Energeticky stupen patnact
At se mate od Vanoc do konce roku lepe nez v tomto
roku!
Vanocni prani, ktere se mi vrylo do pameti, ackoliv jsem jej dostal
pred vic jak ctvrtstoletim. Posledni tyden v roce vetsinou patri
k tem, na ktere si nestezujeme. Jidla i piti je dostatek. Nikam
nespechame. Zkratka pohoda.
Po Novem roce jsme pak vrzeni do reality, z ktere se vyhrabeme
nekdy az na jare. Jenze v roce 1978 jsme k vanocum dostali zvlastni
darek. Energeticky stupen patnact. Pravda, mohli jsme si
ho vychutnat az zacatkem roku 1979 a neni zapotrebi mnoha pametniku,
aby si na tento darek vzpomneli. Energeticky stupen patnact znamenal
totiz na par dnu svobodu. Krasnou svobodu, ktera hranicila az
s anarchii. Prislo to skutecne necekane.
Silvestr zmineneho roku byl neobycejne teply. Dokonce i veznove
na Borech chodili odpoledne na vychazce pouze v kosilich. Diskutovalo
se o tom, jak svrhnout rezim. Petr Cibulka nebyl spokojen s demokracii
v Norsku, protoze pry komuniste nemaji pristup do televize. Jiny
zastance demokracie Milos Lojek by je naopak nechal vsechny zavrit,
protoze to jsou pry agenti KGB. Snazil jsem se oba rozlicene kohoutky
usmirit. Nase cesta vedla dokola odnikud nikam. Pak prisel kapitan
Berkovec a zavrel vrata a my mirili do svych cel privitat Novy
rok 1979. Zatimco my jsme zamirili dovnitr, lid plzensky i prazsky,
mestsky i venkovsky, vyrazil do ulic. Rovnez jen tak cili bez
kabatu. Bylo takove teplo, ze nikdo nemohl uverit tomu, ze by
mohlo dojit k nejake radikalni zmene pocasi. A ono doslo.
Dodnes nikdo, krome mne, nevi proc. Nahla zmena pocasi totiz
nebyla ani ohlasena dopredu v Rozhlase po drate, ani v
Televiznich novinach. Na pamatku teto historicke silvestrovske
udalosti se od te doby dvakrat za rok meni cas. To, aby pohansti
vladci usmirili sve bohy a dali tak najevo, ze si vazi elektricke
energie, kterou dostavaji z elektraren a ze tuto silu neberou
jako samozrejmost.
Jenze tehdy se nerozhnevali neskodni druhoradi pohansti buzkove.
Na narodni podnik PRECIOZA dolehl trest daleko vetsi. Trest toho,
ktery je oznacovan jako Pravda nebo Spravedlnost. V tu silvestrovskou
noc se totiz tovarni kola narodniho podniku PRECIOZA zastavila.
V nasledujicich dnech neopustil plzenskou veznici ani jeden vybrouseny
drahokam ci kaminek do prstynku a trestanci meli po mnoha dnech
spravedlivy odpocinek.
Narodni podnik PRECIOZA totiz pripominal peklo, kde se dusicky
behem horkych letnich dnu smazily a skrz skleneny strop je pripekalo
letni slunce. Skleneny odpad z koralku neodtekal do kanalu, jak
by se ocekavalo, ale byl znovu precerpavan nad hlavy veznu, aby
opet chladil stroje a nejen stroje, ale i ty, kteri je obsluhovali.
Koupelna byla jednou za tyden a kdo musel pracovat prescas, tak
o sprse slysel pouze z vypraveni.
Pracovalo se nepretrzite sest dnu v tydnu. Pouze v nedeli se
delala udrzba. Zacatkem listopadu roku 1978 vsak prisel nekdo
s napadem, ze by se mohlo pracovat i v noci ze soboty na nedeli,
ackoliv to odporovalo zakoniku prace a ti, co odmitnou pracovat,
ze budou nejprisneji potrestani.
Kapitan Berkovec na to prisel osobne dohlednout. Jenze ty, co
odmitli jit do prace kapitan Berkovec nepotrestal. Alespon ne
okamzite. Jako zkuseny vychovatel pockal do konce listopadu a
pak si tyto odperace prace nechal zavolat do kancelare a udelil
jim 30 dnu pobytu na zvlastnim oddeleni. Srozumitelne receno,
nechal je zavrit do korekce pres Vanoce.
Stedry den roku 1978 jsem tedy nestravil pri zlutem moku sumaku,
kteremu veznove pratelsky rikali pivinko, ci u smesi caje
a tabaku nazyvane magorak. Zustala mne odeprena i vychodonemecka
show Ein Kessel Buntes, kde s oblibou zpival nemecky bozsky
Kaja Gottu.
Kdyz uz jsem se pripravil na to, ze Vanoce proziji v meditaci
a vzpominkach, soupli mi na celu zfetovanyho Karlika Dostala.
