Pribehy se odehravaji na
balkone
V dobe, kdy se pripravoval dramaturgicky plan Noveho divadla pro
dalsi jeho sezonu, doufal Tomas Masek, ze ji zahaji jako obvykle
koncem rijna tvorbou vlastni. Chtel navazat na uspesnou hru Ja
chci k filmu! druhym dilem, ktery si troufal napsat. Bohuzel,
jak se sam chlapsky doznal - a moc se mi to od nej libilo, polibeni
muzy nestacilo k samotnemu zdramatizovani nametu, a tak se radeji
co nejrychleji po necem poohledl. Jak znam jeho vybiravost, nemohlo
to byt cokoliv a uz vubec ne s mnoha lidmi. Ma rad inteligentni,
chytre, vtipne a zabavne bonbonky, tak trosku komorne ladene.
Pomohla mu nahoda.. Ve Fort Erie, v novem bydlisti, existuje divadlo
s nazvem Garrison Little Theatre. "Shodou okolnosti
se v mnohem velice podoba tomu nasemu Novemu divadlu - ma kolem
ctyriceti lidi, kteri jsou ve zhruba stejnem vekovem prumeru jako
my, a ma podobne starosti o svou budoucnost, protoze se jim nedostava
mladych nastupcu," charakterizuje reziser Tomas Masek soucasne
pusobiste, kde se stal za deset dolaru rocne clenem a pusobi v
komisi, vybirajici hry pro toto divadlo. "Dostala se mi do
ruky v anglictine mala knizecka s titulem Here On The Flight
Path velice znameho kanadskeho dramatika Norma Fostera (1949).
Zacetl jsem se do ni a byl jsem rozhodnut: to je to, co chci delat.
Prisel mi jako Neil Simon (1927) ci jako cesky Jiri Hubac (1929).
Ti tri maji neco spolecneho a to neco je prave to, co chteji lidi
v divadle slyset, videt a smat se tomu, a mozna i o tom premyslet.
Kdyby se Norm narodil v USA, byl by jednoduse Neilem, tedy stejne
bohatym autorem. Norm mi pripada prece jenom lidstejsi, Neil Simon
uz dobre vi, o cem je "rec", ma hry presne vypocitane
na uspech... Nas Hubac i pres podobnost je prece jen jiny, netouzi
po vtipu a zabave, spada do kategorie sentimentalnich tvurcu."
Take pana Fostera provazeji pekna hodnoceni jeho tvorby. Novinari
se o jeho komediich vyjadruji jako o duchaplnych a s poctivym
nabojem citu, i kdyz jsou i taci, kteri skarohlidsky (anebo se
znalosti veci?) pripodotknou, ze Foster hasn't become Canada's
most popular playwright for nothing, jak tomu bylo v Hamilton
Spectator. Ale vetsina reaguje na shlednuti jeho hry jako
Montreal Gazette v roce 1997: Keeps audiences in fits
of laughter. Prirozene, ze posledni slovo i v nasem pripade
bude mit divak.
Kdo je Norm Foster? Predevsim dramatik. Psat jej bavi mnohem
vice nezli hrat. On je totiz take herec. A dobry. Stejne jako
jeho zena Janet Monid. Tuto hru, kterou Tomas pojmenoval po svem
jednoduse a vystizne Balkonove pribehy, protoze se na balkonech
odehravaji, napsal autor pro sebe a svou zenu. Ostatne, sam dramatik
dava jakesi doporuceni - zrejme take proto, ze je takto hra jednoduseji
prenosna po svete - k tomu, aby vsechny tri role rozdilnych typu
zen ztvarnila herecka jedina. Nakonec si to vyzkousel na vlastni
kuzi. Fungovalo to, hra pokazde mela uspech, at se hrala kdekoli.
Dostala se nejen na sceny kanadskych divadel, ale dokonce i na
Novy Zeland a do Anglie. A nebyla z vice nez te dvacitky jedina.
Norm Foster se narodil na sv. Valentyna v Newmarketu a vyrustal
v Toronte. Vystudoval rozhlasove a televizni umeni na Centennial
College.
Bylo to v roce 1980 ve Frederictonu, kde byl Norm predstaven
divadelnimu svetu. Pise nejen komedie, ale i muzikaly. "Pisi
zhruba tri ctyri hodiny denne. Kdyz napises jednu stranku denne,
netrva to dlouho nez napises hru o devadesati stranach,"
zni logicka filozofie tvorby dramatika Fostera. "Dulezite
je vedet, kdy skoncit, vedet, kdy hra uz konci..." Nu, dobra
rada nad zlato, jeste tak mit ty schopnosti videt situace a umet
je rozepsat do humornych scen. Jednoduse receno - Norm je talent.
