O splnenem snu kanadskeho
dirigenta
Ma vsechny predpoklady byt prinejmensim uspesny, prinejlepsim
vazeny a obdivovany. Setkala jsem se s nim opet po dvou letech
nanovo. Byl o neco vaznejsi a z oci na me hledela - zkusenost:
jaka je, co mu prinesla a jak dale vidi svou budoucnost v zemi,
odkud jeho rodice pred osmatriceti lety emigrovali?
Michael Rohac se narodil ceskym rodicum Ivanovi a Jane, kteri
v kanadske emigraci nalezli vsechno, co potrebovali k zivotu.
Ba i vic. Jejich syn mohl studovat obor, v nemz se sam nalezl,
a na skole, kterou si vybral. Jenze skrze tu synovu volbu se zacinaji
v rodine cesty rozchazet: Michael po prvni navsteve Prahy, to
mu bylo sestnact let a vedel uz, ze se mu hudba stane celozivotni
druzkou, pochopil, ze jeho misto je prave tam, odkud jeho rodice
museli uteci, a ze ke komunikaci potrebuje prave ten jazyk, kteremu
se jako maly kluk radeji vyhybal Jeho otec rika, ze pri prvni
navsteve Prahy v roce 1990 se mlademu Mishovi otevrel novy svet.
Z muzikalnosti teto zeme byl nadseny. Michael pozdeji potvrzuje:
"Po navsteve Ceska jsem zil s myslenkou, ze cesta zpet je
mi otevrena. Podmanil si me fakt, ze kultura je tam neoddelitelnou
soucasti spolecnosti, ze je v lidech nejakym zpusobem trvale zabudovana.
Ze maji hudebni vzdelani, vubec ze cela Evropa zije hudbou, a
deti jakoby se s hudebni vnimavosti uz rodily. A tak jsem se soustredil
na svuj sen. Ovsem tato myslenka se vyvijela dobrych osm let"
V peti letech zacal hrat na klavir a venoval se mu do
svych osmnacti. "Nikdy to nebyla velka laska, i kdyz jsem
byl schopny pianista. Nikdy jsem vsak neexceloval, nebyl jsem
neco jako nadprirozeny talent," vidi se nevsedne kriticky
Michael Rohac.
Na trubku zacal hrat ve trinacti. "Vlastne jsem trubku na
univerzite vystudoval, protoze byla jakymsi klicem k orchestru."
Orchestralni hudba jej vzdycky jakymsi zvlastnim zpusobem oslovovala.
A to trva dodnes: "Je to neco ziveho, co ve mne probouzi
neco velmi prirozeneho a prijemneho. A kdyz uz jsem byl v orchestru,
tak jsem se pomalu probojovaval k dirigentskemu pultu."
Dnes uz ale hovorime s sefdirigentem Zapadoceskeho symfonickeho
orchestru Marianske Lazne. Tato funkce zahrnuje i pozici reditele
tohoto telesa. Zda se to byt velke sousto. Jak se diva na svou
pozici Michael Rohac dnes? Co prozivaji lide, kterym se splni
jejich sen?
Jake jsou povinnosti sefdirigenta takoveho orchestru?
Sefdirigent obvykle planuje sezonu, nastuduje urcity pocet
koncertu a odpovida za umeleckou uroven orchestru. Ale v Marianskych
Laznich je to komplikovanejsi o to, ze moje funkce je vlastne
dvojrole: jsem sefdirigentem i reditelem. Prisel jsem tam v dobe,
kdy byl orchestr v provozni a ekonomicke krizi, a protoze me Spravni
rada znala, tak mi nabidla docasnou reditelskou funkci. A kdyz
jsem se rozhodl tam zustat, tak jsem byl jmenovan i do funkce
sefdirigenta. Ovsem reditelovani mi zustalo.
Zmenila se vasim prichodem programova struktura a struktura
symfonickeho orchestru? Z ceho zije?
Zmenilo se uplne vsechno. To byl vlastne mandat od
spravni rady. Orchestr od roku 2001 ziskal statut obecne prospesna
spolecnost, coz znamena, ze nespada primo pod mesto. Rekneme si
jeste, ze vsechny orchestry v CR ziji z dotaci bud mesta, kraje
nebo ministerstva kultury. Jeji vyse by se mela pohybovat kolem
80-85 procent rozpoctu orchestru. Nase tvori pouhych 65 procent
rozpoctu, ostatni si musime vydelat sami. Mesto Marianske Lazne
je zrizovatelem, dava nam dotaci, jenze nejsme soucasti mestskeho
rozpoctu, jak tomu je u jinych symfonickych orchestru, takze se
mesto zbavilo zodpovednosti za nasi existenci. My sice od nej
dostavame dotaci a muzeme si s ni teoreticky delat co chceme,
coz zni zajimave, ale to je jen zdanlive, protoze je velice nizka.
