Na okraj
Akce Ustavu T.G. Masaryka
Ustav T. G. Masaryka byl zalozen v r. 1932 prvnim prezidentem
Ceskoslovenske republiky, aby vedecky a popularizacne pracoval
v oblastech, v kterych byl prezident cinny jako myslitel a politik
a vydaval jeho literarni dilo. Ustavu daroval svoji knihovnu
(40,000 svazku) a svuj osobni archiv a na jeho cinnost prispel
castkou 13, 750.500 cs. korun. Mesto Praha Ustavu venovalo pozemek
na Letne na postaveni budovy, navrzene architekty Gocarem a Kozakem.
Prisel Mnichov a budova postavena nebyla. Jako vsecko spojene
s jmenem Masaryk, Ustav prochazel udobimi pronasledovani. Za nacisticke
okupace rada jeho zamestnancu byla pronasledovana a jeho knihovnik,
V. K. Skrach, popraven; komuniste majetek Ustavu konfiskovali.
Teprve po padu komunistickeho rezimu mohla byt cinnost Ustavu
obnovena.
Ustav je drzitelem autorskych prav k literarnimu dilu prvniho
prezidenta Ceskoslovenske republiky. Vzal si za dlouhodoby ukol
vydat v ctyriceti svazcich jeho sebrane spisy. Tento projekt je
prave v druhe a obtIzne fazi vydani praci, ktere nikdy predtim
nebyly vydany. Vydani kazdeho svazku stoji statisice korun. Ustav
se dostal do svizelne financni situace, tak svizelne, ze jeho
zamestnanci rezignovali. Vychodiskem se stalo zrizeni Ustavu T.
G.Masaryka pri Ceske akademii ved, ktery je spravovan sborem vyznacnych
osobnosti v cele s Josefem Zumrem, emeritnim reditelem Ustavu
Filosofie pri Ceske akademii ved. Ustavu se podarilo zajistit
statni subvenci na vydani Masarykova dila, ale tato subvence je
vazana na schopnost Ustavu opatrit ze soukromych zdroju 30% nakladu
spojenych s vydanim Masarykova dila. Ustav se proto obraci na
verejnost s prosbou o prispevek na tuto vydavatelskou cinnost.
Mezi temi, na ktere byl dopis Ustavu adresovan, je predseda Ceskeho
a Slovenskeho sdruzeni v Kanade, Milos Suchma. Milos Suchma mne
ulozil, abych akci Ustavu zverejnil a jmenem Sdruzeni pozadal
krajanskou obec o prispevek na tuto vyznamnou akci. Laskave zaslete
sve seky, vystavene na Ustav T. G. Masaryka, na Czech and Slovak
Association of Canada, 3044 Bloor Street West, P.O.Box 564, Toronto
, ON M8X 2Y8.
***
Tak si jeste zahraji, ale copak ja...
Torontske Nove divadlo znovu zahraje, 5., 6.a 7. kvetna
2006, kouzelnou hru Aloise Jiraska Lucernu. Je to uz treti
torontska inscenace. Lucerna vstoupila do divadelni historie velkolepe.
Byla uvedena v Narodnim divadle 17. listopadu 1905. Reziroval
ji Jaroslav Kvapil (na inscenaci se podilel i Mikulas Ales), mlynare
hral Eduard Vojan, kneznu Hana Kvapilova, Klaskovou Marie Hübnerova
a vodnika Michala Jindrich Mosna. Torontske predstaveni bude sice
skromnejsi, jmena predstavitelu zminenych roli (zatim) mene zvucna,
ale mohu Vas ujistit, ze to bude pekne predstaveni a ze se budete
dobre bavit. A uvidite, vedle znamych hercu (Jana Fabianova, Pavel
Kral, Bohous Maca) i radu tvari, ktere bud uz odesli na zaslouzenou
a tucnou penzi anebo se herecky jeste neuvedli. Do te prvni skupiny
patrim treba ja (obsazeni je pocetne a hercu mene). Ale v te druhe
skupine opravdu zazari novy herecky talent, muz jinak znamy jako
predni predstavitel krajanskeho zivota (Sokol, Ceske a Slovenske
sdruzeni v Kanade), Jan Waldauf. Jeho debut sam o sobe stoji za
to, abyste se na nas prisli podivat.
