Mezi jarem a zimou
Snad nejvice poezie bylo napsano o jaru, nejen K. H. Machou, o
jarnim raseni, probouzeni se zeme a prirody k zivotu, omamnych
vunich kvetoucich stromu, silnem vzduchu, lasce v ten cas bujici.
Je to cas, kdy slunce svit zaplavuje mesta i venkov a probouzi
pocity jake snad nejpresneji muze popsat jenom basnik. Takovym
pocitum probouzejiciho se zivota a vsehomira rok co rok neunikam
ani ja. Zacalo to uz v detskych dobach kdy v prvnich teplych jarnich
dnech vysel jsem si v kratasech, uz v dome na kolenou citil chlad
omitky, ale pak jsem vysel na ulici a ocitl se ve slunecni zari,
mesto vydechovalo zabrami kanalizace svoje aroma a ja byl pojednou
jako priopily. Ano, jaro je nadherne obdobi, podobne jako i zima,
ta kdyz je jak ma byt oblekne krajinu, vesnice i mesta a natoz
hory a pohori do belostne duchny snehu, a my prokrehli vchazime
do utulne horske chalupy a na stole zavoni silny grog, kdyz i
v hlavnim meste napadne snih a na nem se trpyti svetla z ohromnem
stromu postaveneho na namesti, pozitkem je jizda na sjezdovce
pokryte cerstvym prasanem. Cozpak to neni nadhera, inspirace basniku
a spisovatelu ... je to nadhera a poezie.
Ale ja se priznam, ze se tesim na ten cas, kdy nastane leto. Je
pekne v Cechach, stejne jako tady, v Britske Kolumbii. Je to cas
staleho slunce svitu, tepleho vzduchu v nemz silne zavoni cerstve
posecena trava. Je to cas, kdy je vhodne vyjit si nalehko, v kratasech.
A ja mam jednoduchost rad. V lete si libuji. V ten cas pivo chutna
obzvlaste skvele (hlavne v Praze a jinych evropskych mestech)
a blahodarny slunce svit (ac dnes je vhodne ponekud se mu branit)
zaplavuje kraj a ve mestech vytvari nejkontrastnejsi stiny, vhodne
k porizovani fotografii, specialne cernobilych. Vsechno pojednou
jakoby se stalo jednodussim, den se prodluzuje a pokud jeden neni
nocni ptak jakoby se mu tim prodluzoval zivot; mozna, ze tohle
ne vzdycky s nadsenim vitali sedlaci pracujici od slunka do
slunka, ale jeden muj deda, sedlak, nikterak si na to nestezoval
(stravil jsem u nej na gruntu nejedno leto), sklizelo se obili
a vzduch vonel, stejne jako luka a nad polni cestou jako pruhledny
motyl tetelil se prohraty vzduch. Neni prijemnejsi chladek nez
za letniho odpoledne, kdy po pesince vedouci kolem lanu dozravajiciho
obili vejdeme do lesa, do jeho vune v lete snad nejpronikavejsi.
Nejpeknejsi a nejbohatsi vzpominky z mladi mam prave z letnich
casu, s vyjimkou srpna 1968. I svou zenu poznal jsem v lete a
syn spatril svetlo sveta v lete, stejne jako jeho matka-moje zena
a snad prave nejen kvuli krute zime v Manitobe, ale i krasnemu
letu v Britske Kolumbii rozhodli jsme se prave tady dozit svuj
zivot, nebot ony nekdy neprijemne letni teplotni extremy a neprijemna
vedra tady u Pacifiku v podstate neexistuji, tady je leto prijemne
az blahodarne. Ostatne, v lednu nebo unoru travime par dnu ve
slunnych krajich jihu, tedy opet jaksi v lete. A v mistech dlouheho
a stedreho slunka svitu je nizky pocet sebevrazd a jedincu trpicich
depresemi, pokud jim je nepusobi bidne pocinani vlady. Na podzim
stocene domaci vino dostava spravnou chut v nasledujicim lete,
a proc se tomu prijemnemu podzimnimu obdobi rika babi leto?
Ano, hodi se zminit i o mene prijemnych udalostech, k nimz prave
v lete muze dojit. Nedostatku vody, suchach, lesnich pozarech.
To je pravda. Ale ani jarni zaplavy nejsou necim, nac by se clovek
v mistech takovym pohromam vystavenym, mohl tesit.
Navzdory tomu pravim: ne ne, na leto nedam dopustit a tesim se
na nej uz od Silvestra ...
Vladimir Cicha - Vancouver