"Obsazene to mam vyborne," pochvaluje si torontsky
reziser, ktery se pochlubil i tim, ze oproti svemu zvyku, tentokrate
do hry nezasahoval. Nemel ani zajem a ani potrebu. Snad az na
nejakou tu malickost v rozvleklosti dialogu. Tedy ve prospech
spadu deje. "Neuposlechl jsem rady pana autora, a vzhledem
k tomu, ze mam i vyber, obsadil jsem tri zenske role tremi hereckami.
Kazda je jina, tak jina, jak jina je to role. A tak jsem povolal
po dobre zkusenosti se hrou Ja chci k filmu! Lenku Kimlu
coby Fay, do role Angely - idealistky, romanticky a naivky soucasne
Radku Tamchynovou, ktera nejenze na to ma vsechny predpoklady,
ale dalsi navic - ze totiz i velice dobre zpiva, a tu treti zenskou
roli seriozni Qwen pak Dasou Belacikovou." To nejtezsi, dalo
by se rici, pak nalozil na Pavla Novaka. Ten se mezi prvni a devadesatou
strankou textu nema sanci vzdalit ze sceny temer ani na chvilinku.
Textu ma pozehnane stejne jako i rozdilnych nalad a reakci a na
milimetr vypocitanych pohybu, protoze - jak uz bylo receno, vse
se odehrava na balkonech. Je hned na rane, takze divak bude moci
sledovat jeho kazde spravne (i nespravne) hnuti. Uprimne receno,
celou hru tahne a za okolnosti, ze se divakova pozornost uz nema
o co jineho rozptylit, spocine jen a jen na nem. Pavel Novak ma
za sebou nejakou tu zkusenost na scene a da se rici, ze vzdy odvedl
dobrou a promyslenou praci. Radka Tamchynova vidi v teto roli
svym zpusobem vyzvani. Vyhledala si, jako ostatne uz mnohokrate
ve sve herecke praxi, nejaky vzor, za nimz by se svou roli kracela.
V tomto pripade obratila svou pozornost na Lizu Doolittlovou v
My Fair Lady, ktera ji inspirovala ke ztvarneni jeji soucasne
Angely. Ale nema v rejstriku jenom naivitu a vysoke idealy, nybrz
i nadeje a pady, jak tomu ostatne v zivote bezne byva. Nezapomenme,
ze Norm Foster cerpa ze skutecneho zivota. Jak s tim se Radka
popere, to bude uz vysledek jejiho houzevnateho studovani role
a stoprocentni pripravenosti, jak jsme u ni doposud zvykli, a
konecne i vnimaveho vedeni rezisera, u nehoz jsme zvykli, ze do
roli "svych" her si vybira lidi s prislusnym vybavenim,
aby do nich jenom takrikajic spadli. A charakteristiky postav
s vyberem hercu jsou ve vice nez souladu.
Na vyberu hudby pracuje reziser s Ivo Mejzrem, ktery obsadi svou
technickou kabinku i jako osvetlovac, technicky vypomuze jako
mnohokrate predtim Petr Kohout a s kostymy si pohrala kostymerka
Jana Fabianova. Scena sice vypada jednoduse, ale musi zastat velkou
praci a vydrzet po ctyri predstaveni v provozu, a o to se pricini
rovnez pan reziser. Plakat, na ktery je radost pohledet, je dilem
Zdenky Novotne. Jako jiz tradicne.
Je tady tedy vice nez nadeje, ze i tato hra ma sanci prinest
tolik ocekavane pobaveni, usmev, odlehceni a pohodu do nasich
kazdodennim shonem utrapenych dusicek. Stejne se ocekava i od
dvou fotografu ing. Milose Kucery a jeho syna Pavla, kteri se
nam na sve vystave predstavili jiz pred rokem. Tentokrate k tomu
dosud nejlepsimu pribudou dila novejsiho data. Nechejme se po
vsech strankach prekvapit. Bude-li to prekvapeni pro vas prijemne,
dejte nam to znat. Uz dnes se na vas, mili milovnici divadelniho
umeni, vsichni tesime. Premiera je 28. rijna ve 20 hodin, reprizy
v sobotu v 16 a ve 20 hodin a posledni predstaveni pak v nedeli
30. rijna jenom v 16 hodin. Rezervace si radeji udelejte vcas:
pres den 416/363-7686, vecer 416/463-3182.
Vera Kohoutova