Ten sliboval, ze jestli bude pristi rok venku, ze se nedotkne
ani alkoholu. Hezky se to poslouchalo. Karlik byl smolar. Se slzami
v ocich mne licil, jak utekl z vezeni ke svy Evicce a kdyz si
v prestavce mezi laskou a milovanim zapli televizi, objevil se
tam major Jirzak a v poradu Verejna bezpecnost radi, hleda,
informuje, ukazal tam jeho neretusovanou fotografii a oznacil
ho za zvlaste nebezpecneho zlocince, ktery je patrne ozbrojen.
"a ja v zivote nemel ani spuntovku!" zapochyboval o
kredibilite Ceskoslovenske televize Karlik.
Na Hod Bozi vanocni jsme meli asi dvacetiminutovou vychazku.
Jakysi Duchoslav se neustale hadal s bacharem, ze nikde nevidel
predpis, ze se vezen nesmi smat. Jindy, kdyz mel celu zakourenou
tak, ze by se tam dala hul postavit, prisel s teorii, ze mu tam
ten kour fouka nekdo z ulice.
Dalsi velkou postavou byl Nemec Watzke. Tomu chybel malicek a
neustale se hlasil na osetrovnu. Tentokrat byl z vychazky vyloucen,
protoze se bavil. Watzke pro zmenu protestoval, ze ma slabe srdce
a ze by ho to bez cerstveho vzduchu mohlo klepnout. Jakmile byl
vracen na celu, okamzite vlezl do okna a jako z nadrazniho rozhlasu
pozadal ostatni vezne, aby se chovali na vychazce slusne a ukaznene
a hlavne spolu nehovorili.
Po vanocich jsme tedy, jak se rikalo vyfarali. Dostali
jsme se vsak do toho nejlepsiho. Berkovec provadel povanocni normalizaci.
Jednim z hlavnich opatreni byl zakaz televize. Zadny Kessel,
ani Vondrackova. Veznove chodili smutne z cely do cely. Silvin
bude bez televize a kapitan byl neoblomny. Zbyle sumaky od vanoc
zhorkly jako skutecne pivo.
Teprve 30. prosince zmineneho roku svitla nadeje. Na Silvestra
se uskutecni velky sachovy turnaj a jen v pripade vitezstvi bude
zruseno pro vybrane vezne embargo na televizi.
Nejakym nedopatrenim jsem se dostal i do druzstva, ktere se melo
pokusit o zazrak. Hlavnim rozhodcim byl mezinarodni sachovy mistr
Bradac. Favorizovanym tymem byl II. usek (Skodovka), kde nekteri
odsouzeni jiz deset, patnact let neznali jinou kratochvili nez
hru v sachy.
Utkani se konalo v krasne barokni kapli, ktera slouzila jako
telocvicna. Prvni dve partie jsem prohral, dokonce beznadejne
rychle. Chtelo se mi spat a ke vsemu na zachod. Presto nase muzstvo
postoupilo do finale prave proti Skodovce.
Pred finalovym zapasem nastala kratka prestavka. Vyuzil jsem
toho a jestli to bylo tim, ze na toalete byl cerstvy jarni vzduch
z venku nebo jestli to bylo tim, ze jsem poprve po delsi dobe
uvidel z chodby trochu vice do sveta a to mne probudilo, nevim,
ale vratil jsem se do telocvicny jako pod vlivem dopingu. Zcela
vymeneny. Mezitim se zacalo taktizovat. Bylo rozhodnuto, ze ja
to stejnak prohraju, takze budu hrat proti tomu nejlepsimu ze
Skodovky, ktery snad prohraval jen s Bradacem, ale ten delal rozhodciho.
Neprotestoval jsem. Kapitan Berkovec s nehybnou tvari mne stal
za zady a ja hral tusim s cernymi figurami. Hned v uvodu jsem
obetoval pesce, abych se dostal na uhlopricku, ktera smerovala
k bilemu krali po rosade. Mel jsem snad nejake vnuknuti, ze tuto
uhlopricku nesmim pustit. Souper zatim manevroval na damskem kridle.
Prisel jsem o prvni figuru, ale uhlopricku jsem drzel. Mezitim
uz se skoncila prvni partie a my jsme jeste ani nebyli ve stredni
hre. Hra se ponekud zjednodusovala v muj neprospech. Materialni
prevaha soupere vzrustala. Ted jiz jsem se soustredil na uhlopricku
naplno. Zatimco souper vybiral jednu moji figurku za druhou, jako
houbar hribky, mne se podarilo posilnit uhlopricku kralovnou.
Skoncila se dalsi partie nerozhodne, stav utkani byl 2:2. Zustali
jsme pouze my dva. Ostatni jiz sledovali pouze nasi sachovnici.
V ten okamzik jsem se rozhodl obetovat i kralovnu. Najednou nastal
sum a diskuse a pak se muj souper vzdal. Nemohl odvratit mat vezi
a pres uhlopricku ho blokoval muj strelec. Pritel Machacek se
obratil na kapitana Berkovce s poznamkou: "Takovej sachista
nepatri na diru!" Ten se usmal jako veverka a zrusil pro
vybrane vezne zakaz televize.
