Eda rozhoupal televizni lod
Pokud se lod Enterprise 2000 houpala, pak
to nebylo diky vlnam Ontarijskeho jezera, ale diky hudbe Edy Vokurky.
Nutno rici, ze to nebyla jedina hudebni atrakce pri beneficnim
koncertu pro televizni vysilani Novy zaber. Eda zaskocil
na posledni chvili misto nemocneho Vladimira Misika a nezklamal.
Nedavno vyhlaseny nejlepsi kanadsky jazzovy houslista dokazal
bavit hosty nejen v okamzicich, kdy lodka plula podel brehu, ale
i kdyz predcasne zakotvila kvuli mlze v pristavu. Nebylo to Vokurkovo
prvni ani posledni vystoupeni pri dobrocinnych akcich. V kvetnu
napriklad hral do ouska navstevnikum v torontske Destillery
District. Tento vecer zorganizovala Zuzana Hahnova a konal
se jednak ve prospech komunity, jednak na pomoc povodnemi znicenemu
New Orleansu. Jinak Edu muzeme videt kazdou sobotu od 12 hodin
v The Rex Jazz & Blues Bar (194 Queen St. W.). Hlavni
vystoupeni v tomto podniku vsak bude behem jazzoveho festivalu
v sobotu 24. cervna 2006 v prave poledne, kdy s nim vystoupi jako
host Jiri Grosman. Neni tedy nahodou, ze jsem minuly patek zaskocil
k Edovi na kafe, podival se na film, ktery o nem natocila TV
Ontario a trochu jsme si pohovorili.
ABE: Z vypraveni Louise Armstronga a starych jazzmenu vime,
ze jizda na parniku k jazzu patrila a jazz patril k plavbe po
Mississippi. Jak jsi se citil pri vystoupeni na lodi Enterprise
2000?
EV: Bylo to velice prijemne. Od zacatku jsem vedel,
ze publikum mne prijalo. Videl jsem i nadseni a radost z toho,
ze jsem se stal houslistou roku.
ABE: Jaky je tvuj vztah k televiznimu vysilani Noveho zaberu?
EV: Problem je v tom, ze vysilani koliduje s tim, ze ve stejnou
dobu hraji v Rexu. Takze pokud to jde, tak se snazim podivat,
ale nesleduji to pravidelne. Pred rokem a pul jsem hral s M. Bucilem
na Masaryktownu behem vanocniho vecera a Novy zaber
o tom prinesl reportaz (rozhovor s E. Vokurkou prinesl Novy
zaber i minulou sobotu, pozn. red.).
ABE: Bylo to tvoje prvni vystoupeni na lodi?
EV: Nebylo, hral jsem jiz na vyletnich lodich v Karibiku.
Nekdy jako host, ale mel jsem tam i angazma. Jednou bylo v jedne
mistnosti tisic pet set lidi. Poprve jsem vsak hral na Ontarijskem
jezeru. Myslim, ze to melo dobrou odezvu.
ABE: Jak jsi vlastne zacinal s hudbou?
EV: V sedmi letech jsem zacinal s houslemi. Moje maminka byla
vdova a ja jsem chtel piano, ktere jsme si nemohli dovolit. Dostal
jsem tedy trictvrtecni housle a zacal jsem chodit do hudebni skoly.
Maminka vsak nechtela vyhazovat penize a nutila mne, abych cvicil.
Cviceni na housle jsem nemel vubec rad a tak jsem si cetl Kaju
Marika na stojanu a predstiral jsem, ze cvicim. To byl jeden
ze zakladu improvizace, coz prave muzikanti, kteri delaji klasickou
hudbu vetsinou neumeji, zatimco jazzmani hraji vetsinou spatne
podle not. Klasickym houslistou byl nedavno zemrely Yehudi Mehudin,
zatimco swingovym hudebnikem je Grapelli. Ja mohu hrat jednim
i druhym zpusobem.
ABE: Dulezite je obdobi, kdy clovek dospiva, co te ovlivnilo?
EV: Kdyz mne bylo patnact, bydleli jsme na Zbraslavi a tam
jednou asfaltovali silnici nejaci Romove. Bydleli v maringotce
a meli s sebou hudebni nastroje. Vecer si udelali ohnicek a hrali
na cimbal, basu a meli tam take housle a kytaru. Ja jsem si prinesl
svoje housle a tak jsem se naucil s nimi improvizovat. Po case
se tam zacali zastavovat lidi. Ja se naucil nejen jejich nektere
cikanske pisnicky, ale hlavne jsem pochytil ten jejich pristup.
ABE: Vratil jsi se nekdy k tehle hudbe?
EV: Az teprve tady, kde gypsy-swing ma romantickou prichut.
Tato hudba hodne vychazi z Django Reinharda, ktery v mladi pri
pozaru prisel o jeden nebo dva prsty a tak si musel vymyslet jiny
zpusob hrani. Malokdo vsak mel moznost jit rovnou k pramenum jako
ja na Zbraslavi. Pri tom jsem v klasicke hudbe vyhral Soutezi
tvorivosti mladeze a dodelal jsem sedmiletou hudebni skolu.
Bral jsem take hodiny od pana profesora Prenosila, ktery ucil
na konzervatori. Kvuli puvodu jsem nemohl zacit denni studium,
musel jsem nejprve studovat dalkove. Kdyz jsem pozdeji prestoupil
na denni studium, tak jsem si privydelaval profesionalnim hranim.
ABE: Jak jsi se dostal do Kanady?
EV: V lednu 1967 jsem emigroval a po osmi mesicich v Rakousku
jsme prijeli pres Montreal do Toronta. Dva roky jsem vubec nehral.
Pracoval jsem pro TTC a housle se mi rozklizily. Teprve po case
jsem zacal znovu hrat. V roce 1972 prisla seriozni nabidka z Los
Angeles, ale ja jsem ji nemohl prijmout, protoze jsem mel rodinu.
Pak jsem zacal ucit a tak jsem se zase nemohl venovat profesionalne
hudbe. V tu dobu jsem hodne hral pro ceskou komunitu, v Novem
divadle, s Josefem Musilem a pak vetsinou v patek pro kanadske
publikum.
ABE: Kdy prisla dalsi dulezita zmena?
EV: Odesel jsem do predcasneho duchodu a nevedel jsem, co
budu delat, ale objevil jsem inzerat na odpoledni koncerty v Roy
Thomson Hall. Tam byli tak nadseni, ze si mne od te doby drzi
jako takoveho showmana. Dokonce jsem se dostal na hlavni plakaty
pro letni sezonu. Nekdy hraji jednou tydne, jindy i trikrat. Co
je dulezite, ze ja nestojim, ale pohybuji se a pri vystoupeni
treba i tancim.
ABE: A kdy vznikl kvintet?
EV: Na prelomu let 2003 a 2004, kdyz jsme hrali v Montreal
Bistro. V Rexu hrajeme vetsinou v kvartetu. Nekdy vsak
hrajeme take v sesti. Hrajeme v obsazeni: housle, piano, basa,
bici a jedna nebo dve kytary. Toto obsazeni mne vyhovuje, protoze
v nem se da improvizovat. Pro swing je zapotrebi, aby byli nejmene
ctyri muzikanti.
ABE: A co do budoucna?
EV: Nejblizsi je Torontsky jazzovy festival. Pro mne je vsak
nejdulezitejsi, abych mel dobre publikum, ktere reaguje. Pak se
odvazu. Snazim se hrat srdcem, nic nepredstirat. Rad bych se dostal
i na jine festivaly: do Montrealu, New Yorku, Rochestru i do Evropy.
Ales Brezina
****