Petr Chudozilov: Pisen o
mouse
Na odpocivadle nedaleko bavorskeho Rosenheimu, prave jsme sporadali
svacinu na ceste z domovske Basileje do ceske vesnicky jmenem
Zercice, jez nam kdysi byvala milovanym letnim utocistem, vletla
otevrenym oknem do naseho auta moucha. Vypadala uplne stejne jako
svycarske a ceske masarky. Ani jeji zpusoby se nelisily od toho,
co jsme vedeli o mouchach. Mnula si oci. Chvilemi spinala nozky
jakoby pri modlitbe. Drze se prochazela po zbytku sendvice, doterne
bzucela, pokousela se zit na mem ocnim vicku. Pozdeji za jizdy,
kdy jsem byl zaneprazdnen rizenim a nemohl se branit, se sikovne
usadila na mem hornim rtu a bez ostychu mi nahlizela do nosu.
Kdyz jsem zastavil a nenapadne vzal do ruky slozene noviny, zazracne
se rozplynula ve vzduchu a znovu se zhmotnila teprve tehdy, kdyz
jsem zase mel obe ruce na volantu.
Na rovine pred hranicnim prechodem Waldmüchen-Liskova jsme
mouse dali posledni prilezitost. Nejdrive jsem si proti svym zvyklostem
zapalil v aute cigaretu. Pak jsem otevrel vsechny dvere. Moucha
zmizela prave v okamziku, kdy jsem ji zacal vysvetlovat, ze by
mela zustat v Bavorsku. Vylezla teprve v Horsovskem Tynu, usadila
se na prednim skle a bez vetsiho zajmu pozorovala menici se krajinu.
Ani Praha ji nepresvedcila. Opustila nas az v mladoboleslavskem
mestecku Doubravice, kde zrovna vrcholila repna kampan. Namesti
bylo prostoupeno neodolatelne pronikavou horkosladkou vuni. Moucha
zabzucela prosebne, na rozloucenou elegantne zakrouzila kolem
auta a zamirila k cukrovaru.
"Ta jim tedy pekne ozivi zdejsi musi populaci," rekla
moje zena. "Nejsou mouchy hermafroditi jako zizaly?"
navrhl jsem neutralne. Podivala se na me s despektem. Po dlouhe
debate jsme se dohodli, ze mouchy jsou ve svych postojich nejen
racionalnejsi nez lide, ponevadz nevymyslely statni hranice, ale
mozna i emocionalne vyvinutejsi nez my, protoze si bez problemu
vyhledaji partnery podle chuti, aniz by zkoumaly jejich statni
prislusnost.
Vecer pred spankem mi v mysli vytanul Josef. Videnak usazeny uz
po mnoho let v Londyne. Jeho nemcina je rozkosne zpotvorena anglickym
prizvukem. Josefuv otec priletel do Vidne na konci valky jako
rusky valecny pilot. Zamiloval se do rakouskeho devcete ceskeho
puvodu a byl odvelen ze dne na den, aniz by se dovedel o plodu
sve kratke lasky. Josef po cely zivot vedel jen tolik, ze je nemanzelskej,
teprve po pohrbu sve matky dostal od tety svazecek dopisu psanych
azbukou typickym fialovym inkoustem na linkovanem papire a odhalil
tajemstvi sve identity.
Otisteno s vedomim autora a Hospodarskych novin.