Petr Chudozilov: Sloupek
Jmeno a profese protagonisty tohoto sloupku nejsou dulezite, podstatny
je jeho zivotni pribeh. Narodil se ve slovenske vesnicce, rozdelene
na dve poloviny: lepsi a horsi. Obyvatele horsi pulky se do te
druhe smeli podivat az po smrti, kdyz je tudy vezli na hrbitov.
Sbirali v lese vsechno, co slo snist. Prestoze byl z nejnuznejsich
pomeru, ukoncil nejen zakladni skolu, ale obstal i pri maturite.
Gymnazijni studium bylo ilegalni, v dobach Slovenskeho statu
mu je umoznil milosrdny reditel skoly pod podminkou, ze se schova,
prijde-li inspektor. Do gymnazia jezdil vlakem, ale jen pod lavici
nebo na zachode, aby nebyl na ocich, do autobusu ho nikdy nepustili.
Koncem padesatych let absolvoval univerzitu a promoval v oboru,
radeji odesel do vychodniho Berlina, kde nostrifikoval ceskoslovensky
diplom, totez se mu podarilo ve Svycarsku, jez zvolil za svuj
domov po sovetske okupaci Ceskoslovenska v srpnu 1968. Nostrifikace
byly nesmirne narocne, znovu si musel osvojit odbornou terminologii
v novem jazyce a vykonat vsechny zkousky jako kdysi na zacatku.
Ve svycarskem Bernu jeho sluzby vyhledavali vedle lidi obycejnych
i prominenti. Krome profese se venoval i povzneseni sveho naroda,
rozptyleneho po celem svete. Jeho aktivity byly oceneny Kulturni
cenou kantonu Bern, dostalo se mu ji jako druhemu cizinci v historii
vubec.
Po listopadu 1989 jezdil rad do Ceskoslovenska, pri jedne navsteve
Prahy ho v metru okradli o vsechny penize a doklady. Ti, na nez
se obratil s prosbou o pomoc, se k nemu chovali tak, jak se nekteri
lide k Cikanum chovaji, doposud jsem totiz nerekl, ze muj
pritel je Rom a jako Rom vypada. Vzdycky si teto skutecnosti vazil.
Misto svych diplomu vyvesil na pracovisti sestery housle. Hraval
na ne tak, jak to dovede jenom on. Uz nehraje. Stary pan je v
soucasne dobe obyvatelem ustavu pro lidi suzovane plody tezkeho
zivota. Prsty ztratily cit, ruce neunesou housle, nohy telo. Muj
kamarad je na vozejcku. Kdyz ho navstivim, vypravi o drivejsich
casech, jindy mlcime a kourime. Ostatni pacienti k nam pristupuji
a kamarad se s nimi bavi v ruznych svetovych jazycich. Pripada
mi, ze jej maji neobycejne radi. Obcas se me pta, jak je venku.
Kdyz jsem mu z novin precetl slova prezidenta Vaclava Klause,
ze Lety byly puvodne pracovnim taborem pro ty, kteri nechteli
pracovat, a ze obyvatele lagru se jednoduse stali obetmi infekcni
nemoci, pootocil hlavu tak, aby mu nebylo videt do tvare. Nemym
gestem beze slov me pozadal, abych ho odvezl na pokoj.
Cerven 2005
Otisteno s vedomim autora
a Hospodarsky novin.