Petr Chudozilov: Plavba
lodi
Nejsem znalec Italie. Jsem jeji milovnik, coz je pro
Italii vyhoda. Zatimco znalec se zkusene rozhodne jen pro to nejlepsi,
milovnik bere uplne vsechno. Italii jsem po dlouhe leta az doposud
poznaval, obrazne receno, jen tak z okna rychliku, letos jsem
Italii poprve prozil na palube lodi. Korab, prestoze se smele
jmenoval Tajfun, nebyl veliky. Predimenzovany mi nepripadal
ani cil cesty, ktery si nase vyprava stanovila, smerovali jsme
z letoviska Bellaria podle pobrezi lemovaneho opekajicimi se turisty
do jineho letoviska jmenem Cattolica, vylet mozna nebyl o mnoho
delsi nez cesta z hlavniho pristavu brnenske prehrady na Kozi
horku a zpatky. Take vlnobiti, jez nas postihlo cestou, se nevymykalo
pomerum.
Primo kolosalni vsak byla ucast, jiz spolucestujici projevili
postarsi pani, postizene nahlou morskou nemoci s nekterymi pruvodnimi
jevy. Naturalisticteji smyslejici sloupkar by ted mene vznesene,
o to vic vsak pravdiveji napsal, ze poblila cely parnicek
od kapitanova mustku na horni palube az po tichou komurku pod
urovni ponorove cary. Muzi a zeny, vetsinou v duchodcovskem veku,
ale i deti, se predhaneli v samaritanstvi. Podpirali damu v klopotne
ceste po schudcich, drzeli ji za nohy, kdyz visela pres lodni
zabradli, podavali igelitove pytliky, otirali zpocenou tvar, volali
k nebi o pomoc, utesovali jejiho muze, ktery si zoufal, protoze
byl odehnan a kdyz nakonec usedla v koutku, v tvari zelena jako
rusalka, zahrnovali ji soucitem a radami.
Nekdo navrhoval teple mleko, kdosi vychvaloval studeny caj, trilete
devcatko prineslo opecenou sardinku. Nikdo nepodlehl pudu sebezachovy
a neuskocil stranu v kriticke chvili, naopak si vsichni pocinali
jako hrdinove. Ti, na nez se nedostalo, aspon poklizeli stopy
lidskeho zapasu s morem, aniz by je nekdo k tomu vybidl, aniz
by projevil nespokojenost s losem, jenz na ne pripadl. Ze vseho
nejvic se to podobalo opere, v niz sice neni predstirana pravdivost
arie, avsak ani popirana jeji pravost.
Na zpatecni ceste jsme z dvoulitrovych lahvi popijeli bile
lacine, jehoz bych se jinde nez v Italii nedotkl ani koutkem
ust. Posveceno zazrakem lidske solidarity a prirozenosti pripadlo
mi bajecne. Prikusovali jsme sardinky pripravene na starem prepalenem
oleji. More se utisilo, postizena pani vzala manzela na milost,
nekteri duchodci zpivali a vyslapovali si dokolecka v tanci. Ta
trileta holcicka zamyslene pozoroval spolecenstvi a ocividne tvorila
si zivotni vzpominku. Vychova nenapadnou miva tvar.
Cervenec 2005
Otisteno s vedomim autor a Hospodarskych
novin.