Mikropoviedky
Mikropoviedka c. 1: Autobus
Na autobusove nadrazi v severnich Cechach prijel jediny autobus,
ktery v tu dobu jel. Kdybych mel citovat basnika Kennetha Fearinga,
tak miril odnikud nikam. Pristoupili jsme do nej v ospalem okresnim
meste, ktere bylo neuveritelne prazdne. Zvlastni cas navecer,
kdy uz mela byt tma, ale protoze jsou dlouhe dny, jeste po devate
je svetlo. Slunci jako by se nechtelo zapadnout. Mel jsem radost,
ze takova linka jeste existuje, protoze dnes se autobusy pro ctyri
lidi nevyplaceji. Mohli jsme si vybrat sedadlo. Vybalit chleby
a zacit s pozdni svacinou nebo s rychlou veceri, tak jako v dobach
skolnich vyletu. Autobus vyrazil do hor a pak sjizdel do udoli.
Miluji tu milimetrovou presnost s jakou horsti ridici projizdeji
zatacky, jejich presne razeni. Jizdu vlevo, ale v okamziku, kdy
se objevi v protismeru automobil s klidem, za ktery by se nemusel
stydet Emerson Fitipaldi se vyhnou protijedoucimu vozidlu. Pri
tom neztraceji na humoru a pohode. V okamziku, kdy prisel semafor,
na kterem jsme stali dobrych pet minut, tento sympatak, ktery
by mohl hrat ve filmu Florenc 13:30, otevrel okenko, vytahl
cigaretku a v klidu si zakouril. Pak zase slapl na plyn. Asi v
treti vesnici pristoupil dalsi pasazer. Zavistive jsme koukali
po lahvi piva, kterou si prinesl na sedadlo pred nami. Po nekolika
vesnicich pristoupil dalsi pasazer. K nasemu udivu mel rovnez
lahev chmeloveho napoje. Situace se opakovala na dalsi zastavce.
Podezrele bylo, ze vsichni meli stejnou znacku desitky.
Zahada, ktera pripominala Capkovy detektivky se rozresila v okamziku,
kdy jeden z cestujicich vystupoval. Nez vystoupil, zkontroloval,
jestli je lahev skutecne prazdna a odevzdal ji usmivajicimu se
ridici. V ten okamzik jsme pochopili: cestujici si kupovali s
jizdenkou i lahvinku piva, aby jim cesta rychleji ubyvala. Prehledli
jsme autobus a zjistili, ze jsme jedini, kteri zde sedime na sucho.
Vedel jsem, ze pilot autobusu bude i k nam milostiv. Dosel jsem
dopredu a familierne ho oslovil: "Sefe, byly by take dva
lahvace pro nas?" Na otazku odpovedel protiotazkou: "A
stacite to za ty dve stanice vypit?" Pokrcil jsem rameny.
V ten okamzik se zdalo, ze je zde neresitelny problem. Vzpomnel
jsem si na stare prislovi: "Kdo pozde chodi, sam sobe skodi!"
Neco jsem tedy zamumlal, jako ze se pokusime. Ridic posmutnel
a dodal: "Tak to musite zaplatit zalohu!" S radosti
jsem priplatil k trinacti korunam jeste dalsi tri. Autobusove
pivo bylo levnejsi nez z Kauflandu. Vystoupili jsme a meli jsme
kazdy lahvinku mistniho piva a pocit, ze jsme meli tech piv vzit
vic, ale uvedomili si, ze ten dobry muz je mel pro sve cestujici
a ne na kseft. Hospoda byla v nedohlednu a byl jsem rad, ze zadny
komisar EU nejezdi hromadnou dopravou, to bychom byli urcite na
suchu.
***
Mikropoviedka c. 2: MIKROPOVIEDKY
Bylo to takhle na podzim v polovine sedesatych let
a doma jsme meli nove radio znacky Barkarola, ktere melo
nejen ctyrrychlostni gramofon, ale i tehdy nejvetsi novinku VKV.
