Na okraj
Odesel Vaclav Opratko
V Kanade byl uredne znamy jako Opratko. Odesel v noci 20. srpna
2006, ve svem domove, ve spanku. Jak si pral, vytratil se tise,
bez obradu. Zil uspesny a stastny zivot. Zivot daleko zajimavejsi
nez z jakeho jsme ho podezirali...
Narodil se 22.3. 1925. Mel by se byval narodit v Bulharsku, v
osade zvane Gorna Orechovice, kde jeho otec byl ucetnim cukrovaru
vybudovaneho, vlastneneho a rizeneho Cechy. Ale budouci rodice
si prali, aby se jejich dite narodilo v Cechach, tak budouci maminka
odjela do Podebrad, kde Vaclav poprve spatril svetlo sveta. V
Gorne Orechovici meli i ceskou skolu, ale jen nekolik trid obecne.
Pak Vaclav presel na francouzske gymnasium v Plovdivu, spravovane
katolickou cirkvi. V Bulharsku se Vaclav naucil trem jazykum:
cestine (na obecne skole a doma), bulharsky a francouzsky. Ke
konci valky se s dalsimi Cechoslovaky prihlasil do ceskoslovenske
armady, ktera se probojovavala do Ceskoslovenska. Uniformy pro
ne nemeli, tak je poverili dopravou proviantu do vlasti. Znacnou
cast proviantu tvorily demizony slivovice. Nekde v Rumunsku se
v jednom demizonu udelala dira a byli u toho rusti vojaci. Slivovice
jim moc chutnala.
Po skonceni valky rodice jeste nejakou dobu pracovali v Bulharsku,
ale Vaclav (a jeho sestra) uz zustali v Praze. Vaclav se prihlasil
na Vysoke uceni technicke, chemicke inzenyrstvi. Jenomze v Plovdivu
maturoval francouzsky a to mu v Praze moc nepomohlo. Musil si
nostrifikovat maturitu. Nostrifikoval a zacal studia na technice.
Dokoncil tri roky a prisel puc. Ponevadz byl v letech 1947-48
predsedou organizace lidovych studentu (SPIC), vedel, ze doma
ho neceka nic dobreho. Rozhodl se pro utek se skupinou kolem ministra
Prochazky. Tato skupina se pro utek rozdelila na mensi skupinky.
Tu, s kterou utikal Vaclav chytili. Vaclav skoncil na Pankraci.
Propustili ho na nejakou amnestii. Ackoliv byl pod dozorem STB,
o velikonocich 1949 utekl znovu. Tentokrat to vyslo. Ale ne uplne:
pruvodce, ktery ho prevadel pres hranice, si nejen dal vyborne
zaplatit, ale jeste Vaclavovi ukradl aktovku, v niz si odnasel
vsecko co mel... Aby se v Bavorsku dostal do vlaku, prihlasil
se do francouzske cizinecke legie. Ale nenastoupil. Namiril do
Ludwigsburgu a skoncil v taboru Arsenal. V Arsenalu se prihlasil
o stipendium na univerzitu v Kanade. A dostal ho. S ostatnimi
studenty (celkem 24 chlapcu a devcat, z toho 9 Cechoslovaku) odjel
do Italie, odkud meli lodi pokracovat do Kanady, kam doufali dorazit
pred zacatkem skolniho roku. Jenze lodni posadka stavkovala, coz
skupine dovolilo stravit tyden v resortnim mistu v Bagnoli, ktere
jeste nedavno slouzilo nemeckym dustojnikum. A jest-li pak vite,
kdo byl mezi temi studenty? Nevite: Vaclavova budouci zena, Jaroslava
Pletichova. Do Kanady je vezla starobyla lod Charleton Sovereign,
postavena nekdy v roce 1911. V den, kdy v zari prijizdeli k Halifaxu,
lezela nad morem tak tezka mlha, ze nevedeli, kde jsou, ale jak
se blizili k pevnine, mlha se otevrela a z ni se vynoril sluncem
ozareny Halifax. Cesta vlakem do Montrealu, orientace na Montrealske
univerzite, kde Vaclav dostudoval inzenyrstvi chemie (graduoval
v r. 1950), zatimco Jaroslave byla urcena University of Toronto
(moderni jazyky). Vaclav dostal zamestnani u quebeckeho ministerstva
dolu, ktere ho poslalo do severniho Quebeku, kam za nim Jaroslava
po graduaci v r. 1951 prijela a kde se 16. cervna vzali (ani jejich
svatba se neobesla bez komplikaci: Vaclav byl katolik, Jaroslava
se sice jako katolicka narodila a na krestnim listu byla jako
katolicka uvedena, ale pak cela jeji rodina presla do Ceskoslovenske
cirkve a mate problem pro Spojene narody. A krome toho obrad se
konal v anglictine a Vaclav tehdy anglicky neumel, takze vedel
vubec, co rikal, kdyz rekl yes? Vsecko dobre dopadlo.
