Oldrich Kaiser ve filmu Zralok v hlave
Kdyz konci festival
Vlastne jsem mel v zivote stesti, narodil jsem se v dobe, kdy
jeste nebyla televize a tak jsem chodil vzdycky v sobotu vecer
do kina. Nejprve do okoli. Muj rajon sahal od kina Mir
ve Strasnicich az po sirokouhle kino Pilotu. Ve Vrsovicich
na Ruske bylo kino Prace a u Heroldovych sadu Vzlet.
Kdyz jsme vyrazili do Strasnic, tak nejblizsi bylo kino Vesna.
Vse v dosahu pul hodiny chuze. Tim se usetrila koruna dvacet za
tramvaj. Myslim si, ze uz ani jedno z techto kin neexistuje.
Jeste pozdeji se muj radius zvetsil diky tramvajence, ktera patrila
k nezbytne stredoskolske vybave. Kratky popis filmu v prujezdu
napovidal, jestli uvidim opet Brigittu Bardotovou nebo Sophii
Lorenovou. Obe rocnik 1934, cili o ctrnact let starsi nez ja.
Jak cas bezel, tak jsem se priblizoval do veku hvezd filmoveho
platna, zestarl jsem, hvezdy se vymenily, ale nezestarly. Stale
je jim tak mezi dvacitkou a tricitkou. Z te doby zustaly pouze
stare filmy, ktere obcas vidim na videu.
Dana Medricka prave zabouchla dvere. Na ne tluce zdrceny Klacek
a pronese pamatnou vetu: "Slavko, mohla byste na malou chvilku
otevrit dvere, abych se vam tisickrat omluvil za svoje hulvatstvi?"
Kamera vzapeti miri z okna a my vidime Pisek roku 1952. Brigittu
Bardotovou jsem na vlastni oci nikdy nevidel. Sophii Lorenovou
pred par lety na Torontskem filmovem festivalu ano. Zmenila se,
ale ne zas tolik. Misto romantickeho Pisku se divam na kanadsky
film a Queen St. v Torontu. Misto Dany Medricke mirne potetovana
Lauren Lee Smith. Misto romantickeho nazvu Mesic nad rekou
se to rika rovnou, Lehni si se mnou (Lie with me) a erotika
je drsna, zadne omlouvani za hulvatstvi, jak to delal pred pul
stoletim Klacek v Pisku. Jen Leila v zaveru praskne dvermi a playboy
David tluce na dvere. Nekolik dlouhych vterin napeti a pak cvakne
klika Laska zvitezila, zatimco Klacek se svym hulvatstvim prohral.
A pak ze film za padesat tri let neprosel vyvojem k lepsimu!
Rok 1934 dal svetu nejen Brigitte Bardotovou a Sophii Lorenovou,
ale i Leonarda Cohena. Kanadska legenda, basnik a zpevak oslavil
nedavno sedmdesatiny. Pri teto prilezitosti se konalo trinact
koncertu, z kterych je mozne videt ve filmu Leonard Cohen I'm
Your Man (Leonard Cohen - Jsem tvuj muz) 34 pisni v podani
ruznych interpretu. Cohen pri tom vypravi svuj zivotni pribeh.
Dovime se, ze Suzanne byla manzelka jeho pritele, ktera bydlela
v Montrealu a skutecne varila caj s pomeranci. Chelsea Hotel
v New Yorku bylo misto, kde se setkavali mladi basnici a intelektualove
v sedesatych letech. Jestlize se Cohen jen lehce dotyka sedesatych
let, film o Bobu Dylanovi No Direction Home: Bob Dylan (Bob
Dylan - Nemirim domu) je pouze z tohoto obdobi. Presneji receno
z let 1961-1966, kdy se radikalne zmenila nejen hudebni scena,
ale i svet kolem nas a na tuto zmenu, krome Beatles, mel nejvetsi
vliv prave Bob Dylan. Tri a pul hodiny trvajici dokument ukazuje
tiskove konference z te doby, zaznamy koncertu. Je pravdepodobne,
ze tento dokument budeme moci videt v programu americke televizni
site PBS a to 26. a 27. zari v 21 hodin. Krome Dylana zde uvidite
i Joan Baezovou ci skupinu Peter, Paul and Mary. Film konci v
roce 1966, kdy se Dylan po nehode na motocyklu odmlcel a osm let
verejne nevystupoval.
Neuveritelne je, jak vzpominka na stejne obdobi je jina v Rusku.
Skutecnosti je, ze i tam prozivali za Chrusceva jakesi uvolneni.
Film Sneni o Kosmu se odehrava v okoli Murmanska na norsko-ruskych
hranicich. Lode, ktere prijizdeji do pristavu prinaseji nejen
cizi zbozi jako tranzistorove radio, ale i kontakt se svetem.
