Z utkani CR- Norsko
Foto Pavel David
Uz davno nebyl listopad
Alespon listopad v Praze. Naposledy jsem byl v listopadu v Praze
v roce 1979, cili pred vic jak ctvrt stoletim a pred tim v roce
1976. Ani letos jsem neplanoval udelat vyjimku. I Broucci se chystali
na zimu a zacpavali okna a utesnovali dvere, aby prezili zimu.
Jenze casy se meni a tentokrat z pripravy na zimu mne vyrusila
modra obalka. Dostalo se mi sice vysvetleni, ze k soudu se nemusim
dostavit. Soud tak probehne v me nepritomnosti, ale jeste jsem
nevidel soud, ktery by nekdo dokazal v nepritomnosti vyhrat. On
se totiz soud tezko vyhrava i v pritomnosti. I rekl jsem si, ze
podzimni Praha je take zajimava. Obzvlaste, kdyz se hrala baraz
o ucast na Mistrovstvi sveta mezi Cechy a Nory.
Jeste v Torontu
A tady by melo zacit me vypravovani. Jiz od poloviny rijna
jsem peclive sledoval na internetu, jestli v nektere hospudce
bude toto zapoleni hracu s Brunclikovym lvem na prsou s Vikingy
virtualne zpristupneno. Nakonec v predvecer utkani jsem se vydal
po St. Clairu hledat fotbalovou oazu. Tech oaz bylo hodne, ale
tu pravou jsem nemohl a nemohl nalezt. Souboj Uruguaycu s Australany,
mne v tento okamzik nechaval chladnym. Ani v utkani Trinidad-Tobago
proti Bahrajnu jsem nenachazel to prave uspokojeni. Spanelsko
se Slovenskem zacinalo ponekud pozdeji a Torontane jakoby nechapali
dulezitost tohoto stretnuti. Pouze na dverich jedne hospudky pobliz
Yongu jsem spatril rozvrh kvalifikacnich klani a tam bylo, ze
rozhodujici bitvu budou ukazovat ze zaznamu v sedm vecer. Nenechal
jsem se vlakat do teto pasti. Jakmile bych po celodennim odpirani
a usilovne askezi usedl k obrazovce, urcite by prisel nejaky opilec
a oznamil by na celou hospodu konecny vysledek. Z napeti by se
stala nuda.
Nakonec jsem ve dvou restauracich dostal prislib, ze by to tam
mohlo byt. Dorazili jsme do prvni z nich spolu s doktorem Krajnym
a jeho synem. Obrazovka v rohu mistnosti jiz prenasela souboj
z piskoviste v Oslu. Komentar chybel, ale zvukova kulisa byla
dokonala. Mene dokonale bylo kanadske pivo, ale v tak vypjatych
okamzicich bych vypil i kyselinu sirovou a muj organismus by to
s nejvetsi pravdepodobnosti nepoznal. Pohledl jsem na obrazovku,
kde to zatahoval Smicer po levem kridle pred norskou branku. Jeho
technicka strela sla vedle prave tyce. Mezitim se zacala hospoda
plnit zvedavci z jizni Ameriky. Po chvili nase oslabeni bylo tri
(ja, dr. Krajny a jeho syn) proti nekolika stum Jihoamericanu.
Pomer ceskych priznivcu na stadionu v Oslu proti Norum byl zhruba
1:10. My jsme byli na tom podstatne hure. Po pul hodine vsak prisel
okamzik, kdy Nedved vybojoval mic, nahral na pravou stranu Poborskemu
a jeho centr nalezl hlavu, ne prilis vysokeho, Smicra. Ac v dvojim
oslabeni, vedeme 1:0.
Po prestavce jsem si pochvalil, jak je to skvele, ze tento mac
muzeme zde na St. Clairu sledovat. Bylo to trochu predcasne. Presne
za deset vterin obraz zmizel, zatimco na vedlejsi velke obrazovce
jsme mohli spatrit zabery z Montevidea. Jeste jednou jsme se vratili
na par minut do realu. Bylo to vsak asi na takovy okamzik, jako
kdyz Eman mladsi z Muzu v ofsajdu vezme maleho pana Sadla nad
hlavu a ten spatri svou milovanou Spartu a staci provolat slavu
Kadovi, velikemu bojovnikovi. Pak jiz jsme vedeli, ze pro nas
velke utkani v teto restauraci skoncilo.
