Posloupnost ponekud zvlastni
Na mysli nemam posloupnost pocetni, ale spolecensko-politickou,
presneji posloupnost nekterych Prime ministru, tedy nejvyssich
politickych hodnostaru Kanady. Muj kraticky a laicky vycet muze
se tykat jen tech muzu, kteri stanuli v cele moji nove domoviny
od doby, kdy jsem tu puvodni opustil. Nebot na pomoc si nechci
brat encyklopedii, abych se mohl zminit i o tech predchazejicich.
Pribyli jsme do Kanady v roce, kdy ministerskym predsedou se stal
muz znacneho sarmu a intelektu, Pierre Elliot Trudeau. Priznam,
ze kratce po nasem usidleni v teto zemi, fascinoval mne resenim
krize nastale unosem a zavrazdenim pana Lapointa quebeckymi separatisty.
Muz-mekota na jeho miste mozna by situaci nezvladl a doslo by
k neprijemnym komplikacim. Pierre rekl: "Just watch me!"
a Kanada jej sledovala. A stal se jejim milackem. Teprve pozdeji
shledavame, ze svou zemi obdaril nekolika ne zcela zdarilymi trendy,
jejimiz dusledky je zeme dodnes poznamenana napr. ne prave znamenite
se vyvijejici multikulturalismus, nenahlizime-li na nej ocima
politicky korektnima.
Plnych jedenact let zaujimal misto politika nejvyssiho.
Muz snad dobrych umyslu, ale jejich ne prave stastnych interpretaci,
stejne jako pocinani na svetovem foru, Joe Clark, neohral se na
tomto velemiste dele nez dva mesice. Byl vystridam opet mastrem
Pierrem. Neni valnych dukazu o tom, ze by se vyznamenal ve spolecenstvi
ostatnich vrchnich velitelu vyznamnych statu zapadniho sveta.
Brian Mulroney, muz obchodniho ducha a zvucneho hlasu po par letech
obliby a snad i dobreho pocinani doznal v ocich svych spoluobcanu
zdani podvodnika a od padu jej neochranila ani vizaz cloveka,
ktery vi co chce, rys to zduraznovany mocnou bradou a mocnym hlasem.
Tento statnik take, ve zminenem obdobi nasi pritomnosti v Kanade,
narusil letitou hegemonii predsedu vlady-liberalu, pochazejicich
z Quebeku. Je to zvlastni, nebot prave tato cast Kanady cas od
casu se postara o mensi krizi zeme svou tendenci osamostatneni
a odtrzeni se od kanadskeho konglomeratu.
Do kresla pak usedl clovek v politice pusobici dlouha leta, pocitaje
v to i karieru ve vlade dodnes u lidu nejpopularnejsiho kanadskeho
politika Trudeaua, Jean Chretien.
Tento muz, ac pusobici dojmem hodneho stryce, v prubehu sveho
panovani projevil se jako osoba chabe respektujici samostatnost
clenu parlamentu v pripadech volby dulezitych novych zakonu. Nemilosrdne
vykazal do outu liberala, ktery by se opovazil mit jiny nazor
nez byl jeho.
A po nem nastoupil businessman Paula Martin. V jistem case financni
hvezda v Ottawe. Ale ... shodou okolnosti nasim zastupcem v parlamentu
byl chlapik, ktery v mistnim tisku kazdou stredu informoval o
jednani a deni ve vlade, ktera mela pro obcany dulezitost. V jednom
takovem zpravodajstvi shrnul pocetna tvrzeni tehdy ministra Martina
v te ci one veci a jeho zcela opacne hlasovani o rok ci dva pozdeji,
kdyz slo do tuheho.
Tento obraz, ktery si tenkrat pozorny obcan o dnesnim predsedovi
kanadske vlady mohl udelat, naplnuje se smutne kazdym soucasnym
dnem. Tento muz podoba se praporu, ktery vlaje ve vetru, jenz
meni smer dle prirodnich zakonitosti. Ale politik nemuze menit
nazor vlivem mody nebo jistych trendu bez ohledu na to, zda ty
jsou opodstatnene a zemi bez vyhrad prospesne.
Pan Martin vrsi jeden sek na druhy. Poslednim je jmenovani nove
zastupkyne kralovny v Kanade. Je to neuveritelne, ba pro rodile
Kanadany az urazlive, jmenovani teto puvodem ostrovanky.
Takze, v teto kraticke rekapitulaci ocitl jsem se ve zhave pritomnosti.
A tu si rikam, ze kazda zeme, kazdy stat ma cas od casu ve svem
cele osobu pozoruhodnou a pravem obdivovanou a zemi prospesnou.
Takovemu hodnoceni snad se, dle meho nazoru a navzdory mnoha vyhradam,
ktere k jeho osobnosti ze shora zminenych duvodu mam, blizi jen
P. E. Trudeau.
Nic nevadi, ze jsem, jak si uvedomuji, opominul kratickou karieru
J. Turnera, byvaleho atleta a politika zcela vsedniho a fadniho,
udalosti v zemi nikterak nepoznamenavajiciho.
Mozna, ze tato ne prave znamenita posloupnost kanadskych Prime
ministru muze se jevit zcela bezvyznamnou tomu, kdo tvrdi, ze
v same podstate svetu vladnou korporace a jejich prebohati a mocni
reprezentanti. Pokud je tomu tak, napsal jsem tuto laickou uvahu
docela zbytecne
Vladimir Cicha -Vancouver