Ale co dal? Vaclav usoudil, ze se musi naucit anglicky. Za cas
nasel misto sefa chemickych laboratori u Consolidated Sudbury
Basin Mines Ltd. v Chelmfordu, kde spolecnost pracovala na
otevreni dolu a kde s Jaroslavou zili od r. 1953 do r.1956. Jenomze
dul zavreli, jeste nez ho otevreli...
Dalsi zastavka vedla do Elliot Lake, do uranoveho dolu... Ne Denison
Mines, ale do Romanovy konkurence (ale jinak spojence), Rio
Algom, kde nakonec pracovala i Jaroslava. Posledni Vaclavuv
zamestnavatel bylo INCO, kam presel v r. 1964 a zustal zde az
do odchodu do penze v r. 1990. Do Mississaugy, kde zemrel, se
s rodinou prestehoval v r. 1970.
Kdybych mel Vaclava, muze nemaleho talentu, ktery zastaval vyznamne
pozice, nejak popsat, rekl bych, ze to byl snad nejskromnejsi
clovek, ktereho jsem poznal. Tichy, nenapadny, bez domyslivych
gest, clovek z rodu ceskych poctivcu, jakych se v nasi rodne zemi
uz mnoho nerodi.
Jaroslave, jejich synu Tomovi a cele rodine vyslovujeme uprimnou
soustrast.
***
Warhol v Ontarijske Galerii ( od 8.cervence
do 22. rijna 2006)
Hlas vychazejici z telefonniho instrumentu, ktery dostanete pri
vstupu do vystavnich mistnosti, vas informuje, ze Andy Warhol
se narodil ceskym rodicum v Pittsburghu, ze rodinne prijmeni bylo
Warhola, ktere si Andy zkratil na Warhol. Na druhe strane David
Cronenberg, kanadsky reziser, ktery vystavu pomahal organizovat,
v televiznim programu o Andym mluvi jako o Slovaku. Daleko vetsi
miru souhlasu nachazime v komentarich o tomto dnes velmi slavnem
americkem umelci. Cronenberg ho vidi jako cloveka, ktery touzil
po uznani a slave a aby je ziskal musil prekonavat obtizne prekazky:
chude pristehovalecke prostredi bez kulturniho podhoubi, z nehoz
pochazel, homosexualita, ktera v te dobe byla prijimana s daleko
mensim pochopenim nez-li dnes (komentator na telefonnim instrumentu
pochyboval, ze Warhol skutecne homosexualem byl, ze neni znam
zadny vztah, ktery by tomu nasvedcoval, ze spis byl voyeur (clovek,
ktery se ukaji pozorovanim sexu druhych). Ponevadz nebyl prijat
spolecnosti bohatych a slavnych, vytvoril si svet, jehoz stredem
byl on sam: ztotoznoval se nejen se slavnymi lidmi (Elizabeth
Taylor, Marylin Monroe a hlavne Jackie Kennedy), ale i s monumentalnimi
objekty, ktere maloval, napriklad Empire State Building.
