Jeste jednou o hokeji
Po dlouha leta jsem nebyl divakem na hokejovem utkani, az nedavno
to byl zapas vrcholnych muzstev junioru (mala reportaz byla o
tom v jednom z minulejsich cisel Satellitu) a ted jsem se dokonce
ocitnul ve ctvrte rade stadionu na utkani nejznamenitejsich borcu,
hracu NHL. Pritel, ktery mi vstupenku poskytl, prisel k ni ponekud
zvlastnim zpusobem: jeho zamestnavatel propustil jisteho zamestnance
po asi dvaceti letech sluzby aniz ten by neco ukradl nebo zproneveril,
alespon o tom muj pritel nic nevedel. Padak se dostavil ze dne
na den a ponekud tim sokovany zamestnanec v rozcileni par veci
na svem pracovisti zanechal ci zapomnel. Tim byly i dve vstupenky
na hokejove utkani, z nichz jsem ja jednu obdrzel. Kdyz jsme pak
nalezli sva mista v hledisti ohromneho stadionu GM, vsiml jsem
si, ze cena vstupenky byla 110 dolaru kanadskych.
To je hodne penez, misto je nakonec dost pekne a bude to tedy
znamenita podivana, usoudil jsem, zvedav jak mnoho se lisi vykony
nejskvelejsich profesionalu od jejich mladsich nasledovniku, ktere
jsem na jinem stadionu mesta videl pred nekolika tydny.
Dival jsem se pozorne. Hraci, zdalo se mi, byli v prumeru ponekud
mohutnejsi. Pokud jde o rychlost brusleni, nepozoroval jsem zadny
rozdil. A po prvni tretine, snaze se co nejpodrobneji rozpomenout
na to predchozi utkani mladsich borcu, zdalo se mi, ze rozdil
je az prekvapive maly. Zato odmena za predvedene vykony je diametralne
odlisna.
Nevim, zda je to rozmerem kanadsko-americkych stadionu nebo dnesnim
hernim systemem tesne osobni obrany, ale na pohled, jak se mi
zdalo, dala by se sledovana hra vyjadrit bezmala slovem ... savlovacka.
Tim nemyslim krutost a brutalitu hracu, ostatne jen neco malo
hracu ocitlo se na dve minuty na trestne lavici. Mam na mysli
zpusob, jakym dnes dosahuje se vstreleni branky, tedy az na ridke
vyjimky. Vetsinou je to strela, jez si stastlivym zpusobem nalezla
cestu mezi nohami hracu obou teamu nachumlanych pred brankou.
Kombinace v poli vetsinou konci po dvou prihravkach. Dribling
nejlepsiho hrace toho ci onoho muzstva se dneska sotva vidi. Snad
to ani neni mozne. Je-li to take dusledek zakriveni hokejky, ktere
driblingu neprospiva, nebo ne, nevim. Dnesni divak, alespon dle
meho nazoru, je ochuzen o pozitek takove individualni techniky,
nejlepe ovsem zakoncene znamenitou prihravkou spoluhraci a jeho
skvelou ranou trepetajici siti souperovy branky.
Leccos se v poslednich letech zmenilo a uz i nazev vrcholne ligy
neodpovida skutecnosti. Nejde jiz o National (tedy americko-kanadskou)
Hockey League, ale o ligu naprosto internacionalni. Zmenila se
i odmena hracu za jejich vykon. Sotva se ale zmenil pozitek divaka
zapasy sledujici. Ono to vlastne ani neni mozne. Zmenila se ponekud
vyzbroj hracu, dostali helmy a o ochrane dnesnich brankaru se
Ken Drydenovi a jeho soucasnikum a hlavne predchudcum ani nesnilo.
A nedavno pozmenila se ponekud i pravidla.
A prece, pamatuji se na nektere prenosy hokejovych utkani z casu
Philla Esposita, Bobby Orra, Bobby Halla a jinych. Je to jen pokrocilejsim
vekem a staromilstvim, ze tehdejsi pozitek, ktery jsem mival ze
hry (tedy nesledoval jsem vzdy Hockey Night in Canada) pripadal
mi vetsi? Hra zajimavejsi, barvitejsi, ac mozna pomalejsi? To
je tezko bez primeho srovnani stanovit. (Ledaze by se pouzil ten
sofistikovany system jaky jsem videl u lyzarskeho slalomu, kdy
na obrazovce lze sledovat v kombinovanem zaznamu soucasne jizdu
dvou zavodniku).
Ale zpet ke shlednutemu utkani Vancouver Canucks vs. Minnesota
Wild. Znaly jen nekolika vyznamnejsich hracu domaciho muzstva,
venoval jsem jim vice pozornosti. Krom nich take hraci, ktery
na ramenou mel jen cernou kouli helmy a bujnych vlasu s malinkatym
belostnym mistem chrupu, kdyz pootevrel usta. Mel cislo 77. V
programu jsem se docetl, ze je to A. Carter, mnohokrat jiz menici
v nedavne minulosti klubovou prislusnost.
Pozornost jsem take venoval znamym hracum Naslundovi a Bertuzzimu,
neblaze proslavenemu ostrym zakrokem a vaznym zranenim protihrace
Moora. A tak jsem mohl videt, jak se tento hrac temer vyhyba srazkam
u hrazeni a vubec osobnim kontaktum. Na Naslunda jsem se dival
zbytecne, mnoho toho nepredvedl. Je to ale clovek na pohled velmi
sympaticky.
Ac z pocatku se mi zdalo, ze cerny Carter je na lede jen do poctu,
v druhe a treti tretine jsem svuj nazor zmenil. Tu zmenu potvrdil
i vstrelenim vitezne branky 6 vterin pred koncem, byt to bylo
v presilovce.
Konec.
Davy se pohnuly a ohromny stadion vyprazdnoval se plynule a v
dobrem tempu.
V duchu jsem se optal sam sebe, zda bych byl ochoten zaplatit
znovu a znovu 100 dolaru za dve hodiny hokejove podivane. Snazil
jsem si v pameti vybavit nejpodarenejsi okamziky utkani. Pripadalo
mi, ze to byly ty, kdy hraci obou muzstev se rozcvicovali, najizdeli
na branku a zkouseli jejiho ochrance nadhernymi strelami. Takove
jsem pak uz pri vlastnim utkani nevidel ...
Vladimir Cicha-Vancouver