Navrat na hlavni stranu

Na okraj
Za Milou Tretinovou

Obetava dobrovolna krajanska pracovnice a po radu let predsedkyne batawske odbocky Ceskeho a Slovenskeho sdruzeni v Kanade, Mila Tretinova, zemrela 5. unora 2006. I ji nam vzala rakovina. Narodila se v Lanzhote 17. rijna 1931, s Mirkem se vzali 30. cervence 1949, pristi den prekrocili hranice a na Stedry den na lodi gen. Ballou pripluli do Kanady. Jeji manzel Mira ji popsal jako vzacnou zenu a manzelku a vzornou matku. A take napsal: mam moc a moc slzi, ktere nejak nemohu zastavit. Myslim, ze rozumim - jsou ztraty, ktere nas utopi v slzach a navzdy zmeni tvar sveta. Nikdy jsem nemel prilezitost si s Milou opravdu popovidat. Ale videl jsem ji na schuzich ustredniho vyboru Sdruzeni a obdivoval jsem jeji vasnive pritakani zivotu. Bylo to v dobe, kdy jeji manzel Mira prochazel obtiznym udobim. Mila ho drzela silou sve vule a sve lasky k zivotu i k nemu. Proto sdilim jeho obdiv. Proto rozumim jeho slzam. Vsichni jsme ztratili vzacneho cloveka. Ceske a Slovenske sdruzeni pak ztratilo jednu ze svych nejobetavejsich pracovnic, jejiz prinos jiste ocenil ve sve kondolenci predseda sdruzeni Milos Suchma. Mirovi, jejich detem a rodinam za nas za vsechny vyslovuji hlubokou soustrast.
***
Cesky sen
Ve stredu 8.unora byl v Bloor Cinema v Torontu promitan cesky film o manipulovani lidi modernimi prodejnimi metodami.. Popisuje, jak v lete 2004 dva studenti AMU prilakali rozsahlou reklamou na prazdne prostranstvi v Praze stovky lidi udajne na otevreni nove mamuti velkoprodejny. Fasada velkoprodejny nesla barvy duhy. Za fasadou - prazdne pole. Film sleduje Filipa Remundu a Vita Klusaka, jak planuji svuj "cesky sen", v podstate lzivou iluzi zivenou masivni reklamou typu: nase inzerce je uspesna, prestoze nase produkty jsou k nicemu a nebo dokonce vubec neexistuji; a zachycuje reakci konzumentu, vychovanych v masove psychologii nacistickym a potom komunistickym rezimem. Biograf byl nabity, hlavne mladymi lidmi a predni torontsky denik, National Post o filmu prinesl velmi kladnou recenzi, koncici: fascinujici, originalni priklad salivosti volneho trhu.
***
Mozart, Toronto Philharmonia a Milos Formacek
Toronto Philharmonia oslavila - po uvodni skladbe Malcolma Forsytha Sketches from Natal - 250. narozeniny podle soudu mnohych nejvetsiho ze vsech hudebnich skladatelu, W. A. Mozarta, koncertem jeho Housloveho koncertu c. 5, Symfoniety pro housle a violu a Symfonie c.29. Koncert, ktery se konal v George Weston Recital Hall 8. unora 2006, ridil cesky dirigent Milos Formacek. Musil byt dobry: na konci koncertu jsme vsichni povstali a zurive tleskali.
Formacek, jak se nam po koncertu se spravedlivou pychou priznal, je z rodu rebelantu: jeho dedecek hospodaril za komunistickeho rezimu! Maestro sam se na podiu objevil (sluselo mu to) v ne zcela tradicnim dirigentskem uboru, coz opakoval po prestavce v trochu odlisne verzi. Zblizka vypada neuveritelne mlade, tak na septimana. Je mimoradne sympaticky a - dle zasvecenych pramenu - okouzlive muzsky sovinisticky. Jeho rodina, vedle toho, ze je - rebelantska, ma bohatou muzikantskou minulost. Chodil k nim na priklad Karel Ancerl, ktery dal malemu Miloskovi do kocarku medvidky (predpokladam, ze plysove) a vestecky prohlasil: Ty kluku budes dirigentem! (Neco jako byt pokrten papezem.) Mezi jeho uciteli byli profesori Josef Veselka a Zdenek Kosler. Take prof. Vaclav Neumann (neodpustil jsem si podotknout, ze Neumann se obetave ujal zezla, kdyz komuniste z Ceske filharmonie vyhodili Vaclava Talicha). V Kanade je Milos Formacek poprve. Ale rozhodne ne naposled. V kvetnu prijede znovu. Uz se tesim. Josef Cermak
***
Moje teta tvoje teta
Ne vsichni divaci odchazeli z torontskeho predstaveni cerne komedie kanadskeho autora Morrise Panycha v prekladu Alexandra Jerrie s obdivnymi pocity. Duvody byly ruzne: pro nektere byla tato komedie prilis cerna, jinym vadila hlucnost zvukovych efektu a jeste jinym skutecnost, ze divadelni sal zrejme nebyl staven pro komorni zvuky - prostymi slovy: nebylo dobre slyset. A ponevadz prevazna cast hry je vlastne monologem synovce one tety v nazvu hry, slo o nedostatek dost zavazny.
