Nejlepsim zazitkem v nasem
zivote je mile prekvapeni
Clovek, ktery mile prekvapeni neocekava je ziva mrtvola,
mel by byt izolovan do karanteny pro pesimisty nebo prerazen mezi
penzisty.
Slova fotbalove hvezdy Nedveda v rozhovoru MF-Dnes, 19.
cervna, ze vyhra nad Italy bude ZAZRAK, je zarucena vstupenka
do karanteny nebo do penze.
Nemam v umyslu se hojit na Nedvedovi za necekanou porazku Cechu
od Ghany a nasledujici krec pesimismu, ktera potopila vsechny
Cechy do hluboke deprese, ale chci mudrovat o prekvapeni na pozadi
prekvapeni nemileho.
Uz leta letouci rozjimam nad novodobou zahadou 'chronicky nedostatek
casu', ktery mi kdekdo z mych znamych prezentuje jako nemoc, jako
zapal plic ci infekci. Co se s pojimanim casu jako ohraniceni
lidskeho zivota, ktery ne nahodou tika stejne dnes jako tikal
pred sto ci peti sty lety od vynalezeni mechanickeho casomeru,
co se s tim casem stalo?
Kdybych mel trpelivost a daval do urcite slozky dopisy od svych
znamych, ktere zacinaji steskem na nedostatek casu, byla by to
slozka tlusta; a to by nezahrnulo ty me drahe, kteri se pravdepodobne
z duvodu nedostatku casu odmlceli zcela.
Priznavam, ze jsem se s timto pojimanim nedostatku casu u svych
znamych smiril a prestal ocekavat, ze se probudi ci osviti poznanim,
ze cas je konstantni, ze akorat zpusob, jak s timto vymezenym
casovym usekem nakladame je rozmanity.
Clovek nechapajici a nerespektujici, ze cas je akorat plot kolem
parcely, kterou zvelebujeme, a v zivote o nic jineho nez o zvelebovani
prece nejde, je otrok casu. (Tak jako clovek, ktery nechape sve
meze ci omezeni financni, a chce veci, na ktere dost penez nema,
je otrokem penez a roboti jako nevolnik panu konzumu.)
V techto sklicujicich uvahach, ze CAS se stal panem a lide horlivymi,
usouzenymi sluzebniky tomu panovi CASU, mne potesilo mile prekvapeni,
ze i ti mlcenlivi se probrali z apatie a zajasali nad udalosti
zvanou Mundial 2006.
Stalo se, ze i ti nejhorlivejsi pracanti a otroci casu se vyjmuli
ze sveho hektickeho programu a s nadsenim venuji svuj cas Mundialu.
Dokonce mi prislo desetkrat e-mailem legracni Desatero pokynu,
jak se maji manzele chovat behem mundialovych utkani, aby se predeslo
domacim malerum.
Napadlo mne, samolibe reknu - objevil jsem, ze kdyz se slovo CAS
nahradi ve vete oznamovaci slovem ZAJEM, pak je cela zahada nedostatku
casu pruhledna: tedy uz netreba rikat nikomu 'Nemam cas', coz
v kazdem pripade ma pitomou prichut ztraty kontroly casu, ale
rict pravdive 'Nemam zajem', v cemz je obsazeno, ze mam zajmy
jine, ale ne zajmy spolecne s kazdym, tedy ani s tebou.
Jak toto sepisuji, pocituji znacnou ulevu, ze moji znami se neznevolnicili
pod krutovladou pana Casu, ale ze maji zajmy a vypln zivota
a nadeji na prekvapeni; nebot kazdy zajem ci zaujeti obsahuje
potencial mileho prekvapeni.
Napsano na zacatku, ze mile prekvapeni je nejvetsi zazitek zivota,
se tak potvrzuje.
Miliony Cechu budou ve ctvrtek uzkostlive sledovat utkani fotbalovych
mistru ceskych s italskymi, a v rozporu s Nedvedem verim, ze Cesi
vyhraji.
A kdyz ne, prece ten zajem o Mundial je vskutku pozitivni pocit
v modernim svete, kdy clovek robi, aby zarobil, a pak ten zarobek
utratil.
Zajem o Mundial neni utrata ani ztrata, je to silna nadeje na
mile prekvapeni.
Zdravim, preji hezky den a vsecko dobre a hlavne se o cosi zajimat.
Ross Firla-Sudbury