German (shoda jmena neni jiste nahodna s jmenem druheho ruskeho
kosmonauta Germana Stepanovice Titova) vaha mezi tim uteci na
Zapad a stat se kosmonautem. I pro obycejneho kuchare je mozne
stat se diplomatem. Ruske vlaky jsou luxusni a Gagarina poznate
podle toho, ze si neumi zavazat tkanicku u prave boty. Nepravdepodobne
vypada i film Atoma Egoyana Kde pravda lze. I tento film
se vraci do obdobi konce padesatych let, kdy dvojice komiku zacina
uspesny tricetihodinovy telethon, ktery se konci vrazdou mlade
zeny. Po patnacti letech se studentka zurnalistiky chce dobrat
toho, co se stalo. Ke cti Egoyana lze rici, ze umi pouzit erotiku
a neni to hloupe, na druhou stranu, film ma spoustu nedostatku,
kdy je videt, ze si reziser nedal mnoho prace s dobovym pozadim:
Pocatkem sedmdesatych let se jiz pouzivaly kazetove magnetofony,
nikoliv kotoucove. (Pouze pro profesionalni nahravani z terenu
se pouzivalo v rozhlase nekolika spickovych znacek, mezi kterymi
nechybela znacka UHER). Takovych nedostatku je ve filmu vic.
Proti tomu naopak vyzniva verohodne film bosenskeho rezisera Danise
Tanoviçe Peklo. Ackoliv se na filmu dle katalogu podilely
ctyri zeme - Francie, Italie, Belgie a Japonsko, ve skutecnosti
je zde rada tvurcu z byvale Jugoslavie a co je dulezite, scenaristou
je Polak Krzysztof PieÊewicz, ktery spolupracoval v minulosti
s KieÊlowskim. Jde o rozpad rodiny, kdy otec se vraci z
vezeni a jeho navrat je spojen s tragedii. Rodina ho neprijme
zpet, dochazi k nasili. Otec spacha sebevrazdu, matka zustava
paralyzovana. Tri dcery se nedokazi v osobnim zivote vyrovnat
se skutecnosti zivota bez lasky. Zaver filmu sice odhali otcovu
nevinu, ale nevyusti v odpusteni. Nenavist - peklo tu bylo jiz
pred tim a zustava bez ohledu na skutecnosti, ktere vyjdou na
povrch, bez ohledu na pravdu a presto pri setkani tri dcer ma
clovek v zaveru filmu pocit, ze pravda prece jen vysvobozuje a
ze je zde cesta z tohoto kolobehu.
Letosni festival se vyznacoval tim, ze bylo snazsi dostat listky.
Nektere filmy se promitaly trikrat. Jine dvakrat, ale v pomerne
velkych salech. Navic rozvrh filmu byl resen tak, ze jedno promitani
bylo vetsinou na zacatku festivalu, druhe o dva dny pozdeji a
treti na zaver festivalu. Uvolnilo se tak misto i pro tiskove
promitani, takze s vyjimkou dvou filmu bylo mozne se na kazdy
film dostat. Starou nemoci zustalo, ze se treba ve stejnou dobu
promitaly dva madarske filmy soucasne. Navic Porcelanova panenka
Petera Gardose v sale pro 28 divaku, takze se do salu nedostala
ani snad jedina madarska novinarka na festivalu. Nutno priznat,
ze druhy den film poradatele zopakovali, ale ve stejnou dobu bezel
Lajos Kolotai Beznadejny (Fateless) podle romanu Imre Kertesze,
za ktery byl madarsky spisovatel pocten Nobelovou cenou a ktery
ma sanci ziskat pristiho Oskara. Skoda, prave film Porcelanova
panenka patril k tem, ktere zasluhovaly pozornost. Jedna se
o tri surrealisticke povidky Ervina Lazara, kdy se prosty clovek
setkava s moci. Ackoliv moc docasne vitezi, nakonec se vzdy stane
zazrak, ktery je silnejsi nez arogance tech, kteri ovladaji svet.
V prvni povidce armada prijde do vesnice a pro zabavu vojaci postavi
nejlepsiho a nejsilnejsiho borce proti venkovskemu hlupackovi.
Ten vsak ve vsech zavodech zvitezi, coz velitel nesnese a zastreli
ho davkou ze samopalu. Kdyz armada odejde, venkovska babicka umyje
chlapci rany a vzkrisi ho.
V druhem pribehu komunisticky funkcionar prijede jako spasitel
do vesnice, prohlasi, ze je schopen vzkrisit mrtveho chlapce a
mrtvou divku. Necha je vykopat. K zazraku skutecne dojde, ale
misto obzivnuti dojde k rozpadu tel mrtvych deti.
V tretim pribehu do vesnice prijdou stary dedecek s babickou.
Vesnicane jim postavi dum, ale pohunek zastupujici starostu je
z domu vyzene. Dedecek s babickou ho prokleji a zmizi v poli.