***
Za Rudolfem Vrbou
Hrdinove - stejne jako zbabelci - maji ruzne tvare. Jedna z nejvznesenejsich
mezi hrdiny patrila Rudolfu Vrbovi.
Dr. Vrba, emeritni profesor farmakologie na University of British
Columbia, se narodil jako Walter Rosenberg v Topolcanech na
Slovensku v r. 1924 a zemrel ve Vancouvru 27. brezna 2006. Mezi
temi dvema daty historie zaznamenala radu udalosti: rozpad jeho
statu, nastup k moci Tisovy a Kirschbaumovy Hlinkovy fasizujici
strany, Vrbuv odsun v r. 1942 nejdrive do tabora smrti Majdanek
a o nekolik mesicu pozdeji do Osvetimi; neuveritelny utek z Osvetimi
na Slovensko s jeho druhem Alfredem Wetzlerem (zemrel na Slovensku
v r.1988) na jare v r. 1944, prichod do Kanady, profesura, svedectvi
v procesech s nacisty a jejich obhajci..
Mel jsem cest a poteseni pohovorit si o nem s jeho synovcem, dr.
Stefanem Hornym, znamym montrealskym lekarem a krajanskym pracovnikem,
po jeho navratu ze strycova pohrbu.. Prof. Vrba a dr. Horny si
byli velmi blizci a myslim, ze si byli v leccem podobni: I Dr.
Horny objima vasnive zivot, i on patri k tem, kteri jsou verni
starobylym hodnotam jako jsou cest, narod, charita, i on je schopen
videt komickou stranku zivota i vlastniho osudu. Ale ponevadz
prof. Vrba byl starsi, nekolikrat hluboce zasahl do zivota sveho
synovce, i kdyz se desitky let nevideli. Na priklad i to, ze Stefan
Horny skoncil v Kanade misto Svycarska, je strycovou zasluhou.
I Stefanuv zivot si zaslouzi knizku, ale tato crta patri jeho
stryci, ktery na stesti se o mnohe ze sveho pozoruhodneho zivota
se Stefanem podelil.
Tak na priklad vzpominal na rok 1939. Do jeho tridy vtrhli prislusnici
Hlinkovy gardy a jejich vudce zarval: "Zidi a Cesi ven."
Pak se podival na symbol Ceskoslovenske republiky na zdi a dodal:
"Date dole toho kocura".
Prisel rok 1942 (peklo, ktere Wetzler, pod pseudonymem Jozef
Lanik popsal v knizce " Co Dante nevidel")a deportace.
Majdanek, Osvetim a nakonec Birkenau. Uprostred skoro nepredstavitelne
hruzy zablesky lidskosti. Jeden z esesaku, jmenem Franz, byl znam
svym rvanim na vezne a vyhruzkami pekelnych trestu za nejmensi
provineni. Ale nikomu neublizil. Naopak. Skupina mladych zen byla
v nebezpeci, ze umrou hladem. Esesak Franz nekde vystrachal marmeladu.
Sudy marmelady. Ta marmelada jim tehdy zachranila zivot. Zacalo
se mu rikat "marmeladovy Franz". Kdyz byl po valce souzen,
ty z zen, ktere valku prezily, prisly svedcit. Marmeladovy Franz
byl osvobozen.
Vsichni prisedsi do Osvetimi byli nejdrive rozdeleni do dvou skupin
podle pohlavi a pak byli trideni lekari pod vedenim Josefa Mengeleho:
kdyz lekaruv palec zamiril do leva, vezen sel do plynove pece;
kdyz do prava, vezen byl registrovan, ocejchovan, oholen a vetsinou
prideleni do pracovnich oddilu.
Vrba pracoval od srpna 1942 do cervna 1943 v oddilu neuveritelne
zvanem Kanada, jehoz ukolem bylo odstranovat z vlaku obeti,
ktere transportaci do Osvetimi neprezily a trideni obsahu jejich
zavazadel. Ponevadz mel fotografickou pamet, Vrba si nesmazatelne
zapsal do pameti kazdy transport, odkud prisel a pocet prichozich.
