Petr Chudozilov: Deti
Letosni dovolena mi vynesla prchavou znamost s puvabnou
mladou damou. Poznali jsme se na plazich mezi mesteckem Corralejo
a Puerto del Rosario na severu kanarskeho ostrova Fuerteventura.
Moji pozornost zdaleka upoutala pronikave cervenym oblecenim.
V pisecnych dunach zarila jako plamen. Zachvatilo mne poznani,
ze tuto chvili jsem jiz jednou prozil v nekterem ze svych minulych
zivotu. Prekypovala energii. Chodila po rukach, metala kozelce,
vrhala se do chladu oceanu.
Kdyz pri veceri zaznamenala obdivne pohledy jez vypoustel jsem
k jejimu stolu, vyplazla na me jazyk. Pri nahodnych setkanich
jsme nekolikrat vymenili usmev. Poznal jsem, ze ani ja ji pres
vysoky vekovy rozdil nejakych padesati let nejsem uplne lhostejny.
Lichotilo mi to. Jednou rano jsme se potkali na vyhlidkove terase.
Neocekavane. Ocean vrsil vlny rozsahle jako Strahovsky stadion,
vichrice ohybala palmy, virici pisek bodal do vicek. Neme jsme
si pokynuli na pozdrav. Hukot zivlu znemoznoval nejakou slozitejsi
konverzaci. "Zima. Co?" prohodil jsem. "Jo,"
odpovedela. Mlcky se dloubala v nose. Kdesi vysoko nad nami se
ozyval osudovy narek racku. Druhy den se vratila s rodici do Londyna.
"Copak se ti tady holcicko libilo nejvice?" zeptal se
ji hotelovy posluha na rozloucenou. Natahl jsem usi. Co to bude?
More? Zivly? Krajina? "Smazene hranolky!" rekla blazene
a udelala velke voci.
Opravdu pritomne deti, letos jich tady bylo nad ocekavani
mnoho, vetsinou pohrdly kopci lahudek na bufetech a brutalne preferovaly
prachobycejne smazene hranolky. Fascinovaly me schopnosti navazovat
okamzite a vrele pratelstvi, ktereho bez ohledu na narodnost,
barvu kuze a jazykovou barieru, doposud neznamych reci se spanelske,
nemecke, francouzske, svedske, holandske, anglicke a taky dve
ceske deti zmocnovaly zazracne hrave, s viditelnou rozkosi. Kam
se podely ustrasene prikrcene opicky s pionyrskymi satky, kdysi
davno provazejici me vlastni detstvi? napadlo me sentimentalne.
Postradal jsem vic deti z Afriky - nemely by to sem daleko. Vecer
jsme se zenou chodili do hotelove auly na detsky program, prestoze
nam ve zralem veku dovolena bez deti pripada atraktivnejsi
nez dovolena s detmi. Odmenou nam bylo houkani vlacku, vytvoreneho
z deti, ktery projizdel salem na rozloucenou. Mezinarodni masinka
dela "cu-cu-cu". Deti umeji to, co my dospeli jsme vetsinou
uz davno zapomneli. Co to vlastne bylo?
Otisteno s vedomim autora a Hospodarskych
novin.
Brezen 2005