A na zakuklene stanici Ceskoslovensko II se delaly prvni
pokusy se stereem. Posluchaci byli vyzvani, aby si prestaveli
nabytek. Televizi dali vlevo, rozhlasovy prijimac vpravo. Televize
slouzila jako levy kanal, radio jako pravy. A pak prislo upozorneni,
ze vasim bytem projede vlak a skutecne vlak jel z leveho kouta
do praveho a kdyz odjel tak jako premie se v pravem rohu ozval
rev motorky, ktera prosvistela a zmizela pobliz siciho stroje.
Nasledovaly dve pisnicky s Waldemarem Matuskou a Evou Pilarovou.
Jeden hlas sel z televize, druhy z radia. Potom byli posluchaci
vyzvani, ze mohou svuj byt uvest do puvodniho stavu. Jenze VKV
nejen slouzilo k temto ping-pongovym efektum, ale take k tomu,
ze vysilalo Ray Charlese, jazz, pozdeji Gramotingeltangl Jiriho
Sucheho. Jednou za takoveho podzimniho vecera se ozval z Kosic
jazz a do toho MIKROPOVIEDKY Dusana Klingera. Kratke pribehy.
Bylo to neco, co jsme citili, co k nam hovorilo. Byla to poezie,
takova beatnicka proza. Neco, co nas oslovovalo. Druhy den jsem
sel do Slovenske knihy, ale nic o tom nevedeli. V lete
jsem jel stopem na Slovensko, ale vsude jen kroutili hlavou. MIKROPOVIEDKY
nikdo neznal. O autorovi jsem pak jiz nikdy nic neslysel. Byla
to doba, kdy nastupovaly slovenske skupiny The Beatmen a The Buttons
a do Prahy prijel Louis Armstrong.
Zijeme v obdobi, kdy nas ohlusuji kratke zpravy, jedna za druhou,
zijeme v obdobi klipu, nikoliv v dobe, kdy MIKROPOVIEDKY mely
dusi. Pavel Dostal pred rokem na Masaryktownu rekl: "My na
Morave tomu rikame srdicko."
***
Mikropoviedka c. 3: 94 minut
Televize nas pripravila o velikost dramatu sportovnich
rozhlasovych reportazi. Jen z rozhlasovych nahravek si pamatuji
finale z roku 1934 Italie-Ceskoslovensko: "Antonin Puc jako
Lazar obkulhal okolo dvou italskych obrancu a dal vedouci gol
Ceskoslovenska ve finale mistrovstvi sveta, vedeme 1:0" Malokdo
vi, ze byl Josef Laufer barvoslepy a ze castokrat sazel vic na
svou predstavivost nez na skutecnost.
Zde v Kanade vzpominaji na Foster Hewitta, legendu, ktera dokazala
pritahnout k prijimacum stovky deti, ktere slyseli o klickach
Gordie Howea, ci strelach Bobby Hulla.
V dobe normalizace a upadku, doslo k upadku i rozhlasove i televizni
reportaze. Popularni Ludek Brabnik byl vyhozen na hodinu za to,
ze rekl, ze sovetsti hokejiste nastupuji v dresech rudych s pismeny
CCCP na prsou.
A tak asi nejradeji z te doby vzpominam na reportaz, kterou jsem
poslouchal na vrtech v maringotce, kdyz jsme se dovedeli, ze po
dvou tretinach vede Polsko nad Sovetskym svazem na MS v Katovicich.
Zapnul jsem radio a uz jsme se dovedeli o fantastycnej metamorfoze,
ze Polska dostala kridla a pan Andrej Tkacz (polsky brankar)
se stal narodnim hrdinou. "David nebyl nikdy mensi a Golias
nikdy vetsi," podle polskeho reportera. Slava a vitezstvi
polskych hokejistu melo jepici trvani. Vsechny ostatni zapasy
na Mistrovstvi sveta v Katovicich Polaci prohrali a sestoupili
do B skupiny.