Ale pro nas je i tak jakousi jistotou zejmena pri pokryvani platu
nasich muzikantu. A protoze je dotace nizka, nizke jsou i jejich
platy, coz je dalsi problem. Zamestnavame padesat lidi, v prepoctu
mame dvaactyricet plnych uvazku. V soucasne dobe mame osmdesat
abonentu, coz se muze zdat malo, ale povazujeme to za uspesne
hned ze dvou duvodu: v Marianskych Laznich nikdy neexistovala
abonentni sezona, vzdy se tam provozovaly koncerty jako "na
bezicim pasu" pro lazenske hosty, a pak Marianske Lazne maji
pouze patnact tisic obyvatel. Jine orchestry, jako napr. Moravska
filharmonie v Olomouci, ma az pet set abonentu, ale zije tam sto
tisic obyvatel.
Vymysleli jsme si abonentni rady pro mistni obyvatele, ktere se
snazime dramaturgicky zatraktivnit. To nam sice nezaplati ucty,
ale ze mistni chodi na koncerty, to nam pomaha vytvorit lobby
na radnici. Dokonce zde uz mame i Klub pratel Zapadoceskeho symfonickeho
orchestru. Mistni obcane a jejich navstevnost garantuje existenci
tohoto orchestru ve meste. Jen pro obrazek, predplatne vsech tri
rad koncertu stoji tisicovku, vstupenka na jeden kocnert zhruba
tri stovky.
A co sponzorstvi, jak je zname v Kanade?
Sponzorstvi v CR tak, jak je zname v Kanade kdy
jednotliva firma ci jednotlivec da sponzorsky dar, ktery si odepise
z dani - neexistuje. Konecne to ani danovy system v CR neumoznuje.
Takze sponzorstvi se odehrava jako smlouva o reklame. Ovsem potrebu
reklamy v ML podniky nemaji. Sponzorstvi jako takove existuje
v Praze, kde se to sponzorum vraci z jejich reklamy.
Poradate zahranicni zajezdy, jak byvalo kdysi velkou tradici
?
Zahranicni zajezdy podnikame, ale bohuzel jich ubyva. Zlata
era zajezdu ceskych orchestru se odbyvala kdysi uprostred 90.
let minuleho stoleti, kdy temer kazdy orchestr jezdil pravidelne
do Nemecka, Rakouska, Francie ci do Spanelska hrat za eura, protoze
ceske orchestry byly pro hostujici zeme levne. Jenze ta eura jsou
uz po deset let porad stejna, zatimco naklady rostou, takze zajem
vycestovat klesal. Dokonce se stava, ze nemecke orchestry predavaji
hostovani ceskym orchestrum, protoze pro nas je to v okoli nemecko-ceskych
hranic levnejsi nezli pro ne. Zajezdova era orchestru s cilem
zahojit si rozpocet, konci. Do sveta a na festivaly se budou vydavat
uz jenom ty spickove, a to s cilem rozvijet umeleckou stranku
orchestru.
Jak se orchestru v Marianskych Laznich dotykaji velke akce
jako napr. Prazske jaro a festivaly v zahranici?
Obcas na mensich mezinarodnich festivalech hrajeme, ovsem
Prazske jaro jde kolem nas. Tam hraji jen velke prestizni orchestry.
Ale na mensich festivalech bych rad nas orchestr videl, i kdyz
to neni zadny financni prinos, ale jde hlavne o ten umelecky a
o upevneni jmena naseho orchestru v povedomi hudebni verejnosti.
Prenesl jste nektere prvky z kanadskeho hudebniho sveta?
Kdyz v Evrope dirigent oslovi obecenstvo, tak je to neco prekvapiveho
a neobvykleho, kdezto v Kanade je to normalni. A ja na sve obecenstvo
mluvim. Neprehanim to, ale mam jednu radu ctyr koncertu, ktere
uvadim z podia a obecenstvo jak ceske, tak i nemecke na to reaguje
velice pozitivne. Mohu uplatnit znalost obou jazyku, coz je pro
me prijemna vyhoda.
Kam se postupuje z mista reditele a sefdirigenta symfonickeho
orchestru ?
Dirigentska kariera, pokud clovek nepracuje v divadle - a
ja nehodlam pracovat s operou ci operetou, se rozviji cyklicky:
na chvili pracuje na volne noze, vybuduje si nejake kontakty,
odkud prijde nabidka na stalou pozici. Tam nejaky cas zustane,
ziska dalsi zkusenosti, nauci se dalsimu a pak se zase odtrhne,
zustane cas na volne noze a pracuje na vypestovani kontaktu na
vyssi urovni. Nu a pak z teto urovne prijde prilezitost. Ja vidim
ty cykly opakovat se po ctyr az petiletem obdobi, kdy pusobite
jako host ci jste zase na trvale pozici. Mym cilem je tedy vypestovat
si nejaky solidni repertoar, abych mel vsechny zname skladby za
sebou, vypestovat si znalosti o orchestrech a pak se vydat zase
na volnou nohu a hostovat jako dirigent na vyssi urovni.
Zkousel jste sam komponovat?
