Na okraj
Za Milou Tretinovou
Obetava dobrovolna krajanska pracovnice a po radu let predsedkyne
batawske odbocky Ceskeho a Slovenskeho sdruzeni v Kanade, Mila
Tretinova, zemrela 5. unora 2006. I ji nam vzala rakovina. Narodila
se v Lanzhote 17. rijna 1931, s Mirkem se vzali 30. cervence 1949,
pristi den prekrocili hranice a na Stedry den na lodi gen.
Ballou pripluli do Kanady. Jeji manzel Mira ji popsal jako
vzacnou zenu a manzelku a vzornou matku. A take napsal: mam moc
a moc slzi, ktere nejak nemohu zastavit. Myslim, ze rozumim -
jsou ztraty, ktere nas utopi v slzach a navzdy zmeni tvar sveta.
Nikdy jsem nemel prilezitost si s Milou opravdu popovidat. Ale
videl jsem ji na schuzich ustredniho vyboru Sdruzeni a obdivoval
jsem jeji vasnive pritakani zivotu. Bylo to v dobe, kdy jeji manzel
Mira prochazel obtiznym udobim. Mila ho drzela silou sve vule
a sve lasky k zivotu i k nemu. Proto sdilim jeho obdiv. Proto
rozumim jeho slzam. Vsichni jsme ztratili vzacneho cloveka. Ceske
a Slovenske sdruzeni pak ztratilo jednu ze svych nejobetavejsich
pracovnic, jejiz prinos jiste ocenil ve sve kondolenci predseda
sdruzeni Milos Suchma. Mirovi, jejich detem a rodinam za nas za
vsechny vyslovuji hlubokou soustrast.
***
Cesky sen
Ve stredu 8.unora byl v Bloor Cinema v Torontu promitan
cesky film o manipulovani lidi modernimi prodejnimi metodami..
Popisuje, jak v lete 2004 dva studenti AMU prilakali rozsahlou
reklamou na prazdne prostranstvi v Praze stovky lidi udajne na
otevreni nove mamuti velkoprodejny. Fasada velkoprodejny nesla
barvy duhy. Za fasadou - prazdne pole. Film sleduje Filipa Remundu
a Vita Klusaka, jak planuji svuj "cesky sen", v podstate
lzivou iluzi zivenou masivni reklamou typu: nase inzerce je uspesna,
prestoze nase produkty jsou k nicemu a nebo dokonce vubec neexistuji;
a zachycuje reakci konzumentu, vychovanych v masove psychologii
nacistickym a potom komunistickym rezimem. Biograf byl nabity,
hlavne mladymi lidmi a predni torontsky denik, National Post
o filmu prinesl velmi kladnou recenzi, koncici: fascinujici, originalni
priklad salivosti volneho trhu.
***
Mozart, Toronto Philharmonia a Milos Formacek
Toronto Philharmonia oslavila - po uvodni skladbe
Malcolma Forsytha Sketches from Natal - 250. narozeniny
podle soudu mnohych nejvetsiho ze vsech hudebnich skladatelu,
W. A. Mozarta, koncertem jeho Housloveho koncertu c. 5, Symfoniety
pro housle a violu a Symfonie c.29. Koncert, ktery se konal v
George Weston Recital Hall 8. unora 2006, ridil cesky dirigent
Milos Formacek. Musil byt dobry: na konci koncertu jsme vsichni
povstali a zurive tleskali.
Formacek, jak se nam po koncertu se spravedlivou pychou priznal,
je z rodu rebelantu: jeho dedecek hospodaril za komunistickeho
rezimu! Maestro sam se na podiu objevil (sluselo mu to) v ne zcela
tradicnim dirigentskem uboru, coz opakoval po prestavce v trochu
odlisne verzi. Zblizka vypada neuveritelne mlade, tak na septimana.