Nezapomenutelny Gabo Zelenay vsak nasel v techto dnech sveho nastupce
v Rene Sternovi. Jeho predchudce komentoval v roce 1959 velke
utkani Glasgow Rangers proti Cervene hvezde Bratislava. Muzstvo
s brankarem Hlavatym, Titusem Bubernikem, vedlo 3:2, ale nakonec
prohralo 4:3 a bylo vyrazeno z PMEZ. Tentokrat byl Davidem bratislavsky
klub Petrzalka a Goliasem nikdo mensi nez slavny multimilionarsky
Glasgow Celtic vecny souper Rangers. Petrzalka vyhrala na Tehelnom
poli senzacne 5:0, ale v Glasgowe se rozpoutalo peklo, domaci
vstrelili ctyri branky a postup hracu z praveho brehu Dunaje byl
na vazkach. Rene Stern vsak statecne komentoval, chvilemi dostaval
infarkt, chvilemi se hroutil pri predstave, ze by se utkani melo
prodluzovat a on by mel byt u mikrofonu dalsi pulhodinu. Povzbuzoval
sve hrace, radil jim, chvilemi pochvalil i atmosferu na stadionu.
Podivil se nad tim, ze divaci se otaceji, protoze pry je prilis
hlasity. Az konecne prisel ten moment, kdy ctyrikrat vykrikl:
"Koniec, koniec, koniec, koniec" Bylo to jako kdyz legendarni
maratonsky bezec oznamoval vyhru v Athenach. Doufam, ze Rene Stern
dopadl lepe. Byla by ho skoda.
Jenze toto drama nebylo ten den posledni. Behem necele pul hodiny
jsem byl znovu prilepen u televizni obrazovky a stydla mi krev
v zilach. Z kamery pobliz dalnice v Mississauze jsem videl horet
Airbus 340 spolecnosti Air France. Clovek nervozne prepina kanaly
ze CTV na CBC, ale vsude byl stejny obrazek - horici letadlo a
kolem pomalu projizdejici auta. Uz jen chybela ta hrozici veta
a tragedii nikdo neprezil. Jenze misto toho prisla prvni
slova nadeje: "Sedesat lidi se podarilo zachranit."
Asi po pul hodine prislo oznameni, ze tri autobusy s pasazery
zamirily k letisti a najednou si clovek opakuje nasobilku, kolik
lidi se mohlo vejit do tech trech autobusu. Pak najednou neoficialni
a nepotvrzena zprava, ze se vsichni pasazeri, vcetne posadky zachranili.
Okolo seste hodiny vecer pak tiskova konference, kde toto sdeleni
bylo oficialne potvrzeno.
Mezi ctyrnasobnym vykrikem Rene Sterna "Koniec, koniec, koniec,
koniec" a timto sdelenim uplynulo 94 minut, cili delka jednoho
fotbaloveho zapasu.
Drama, kdy bylo videt, ze i televizni komentatori jsou stastni,
ze nemuseji informovat o tragedii. Jako 11. zari 2001 i tentokrat
jsem vyrazil na kole do ulic Toronta. Bylo nezvykle ticho, jako
tehdy. Kdyz jsem jel po Bathurst St. a podival se na oblohu, videl
jsem maly zazrak: Do Toronta mirilo letadlo. Mel jsem chut mu
zamavat.
Po vecernich televiznich novinach jsem si pustil zpravy Radiozurnalu.
V 6:30 stredoevropskeho casu se ozvalo kratke zpravodajstvi. Prvni
zprava byla o Technoparty. Pak nasledovala nasledujici veta: "Petactyricet
lidi bylo zraneno pri havarii letadla Air France v Torontu."
Zpravodajstvi koncilo: "V predkole PMEZ vyradila Petrzalka
Celtic Glasgow." I takto se da informovat o zazracich. Jak
rika nas prezident dr. Vaclav Klaus: "Jen do toho nevnasejme
zbytecne emoce!"
Aby bylo spravedlnosti ucineno zadost nutno rici, ze v 7:00 bylo
zpravodajstvi Radiozurnalu podrobnejsi.
***
Mikropoviedka c. 4: Trolejbus
V Hradci Kralove mne pred ocima ujel trolejbus. Nejaka
vyssi moc, nechci rikat Hospodin, protoze ten ma jine starosti,
ridice za to potrestala a v prvni zatacce mu vypadly kladky. Pohodlne
jsem za ridicem dosel a zeptal se ho, jestli muzu nastoupit. Zavrtel
hlavou, ze kdyby ho videl nekdo z dopravnich podniku, tak ze by
zaplatil 500 Kc pokutu. A zeptal se, jestli to zaplatim ja. Bez
vahani jsem rekl, ze ano. Presto mne nevzal a tak jsem na Novem
Hradci cekal dalsi pulhodinu.
