Kolojizda vpravde fantasticka
...
(Povidani s Vitezslavem Dostalem)
Hodny clovek, talentovany malir a sochar Mirek M. mi zatelefonoval
a polozil otazku, zda bych se nechtel setkat se zajimavym clovekem
a pripadne o setkani neco napsat.
Nejsem osoba popularni, oplyvajici nespoctem vyznamnych znamych
a setkani se zajimavym clovekem znelo mi velmi lakave. Nejsem
si jist, zda je na svete mnoho zajimavych lidi.
Sesli jsme se, nejprve v male kafirne, pak se presunuli na proslunene
patio celkem solidniho nedalekeho hostince.
A ja se seznamil s panem Vitem Dostalem, v CR dnes clovekem popravu
znamym a popularnim, nebot jeho pocinani je obdivuhodne.
Prijemny muz stihle postavy a skromneho vystupovani, narozeny
v roce 1959, dnes spolumajitel farmy na severni Morave (30 hektaru
- sdelil, a take, ze to neni nijak moc), dedictvi to po dedovi,
ktery z jeho vypraveni musel byt clovek, ktery je onou soli zeme,
v kazde zemi, state. Moudry hospodar, aktivni v zivote obce, moudry,
logicky, normalni, veci znaly, svemu okoli nesmirne uzitecny.
Pan Vit seznamil se s bicyklem ve svych sesti letech jizdou na
slapce, na kole bezmala vetsim nez byl on sam. Cas plynul a chlapec
nalezl v onom jednoduchem mechanismu jakym je kolo, zalibeni.
A nejen to. Stalo se jeho laskou. Prostredkem pro naplneni jeho
klukovskych snu, jeho touhy poznat svet. Cely svet. V tom asi
nebyl sam. Jenze on to chtel udelat na kole - bicyklu.
Jeho vylety zacaly v roce 1985, v dobe trvajiciho totalitniho
omezovani. Takze mohl jen do Polska, Bulharska, na 3-4 tydny,
v roce 1987 dvakrat do Jugoslavie. Na kole, samozrejme. Kdyz uz
se pad rezimu blizil, uskutecnil projizdku Spanelskem, Barcelonou
a jinymi krasnymi spanelskymi mesty.
Zmena pomeru v roce 1989 nabidla mu pak skutecnou moznost splneni
tuzeb a snu.
V roce 1990 odjel do USA a behem trech mesicu projel zemi kdysi
naprosto bezvyhradne demokracie z Los Angeles do New Yorku, trasu
dlouhou 7500 km, za tri mesice.
Za podpory sponzoru v roce 1992 odletel do Australie, tam nasedl
na kolo a z Darwinu se vydal do Adelaide a Melbourne.
Ale jeho sen, jak rika klukovsky, byl objet na kole cely
svet. Sen se mu uskutecnil v roce 1994, mel trvani tri roky. Z
vyznamnejsich zemi vynechal jen Rusko a to zcela zamerne.
Vzhledem k omezenosti mista v techto novinach dobre urovne uvadim
jen chronologii navstivenych mist behem onoho trileteho pozoruhodneho
putovani. Presneji receno, kolojizde.
Gibraltar, Maroko, Egypt, Sinai, (tam stravil prvni Vanoce tohoto
vyletu), Izrael, Jordansko, Syrie, Turecko, Vran, Pakistan, Indie,
Nepal, pres Himalaje (tedy ne pres Mt. Everest, ale kolem) do
Tibetu, pres sedla az ve vysi 5000 metru nad morem, Lhora, Cina
(Sanghaj), pres pristav Pusan do Soulu, pak lodi do Japonska,
Sapporo, Tokio, Osaka, prelet na Filipiny, projel si je, pak Bangkok,
z neho projizdka Thajskem, pak Malajsie, Indonesie, Bali, letadlem
opet do Australie (Darwin), Kerns, pak dalsi kolojizdou po vychodnim
pobrezi ... Canberra, Melbourne, Tasmanie (zde setkani s jednim
z pozoruhodnych Cechu, kteri nasi malou zem ve svete mocne proslavili,
s panem Milanem Vyhnalkem, puvodem z male obce Hnatice, ktery
v Tasmanii vybudoval tovarnu na kvalitni syry a naplnil tak svuj
zivotni sen ...pak z Adelaide prevoz na Novy Zeland, pote deset
dnu stravenych v Polynesii, na Tahiti, dale na Velikonocni ostrovy,
letadlem do Santiaga de Chile, Argentina, Buenos Aires, La Plata
v Uruguaji, presun na bicyklu pres Andy do brazilskeho Sao Paulo
a Rio de Janeira, mezi temito znamymi mesty v male obci Lidice
setkal se s tehdejsim prezidentem Havlem pri jakesi vzpominkove
oslave, prezident nerad leta helikopterou a dorazil po sousi unaven,
na pocetne nabidky co by si pral k obcerstveni pravil, ze by si
kousek stranou a v klidu dal jedno pivko, informoval pan Dostal...