Rekl jsem pro vybrane vezne, v me situaci zustal Silvin bez Kesslu
a Kessel beze mne. Za to jsem mohl nad sumakovou penou
v cele pozoroval zazracny ukaz, jak se obloha zatahla a zacalo
prset. Dest se pomalu menil v snih. Nejprve v jakousi cachtu,
pak se vezensky dvur rozjasnil bilym potahem, jako by tam nekdo
ustlal. O pulnoci se zazaril ledem jediny strom na dvore a pak
se zacal zabalovat do snehu. Dolehly hlasy zvonu a svetla raket.
To bylo znameni, ze rok 1979 dorazil i na Bory. Neskryvana radost
mnoha muklu a vykriky: "Letos, za par!"
Podarilo se mi zachranit na casne ranni hodiny zbytky cejlonskeho
caje Earl Grey, krasne horkeho. Nekdy i ten nejlepsi caj skoncil
jako neuveritelne sladky husty magorak, po kterem bylo stejne
blbe jako po spatnem chlastu.
Po novorocnim obede prisel povinny poslech projevu dr. Gustava
Husaka. Oznamil, ze nase ekonomika nema sebemensi problemy a ze
produktivita prace, obzvlaste v chemickem prumyslu se zvysila
o obdivuhodnych devet procent. Odsoudil samozvance, kteri tvrdi,
ze nase kultura neni na patricne urovni a pochvalil skvele Dietlovy
serialy o prodavacce a spitalu. I dnes by nejedno oko zaslzelo.
Vsak serialy bezi v televizi dodnes.
Ve vecernich televiznich novinach nam to jeste jednou zopakovali,
ale pak prisla ta magicka veta: Energeticky stupen patnact!
Nikdo z nas netusil, ze je to pisen o svobode, ze dny hnevu prisly
na Gustava Husaka za jeho projevy, na kapitana Berkovce za jeho
normalizacni opatreni, na narodni podnik PRECIOZA za nelidske
vykoristovani veznu.
Toho vecera pro nedostatek elektricke energie prestaly fungovat
rusicky a eterem znely protest songy Karla Kryla. Silenci u magnetofonu
kotoucovych i kazetovych nahravali po cela odpoledne i vecery.
Z mladeze skolou povinne se stala mladez skolou nepovinna. Ba
i delnikum v mensich fabrickach i velkych zavodech se naskytlo
necekane volno. Televize i s Dietlovymi serialy zmlkla. Druhy
program se odmlcel zcela, prvni vysilal dve hodiny. Lid nebyl
vice oblbovan.
A veznove? Ti meli jedenact hodin povinneho spanku. Kdyz rano
prisel podporucik Piroch do cely, vyvalil se na nej dym z nocnich
politickych seanci, jako z kancelari na UV KSC. Muz s vylozkami
nechtel ztratit autoritu a vyhruzne zasycel: "Mladenci, jak
chcete!" A ten den byl misto dvou filmu pouze film jeden.
Za to vsak skvely. Dodnes si ho pamatuji, Afonovo zmoudreni.
Ani vezensky cenzor v tom zmatku nestacil vystrihat vsechny eroticke
sceny jednonadrovych filmu.
Televizni noviny, ktere informovaly, jak pracujici hrdinne vzdoruji
prirode byly nepovinne, presto veznove cekaly na jeden okamzik,
ktery existoval na zaver zprav. V okamziku, kdy hlasatelka ohlasila:
"Zitra bude po celem uzemi energeticky stupen patnact!"
ozval se huronsky rev, proti kteremu nadseni pri brance vstrelene
v Sazka Arene na MS bylo pouze lehke sumeni jarniho vanku.
Jenze kazda pohadka jednou konci. I v roce 1979 se kolem 10.
ledna oteplilo. V televiznich novinach hlasatelka oznamila na
druhy den "Energeticky stupen devet!"
Rano nas probudil budicek a narodni podnik PRECIOZA zacal opet
pracovat. V televizi se objevily Dietlovy serialy a Gustav Husak
vyrazil na statni navstevy, ktere jsme my museli od sedmi vecer
povinne sledovat v Televiznich novinach. Karel Kryl s kytarou
se marne pokousel prervat rusicky. Vlastne ne tak marne, jak pravil
tehdy kolega Machacek: "Nevydrzeli to dlouho!" a skutecne
za deset let a deset mesicu bylo po nich.
Co poprat k Vanocum: Energeticky stupen patnact! - Maximalne
dve hodiny televize denne, bez prihlouplych serialu a soap oper.
Jedenact hodin povinneho spanku. Vitezstvi ve vsech dopredu prohranych
bitvach, nejen sachovych. Abyste nemuseli do prace a meli cas
na sve zname. Nic si nedelejte z toho, kdyz budete mit misto dvou
filmu pouze jeden. Zalezi vic na kvalite nez na kvantite. Pokud
se zamyslite v tichu nad smyslem Vanoc, tak je to nekdy smysluplnejsi
nez prezirani se u plneho stolu.
Vlastne mne to tehdy kapitan Berkovec docela pekne zaridil.
Ales Brezina