Vyrazili jsme do druhe mozne restaurace. K nasemu prekvapeni,
tam v klidu zapas pokracoval. Do konce utkani chybely tri minuty
a stav byl stale 1:0. Jediny rozdil spocival v tom, ze jsme to
meli se spanelskym komentarem. V prvnim kole jsme tedy zvitezili.
Jak v souboji o televizi, tak i na hristi, presneji receno na
piskovisti.
Druhy vecerni prenos byl jiz smutnejsi. Slovakum se v Madridu
lepi smula na paty a po dvaceti minutach jiz prohravali 0:2. Kdyz
Szilvard Nemeth na zacatku druheho polocasu vykresal pro hosty
prece jen zrnko nadeje, doslo k problematicke penalte, k protestum
a vylouceni Mariana Hada a o utkani bylo rozhodnuto. Zdecimovani
Slovaci prohrali 1:5 a jejich nadeje poklesly na minimum.
Byla prede mnou dlouha nedele. Za jeden den jsem musel udelat
noviny a vyexpedovat je. Rano je odvezt na postu, vyzvednout si
letenku a dostat se na letiste. V takovem okamziku lze hovorit
o vyhodach manzelstvi. Tezko bych to asi zvladl sam, bez sve zeny,
i kdyz nasledujici dny jiz byly ve stylu slameny vdovec na
cestach.
Konecne jsme pristali v Ruzyni. Pavel Landovsky si kdysi postezoval,
ze by to byl divny stat, kdyby s takovym ksichtem nebyl predmetem
zajmu policajtu. Musim mu dat za pravdu. Byl by to divny stat
a divna ochrana hranic, kdybych se ja pro zmenu nestal predmetem
zajmu ceskych celniku. Slusny symbolicky pozdrav a klasicka otazka:
"Co si to vezete, spinave pradlo?" Odpovedel jsem, ze
nikoliv, ze by mi manzelka se spinavym pradlem na cestu nepustila.
"Jen ciste, jen ciste!" Tato odpoved celnika odzbrojila
a pro jistotu jsem dodal: "Jedu na Nory! Nemel jsem cas ani
skocit na nakup." Coz byla pravda. Celnik me uprimnosti uveril.
Maly medialni sok
Jeste v letadle jsem si prohlizel noviny z velkeho sobotniho utkani.
Jak Mlada fronta - Dnes, tak Pravo mely z velkeho
sobotniho stretnuti stejnou fotografii na leve strane prvni strany.
Rekl jsem si, ze to se v dobe globalizace medii stava. Kdyz jsem
vsak zacal fotografie podrobne zkoumat zjistil jsem, ze se malinko
lisi. Rovnez autori fotografii byli odlisni. To bylo prave to,
co me vydesilo. Kdyby byly fotografie naprosto stejne, tak je
to obycejna novinarska lenost. Ale takhle to svedci o necem jinem.
Oba fotografove v Norsku udelali pri dnesni digitalni technice
nekolik stovek fotek. Odevzdali je do redakce. Ti, kteri maji
na starost vyber fotografii, vybrali stejny snimek. Dva lide,
kteri rozhodovali o tom, jak bude vypadat prvni stranka novin
se rozhodli tuto fotku dat na pravou stranu novin. O cem to svedci.
Jiste, muze to byt vse nahoda, ale spise to svedci o tom, jak
lide v mediich mysli nebezpecne stejne. My pak mame pocit, ze
kdyz sledujeme rozdilna media, rozdilne noviny, ze ziskavame jakysi
nezavisly objektivni pohled. Neuvedomujeme si, ze dostavame pouze
jakysi koncovy produkt prace lidi, kteri mysli stejnym zpusobem.
Ctenar, kdyz nedostane produkt v "klasicke" podobe,
ma pocit, ze je neco v neporadku a tak mu noviny predkladaji presne
to, co ocekava.
V prestrojeni za Vikinga
Druhy den od rana zila Praha velkym utkanim. S pribyvajicim casem
stoupa v ulicich nervozita. V sest vecer jsem se rozhodl vypravit
z Michle na Letnou. Tramvaj, ktera jede za normalnich okolnosti
z Michle na Vaclavske namesti dvanact minut to s potizemi vytahne
na 42 minut. Presedam na metro a zde se setkavam s temi nejhorlivejsimi
fanousky. Dodavaji si kuraz patricnou davkou hruskovice. Od metra
stanice Vltavska jiz tramvaj nejede a tak se dav vydava pomalu
na Letnou.