v tom miste Lidice naleza se i skola dr. E. Benese ... pak to
pan Dostal strihnul do Paraguaje a pote zpet do Argentiny, pak
Bolivie, jez, jak rekl, pripadala mu zajimava, ale velmi chuda,
pote do Peru, mesta Limy, dale Ecuador, Kolumbie, Venezuela a
jeji mesto Caracas (zde mohl jsem se skromne vmisit sdelenim,
ze tam jsem i ja s choti stravil jedno odpoledne, pan Dostal se
pochvalne usmal) rekl, ze ve Venezuele, az se tam zase nekdy dostaneme,
stoji za podivanou nejvyssi vodopad sveta ...1000 metru... v Salto
Angel, pote si to pan Dostal slapal po Pacificamerican dalnici
co vede s malinkatym prerusenim v Kolumbii v Bogote byl informovan,
ze kolumbijsko-panamska hranice je velmi nebezpecna k navstiveni,
tak letel do Panama City letadlem ... a nasledovaly pak zeme a
staty, vsechno na kole: Kostarika, Nicaragua, Salvador, Mexiko
a pote pres Grand Canyon (tu jsem tise poznamenal, ze i tam jsme
s choti a synkem nedlouho po imigraci do Kanady byli), Texas,
Arkansas, New York a do Evropy pred Glasgow, Cambridge (do Londyna
ho to nelakalo), Holandsko, kde celnik jej vital slovy> "Oh,
konecne nas clovek!" Pak Belgie, Lucembursko, Francie, Nemecko
(zde Regensburg, to jsem mohl tez pridat par poznatku), pak uz
Zelezna Ruda ... zde se pan Dostal setkal se starostou mesta,
ktery mu polozil otazku zda vi jak se Zelezna Ruda jmenovala po
roce 1948... Zelezna a ruda, odpovedel pan starosta ...
pak uz Plzen a Praha. Tam bylo velike uvitani. V tech trech letech
ujel na kole 59,279 km.
Hlavnim sponzorem akce byla firma Velamos, dnes jiz neexistujici
a par mensich firem dalsich, ktere pan Dostal neuvedl. Znacnou
cast nakladu si hradil sam.
Na tech neuveritelnych cestach byl jen jednou srazen automobilem
a ocitl se v nemocnici. Kolo se pry dalo opravit, stejne tak i
jeho jezdec.
Domluvi se snadno anglicky a spanelsky. Nejdrazsi prenocovani
bylo v Sanghaji ... 45 dolaru za noc. Sanghaj je mesto ohromne,
spis nevlidne nez naopak.
Pan Vitezslav Dostal vydal o svem putovani tri knihy: Na kole
tremi svetadily a ve dvou dilech Stastna planeta.
Po vojne se sest let venoval triatlonu zavodne. Byva hostem v
ceske televizi.
Na otazku, kde mel nejmene prijemne pocity po vahani rekl, ze
snad v Paraguaji. V muslimskych zemich by zit nechtel.
Snad nejvice se mu libilo v Australii a na Novem Zelande.
Britskou Kolumbii povazuje za jednu z nejkrasnejsi oblasti; mnoho
prirodnich kras je tu koncentrovano jaksi pohromade, nudnych oblasti
neni mnoho.
Podaril se mu husarsky kousek, setkat se se syrskym Ministrem
informaci. Bezne kdokoli,, kdo chce po predchozi navsteve Izraele
navstivit Syrii, nedostane vstupni vizum. Pan Dostal se jak se
rika zasprajcoval a rekl si: "V tom by byl cert, abych
se tam nedostal! A podarilo se mu to. Kdyz v Damasku navstivil
ceskeho velvyslance, ten pravil: "Clovece, vy jste prvni,
komu se tohle podarilo!"
Na hranici Syrie s Jordanskem zazil absolutni kafkovinu.
Mezi oblasti obyvanou Palestinci a Izraelem je rozdil jako kdyz
se prejde z pouste do kvetouci oasy. Se Zidy mel velmi vlidnou
zkusenost. Mozna, ze oni ziskavaji mnohdy neprijemnou povest svym
vystupovanim, kdyz se vydaji do sveta jako turiste. Ale ve sve
zemi jsou pry k navstevnikum pozorni a mili. Krizova cesta je
turistum dostupna. Zeny maji povinnou vojenskou sluzbu 2 roky,
muzi 3 roky.
Toho uzasneho cloveka zastihl jsem na jeho ceste zvane Panamericana
ma laska. Zacala se v cervenci 2006 na Aljasce v Anchoragi
a mela by se skoncit na samem jihu Jizni Ameriky, v miste Ushuaia
v breznu 2007.
Pohledl jsem na hodinky. Slibil jsem zene, ze budu snad zpet za
hodinu. Posezeni uz trvalo hodiny ctyri a mohlo trvat dalsi ctyri.
Ale klid domova je v mem veku dost dulezity. A krom toho, pan
Dostal a muj pritel Miro meli jiste jeste bohaty program pro zbytek
dne.
A tak jsem se rozloucili.
Napadlo mne, kdy asi se mi zase podari potkat cloveka tak zajimaveho,
se vztahem k pude a prostemu zivotu, stejne jako posedleho zvedavosti
na vlastni oci a smysly poznat cely svet, premistujici se z jedne
zeme do jine a navic na velocipedu!
A nejen to, kdyz jsem se vecer jeste chtel na cosi zeptat a telefonicky
s nim mluvil, shledal jsem, ze tento pan Vit, ac z farmy na severni
Morave a mnoho casu mimo svou vlast, ohromil mne znalostmi prazskeho
kulturniho zivota.
Mam zato, ze s takovym clovekem se setkat neni kazdodenni zalezitosti!
Vladimir Cicha - Vancouver