Zkomponoval jsem nejake drobne skladbicky, ktere jsem dokonce
provedl v Olomouci s Moravskou filharmonii i v Marianskych Laznich,
ale nepovazuji se za skladatele. To jen nekdy, kdy mam intenzivni
obdobi studia, tak prebytek energie vlozim do komponovani. Komponuji
pod pseudonymem a skladbicky uvadim jako zacatecnicke prace mladeho
ceskeho skladatele, takze kolegove ani o mych pokusech nevedi.
Na druhe strane mam tak odezvu z druheho brehu - muzikanti se
mohou bez zabran ozvat, kdyz vec nepovazuji za dobrou.
Zijete na dve strany, jak to zvladate?
Manzelka vyhrala konkurs do Prazske komorni filharmonie jako
prvni hornistka. Tato filharmonie, kterou zalozil v roce 1994
jeden z nejznamejsich ceskych dirigentu vubec, soucasnik Jiri
Belohlavek, je skutecne na vysoke umelecke urovni. Hraji tam vysoce
talentovani mladi lide, jejichz prumerny vek je kolem triceti
let. Dvanactkrat v roce jsou nekde v Evrope na prestiznich festivalech.
Je to velky tlak na muzikanty, jejichz koncerty pro abonenty se
odehravaji napr. v Rudolfinu za pritomnosti osmi set lidi. A zena
Michaela, mj. rozena Moravanka, takovou aktivitu ma rada. Libi
se ji tam.
Takze se navstevujeme. Nemam potrebu mit auto, a zeleznicni doprava
v CR je levna, za tri hodiny jsem z Marianskych Lazni v Praze.
Ve vlaku stravim hodne casu, ale mam tam na druhou stranu jistotu,
ze se nerusene mohu venovat studiu partitur.
V cem spatrujete rozdily mezi zivotem mest - muzete porovnat
Marianske Lazne a Prahu? anebo jine mesto, aniz by bylo velke
jako Praha. Treba Olomouc.
Marianske Lazne jsou krasne jako lazenske mesto, ale vsechno je
tu postaveno pro lazenske hosty. Ziji tam pul druheho roku, ale
jeste jsem nenabyl pocitu, ze by toto mesto melo nejaky svuj vnitrni
zivot, ktery by jej od toho lazenskeho oddelovalo. To, co tu stoji,
mi pripomina makety, ktere se pro hosty postavi a pak zase zbouraji.
Ale na druhe strane je tam bohata kultura, neustale se neco deje,
divadla jedou naplno, orchestr neustale hraje ovsem tradicni mestsky
komunitni zivot postradam.
Nevnimali vas domaci muzikanti v orchestru jako cizince?
Z jedne strany ano, protoze moje cestina prece jen neni dokonala,
a kdyz se snazim mluvit spisovne a formalne, tak porad jeste delam
chybicky. A pak mam i prizvuk. Po teto strance ano. Ale zase vsichni
vedi, ze mam ceske predky a ze jsem z Kanady a ze tam prinasim
jine myslenky. Ale to vsechno nevnimam jako handicap, nebo jako
neco, co by mi zazlivali ci pro co by me odstrkovali.
Zajimalo by me, jak se vnimate vy sam: pripadate si vice jako
Cech, Kanadan ci kosmopolita, anebo jen jako clovek, ktery zije
mezi dvema svety?
Citim se byt mezi dvema svety. Pohledem na zivot, zejmena
v oblasti mezilidskych vztahu , jsem urcite Kanadan. Ale umelecke
srdce mam ceske, a take si kupodivu moc vychutnavam ceskou kuchyni.
A co ze clovek vubec pochopi v momente, kdyz se mu splni jeho
davny sen?
predevsim to, ze prace a snaha, kterou vlozil do realizace
snu, je jen maly krucek ve srovnani s tim, co prijde pote, aby
si ho udrzel.
Pripravila Vera Kohoutova
***
Michael Rohac: nar. 2. dubna 1974 v Toronte. 1999
- 2001 Master of Music in Conducting, University of Toronto pod
vedenim Armeniana Raffiho, vehlasneho dirigenta, pianisty, skladatele
a profesora hudby. 1993 - 1997 Bachelor of Music, University of
Toronto
V Kanade : Asistent dirigenta, Mississauga Symphony Orchestra
Assistant Conductor, Etobicoke Philharmonic Orchestra, Spoludirigent
Mississauga Youth Orchestra
V CR: Moravska filharmonie Olomouc: Koncerty pro deti a
rodice, Plzenska filharmonie: Koncerty pro deti a rodice , Hostujici
dirigent Moravska filharmonie Olomouc, Prazska komorni filharmonie
- koncertoval v Rudolfinu, Zapadocesky symfonicky orchestr Marianske
Lazne, Severoceska filharmonie Teplice, Janackova filharmonie
Ostrava, Filharmonie Hradec Kralove, Jihoceska komorni filharmonie
Ceske Budejovice.
Od poloviny roku 2004 sefdirigentem Zapadoceskeho symfonickeho
orchestru Marianske Lazne.