Marne se pokousim dostat na posledni chvili akreditaci. Odpoved
je stale stejna: "Norsti novinari jsou tu vsichni, ale nekteri
zahranicni zpravodajove tu jeste nejsou. Mozna, ze nejaky Japonec
neprijede!" Na zminene cislo fotbaloveho svazu je stale tezsi
se dovolat. Kdyz se konecne dovolam, dostanu odpoved, ze bych
mohl zkusit zavolat na jine cislo a ze mi ho poslou esemeskou.
Pres kontaktni cocky pri poulicni lampe, vsak nebylo mozne na
displeji mobilniho telefonu precist cokoliv, natoz najit tam patricny
vzkaz a cislo, pak jeste toto cislo vytocit. Obzvlaste, kdyz do
zacatku utkani chybelo par minut. V tom se zjevil jakysi maloverny
Nor, zvedl pravou ruku a v ni mel listek na utkani, ktere bylo
beznadejne vyprodane. Listek mel hodnotu 1250 Kc a tento muz nechtel
ani vice ani mene. Nemel jsem drobne, ale musel jsem situaci resit.
Obetoval jsem tedy dalsich 50 Kc a mel jsem listek vo vrecku.
Teprve potom jsem si uvedomil, kam je tento listek urcen. Poradatel
mne jiz smeroval okolo stadionu ke vchodu cislo pet. Zamichal
jsem se mezi skupinku Noru a prosel jsem do jejich vyhrazeneho
sektoru. Mezi Vikingy jsem si pripadal jako Daniel v jame lvove.
Nekteri meli tradicni rohy. Do bojoveho pokriku "Heja, heja,
Norge, ole!" tluce statny Nor na buben. Neprestava ani v
okamziku, kdy se potrebuje napit piva. To mu jeho kolega priklada
k ustum. Podobne to vypada i na krasne upravenem travniku. Norove,
hned v uvodu, jsou pred ceskym brankarem Petrem Cechem, ale Ujfalusi
zachranuje.
Ironii je, ze jak v prvnim, tak druhem utkani nemaji Norove jmenovky
a prve utkani bylo bez komentare a ani tentokrat poradne neznam
jmena hracu a v programu, ktery jsem si vypujcil tato malickost
chybela. Hlavni postavy jako Myhre, Carew a Riise vsak se na hristi
neztrati. Pokousim se ziskat informace od sveho souseda. Po chvili
vsak zjistuji, ze nic nevi, protoze je to Cech, ktery zrejme ziskal
listky ze stejneho zdroje. Behem utkani vsak zapomina na to, ze
je v tylu nepritele a v 35. minute, kdy strela Rosickeho konci
v norske brance, zacne bezstarostne krepcit. To kdyby udelal nejaky
Svycar v Turecku, nevim jestli by zustal nazivu. Norove jsou vsak
hodni, neliji na nas pivo a o prestavce dokonce nabizeji nejaky
sajrajt, abychom se citili taky "happy", coz zdvorile
odmitam. Netusi, ze jsou v zemi Jiriho Paroubka, ktery obcas sahne
do srajtofle, vytahne jedenatricet milionu a s takovymi zatoci.
Ten vsak tentokrat testoval narod nikoliv bicem na chuligany,
ale lustracnim zakonem.
V druhem polocase pak Carew se dostal dvakrat do vylozene sance,
Petr Cech vsak dvakrat zlikvidoval. Na druhe strane Cesi dopravuji
dvakrat mic do branky, ale rozhodci mava vzdy ofsajd. Pan Naceradec
by v tento okamzik mel infarkt. V zaveru utkani se jeste pet minut
nastavuje a pak jiz Anglican Poll piska konec. Hraci se objimaji.
Pouze brankar Cech zustava sam na brankove care. V hokeji je neco
spravedliveho, kdyz po zapase jdou vsichni hraci nejprve podekovat
brankari. Petr Cech byl podle mne hrdinou tohoto utkani, ale na
to ted jiz nikdo nemysli. Po chvili se pripojuje i on k ostatnim.
Hraci se zdravi se smutnymi Nory a divoci Vikingove tleskaji ceskym
fotbalistum. Prichazi ohnostroj, hymny. Zaviraji se stanky s pivem
a pokojni zmrzli Norove cekaji dalsi hodinu nez se mohou za ochrany
policie dostat na ulici. Pomysleni, ze bych se dostal na tiskovou
konferenci, neprichazelo v uvahu. Jsem zavren s Nory ve vyhrazenem
sektoru.
