Vylet do Seattlu
Mesto Seattle (city 573000 obyvatel, metropole 3,7 milionu, mirne
klima, ac s povesti castych destu ve skutecnosti tu naprsi jen
970 mm rocne, zatimco v New Yorku 1200 mm, prumerny plat zamestnanych
muzu 40929 americkych dolaru, zen 35134 americkych dolaru, dle
casopisu Fortune 500 v roce 2004 na zaklade celkoveho prijmu
ma tu 5 nejvetsich spolecnosti ustredi, zmineno jen namatkou)
lezi asi 230 kilometru jizne od Vancouveru.
Naposledy jsme v tomto miste jako novi emigranti pobyli kratce
v roce 1970. Z one prvni navstevy pamatuji si jen zname trziste
Pike Market. Pak uz jsme jen dvakrat nebo trikrat videli
mrakodrapy stredu mesta z dalnice c. 5. Behem letosni kratke navstevy
se nam mesto z nekolika duvodu opet zalibilo.
Diky synovi, ktery v Seattlu byl na nekolik dni sluzebne, videli
jsme jej v novem, velmi prijemnem svetle. V necelych dvou dnech
nemohli jsme vsak videt vse. Stacilo nam vsak k jistemu porovnani
s Vancouverem, ktery je dnes povazovan za nejlepsi mesto pro zivot
na sveta, Ja jsem poradi nesestavoval, ale pokusim se o male srovnani.
Stred Seattlu je bohaty na mrakodrapy nelisi se prilis od jinych
downtownu v americkych a kanadskych mestech. A prece, snad topografie
mista cini jej ponekud vlidnejsim, nepohlcuje cloveka tak, jako
jina mesta.
Zminene trziste nas v roce 1970 fascinovalo exotikou. Dnes uz
zname podobna mista i z Vancouveru. Tentokrat jsme se ocitli v
ruznych castech mesta, jejichz vcelku spolecnym jmenovatelem byly
ulice stoupajici a klesajici, lemovane mnoha typickymi domy z
tmave cervenych cihel, oku prijemneho stylu, ulice se stromy...
Jednou z takovych mnoha je kupr. Broadway bohata na lakava
mista (kavarny, restaurace, hostince). Doslova jsme byli fascinovani
absolutni absenci vybouranych domu, z jejichz pozemku narustaji
domy nove, vetsi, jak je to dnes ve Vancouveru tak smutne bezne.
I v centru mesta povsimli jsme si snad jem dvou stavebnich jerabu.
V ulicich neni ani mnoho tolik tak neprijemnych hodin, ktere urcuji
cas na parkovani.
Ten, kdo zije ve Vancouveru, rychle si povsimne, ze v Seattlu
si hledi. historicke architektury, staraji se o ni, budovy nebouraji
za ucelem mnohdy nikoli nezbytne modernizace. Prohlidku jsme zacali
ve Volunteer Parku na jednom z vyssich mist mesta, jemuz
dominuje vodni vez, na jejiz vrchol dostane se navstevnik po dvou
schodistich obepinajicich budovu v uhlu 106 stupnu. Z vrcholu
naskyta se ovsem dokonaly pohled na mesto, stejne jako Union
Bay, Lake Union ci Elliott Bay. Vez a ji obklopujici
park se nalezaji v rezidencni oblasti, kde se stezi muze ubytovat
neprilis movity jedinec. Bezdeky jsem si ale vzpomnel na vancouversky
Stanley Park, kde uz po leta se za parkovani nemilosrdne musi
platit. Tady po parkovacich hodinach neni ani stopy.
Univerzitni komplex (University of Washington) patri k nejpeknejsim
jake jsem v Americe ci v Kanade videl, vcetne Princetonu. I tady
oko s pozitkem spocine na letitych budovach z tmave cervenych
cihel, dustojneho slohu a nalezajicich se na zvlnenem terenu mezi
hojnosti ne prave malych stromu. Navic univerzita ma velmi dobrou
akademickou povest, patri k nejhodnotnejsim americkym mistum zasvecenym
intelektu a vzdelanosti.
Za navstevu stoji historicky Pioneer Square kde lze se
ocitnout v podzemi (Underground Tour, cena pro starecka jako ja
9 americkych dolaru), jez do pozaru a zniceni mesta v roce 1889,
38 let po jeho zalozeni, bylo prizemim. Novy Seattle pak byl postaven
o jedno poschodi vyse.
Pobliz namesti naleza se tez krasna, 160 metru vysoka, belostna
budova Smith Tower z roku 1914, tehdy to byla ctvrta nejvyssi
budova na svete. Do detailu vypracovany interier stejne jako Cinsky
pokoj na 35 patre, jsou veci v dnesnich modernich mrakodrapech
sotva k videni. Je to nepochybne dusledek zlate horecky z konce
19. stoleti, ktera Seattlu doprala nemaleho zbohatnuti. Posledni
patra teto budovy (36-42) tvori soukromou rezidenci o plose 2000
ctverecnich metru jez je obyvana mladym manzelskym parem sotva
zijicim ze statni podpory. Vyse najmu je verejnosti zatajovana.
Nasinec ovsem nemohl vynechat ctvrt Fremont, kde na miste
v podstate nedustojnem (roh ulic Evanston a N36 St.) topori se
tri metry vysoka socha Vladimira Iljice (ovsemze Lenina) zakoupena
jakymsi americkym chlapikem, ktery pro ten ucel vzal si hypoteku
na svuj dum a bronzoveho Zakladatele nechal dovest z Popradu.
Socha je to pekna, verna, nechybi ani typicka cepice. Informacni
povidani sdeluje, ze tento muz (tedy V.I.L.) snad ani nebyl tak
zly a kdyby zil dele, mozna, ze by se to ukazalo.
Milovnikum toceneho piva a tvrdych alkoholu mozna by stal za navstevu
McCurry's Steak Chops & Oyster Bar (S.King Street nedaleko
1st Ave. ctenarum pak ohromne a dokonale knihkupectvi Elliott
Bay Book Company na 1st.Avenue, ktere nelze minout cestou
od Pioneer Square ke zminenemu Oyster baru.
V jidle, piti a knihach mam dost velikou zalibu a tak mozna timto
svoje zpravodajstvi ukoncim.
Cestou na jih v sobotu rano cekali jsme na hranicich sotva dvacet
minut, v nedeli vecer cestou zpet vubec a celnici nevenovali nam
prilis pozornosti .
Vladimir Cicha-Vancouver