Podle jeho kalkulaci v dubnu 1944 bylo do te doby v koncentracnich
taborech usmrceno 1,700,000 Zidu a podle hovoru mezi strazemi
usoudil, ze cekaji priliv dalsiho milionu "jednotek"
z Madarska. Usoudil tak proto, ze kdykoliv mel prijet dalsi transport,
strazci se tesili na dobroty, ktere spojovali s narodnosti ocekavanych
obeti, jako treba cokolada z Belgie. Na jare roku 1944 se strazci
tesili na salam. Vrba (tehdy jeste Rosenberg) nasel inspiraci
k nejzavaznejsimu kroku sveho zivota: madarsti Zide musi byt varovani.
Ponevadz pracoval v ruznych oddilech, znal kazdy kout tabora.
Vedel o prostoru, ktery byl vytunelovan v hromade stavebniho dreva
hned za ostnatym dratem, ktery chranil vnitrni prostor tabora.
Vezni kazdy den byli strazemi zavedeni na staveniste a vecer zahnani
nazpet do tabora. Z chovani strazi pri predeslych neuspesnych
utecich Vrba vedel, ze jakmile bylo zjisteno, ze nekdo chybel,
straze se psy tri dny prohledavali vnejsi prostor tabora. O dutine
v hromade stavebniho dreva nevedeli. V te dutine se ukryl Vrba
se svym pritelem Wetzlerem. Aby neprilakali cvicene psy, maskovali
svou clovecinu tabakem namocenym v benzinu. V noci tretiho dne
se z tabora vytratili. Pomoci mapy, kterou Vrba vytrhl z taboroveho
atlasu, se dostali na Slovensko.
Prihlasili se v Ustredi Zidu. Tyto organizace hraly dvojitou hru.
Technicky spolupracovali s nacisty jako mluvci Zidu a soucasne
se snazili ziskat ustupky jako vyjmuti jedincu nebo i rodin z
deportace. Ustredi Vrbovi a Wetzlerovi zprostredkovalo schuzku
s papezskym nunciem. Dva dny - kazdy oddelene - Vrba a Wetzler
pisemne zaznamenavali sve zkusenosti a prostredi v Osvetimi. Dr.
Horny soudi, ze tento zapis, eventualne znamy jako Osvetimsky
protokol, byl duvodem, proc se papez distancoval od Jozefa
Tisy. Vrba i Wetzler riskovali sve zivoty, aby varovali madarske
zidy o nacistickych planech. Ale Ustredi madarskych Zidu si nebylo
jiste, zda by okamzite varovani bylo moudre. Vyjednavali s Eichmanem,
ktery urgoval (zpravy z bojist nebyly pro nacisty priznive) co
nejrychlejsi deportaci. (Vyhubeni co nejvetsiho poctu (ne-li vsech)
Zidu povazoval za svoji povinnost). Funkcionarum Ustredi madarskych
Zidu nabidl, ze jejich rodiny vyjme z transportu a povoli jim
odjezd. Dokonce byl i ochoten dovolit vsem madarskym Zidum (bylo
jich kolem milionu) odchod do Anglie za predpokladu, ze Anglie
doda nacistum 10 tisic nakladnich aut a tuny mydla. Kdyz Anglie
odmitla, Eichman rekl mluvcimu madarskych Zidu Kastnerovi: "Vidite,
Anglicane o vas nestoji." Nakonec se dohodli, ze za spolupraci
s deportaci Eichman dovoli 1.620 Zidum odjezd do Svycarska. Dovolil.
Mezi temi 1.620 stastnymi byl na priklad i jeden z dnesnich nejbohatsich
lidi na svete, George Soros. I kdyz madarsti Zide byly o nacistickych
planech informovani az po zahajeni deportaci, odhaduje se, ze
i opozdene zverejneni " Osvetimskeho protokolu" zachranilo
zivot 100 000 madarskych Zidu. Vetsina z nich se dostala do Izraele,
mezi nimi i vyjednavac s Eichmanem, Kastner. V Izraeli byl Kastner
obzalovan, ze kolaboroval s Eichmanem. Hajil se tim, ze 1620
Zidum zachranil zivot. Byl soudem osvobozen. Vysel - nepochybne
v radostne nalade - na ulici. Treskla rana a Kastner skoncil svou
neradostnou pout po teto zemi.