***
Mikropoviedka c. 5: Navsteva
31. kvetna 2004 byla v Restauraci Praha na Masaryktownu
vzacna navsteva. Byla to velmi vzacna navsteva. Jak rika Andrej
Tarkovskij ve filmu Solaris: Vazime si jen toho, co muzeme
ztratit. Byl tam ministr kultury Pavel Dostal. Predesle rozhovory
pro ostatni media se jaksi protahly a tak na Satellite nezbyl
cas. Nelituji toho. Asi by moje otazky nebyly lepsi nez mych kolegu
a ministr by musel odpovidat na veci, na ktere odpovidal jiz tolikrat
pred tim. Nasledovala vecere a opet spousta otazek, ktere z nejakeho
zahadneho duvodu zaplnily prvni polovinu vecera, ale ktere nemely
nic spolecneho s kulturou. Teprve pak se rozjel rozhovor o tom,
co lidi pali. Ministr Dostal si nebral servitky. Nic nesliboval,
ale nakonec z toho vzesla jakasi dohoda o vystave, ktera mela
byt letos v lete v Praze. Vystava Art Canada 5 se uskutecnila.
Mezitim Pavel Dostal popijel bile vino a hovoril s umelci.
Uvolnil se a doslo k diskusi s tehdejsim honorarnim konsulem Lanny
Rosickym. Mel jsem na stesti po ruce magnetofon a tak se mi podarilo
tento rozhovor natocit. Pavel Dostal hovoril o tom, ze umeni dela
umenim to, ze to ma dusi. "My na Morave tomu rikame srdicko!"
Leta jsem cekal, ze nektery z politiku si jen polozi otazku, jestli
jdeme spravnym smerem. Vetsinou zazniva sebechvala a optimismus.
Ministr kultury vsak citoval neznameho sprejera, ktery kdesi napsal
SVET SE POSRAL a dal mu za pravdu. Protoze tento neznamy basnik
to vystihl. Bylo mu smutno z toho, ze budouci generace prijdou
o tu namahu, ktera je zapotrebi k tomu, aby se dosahlo vztahu
mezi predmetem, ktery je zobrazovan a autorem. Pocitac to muze
udelat stejne, ale nebude to mit dusi. Byla to vzacna navsteva.
Skoda jen, ze se ztratila polovina vecera stupidnimi otazkami,
ale prave to mozna zpusobilo i dynamiku zaveru vecera. Ministr
Pavel Dostal zemrel v nedeli 24. cervence 2005 rano. Podle poslednich
pruzkumu verejneho mineni se jednalo o nejpopularnejsiho ceskeho
politika.
V. Krykorkova, a M. Gabankova s ministrem
Dostalem na Masaryktownu
***
Mikropoviedka c. 6: KAMpelicka
KAM jen se podela? Kdysi stavala na 740 Spadina Ave.
Nevim, jestli jsem pocitoval hrdost nad tim, ze skupina Cechu
a Slovaku si vybudovala vlastni Credit Union, ale s oblibou
jsem ten dum navstevnikum z Ceskoslovenska ukazoval. "Zde
je nase Kampelicka."
Nebyl jsem pri tom, kdyz vznikla. Byl jsem pri tom, kdyz vsak
zanikla. Byl to zvlastni pocit. Clenum bylo oznameno, ze dum je
prodan a ze neni jine reseni nez prevest Kampelicku pod PACE Credit
Union. Lidi v hale kostela sv. Vaclava vazne kyvali. Neni jiz
jine cesty. Zastupci PACE Credit Union licili budoucnost v ruzovych
barvach. Vlastne se nic nestane, jen si budeme muset vymenit seky
a to vas nic nebude stat, bude to zdarma.