Tim spis, ze hra rika leccos, co si zaslouzi, aby bylo slyseno. Navstevuje totiz oblasti v nasich srdcich, ktere nejsou castym tematem pri rodinne veceri, oblasti zemepisne ne nepodobne tem, o nichz nikdo nic nevedel a ktere davni kartografove na mapach vyznacovali slovy: HIC SUNT LEONES (Tady jsou lvi). Vezmete tetu, ktera je udajne pripravena opustit tuto planetu, vy - jeji synovec - riskujete svoji karieru (i kdyz za moc nestoji), abyste s tetou stravil posledni dny na teto zemi. Ovsem v nadeji, ze teta to s odchodem mysli vazne a ze Vy (synovec) vsechno zdedite. Ale teta se k tomu nema - misto aby urychlene odesla, plete svetr (jak se nakonec ukaze, darek pro Vase narozeniny) a vy v sobe objevite ruzne choutky: na priklad pritisknout polstar na tetin nosanek; nebo ji poslouzit napojem, ktery ji bezbolestne prevede na druhy breh. Proste prekvapive uslechtile choutky, o nichz jste vubec nevedel. Ale nakonec - bud proto, ze se ve Vas probudi svedomi nebo, jestlize svedomi postradate, ale postradate i odvahu spachat cin tak negativne hrdinsky - misto, abyste teticce nejdrive pomohl pri odchodu a pak ji pripravil pohreb, ktery jste naplanoval do posledniho detailu, s ni planujete spolecnou cestu nekam na Rivieru. (Vy, kteri jste tady trochu dele, si mozna vzpomenete na Pamelu Hearst, dceru tiskoveho magnata, kterou unesli nejslavnejsi teroriste sve doby a ona se s nimi tak ztotoznila, ze se prakticky stala jednou z nich.)
Hra se pokousi odpovedet i na zapeklitou otazku, proc jsme jaci jsme. Proc byl synovec ochoten tetu udusit a proc byl tak zatrpkly vuci svym rodicum? Citil se nemilovan - kdyz se jako dite ztratil se svym psem (nebo to byla kocicka?), jeho maminka vic lkala nad ztratou psa nez syna; ani rodice ani teta si nevzpomneli darkem na jeho narozeniny (az ted teta se svym o pet cisel mensim svetrem) atd. A zrejme ani autor (a pokud vim ani nikdo jiny) nema odpoved na otazku, proc zakernost zivota z nekterych dela svetce a z jinych vrahy.
O cem neni treba dlouho dumat byly vykony Vaclava Postraneckeho, clena cinohry Narodniho divadla, a Niny Jirankove, emeritni clenky Mestskych divadel prazskych. Oba podali vykony hodne jejich povesti. Jeho role vyzadovala nejen mimoradnou pamet - byl to vlastne skoro dvouhodinovy monolog - ale i sirokou skalu hereckych poloh, od hamletovske byt ci nebyt (s klubkem vlny misto lebky) az do syroveho cynismu Joel Graye ve filmu Cabaret. Uctyhodny vykon! Pani Jirankova asi zapasila (ale nebylo to videt, na to je prilis velka herecka) s jinym problemem: jak hrat dve hodiny prakticky beze slov, vetsinou v polospanku umirani, casto jen o malo vic nez klubko vlny v hamletovske scene - a nevytratit se z povedomi divaku. Nevytratila se! Obema moc dekujeme. Dekujeme take tem torontskym, kteri se o uspech tohoto predstaveni zaslouzili.
***
Sedmdesatka Bohouse Maci
Co dela, dela, protoze to dela rad. Nestoji o to, aby se o nem psalo. Rekl jsem mu, ze o jeho sedmdesatce napisi, at chce nebo nechce a jestlize mi o sobe nic nerekne, neco si vymyslim a kdyz se mu to nebude libit, muze mne zalovat pro urazku na cti. Tak povidal... Narodil se 24. unora 1936 (pro pana, ono uz mu bude sedmdesat!) v Jindrichove Hradci. Ale jeho divadelni cinnost zacala, az kdyz se jeho rodina odstehovala do Bystrice u Benesova. Tam opravdu zil divadlem: loutkove divadlo, ktere se od roku 1954 az do roku 1968 pravidelne zucastnilo festivalu v Loutkove Chrudimi a zajizdelo i na Mezinarodni loutkovy festival v Karlovych Varech. Bystricky recitacni soubor, ktery se pravidelne zucastnil Wolkrova Prostejova. Individualne Bohous vystoupil s Benesovskym a Pribramskym oblastnim divadlem, v divadle Nachod a dvakrat vyhral individualni recitacni soutez ve Wolkrove Prostejovu. Vitezove teto souteze byli povinni zarecitovat v parlamente. Bohous musil dvakrat recitovat v parlamente! Kdyz mi tohle vypravel, predstava politickeho vykvetu naroda (tohle se udalo v padesatych a sedesatych letech) naslouchajiciho mladickemu recitatorovi zpusobil, ze mi z leveho oka skanula jedna velka slza. Jeho herecti druzi, bratr Teodor (podle Bohouse lepsi nez on), i recitacni partner (trojnasobny vitez prostejovske souteze) Ludvik Nemec jsou uz oba na druhem brehu. V roce 1968 se Bohous prenesl do Kanady a diky za to! Jako clen Noveho divadla (a podle nazoru mnohych nejtalentovanejsi z nas) vytvoril nezapomenutelneho tulaka v Capkove hre Ze zivota hmyzu. Neprekvapi, ze Capek je Bohousovym oblibenym dramatikem. A ovsem Bohouse jsme videli v desitkach jinych her, mezi nimi v Havlove Pokouseni, v Skvoreckeho Host do domu, v Cechovove Namluvach a Slze, v Zenitbe (s Vaclavem Postraneckym)... Recitoval v desitkach recitacnich poradu torontskeho Divadla poezie (reziser Milo Kubik), pri oslavach 28. rijna, ci na Masaryktownu. Bohous Maca po sobe nezanecha hmotne statky. Zanecha po sobe daleko vic: hrst krasnych okamziku v pameti soucasniku a zaznam o nich na zazloutlych strankach novin pro budouci hledace minulosti. Vsecko nejlepsi, Bohousi. A zaluj...
Josef Cermak
***

Navrat na hlavni stranu