Walter Rosenberg dostal novou totoznost. Falesne dokumenty svedcili,
ze jejich vlastnik se jmenuje Rudolf Vrba. A tehdy si tento ne
jeste dvacetilety muz zahraval s osudem skoro ve stylu slavneho
romanoveho hrdiny z doby francouzske revoluce, "cerveneho
pimprnela". Po cele Evrope byl zverejnen zatykac na Waltera
Rosenberga s prikazem clenum vsech nemeckych vojenskych a policejnich
utvaru, aby Rosenbergovo zatceni bylo okamzite hlaseno sefu Gestapa
Himlerovi. Zatim co Gestapaci hledali Waltera Rosenberga, Rudolf
Vrba se v bilem saku prochazel po Piestanech... Kdyz slovensti
partyzani vyhlasili (bez obvyklych formalit) Hitlerovu Nemecku
a Tisove vlade valku, Vrba se stal jednim z nich. (Z teto doby
se datuje detska vzpominka filmare Mily Kubika: prespali u nich
v Cadci, kde Miluv tatinek, Jozef Kubik, byl ucitelem a soucasne
vedoucim podzemni organizace v kysuckem kraji, dva muzi; z utrzku
hovoru rano pri snidani Milo pozdeji usoudil, ze jednim z tech
dvou muzu byl Rudolf Vrba). Vrba se zucastnil boju v oblasti
Malych Karpat, kolem Brezove pod Bradlem a byl vyznamenan za statecnost.
Po valce studoval v Praze, ziskal titul inzenyra chemie a pozdeji
doktorat technickych ved (jednim z jeho ukolu v dobe, kdy pracoval
v institutu chorob z povolani, bylo znovu-objeveni penicilinu,
ktery tehdy nebyl v Ceskoslovensku k dostani). V Praze se take
seznamil se svoji budouci zenou, Gertou, ktera pracovala na Akademii
ved. V roce 1958 odesel z Ceskoslovenska, nejdrive do Anglie,
kde pracoval ve vyzkumu a pozdeji do Vancouveru, kde nastoupil
na UBC jako "associate professor.
Profesor Vrba svedcil v procesech s nacisty (podal pisemne svedectvi
i v procesu s Eichmanem). Jeho svedectvi v kanadskem procesu
s Ernstem Zundelem, popiratelem holocastu, pravdepodobne rozhodlo
o Zundelove odsouzeni. Bernie Faber, predstavitel Kanadskeho zidovskeho
kongresu, o jeho svedectvi rekl: "Jeho vypoved nam vzala
dech..."
Vrba byl poslednim z peti muzu, kterym se podarilo uniknout z
Osvetimi. Utek jednoho (snad prvniho) z nich, ceskeho Zida Lederera,
by rovnez byl skvelym nametem pro roman. Jeden z Osvetimskych
gestapaku se zamiloval do mlade vezenkyne. Byl pripraven s ni
uprchnout, ale nechtel riskovat jeji zivot. Aby to vyzkousel,
hledal mezi vezni nekoho, kdo by byl ochoten hrat roli pokusneho
kralika. Nasel ho v Ledererovi. Oblekl ho do gestapacke uniformy
dustojnika vyssi hodnosti, nasedli do vlaku, gestapak byl chranen
svoji uniformou, Lederer delal, ze spi a gestapak bdel nad jeho
spankem. Utek se podaril. Lederer se dostal do Terezina, kde se
neuspesne snazil vyvolat vzpouru veznu. Zemrel (v roce 1963)
v Anglii.
Smrt Rudolfa Vrby byla komentovana sdelovacimi prostredky temer
celeho sveta. Mnozi historikove a komentatori ho oznacili za jednoho
z nejvetsich hrdinu minuleho stoleti. Nejen pro neuveritelnou,
skoro opovrzlivou odvahu jeho uteku, ale - a snad jeste vic -
pro duvod jeho uteku. Vrba (a Wetzler) riskovali zivot ne proto,
aby se dostali na svobodu, ale aby varovali madarske Zidy pred
osudem, ktery byl pro ne Eichmanem prichystan a tak jim umoznili
uniknout.
P.S. Jeste jednu zajimavost jem se od Dr. Horneho dozvedel: nepocita
svuj vek od data svoho narozeni, ale ode dne, kdy jeho obec, Dolny
Lopasov, byla 11.dubna 1944 osvobozena - jednotkami rumunske divize
v armade marsala Malinovskeho.
Josef Cermak
***