Je mimoradne sympaticky a - dle zasvecenych pramenu - okouzlive
muzsky sovinisticky. Jeho rodina, vedle toho, ze je - rebelantska,
ma bohatou muzikantskou minulost. Chodil k nim na priklad Karel
Ancerl, ktery dal malemu Miloskovi do kocarku medvidky (predpokladam,
ze plysove) a vestecky prohlasil: Ty kluku budes dirigentem! (Neco
jako byt pokrten papezem.) Mezi jeho uciteli byli profesori Josef
Veselka a Zdenek Kosler. Take prof. Vaclav Neumann (neodpustil
jsem si podotknout, ze Neumann se obetave ujal zezla, kdyz komuniste
z Ceske filharmonie vyhodili Vaclava Talicha). V Kanade je Milos
Formacek poprve. Ale rozhodne ne naposled. V kvetnu prijede znovu.
Uz se tesim. Josef Cermak
***
Moje teta tvoje teta
Ne vsichni divaci odchazeli z torontskeho predstaveni cerne komedie
kanadskeho autora Morrise Panycha v prekladu Alexandra Jerrie
s obdivnymi pocity. Duvody byly ruzne: pro nektere byla tato komedie
prilis cerna, jinym vadila hlucnost zvukovych efektu a jeste jinym
skutecnost, ze divadelni sal zrejme nebyl staven pro komorni zvuky
- prostymi slovy: nebylo dobre slyset. A ponevadz prevazna cast
hry je vlastne monologem synovce one tety v nazvu hry, slo o nedostatek
dost zavazny.
Tim spis, ze hra rika leccos, co si zaslouzi, aby bylo slyseno.
Navstevuje totiz oblasti v nasich srdcich, ktere nejsou castym
tematem pri rodinne veceri, oblasti zemepisne ne nepodobne tem,
o nichz nikdo nic nevedel a ktere davni kartografove na mapach
vyznacovali slovy: HIC SUNT LEONES (Tady jsou lvi). Vezmete tetu,
ktera je udajne pripravena opustit tuto planetu, vy - jeji synovec
- riskujete svoji karieru (i kdyz za moc nestoji), abyste s tetou
stravil posledni dny na teto zemi. Ovsem v nadeji, ze teta to
s odchodem mysli vazne a ze Vy (synovec) vsechno zdedite. Ale
teta se k tomu nema - misto aby urychlene odesla, plete svetr
(jak se nakonec ukaze, darek pro Vase narozeniny) a vy v sobe
objevite ruzne choutky: na priklad pritisknout polstar na tetin
nosanek; nebo ji poslouzit napojem, ktery ji bezbolestne prevede
na druhy breh. Proste prekvapive uslechtile choutky, o nichz jste
vubec nevedel. Ale nakonec - bud proto, ze se ve Vas probudi svedomi
nebo, jestlize svedomi postradate, ale postradate i odvahu spachat
cin tak negativne hrdinsky - misto, abyste teticce nejdrive pomohl
pri odchodu a pak ji pripravil pohreb, ktery jste naplanoval do
posledniho detailu, s ni planujete spolecnou cestu nekam na Rivieru.
(Vy, kteri jste tady trochu dele, si mozna vzpomenete na Pamelu
Hearst, dceru tiskoveho magnata, kterou unesli nejslavnejsi teroriste
sve doby a ona se s nimi tak ztotoznila, ze se prakticky stala
jednou z nich.)
Hra se pokousi odpovedet i na zapeklitou otazku, proc jsme jaci
jsme. Proc byl synovec ochoten tetu udusit a proc byl tak zatrpkly
vuci svym rodicum? Citil se nemilovan - kdyz se jako dite ztratil
se svym psem (nebo to byla kocicka?), jeho maminka vic lkala nad
ztratou psa nez syna; ani rodice ani teta si nevzpomneli darkem
na jeho narozeniny (az ted teta se svym o pet cisel mensim svetrem)
atd. A zrejme ani autor (a pokud vim ani nikdo jiny) nema odpoved
na otazku, proc zakernost zivota z nekterych dela svetce a z jinych
vrahy.