Prinesl nove prvky do zpusobu prace (vzal novinovou fotografii
a vytvoril z ni, hrou barev a svetla a stinu, serii obrazu; herce
uchazejici se o roli ve filmu posadil pred kameru a odesel - kdyz
se vratil, mel film hotovy); katastrofy a smrt (pod koly nakladniho
auta, elektricke kreslo, vrazda Kennedyho) povysil na zakladni
motiv sve tvorby; zil v okamziku a okamzikem, bez ideologie a
zjevne bez soucitu (jen smutek Jackie Kennedy chyti za srdce);
posedly touhou po slave, uvedomoval si, ze slava a smrt jsou casto
spojeny pupecni snurou. Dva filmy (zadny z jeho filmu nema ani
pribeh ani dialog) zachycujici eroticky akt mezi lidmi, mohly
zrovna tak zobrazit sexualni cinnost psu ci kocek; az na to, ze
kocky a psy se s tim tolik nemazli. Chvili upouta film nazvany
"Coach": vidime prolinajici se tela, ktera mohla zrovna
tak patrit robotum. Ve svych graficky ztvarnenych fotografiich
i filmech Warhol zachytil okamzik (vetsinou tragicky) a opakovanim
v ruznych promenach mu vtiskl dojem trvani.
Vystava (vcetne komentaru Cronenberga a jinych) prinasi mnoho
- alespon pro mne - noveho: Warhol byl daleko vic nez umelec,
ktery promenil plisek z Coca - Coly na symbol doby a Marylin Monroe
prirkl status bohyne sexu. Nakonec - hlavne po smrti - nasel slavu,
kterou tak urputne hledal. Chtel bych verit, ze se z ni nekde
tesi.
Vystava je (nebo byla) instalovana i v Praze - zrejme bylo skoro
nemozne se na ni dostat.
***
O zenach vubec a o Anicce Janousove specificky
V polovine srpna clenove torontske Sokolske jednoty oslavili petasedesate
narozeniny nacelnice Anicky Janousove. Samo o sobe vekovy patnicek,
ktery nestoji za zminku.
Anicka samozrejme dela znamenitou praci. Ale tohle je cas zen.
Podivejte se jenom na nasi komunitu: predsedkyne Masarykova ustavu
- Alena Kottova; starostka torontske jednoty - Hana Juraskova;
predsedkyne torontske odbocky Ceskeho a Slovenskeho sdruzeni v
Kanade - Radmila Locherova; mistopredsedkyne ustredi CSSK - Blanka
Rohnova; nacelnice nejen torontske jednoty, ale i Kanadskeho Sokola
- recena Anicka Janousova - tedy situace, ktera v ceskych dejinach
se da porovnat jen s dobou, kdy nasi zemi fakticky vladla Vlasta.
Jeste ze (my, muzi) mame Milose Suchmu jako predsedu ustredi CSSK
a Lubose Fryntu jako nacelnika (zenu jako nacelnika Sokola si
nejak neumim dobre predstavit) a Jana Waldaufa, ktery v Sokole
i v Sdruzeni slusne veze vozik s nakladem. Uprimne receno, mne
se vlada zen zamlouva. Dokonce bych dal par dni sveho zivota (a
moc uz mi jich nezbyva), kdyby se o americky prezidentsky stolec
utkaly senatorka Hillary Clintonova a ministryne zahranici Condoliza
Riceova. Vidite, jak se mi myslenky toulaji? Starym lidem (tem
nad osmdesat) by melo byt (pokud nepredlozi vysvedceni, ze jsou
jeste pricetni nebo si alespon pamatuji sve jmeno) vyrazeno pero
(nebo pocitac) z ruky (mam na mysli sebe) a zakazano mluvit na
schuzich.
Priznavam se, ze letos v lete jsem hodlal svoji psavskou cinnost
zakoncit clankem o ing. Vladimiru Kavanovi, ale pak nekdo umre
a ja citim potrebu postavit mu pomnicek z oblazku slov. Nebo nekdo
ma narozeniny...
Vzdyt ja vlastne chtel psat o Anicce Janousove, ale pak se mi
to v hlave starecky zamotalo a ja se vydal na cestu vesmirem.
Tak tedy Anicka. Co jsem to chtel...
Ovsem. Chtel jsem o ni psat ani ne tak proto, ze je ji petasedesat,
ani ne proto, ze udelala takovy kus prace na letosnim sletu -
o tom jsem jiz psal (pokud jsem nepsal o nekom jinem), ale proto,
ze na slete cvicila, presto, ze mela zapal plic (ledaze bych si
ji pletl s nekym jinym)
Josef Cermak
***