Pohlednice z Podluzi
Byla to rozkosna krajina. Idylicka, poeticka a inspirativni.
Citil jsem se dobry a slechetny. Citil jsem, ze uz nechci byt
zly a hresit. Prijedu sem natrvalo, a uz nikdy nikomu neuskodim,
povedu bezuhonny, nadherny zivot ...
Tak takhle vylicil vliv krajiny na cloveka ve svych slavnych Trech
muzich ve clunu jejich autor Jerome Klapka Jerome. Tehdy se psalo
devatenacte stoleti. A pokud je mi znamo, vedecke prozkoumani
tohoto jevu, dodnes nikterak zvlast nepokrocilo. Presto se o nem
muzeme prakticky denne presvedcovat na vlastni dusi. Ano, i krajina,
kterou prave prehlizim, cloveka svym neuchopitelnym fluidem umravnuje.
Neprovokuje k vykonu, ke zdolavani vrcholu, nebot ty zde zcela
chybi, nabada k mirnosti, nikoliv vsak k lenivosti.
Jo, krajinu jihovychodniho cipu Moravy prehlednete siroko daleko.
Na severu a zapade tvori horizont nazlatla barva uzravajiciho
obili obcas prostridana zelenymi pruhy kukuricnych lanu a ohnivymi
plochami slunecnic nebo horcice. Smerem na vychod a jih pak zastavi
nas daleky pohled temne zelene kralovstvi luzniho lesa bohate
napajene potucky, mokrady a kanaly propojenych na reky Moravu
a Dyji. Protina ho cela sit lesnich cest a uzouckych asfaltek,
vcetne onech nechvalne znamych pohranicnich signalek podel Dyje,
slouzicich k dokonalejsimu odchytavani reakcnich narusitelu. Dnes
idealnich komunikaci pro cykloturisty.
Puvodni vyznam techto komunikaci je ale hospodarsky. Jiz vice
jak 250 let zde totiz majitele hospodari podle lesnich planu a
na zaklade principu udrzitelneho rozvoje. Tedy zasady vytezit
pouze tolik, kolik opet naroste. Na rozdil od drancovani prirodnich
zdroju a niceni zivotniho prostredi nasi prumyslovou a zemedelskou
cinnosti je toto zrejme jediny zpusob, jak zajistit lidske civilizaci
preziti a prosperitu. Mimo oblast lesnictvi se vsak tomuto jednoduchemu
pravidlu svet uci jen velmi neochotne a velmi pomalu.
Skutecnymi pany teto stredoevropske dzungle jsou vsak obyvatele
tak mali, ze by mohli byt i prachsproste zanedbatelni, kdyby Jo,
seznameni s nimi je dilem nekolika okamziku. Navic si muzete byt
jisti, ze diky jejich vytrvalosti, houzevnatosti, a take nenazranosti
o jejich spolecnost jen tak neprijdete. Rec je pochopitelne o
komarech. A tech zde lze napocitat rovnych triatricet ruznych
druhu. Ale kdo by mel tu trpelivost, ze?
Daleko prijemnejsi je jiny mistni dominator - mohutna dubiska
dorustajici v techto podminkach vysky triceti metru a veku az
pet set let. Mohly by tak o ledascem vypravet. Zdaleka ovsem ne
o pradavnych dobach lovcu mamutu, ani o dobe Germanu, Keltu a
Rimanu, ba ani o casech, kdy na ostrovech a na mirnych navrsich
okolo Moravy vznikalo centrum prvniho statniho zrizeni u nas,
jakoz i vyznamne centrum sirici se krestanske misie, takzvana
Velkomoravska rise.
Ano tato oblast lidi odjakziva lakala, poskytovala jim pocit bezpeci
a hojnost daru matky prirody jinde nevidanou. Do dnesni podoby
ji pretvoril slechticky rod Lichtenstejncu. S jejich dedictvim
se tu clovek setkava na kazdem kroku. Nejznamejsi je pochopitelne
cely komplex lednicko-valtickeho arealu, nejrozsahlejsiho uzemi
umele a umelecky vytvarene krajiny na svete. Jiz celych osm let
se take tesi ze zarazeni do seznamu pamatek Svetoveho kulturniho
dedictvi UNESCO. Ceskoslovensky stat se tomuto aristokratickemu
rodu odvdecil po valce Benesovymi dekrety a zkonfiskovanim. V
teto souvislosti se nabizi ne zrovna nezajimava predstava o podobne
tvrdosti svetske spravedlnosti po sametove revoluci vuci komunistickym
posluhovacum a kolaborantum s okupacni moci. Receno slovy Jana
Wericha: to by bylo volnych bytu ...
Podluzi jest take regionem sveraznych lidovych zvyku a kultury,
vcetne vlastniho nareci. K jeho tradici patri samozrejme vino
a vinice, i kdyz zdejsi hospudky a restaurace zcela prevalcovala
globalizacni vlna ceske pivni civilizace. S vinem se tu
tak poji hlavne nejruznejsi sezonni veselice a folklorni slavnosti.
Takovym strediskem zdejsiho trojzemi je bezesporu cerstve
mestecko Lanzhot. Donedavna jeste tezce svirane zeleznou oponou
blizke statni hranice s Rakouskem a hranicnim pasmem, ktere zasahovalo
bratru az na okraj obce. Kratce pote, co zelezna opona padla,
pribyla zase hranice se Slovenskem. A aby to nebylo vsechno, odstrihava
Lanzhot od jeho lanu poli po jedne strane zlovestne hucici dalnice
a nyni rozsirovany zeleznicni koridor.
Nezbyva nez poprat tomuto kousku moravske zeme, jez byla v minulosti
vzdy prvni na rane pri utoku nejruznejsich barbaru, moznost opravdu
svobodne dychat a uchovat si svoji sveraznost a jedinecnost. A
k ni patri i tato k vykonum neprovokujici krajina, krajina nabadajici
k mirnosti, nikoliv vsak k lenivosti. Zdejsi moudroslovi to podtrhuje
i jednim za svych trefnych rceni. Plati samozrejme vsude na svete,
ale tady v teto teploucke rozvalene krajine ...
Inu posudte sami: Kdo dlho liha, ten hovno miva.
-miroslav petr- cervenec 2005