Chybi vam neco o Dusickach?
Je tomu presne tricet let. Bylo to podivne leto. Mel jsem v sobe
spoustu energie a sebejistoty. Jednu nedeli v cervenci jsme si
vyjeli na kole. Jen tak, ze si zajedeme my dva, ja s Petrovem
z Prahy do Jicina a zpatky. Presne dve ste kilometru, takova nedelni
projizdka. Do Podebrad jsme meli vitr v zadech. Zmakli jsme to.
Trvalo to neco malo pres hodinu. V Podebradech zacal Petrov zaostavat.
Na stesti tam byla objizdka. Vzal jsem to po objizdce a jeho jsem
poslal po stare silnici. Mel jsem to o ctyri kilometry delsi.
Presto jsem ho uz u Cenevse zase mel. Nemohl jsem jet pomalu,
zkratka to neslo. Zatimco on jel do kopcu tezce a nemel dost sil,
ja je prekonaval hrave. Kdyz jsme se chvili takhle trapili, rozhodli
jsme se pro rozvod. Mel jsem vycitky svedomi, ale zase ne moc
velke. Znal jsem cestu a slapalo se mi velice dobre. Jel jsem
napred. Projel jsem Jicinem, minul Turnov, Mladou Boleslav. Energie
bylo dost. Mel jsem plan, ze dojedu na kraj Prahy a vratim se
zpatky naproti, abych Petrova doprovodil na poslednim useku, jemu
pomohl a sobe uchlacholil svedomi.
Jenze vse skoncilo jinak. Trochu jinak. Presne jedenact kilometru
za Mladou Boleslavi zacalo neco rehtat v kole. Rekl jsem sproste
slovo a zatim "prevodovka!" Mylil jsem se. Nebylo to
kolo zadni, ale predni a nebyla to prevodovka, ale praskla osa,
jak jsem se pozdeji dovedel.
Mezitim jsem vsak nevedel chvili vubec nic. V hlave jsem mel naprosto
prazdno. Jen jsem videl na silnici kaluz krve. Pozdeji jsem pochopil,
ze to se jednalo o krevni skupinu A rh +, cili ze se jednalo o
krev moji.
Pak jsem si vzpomnel, jak se jmenuji a ze jsem rano vyjel k Jicinu.
Mezitim jsem slysel hlasy. O tom, ze ta sanitka nejede a uvedomil
jsem si, ze mam pod hlavou peknou deku.
V nemocnici mne nejak sesili, vyspravili mi diru mezi hornim rtem
a nosem. Pak se objevil vycerpany Petrov. Policajti ho rovnou
nasmerovali do mladoboleslavske nemocnice. Cekala ho jeste cesta
do Prahy, zatimco ja jsem zamiril na druhe patro nemocnice. Po
par dnech se me zeptali v nemocnici, jestli jsem mel vzdy tak
krivy nos. Rekl jsem, ze nemam krivy nos. Sluzbu konajici doktor
mne ujistil, ze jsem ho mozna nemel, ale ted ze uz ho mam a tak
mne poslali na nosni do Kosmonos. Jiz vratny na brane tvrdil,
ze to nebude bolet. Devcata ze zdravotni skoly se smala a take
tvrdila, ze to neboli. Prisel nejaky doktor, zrejme komunista,
protoze mu vsichni rikali "soudruhu". Ten mne narval
do zkrvaveneho nosu kleste, chytil mne za frnak a zacal lomcovat
moji hlavou a najednou vykrikl "ted zaskocil". Omdlel
jsem v nekolika dnech po druhe.
To nebylo to nejhorsi, co se stalo toho leta roku 1975. Mesic
na to zahynula pri leteckem nestesti jedna moje znama.
V praci jsme meli hrozne hodnou pani doktorku, ktera mne rekla,
ze jiz mne nemuze nechat dele doma. To ze by mohl udelat pouze
doktor tzv. posudkar. Snad jedinym svetlym momentem v tu smutnou
dobu byl festival v Ceskem Krumlove, ktery se konal v zari.
Ve ctvrtek po nem jsem sel tedy k posudkari a ten s okamzitou
platnosti ukoncil moji pracovni neschopnost. Stacil jsem zamumlat,
jestli by to neslo alespon od pondeli, abych nemusel na vrty pred
vikendem. Tak mne ten humanista uschopnil od pondeli.
Jenze ani posudkari nejsou vsemocni a po ctyriceti minutach pracovniho
procesu se uvolnila na vezi vrtna tyc a jeji ostra hrana mi roztrhla
ruku. Opet jsem putoval na nemocnicni stul, tentokrat ve Slanem.
Nastalo siti a pracovni neschopnost. Jelikoz to byl pracovni uraz
tak pro zmenu se stoprocentnim platem.
Myslim si, ze jsem se toho leta roku 1975 narodnimu podniku Geoindustria
jako vrtny delnik vyplatil.
A to jsem mel v tom roce jeste nevycerpanou dovolenou. Tak jsem
se dostal na Dusicky do Polska a nahoda tomu chtela, ze jsem se
pocatkem listopadu pohyboval v Czestochowe u sveho pritele Janusze
Hurnika.
Bylo to zvlastni, clovek premyslel o zivote a smrti. Rodiny se
na svatky sesly. Odpoledne se slo na hrbitov. Chodilo se od hrobu
k hrobu, vzpominalo se. Utkvelo mi v hlave, ze se vzdy zavzpominalo,
pokourilo, nevim, jestli se nekdy i neco vypilo. Skoro vzdy se
tam potkali znami. Prekvapilo mne, kolik mladych lidi tam bylo
pohrbeno. Vetsinou se zapalila svice, polozily kvetiny. Nikdo
nikam nespechal. Vecnost jakoby zpomalovala cas. Byla to zvlastni
atmosfera, kterou jsem pred tim neznal. Kdyz jsme odchazeli v
podvecer promrzli ze hrbitova, bylo nad nim videt podivnou zari
od svicek a k nebi stoupal zvlastni teply dym. Janusz pronesl
pamatnou vetu, kterou dodnes opakuji, kdyz pijeme caj, ze ted
bude herbata a dobra herbata neni nikdy zla. V polskem radiu hrali
Charlie Parkera, Jimi Hendrixe a Janis Joplin. Ti, kteri meli
co rici i po smrti.
Mel jsem zvlastni pocit hloubky. Mozna kvuli tomu letu, nevim.
Hloubky, ktera mne na tomto kontinente nejak chybi. Chybela mne
i v predstaveni Balkonove pribehy Noveho divadla. Mozna, ze to
bylo prave tim, ze byly Dusicky a mne v tom case hlavne chybi,
ti, co zemreli.
Ales Brezina