"Za budovu dostanou clenove patricne odskodne a uradovat
se bude na stejnem miste i na komunitu se pamatuje. Jen misto
Czechoslovak Credit Union to bude PACE Credit Union - Czechoslovak
Branch. Lidi zatleskali. Zastupce PACE Credit Union
si zamnul rukama a amalgamace byla provedena. I zacali jsme platit
za vedeni uctu. Po case zmizelo z nazvu Czechoslovak Branch.
Ke konci lonskeho roku zmizel i inzerat v novinach. 15. cervence
letosniho roku se zavrela vratka na 740 Spadina Ave. v Torontu
definitivne. Potichu, bez oznameni v novinach, pouze jakymsi dopisem
bylo oznameno, ze si muzeme vybrat, jestli chceme chodit do North
Yorku nebo do Mississaugy. Pan Larry Smith z vedeni PACE CU slibil,
ze posle vysvetleni pro nase noviny, ale ze je to zbytecne, protoze
vsichni clenove dostali jiz dopis. Snazil jsem se mu vysvetlit,
ze pro komunitu Cechu a Slovaku v Torontu byla Kampelicka necim
vic nez peneznim ustavem a ze by si nase komunita prece jen zasluhovala
slusnejsi jednani, aby se mnozi z nas nemuseli ptat: KAM jen se
podela KAMpelicka?
***
Mikropovidka c. 7: Neonormalizace
Helenka Vondrackova a Karel Gott natocili spolu novy
hit. Zrejme se bude lidem libit. Nalada je v Cechach totiz neonormalizacni.
Intelektual Stanislav Gross jiz je sto dnu bez uradu a
Jiri Paroubek zatim bodoval. Vypravil se do Ciny hledat partnera
pro obchod. S lidskymi pravy to neprehanel. Sice jako evergreen
tam neco o nich zazpival, ale vsem bylo jasne, ze to patri k ritualu.
Lid ma rad razne vudce a tak poradil svemu podrizenemu ministru
vnitra Frantisku Bublanovi, aby se s temi technari, kteri pripravovali
Czech Tek nijak nemazlil a az prijedou do Mlynce u Tachova,
aby s nimi zatocil. Tak se i stalo. Policie se tedy vyznamenala
a po vzoru svych predchudcu VB to pekne zmasakrovala. Nutno rici,
ze i Technari statecne bojovali. Zraneni jsou na obou stranach.
Premier se obava, ze mu uz neporostou preference a rozciluje se,
ze ODS celou akci zpolitizovala. Coz lze jen chvalit (jinak bychom
tu zadnou opozici ani nemuseli mit). Kritiku si vyslouzil od Paroubka
i prezident Klaus. Vysledkem zasahu je, ze se Technoparty prestehovala
do Prahy, kde ji podporil i byvaly prezident Havel. Ted uz chybi
jen rozhorcene hlasy pracujicich a dalsich par dilu kapitana Zemana.
Nejak to pripomina dobu, kdyz mlatili Plastiky, i kdyz si myslim,
ze ti hrali lepsi hudbu. Jak rekl muj spolupracovnik na vrtech
v roce 1975. "Ja ty komunisty taky rad nemam, ale v jednom
jsem tomu Novotnymu musel dat za pravdu, ze na tom Strahovu zakroutil
krkem tem studakum." Lid chce poradek a Bublan uz chysta
novy shromazdovaci zakon proti jeho narusitelum.
Jenze abychom i tentokrat byli spravedlivi, Vaclav Klaus navrhl
jako soudkyni Ustavniho soudu pani Formankovou. Senat, kde je
vetsina z ODS to priklepl. Co je na tom divneho? Pani Formankova
jako soudkyne odsoudila hostinskeho z Caslavska k nepodminecnemu
trestu za to, ze rekl, ze neni na komunisticke plky zvedavej.
Pani Formankova se nemuze ani hajit tim obligatnim, ze tak soudit
musela. Protoze Krajsky soud hostinskemu, ktery byl po listopadu
rehabilitovan, trest o ctyri mesice snizil.
Myslim si, ze Helenka Vondrackova a Karel Gott se dali dohromady
v pravy cas. Doba je pro ne opet prizniva.
Ales Brezina