Nikdo je nemuze nalezt, ale tam, kde zmizeli se objevi sazenicky,
z kterych vyrostou dva topoly. Ve filmu hraji pouze amatersti
herci - vesnicane. Festival ma tendenci, ze v uvodu se hraji jaksi
nejlepsi filmy, kulminuje prvni vikend a pak jakoby ztraci na
kvalite. Krome madarske kinematografie, je v posledni dobe dosti
silne v Torontu zastoupen i dansky film, at jiz to byl dokument
z Tour de France Prekonavani Tomase Gislasona o spanelskem
zavodnikovi Ivanu Basovi, kteremu v dobe zavodu umira matka na
rakovinu nebo Adamova jablka. Pribeh naivniho venkovskeho
farare, ktery ma na starosti propustene vezne. Najednou se mu
setkavaji na fare neonacisti, teroristi a psychopati. Reziser
Anders Tomas Jensen navazuje jak na Bergmana, tak i na Tarkovskeho.
Zazrak existuje i v tomto svete.
Krome mnozstvi filmu, ktere se nevidi jinde nez na festivalech
a naopak filmu, ktere zde startuji na boj o oskary, se zde clovek
setkava i s lidmi a nemyslim tim filmove hvezdy, ale ty, kteri
se filmem vyjadruji a kteri ho tvori. Pri promitani Tanoviçova
Pekla vedle mne sedela mlada zena, kdyz jsem ji rekl, odkud
jsem, sdelila mi, ze je z Kalifornie, ale ze je zde s ruskym filmem
Soumrak, v kterem matka v Petrohradu hleda svou ztracenou
dceru. Snazi se ji nahradit jinym ditetem, ale to utece a po kratkem
case je nalezene mrtve. V ten okamzik je matka ochotna prijmout
i myslenku, ze jeji dite uz nezije. Tento film bezel pred Serebrenikovymi
Postelovymi scenami, ale byl o tridu lepsi.
Soucasny film je poznamenan jakousi vykorenenosti. Nemecky film
The White Masai (Bila Masajka) je o Svycarce, ktera zustane
s krasnym bojovnikem v nejchudsi casti Keni. Skvely dansky reziser
Lars von Trier nepotrebuje k tomu, aby v Manderlay zobrazil Ameriku
nic jineho nez par prken. Pribeh je situovan do roku 1933, kdy
v Alabame, kde preziva jeste otroctvi, sebevedoma mlada zena cernochy
osvobodi, ale naprosto nechape o co jde, takze nakonec nastoli
stejny rezim, jaky byl predtim. Pri tom az napadne pouziva frazeologii,
kterou pouziva George W. Bush pri osvobozovani Iraku. Americky
reziser polskeho puvodu Roman Polanski toci Olivera Twista pro
zmenu v ceskych atelierech.
Prestoze film Bohdana Slamy Stesti je uveden jako cesko-nemecky,
odehrava se v Cechach a teprve podle zaverecnych titulku identifikujeme,
ze je to v Mostu. Maria Prochazkova se zato nepohla z jedne ulice
v Praze. Uz tato skutecnost je necim, co o techto dvou filmech
hovori. Znamena to, ze chteji vypravet o tom, co je obklopuje,
o realite, s kterou se denne stykaji, o soucasnosti. Presto je
Bohdan Slama presvedcen o tom, ze jeho film hovori k lidem, kdekoli
na svete, ze je univerzalni. O tom podle nej svedci skutecnost,
ze reakce publika byla zde v Kanade stejna jako v Cechach. Duvodem
je skutecnost, ze film je emotivni a jednoduchy. Kanadsti divaci
rozumi ohrozeni deti, hledani lidskych vztahu, mista ve svete.
"Kdyz jsem jel pres Hamilton na Niagaru, videl jsem tam podobna
sidliste jako v Cechach," vysvetluje reziser. "Naopak
herci, ktere znaji cesti divaci jsou pro ne presvedcivi, i kdyz
je kanadske publikum nezna a to je zaklad pro film. Nemaji ten
blok, jako divaci u nas a drive zacnou vnimat postavu nez herce,
ktery ji predstavuje. Zde lidi zajima hlavne ta skutecnost, jak
se nam podarilo dosahnout toho, ze jsou deti ve filmu nesmirne
prirozene." Film podle Bohdana Slamy nema politicke nebo
socialni pozadi. Po tomto shrnuti jsme se rezisera zeptali, proc
se tak uzkostlive vyhybal tomu, aby divak poznal, ze film je natocen
v Mostu.
ABE: Bylo to umyslne?
BS: Ano, snazili jsme se vyabstrahovat prostredi, aby tam
zustal zakladni element. Nechteli jsme, aby ho tyto veci rusily.
