Stary magnetofon a torontska
zima v Praze
Pocatkem sedesatych let doslo k renezanci charlestonu. Najednou
se vsude tancil tanec z dvacatych let. Neco romantickeho, z davne
minulosti. Babicka se mela vykaslat na rozpleteny vanocni svetr,
dostala za ukol omladnout a pustit se do trsani. K tomu mela pouzit
ctyricet let stareho gramofonu. Nebylo ani pochybnosti o tom,
ze by toto hifi zarizeni nefungovalo. Nic nebranilo tomu, aby
se plulo proti proudu casu dalsich ctyricet let.
Problem byl pouze v tom, ze nikdo jiz nemel ta krasna zarizeni,
kdy kazda pisnicka byla vykoupena dvacetiminutovou drinou pri
otaceni klickou a nikdo nechtel mit mozoly na ruce. Pouze muj
stryc Jaroslav, ktery pracoval ve Sbernych surovinach, jeden takovy
stroj objevil, odvezl na chalupu do Krkonos a tam v predtranzistorove
ere se hraly desky s Voskovcem a Werichem pod sirym nebem. Desky
s podivnym tancem nevlastnil. Jako deti jsme vsak byly v obraze
a vedely jsme, o co se jedna.
Vzpomnel jsem si na tuto prihodu, kdyz jsem se musel vystehovat
ze sveho bytu, do ktereho jsem se pred ctyriceti lety nastehoval.
Clovek likviduje veci, ke kterym ma vztah. Ruske kratkovlnne radio,
na kterem jsme poslouchali Svobodnou Evropu. Snad jediny pristroj,
s kterym se dala na 13 metrech poslouchat tato stvava stanice
a sobotni nocni porady All together. Porad trval do tri do rana,
kdy se stridaly ceskoslovenska redakce s polskou, jindy zase porad
uvadel nejaky Rumun nebo bulharska redaktorka mela rozhovor s
B. B. Kingem. Po chvili vahani jsem dospel k zaveru, ze jiz kratke
vlny asi poslouchat nebudu. Radio VEF204 nemelo jeste FM se slzou
v oku jsem je po chvili odlozil do cerneho igelitoveho pytle.
Pak vsak prisel okamzik, kde byla budoucnost celkem jasna - cerny
pytel s odpadem jeste nebyl zcela plny. Objevil jsem magnetofon
Sonet B4. Tady uz mohl byt vztah pouze sentimentalni. Pochazel
z roku 1965. Tedy presne ctyricet let stary. Byl to desaty magnetofon
teto znacky a vyznacoval se tim, ze narozdil od ostatnich magnetofonu
stejne znacky mel jinde potenciometr pro zesilovani. Stal tehdy
neuveritelnych 3500 Kcs a dva roky jsem kvuli nemu vstaval o prazdninach
ve tri rano a prodaval na stanici U Bulhara noviny.
Jelikoz toto zarizeni vyrobila pardubicka Tesla, prodavali ho
pouze v jedne prodejne v Pardubicich a v Hradci Kralove. Kdyz
jsem ho uvidel za vylohou, bylo rozhodnuto. V sobotu rano jsem
vstal a stopem vyrazil z Hradce do Prahy. V obalce na starych
hodinach byly penize na to, az se tento ctyrstopy magnetofon objevi
v prodejne. S bazni a tresenim jsem ulozil tento obnos do tasky.
Tu jsem peclive zavrel a utikal jsem zpatky na silnici. Do Hradce
jsem dojel v pul druhe. Prodejna zavirala v sobotu ve dve. Prodavacka
byla stejne rozrusena jako ja. Takovy obchod tu mela jen parkrat
do mesice. Pred druhou hodinou jsme sepsali zarucni list a ja
byl hrdym majitelem magnetofonu, ktery jsem pak pravidelne nosil
do skoly misto predmetu potrebnych k vyuce a ktery pusobil jako
osvetove zarizeni behem petiminutovych skolnich prestavek. V nasi
tride T-3E se o prestavce nejen ozyvali Beatles, ale i Stones
a Animals s Ericem Burdonem. Kolik jsem jen schytal posmechu od
pana Quido Dlaboly, ktery mel Grundiga a pravil, ze ta moje B4
mu trha usi. Na svuj stroj jsem byl patricne hrdy.
Nyni jsem ho objevil i s pasky v stare skrini. Drive nez jsem
se rozhodl ho poslat do srotu, jsem ho zapojil do zastrcky, pripraven
v lepsim pripade zapnout znovu pojistky, v horsim pripade hasit
pozar. Misto toho se k memu prekvapeni ozval hlas Dezo Urszinyho
a v jeho pamatne skladbe Christmastime z beatoveho festivalu v
roce 1971, kterou jsem tehdy piratsky natocil v Lucerne. Najednou
zde byla cela ta doba zpatky prede mnou. Ocistil jsem francovkou
hlavy a byla tu amaterska nahravka Petra Novaka o Detskych ocich,
Bob Dylan, Animals, Stones. A kdovi, co najdu jeste za poklady.
Jen aby nepraskl nektery z tech reminku, ktere se ve starem magnetofonu
tricet let netocily. Snad budou stejne kvalitni jako pruzina v
gramofonu ze Sbernych surovin, ktery mel stryc Jaroslav.
V tom me vyrusil telefon a Vaclav Cerny vola, ze Plastici dnes
hraji ve Slivenci. Pripominka na koncert v Bojanovicich, ktery
odstartoval Chartu 77 v roce 1977. Misto velkeho platna tam byla
pouze zrekonstruovana kopie obrazu od Jana Safranka. Original
byl ze strachu pred Statni bezpecnosti znicen. Nakonec zazpival
i Paul Wilson.
Kdyz jsem vychazel z restaurace padal snih. Kanadska zima se vratila
do Prahy. Nedelniho rana bylo vse pod snehem a na Staromestskem
namesti jsme si dali cestou z kostela svarene vino a vecer jsem
zamiril na play-offs Extraligy, kdyz letos asi v Torontu boj o
Stanley Cup nebude.
Kanadska zima a hokej se prestehovaly z Toronta do Prahy. Na obrazku
mezi zasnezenymi strechami muzete nalezt i vez kostela sv. Vaclava
ve Vrsovicich a pokud jste jiz leta nevideli snih v Praze, tak
posilam alespon fotografii.
Ales Brezina
***