Dovidam se, ze zazrak se nekonal a Slovensko hralo doma se Spanely
pouze 1:1, kdyz vedouci branku vstrelil Holosko a za Spanely vyrovnal
Villa a ze v Turecku i policisti mlatili postupujici Svycary.
"K tomu muze dojit jen u zemi, ktere nepatri do Evropske
unie," rekl jsem si, kdyz jsem spatril potacet se dva opilce
tridou Milady Horakove. Jeden druhemu vysvetloval, ze mu ku spokojenosti
chybi uz jen osobni setkani s nejakym Norem. Toho vecera to asi
uz mladici nestacili. Ve vecernich zpravach totiz hlasili, ze
k zadnemu incidentu nedoslo.
Den bez tisku, bez novin a bez brejli
17. listopad je v CR statnim svatkem. Na Narodni tridu chodi
od rana do vecera politici, poslanci i prosti obcane. Na misto
stretnuti studentu s policii se nosi kvetiny a svicky. Pro mne
je tento zvyk necim, cemu dobre nerozumim. Kvetiny a svicky se
nosi na hrob nebo na misto, kde nekdo zemrel nebo padl. Ale zde
na tomto miste nikdo neumrel. Je to jakesi budovani falesneho
mytu. Mezi jinymi prichazi i premier Paroubek, ktery obcas otestuje
verejnost. Jednou je to v Mlynci u Tachovska, po druhe pro zmenu
lustracnim zakonem. Odjizdim do Hradce Kralove na koncert Vlasty
Tresnaka. Mezi tim se obloha zatahla a zacalo snezit. Prijemnym
prekvapenim je, ze Vlasta hraje nove pisnicky. Je stale originalni,
je svuj. Jeho posluchaci jsou vetsinou lidi od triceti nahoru.
Mladsi generace nevi, ze ho kdysi estebaci palili zapalovacem
a ze musel odejit z Ceskoslovenska. Hrdinou, kam se nosi kvetiny
je dnes neexistujici student Martin Smid. Ten nepripomina zadnou
minulost.
17. listopadu 2005 nevysly noviny, ktere by referovaly o vitezstvi
Cechu nad Nory. Politici kladli vezne u hrobu neznameho studenta,
ktery nikdy nezemrel a ja v cerstve napadlem snehu ztratil brejle,
ackoliv jsem se zavazal, ze je nikdy nesundam z nosu mimo domov.
Soudny den
Jak jiz jsem rekl v listopadu se nejezdi casto pres more.
Duvodem me cesty do Prahy nebyl zapas s Norskem, i kdyz se jednalo
o nezapomenutelny zazitek. Skutecnym duvodem byl soud o byt, v
kterem jsem stravil mladi a kde zil muj zemrely bratr. Nemohu
rici, ze soud by byl nekorektni, jen zakony nejsou nastavene tak,
aby chranily slabe proti mocnym, ale naopak. A mocni ti toho vyuzivaji.
Druhy den jsem sel po Vaclavskem namesti v obchode jsem uvidel
pekne rukavice. Byla u nich cena 149 Kc. Kdyz jsem dosel k pokladne
byla cena 299 Kc. Zaprotestoval jsem, ale dostalo se mi vysvetleni,
ze cena 149 Kc se vztahuje na rukavice vedle. Proc ale nemeli
nekde jinde jeste cenovku 299 Kc, jsem se nedovedel. Rukavice
jsem koupil. Nezlobil jsem se na lidi v obchode. Je to moje chyba,
ze nedokazi v teto zemi cist spravne ceny, ze nerozumim tomu,
ze prodavajici si stanovuje pravidla hry. Jednou se jedna o rukavice,
jindy zase o byt.
Advent na Staromestskem namesti
V nedeli se rozsvitil na Staromestskem namesti vanocni stromek.
Advent znamena, ze se nemame ohlizet do minulosti, ale do budoucnosti.
Dal jsem si svarene vino a usnul jsem. V pondeli rano jsem vstal
o neco drive, dopsal tento clanek a zacal jsem balit. Za nekolik
hodin odleta letadlo zpatky do Toronta a v letadle na pocitaci
snad udelam korektrury.
Ales Brezina - Praha