O cem neni treba dlouho dumat byly vykony Vaclava Postraneckeho,
clena cinohry Narodniho divadla, a Niny Jirankove, emeritni clenky
Mestskych divadel prazskych. Oba podali vykony hodne jejich povesti.
Jeho role vyzadovala nejen mimoradnou pamet - byl to vlastne skoro
dvouhodinovy monolog - ale i sirokou skalu hereckych poloh, od
hamletovske byt ci nebyt (s klubkem vlny misto lebky) az do syroveho
cynismu Joel Graye ve filmu Cabaret. Uctyhodny vykon! Pani Jirankova
asi zapasila (ale nebylo to videt, na to je prilis velka herecka)
s jinym problemem: jak hrat dve hodiny prakticky beze slov, vetsinou
v polospanku umirani, casto jen o malo vic nez klubko vlny v hamletovske
scene - a nevytratit se z povedomi divaku. Nevytratila se! Obema
moc dekujeme. Dekujeme take tem torontskym, kteri se o uspech
tohoto predstaveni zaslouzili.
***
Sedmdesatka Bohouse Maci
Co dela, dela, protoze to dela rad. Nestoji o to, aby
se o nem psalo. Rekl jsem mu, ze o jeho sedmdesatce napisi, at
chce nebo nechce a jestlize mi o sobe nic nerekne, neco si vymyslim
a kdyz se mu to nebude libit, muze mne zalovat pro urazku na cti.
Tak povidal... Narodil se 24. unora 1936 (pro pana, ono uz mu
bude sedmdesat!) v Jindrichove Hradci. Ale jeho divadelni cinnost
zacala, az kdyz se jeho rodina odstehovala do Bystrice u Benesova.
Tam opravdu zil divadlem: loutkove divadlo, ktere se od roku 1954
az do roku 1968 pravidelne zucastnilo festivalu v Loutkove Chrudimi
a zajizdelo i na Mezinarodni loutkovy festival v Karlovych Varech.
Bystricky recitacni soubor, ktery se pravidelne zucastnil Wolkrova
Prostejova. Individualne Bohous vystoupil s Benesovskym a Pribramskym
oblastnim divadlem, v divadle Nachod a dvakrat vyhral individualni
recitacni soutez ve Wolkrove Prostejovu. Vitezove teto souteze
byli povinni zarecitovat v parlamente. Bohous musil dvakrat recitovat
v parlamente! Kdyz mi tohle vypravel, predstava politickeho vykvetu
naroda (tohle se udalo v padesatych a sedesatych letech) naslouchajiciho
mladickemu recitatorovi zpusobil, ze mi z leveho oka skanula jedna
velka slza. Jeho herecti druzi, bratr Teodor (podle Bohouse lepsi
nez on), i recitacni partner (trojnasobny vitez prostejovske souteze)
Ludvik Nemec jsou uz oba na druhem brehu. V roce 1968 se Bohous
prenesl do Kanady a diky za to! Jako clen Noveho divadla (a podle
nazoru mnohych nejtalentovanejsi z nas) vytvoril nezapomenutelneho
tulaka v Capkove hre Ze zivota hmyzu. Neprekvapi, ze Capek je
Bohousovym oblibenym dramatikem. A ovsem Bohouse jsme videli v
desitkach jinych her, mezi nimi v Havlove Pokouseni, v Skvoreckeho
Host do domu, v Cechovove Namluvach a Slze, v Zenitbe (s Vaclavem
Postraneckym)... Recitoval v desitkach recitacnich poradu torontskeho
Divadla poezie (reziser Milo Kubik), pri oslavach 28. rijna,
ci na Masaryktownu. Bohous Maca po sobe nezanecha hmotne statky.
Zanecha po sobe daleko vic: hrst krasnych okamziku v pameti soucasniku
a zaznam o nich na zazloutlych strankach novin pro budouci hledace
minulosti. Vsecko nejlepsi, Bohousi. A zaluj...
Josef Cermak
***