Hudebni zastaveni s klasikou
Opet nam hral Boris Krajny
Prvni listopadove nedeli bylo na Masaryktownu vyprodano. Mnozi
si jiz zvykli na sezonu plnou klasicke a jazzove hudby a po svem
tuto nedeli nazyvaji hudebni nedeli. Svatek, ktery nam i tentokrate
pripravilo nocturnovske odpoledne, byl o to vetsi, ze hral pianista
svetoveho jmena Boris Krajny, ktery byl v tomto poradu hostem
jiz podruhe. Zajiste si vzpomenete, ze ta prvni navsteva se odehrala
temer presne pred rokem. Prvni cast koncertu byla venovana dvema
spickovym genialnim muzikantum - varhanikovi a skladateli, mistru
barokni polyfonie J. S. Bachovi a zavrsiteli videnskeho klasicismu
Ludviku van Beethovenovi. Skladatel Josef Suk, predstavitel ceske
moderni hudby, byl jako mila tecka za casti plne emoci. Na Masaryktownu
si posluchaci vyslechli skladby Siciliano z fletnove sonaty
c. 2 a Jesu, joy of man's desire J. S. Bacha (1685-1750).
Boris Krajny prezentoval dilo Ludwiga van Beethovena molovou Sonatou
c. 14, a snad kazdemu diteti znamou poetickou a pusobivou Mesicni
sonatou - cloveku se tajil dech. O ni tvrdi cesky hudebni
skladatel Ilja Hurnik, ze je to "nejslavnejsi skladba zakotvena
v cis-moll".
Tri Sukovy Idylky prinesly jakysi oddech. Jedna posluchacka
se dokonce sverila, ze jakmile se do nich zaposlouchala a pres
okno haly videla padajici listi, byla zcela dojata, nakolik ji
ta shoda prisla nadherna. Vratme se ale k nasemu interpretovi
s absolutnim sluchem Borisi Krajnemu. Diky svemu obzvlastnimu
talentu nema problem pokryt i ty nejnecekanejsi improvizovane
pozadavky sveho obecenstva. Pro tento rozmerny strunny hudebni
nastroj nosi v pameti ulozenych pet hodin koncertni hudby. (A
kdyz uz jsme u toho nazvoslovi, dovolte mi male odskoceni si:
vite, jak vubec vznikl pojem "piano"? Je to vlastne
odvozenina z italskych pojmu piano a forte, takze nazev proto,
aby zduraznil prednost tohoto nastroje menit intenzitu zvuku v
zavislosti na sile uderu prstu na klavesu, uvadi encyklopedie.)
A nejsou to jen noty, ktere ma vepsany do pameti, nybrz i pohyby
prstu - videli jste, jak mu po klaviature doslova tancuji? A chodidel
- pedalu? Cloveku nekdy ani nedochazi, ze ve hre jsou i nohy,
respektive pedaly klaviru, s nimiz prirozene skladatele pri tvorbe
take pocitaji. Ty nejsou ve vetsine pripadech posluchaci tolik
na ocich.
Druha cast pozdneodpoledniho koncertu byla venovana Erwinu Schulhoffovi
(1894-1942), Bedrichu Smetanovi (1824-1884) a Frederiku Chopinovi
(1810-1849), pianistove oblibenci.
Nad Erwinem Schulhoffem jsem zasla. Jak je moderni, jak je svezi
a vsestranny a jak malo jej znam. Nevim ani proc se tolik nehraje.
Ukazky jeho tvorby - Jazz Partita, nebo Shimmy Jazz
ci Fox a la Hawai v podani mistra Krajneho byla radost
slyset. S obecenstvem to jen hybalo.
Pianista a profesor AMU v Praze Boris Krajny vystupoval na nejznamejsich
podiich svetovych hudebnich domu v petatriceti zemich peti kontinentu
sveta. Na prvni pohled, a konecne vubec, pusobi dojmem pohodoveho
cloveka. Pred koncertem ma rad klid a ticho. A take ma rad zasvecene
obecenstvo. S takovym se setkava v Londyne, kde se mu, podle jeho
slov, pry hraje nejlepe. Nechape, ze si jej mohou lidi plest s
bratrem Milosem. Lekarem pres alergie. Je mu divne, proc se ptaji
Milose na to, jak hral. Se suchym humorem, jaky bych mu prisuzovala,
si povzdechl, ze by jej jednou potesilo, kdyby za nim prisli lidi
s podekovanim, ze jim predepsal spravny a dobry lek Nedavno hostoval
jako profesor na Narodni univerzite v Jizni Koreji. Posteskl si,
ze to, co by prenesl do skol v Cesku, je nesmirna dochvilnost
korejskych studentu. "Podle nich by se daly narizovat hodinky
a take ucta k sobe navzajem", tak to jsou dve veci, ktere
by rad prenesl domu. Z letosniho pobytu v Kanade si odvazel nadhernou
pohodu a krasu prirody podzimu. Uzasl nad tim, ze si stihli s
bratrem nasbirat v lese na ctyri kilogramu hub. Ujistil me, ze
byly jedle - "Konecne, ony jsou houby vsechny jedle, jenomze
nektere z nich jenom jednou" zazertoval mistr klavirni hry.