Tento pribeh se mohl odehrat kdekoli v Cechach, nikoliv pouze
v Mostu.¨
ABE: Druhym mistem, kde se pribeh odehrava je statek. Nachazi
se take v te oblasti anebo nekde jinde?
BS: Nachazel se mezi Mostem a Litvinovem. Bourani statku ve
filmu je realne, ten statek jiz neexistuje. Je zajimave, ze tam
byla rodina pana Reytera, ktery se tam nastehoval nekdy v padesatych
letech, pronajal si domek od dolu a zacal tam hospodarit. Mel
tam tvrdy zivot, ale dokazal tam prezit. Ted bydli nekde jinde,
za Mostem na druhou stranu v krasne krajine. Osudovost je v tom,
ze mu tam zacali stavet fabriku, pro zmenu Korejci.
ABE: Do jake miry byl statek autenticky?
BS: Trochu jsme predelali vnitrek pro potreby nataceni, ale
duch zustal stejny.
ABE: Pracovali jste take se symboly? Barva vlasu u Dasi se
meni podle situace?
BS: Nebylo to nahodne. Prebarveni vyjadrovalo jeji dusevni
stav. Chteli jsme pouzit puvodne zelenou barvu, ale nakonec jsme
do toho nesli.
ABE: V zaveru filmu je ma opet prirozene, stava se normalni
anebo je to jen dalsi ulet?
BS: Podle mne je to dalsi vlna nemoci. Zvlada sice socialni
kontext, vraci se jako vitez, ma agresivni kostym, ma dokonce
i chlapa, ktereho chtela, ale nebude to asi dlouho trvat
ABE: Je vam nektera z postav ve filmu blizsi nez ostatni?
BS: Ja se ztotoznuji s kazdou z postav ve filmu. I s tou Dasou.
Jsou to lidske postavy, s kterymi prozivam jejich osudy. Hrdinove
jsou Tonik s Monikou, protoze dokazi zaujmout postoje a stat za
nimi.
ABE: Dokazali se profesionalni herci vzit do postav na periferii?
BS: Otec Moniky, ktereho hraje Bolek Polivka, vlastne straslive
fandi Tonikovi. Ackoliv oba to v zivote prohravaji, dokazi to
zvladat citove. Zde neni podstatne, kde se nachazi ani jeho zazemi.
ABE: V zaveru filmu se Monika vraci zpatky, bude jeste nejake
dalsi volne pokracovani?
BS: Ne, uz je necham byt, at uz si to resi sami.
Film Marie Prochazkove Zralok v hlave byl uveden v sekci Discovery.
Ironii je, ze asi nejlepe byl prijat na festivalu v Moskve. Podle
ni mel film v Torontu vetsi uspech nez v Praze. Rika, ze se ji
tocilo velice dobre s Oldrichem Kaiserem. Tvrdi, ze se ji casto
novinari ptali, jestli se nebala tocit prave s nim. Podle ni vsak
otazka stala tak, jestli se tak znamenity herec nebal tocit s
ni jako zacinajici reziserkou. Pokud nekdo chtel hledat ve filmu
presnou analyzu choroby, ci historii neznameho muze, ktery zije
v prizemi jednoho domu, tak to asi ve filmu nenalezl. O tom vsak
ve filmu asi ani neslo. Jestli o neco slo, pak o vztah osameleho
cloveka s okolim. O jeho sveraznou komunikaci s nim, ktera nekdy
vychazi a nekdy nevychazi. A v okamziku, kdy konecne k tomuto
vztahu dojde, prichazi jako Bozi ruka sila neznameho urednika,
ktery kdesi na narodnim vyboru rozhodne, ze tento clovek sem nepatri.
Nevime, jestli duvodem je to, ze nekdo ma zajem o jeho byt, ci
ochrana spolecnosti pred potencialne nebezpecnym clovekem nebo
jen ciste stupidni rozhodnuti byrokrata. Tohle asi vysvetlit kanadskemu
divakovi je tezsi nez problem s vodou, kdy si lidi, kterym docasne
netece voda, chodi pro ni do cisterny. I kdyz zadny z techto filmu
oceneni neziskal, presto oba mladi reziseri meli v Torontu co
rici. Navic hovorili o vecech, ktere se jich bezprostredne dotykaji,
ke kterym maji vztah, coz se o mnohych filmech na festivalu rici
nedalo.
Kdyz festival konci, ma clovek najednou pocit, ze toho skutecne
hodne nevidel a hlavne nikdy nevidi filmy, ktere dostanou oceneni,
ale nelituji toho, protoze ty prijdou do normalnich kin a my tady
v Torontu mame jedno za rohem. Obcas tam vyrazim, je sirokuuhle
jako byla kina Pilotu a obcas i tam nejaka kraska pribouchne
pred nejakym klackem dvere
Ales Brezina
***
O. Kaiser