Na dotaz, jestli maji cervene
vino v utery zni odpoved cisnika: "Proc ne." Advokat,
ktery vyrizuje zalezitost je homosexual a vlastne milenec zemreleho.
Zustava otazkou, jak a proc v dobe komunismu utece dansky homosexual
z liberalniho Danska do Ceskoslovenska. Pri tom Christofferuv
otec zil s mladou barovou zpevackou v dome nekde za Prahou. Pri
jizde taxikem se jen tak mimochodem jede z predmesti Prahy pres
Chanov (romska osada v severnich Cechach) do stredu mesta. Film
tak trochu pripomina Shakespearovu Zimni pohadku, kdy Cechy
jsou na brehu more.
Polovina festivalu je tedy za nami. Tezko rici, jestli je to ta
lepsi nebo ta horsi. Rozhodne je dobre videt vse na normalnim
platne jako kdyz jsme chodili za nasich mladych casu do kina a
kdy Josef Abrham hral treba v cernobilych filmech. Navic vetsinu
techto filmu ani v televizi nebude mozne videt.
Ales Brezina