V teto chvili uz davno sedi za profesorskou katedrou - lepe receno
za profesorskym kridlem, aby hodnotil to, cemu se jeho zaci naucili
ci nenaucili. Je obdobi zkousek, takze prvni, co udelal, kdyz
dorazil domu, si sedl k telefonu, aby vyzvedel, co je na AMU noveho
a co jej ceka. Nas ceka nadeje, ze se s nim setkame v pristi sezone
nanovo. A mozna by nebylo na skodu jej nenechat jenom hrat, ale
i mluvit. To je take pozitek.
***
Zemlinskeho kvarteto bylo
prijato s nadsenim
Na mezinarodni soutezi smyccovych kvartet poradane v ramci 60.
nejvyznamnejsiho ceskeho hudebniho festivalu Prazske jaro 2005
ziskalo Zemlinskeho kvarteto druhe misto, vyrocni cena Ceskeho
spolku pro komorni hudbu pravidelne udelovana nadejnym komornim
souborum pripadla za letosni rok temto mladym muzikantum, prvni
cena v Soutezi Nadace B. Martinu, a tak dale. Nejvice si povazuji
ceny z Prazskeho jara...
Kdyz prijeli na Masaryktown, meli poradne napilno, prave totiz
meli za sebou koncert v Oakville. Po dalnici v zemi, kde byli
poprve, se jim zabloudit nepodarilo. "Jsme na to zvykli,
po Evrope nas nikdo nevozi, a ani ve velkych mestech ne"
odpovidaji sborove na otazku, jak cestu v novem prostredi zvladli.
Do nedavna jeste nesli nazev Penguin kvartet, dnes uz ale Zemlinskeho
kvarteto. Skladatelovu hudbu znaji, libi se jim, libi se jim jeho
kvarteta. A kdyz uz prijali jmeno tohoto pedagoga, skladatele
a dirigenta, pak uz si kladou za cil jej dustojne prezentovat.
Alexander Zemlinsky (1871-1942) je puvodem Rakusan, ale v Cechach
pusobil od roku 1911 sestnact let jako sef Noveho nemeckeho
divadla dnesni Statni opera.
Ve slozeni prvni a druhe housle - Frantisek Soucek, Petr Strizek,
viola Petr Holman a a violoncello Vladimir Fortin - hraje mlada
ctverice muzikantu jiz jedenact let. Tehdy si zacali rikat Penguin
kvartet.
Koncert na Nocturnech na Masaryktownu nebyl na kanadske pude prvni.
Uz se seznamili s obecenstvem na koncertu poradanem Mozartovou
spolecnosti, dale v Kitcheneru, Londonu a Oakville. "Vsude
se hraje bezvadne a jsou tu bezvadny lidi, to snad ani nejde,
aby clovek mel tremu," usmivaji se nadsenim ze spontanniho
prijeti.
Co je ceka v nejblizsi dobe? Po Kanade zavitaji do Spanelska,
a cil vzdalenejsi priprava na londynskou soutez smyccovych
kvartetu. Chteli by z tech dvanacti, co byly do souteze prijaty,
obstat co nejlepe. A tim minili, aniz by to vyrkli nahlas, prinest
nejakou z tech prvnich cen...
S lehkosti, s jakou hrali, krasnym zvukem, s muzikantskym citenim
a s technickou pripravenosti sve kvality jen potvrzuji. A my
jen budeme radi, kdyz se s nimi zase na nasem nedelnim hudebnim
odpoledni setkame. Urcite by se naslo spolecne tema k zajimavym
diskusim, a to nejen o hudbe. Ostatne, take si doma prehravate
jejich CD? Uz maji na svem mladem hudebnim konte dve. A s tou
nejlepsi kritikou.
Foto a text Vera Kohoutova
***